Bydlení až po svatbě?

27. května 2018 v 17:31 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
V dnešní době něco prakticky nepředstavitelného, před pár desítkami let běžná realita. Před svatbou jsem ze všech stran poslouchala, ať si zkusíme spolu bydlet, že přece nebudu kupovat zajíce v pytli, že je prostě nutné zkusit, jestli nám to spolu půjde. Navzdory tomu všemu jsem s manželem začala bydlet až po svatbě. Co nás k tomu vedlo a jak jsem celou tu situaci vnímala já?



Nežiju "na zkoušku"

Mně osobně se moc nelíbí trend "žití na zkoušku". "Udělejte tohle, abyste si vyzkoušeli váš vztah." "Udělejte tamto, abyste vyzkoušeli, zda vám to vydrží." "Bydlete spolu, ať si to vyzkoušíte - a když to nepůjde, no tak se prostě rozejdete." Nevím, prostě se s takovým vnímáním světa neztotožňuji, nechci žít na zkoušku. Nechci si všechno jen "zkusit", abych pak mohla vesele zase vycouvat. Přijde mi, že se lidé čím dál tím více něčeho bojí. Já svého manžela miluju, nepotřebuji si zkoušet, jestli s ním chci žít. Chci s ním žít, i bez zkoušky. A musím říct, že jsem ani na chvíli nezapochybovala o tom, jaké to společné bydlení bude a jestli nám to bude "klapat". Byla jsem si naprosto jistá tím, že nám to klapat bude, jen okolí se mě snažilo přesvědčit, ať si to "vyzkoušíme". Okolí, které do našeho vztahu nevidělo.

"Vždyť se vůbec neznáte, dokud spolu nebydlíte!"

Paradoxně mi tohle většinou říkají lidé, jejichž vztah trvá maximálně tři čtyři roky. Já si manžela brala po deseti letech vztahu, věřte mi, že ho znám opravdu dobře. Chodili jsme spolu do stejné třídy na střední škole, chodili jsme spolu do stejné skupiny na vysoké škole, pracujeme ve stejné firmě. Od šestnácti let se vídám s manželem minimálně 5x týdně a vidím ho v situacích, ve kterých bych ho ani při společném bydlení neviděla. Navíc jsme za tu dobu spolu prošli různými situacemi, ať už jsme sdíleli těžké chvíle, tak i ty dobré. Museli jsme si náš vztah "vybojovat", protože pro okolí i partnerovu rodinu byl náš vztah ze začátku nepřípustný. Cestovali jsme spolu. Společně jsme museli řešit malé i velké věci. Nemyslím si, že bych ho jako člověka poznala lépe, kdybychom spolu sice trávili noci ale jinak každý chodil do jiné školy/práce, řešil v osobním životě jiné věci a potkávali se doma jen večer.

Svatba jako nová životní etapa

Kdysi jsem četla článek, podle kterého u mnoha párů nastává po svatbě krize, protože manželství nenaplní jejich očekávání. Myslí si, že se jim v životě něco změní, že po svatbě to bude "jiné", ale ono to jiné prostě není. Prostě spolu žijí, mají se rádi, vezmou se, a pak spolu žijí stejně, jako spolu žili před tím a rádi se mají pořád stejně jako předtím. Svatba v jejich životech nic nezmění. Pro mě s manželem ale svatba byla sakra přelomový krok, v našich životech se změnila spousta věcí a po svatbě jsme spolu mohli zažívat opravdové líbánky, protože jsme konečně mohli být spolu. Po svatbě začala úplně nová etapa našich životů.

Odvedení k oltáři

Je to sice jen taková malá blbost, ale líbí se mi, že mě můj otčím opravdu odvedl k oltáři a "předal" mě mému muži. A že to prakticky nebylo jen tak "na oko", ale že to bylo doopravdy. To odvádění k oltáři a předávání ženichovi mi u párů, které spolu před svatbou bydlely, přece nějak nedává smysl. Přijde mi zvláštní, že by mě měl otec, se kterým už léta nebydlím, odvést k oltáři a "předávat" mě muži, se kterým už léta bydlím. Vždyť už mě prakticky dávno "předal".

Bydlení je nejlepší zkouška vztahu

To si tak úplně nemyslím. S partnerem sice bydlím jen něco málo přes půl roku, ale už jsme zažili spoustu situací, které byly mnohem větší zkouškou. Ať už jsou to třeba osobní neúspěchy, kdy mi manžel byl vždy oporou, tak především životní úspěchy. Vypadá to podivně, ale já si vážně myslím, že osobní úspěchy často s partnerstvím zamávají více, než ty neúspěchy. Být tomu druhému oporou, když se mu něco nepovede, je podle mě mnohem jednodušší, než mu být podporou, když se mu daří a mě tím "zastiňuje". Strašně moc si na svém muži vážím toho, že mě vždycky bezmezně podporoval a dokázal se radovat mými úspěchy se mnou. Vždycky mě podporoval ve studiu, přestože sám vysokou školu nedokončil. Vždycky mě podporoval v práci, přestože vydělávám trochu více než on. Nikdy mi to nedal sežrat, nikdy jsem neměla pocit, že by to nějak zraňovalo jeho ego.

Stejně tak si myslím, že hodně dobrá zkouška vztahu je společná stavba či rekonstrukce. Ono je totiž strašně jednoduché pohádat se u výběru kachliček, protože prostě každý člověk má trochu jiný vkus. Navíc se v tom točí dost velké peníze a je dost obtížné za tyhle velké peníze dělat kompromisy a nemít všechno přesně tak, jak si to člověk vysnil a představoval.

Dále si myslím, že společné cestování i nějaká delší dovolená je dost dobrá zkouška vztahu. Oba partneři totiž nemají na starosti nic jiného než odpočívat a nic nedělat. Nic se nemusí řešit - a to právě bývá kámen úrazu. Být 24h denně s tím druhým člověkem a nemít co řešit a nuceně odpočívat, to mnohým lidem prostě vleze na mozek. Pak se lidé dokážou pohádat i o tom, jestli odpoledne půjdou na pláž a nebo zůstanou u bazenu.



Články, které by vás mohly zajímat:


Všechny díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":



Na závěr bych chtěla říct, že nikomu bydlení až po svabě nevnucuji - a asi kdybych s partnerem byla třeba jen dva roky, taky bych si ho před společným bydlením nevzala. Jen jsem vám chtěla ukázat i jiný úhel pohledu, protože si myslím, že v dnešní době moc lidí, kteří to mají jako my dva, není. A očividně to taky jde :).
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 27. května 2018 v 17:45 | Reagovat

Já bych před svatbou asi bydlení zkusit chtěla, ale hlavně mě překvapuje, že jste spolu byli deset let a nežili spolu! Já bych se prostě chtěla vedle toho člověka probouzet, mít s ním společnou domácnost a tak... Ale každý to prostě máme jinak:)

2 Maru Maru | E-mail | 27. května 2018 v 18:20 | Reagovat

Moje zkušenost je naopak, že jsme spolu skoro hned začali žít, ne abychom to zkusili, ale protože jsme chtěli být spolu a žít spolu. Hodně lidí si myslí, že jsem úplní blázni, ale vyhovuje nám to, poznali jsme se "za chodu" a když se nám něco nelíbí, musíme to vyřešit hned, protože nemáme ani jeden kam jít "k sobě domů".
Jinak to předávání nevěsty, stejně jako žádost o ruku otce nevěsty - v dnešní době, kdy je tolik mnželství po rozvodu, je složité určit koho žádat a kdo by měl vést. Já si nedovedu představit, že by měl partner žádat o roku mého otce, který s námi už 10 let nebydlí, nebo že by mě on měl jemu předávat. Ale chápu, že to každý má jinak :)

10 let je vážně skvělých a je dobře, že jste si do toho nenechali mluvit, každý má své tempo :)

3 Leník Leník | Web | 27. května 2018 v 21:11 | Reagovat

Napsala jsi to moc hezky. Jsem ráda, že jsi napsala a že vám to tak krásně klape :). Přeji Vám spoustu úspěchů, pohody a lásky!

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 28. května 2018 v 7:31 | Reagovat

Mně přijde, že si trochu protiřečíš...Na jednu stranu stranu píšeš, že nejsi příznivcem dělání něčeho, aby se vyzkoušel vztah a na druhou stranu pak vyjmenováváš, co všechno vlastně společný vztah vyzkouší a čím jste prošli :) Já bych tomu možná neříkala zkouška, ale poznávání...a každý se potřebuje poznávat nějak jinak :)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 28. května 2018 v 8:38 | Reagovat

Souhlasím a je pěkné najít někoho se stejným názorem :-) Myslím, že svatba není "jenom papír", ale že do vztahu skutečně přinese změnu a určitým způsobem kvalitativně odlišný pocit. Alespoň já jsem to tak měla a jsem velmi ráda za to, jak to bylo - protože to bylo symbolické, krásné, opravdové, odhodlané a bez zadních vrátek. A takové je to stále, snad jen ještě krásnější :-)

6 Boudicca Boudicca | Web | 28. května 2018 v 10:43 | Reagovat

Máte můj obdiv, že jste si opravdu počkali! Svatba musí být o to krásnějším   okamžikem. Zcela souhlasím, že 2 týdny s polovičkou na cestách nám řeknou mnohdy více, než rok společného přespávání ve stejném bytě.

Na druhou stranu, vy jste měli poměrně specifické podmínky. U nás třeba neexistovalo, že by mě partner v bytě rodičů navštěvoval, natož aby přespával. Pokud jsme chtěli být spolu, museli jsme se sestěhovat. Našim to nemám za zlé, hodně mi pak v začátcích pomáhali, zkrátka byly jiné výchozí podmínky (malý byt, sdílený pokoj s mladší sestrou). Podobně lidé, co už jsou osamostatnění, se sestěhují rychleji už jen z ekonomických důvodu - jeden společný byt se táhne lépe, než platit dva podnájmy.

7 Teri Glint Teri Glint | Web | 28. května 2018 v 11:48 | Reagovat

Mám radost z nového článku, a teď k tématu. Já se svým přítelem začala bydlet čtvrtý rok vztahu, a to kvůli několika okolnostem, kdybych je řešit nemusela, asi bych si počkala, nevím, jestli po svatbě, ale počkala. Nicméně, je super číst, že se vy dva máte tak moc rádi, ať se daří :)

8 Kája Kája | Web | 28. května 2018 v 20:25 | Reagovat

Já stejně nikdy nepochopím, jak jste mohli vydržet spolu tak dlouho nebydlet... :D

9 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 31. května 2018 v 14:21 | Reagovat

Před rokem jsme se s milým sestěhovali, po čtyřech letech vztahu. Stejně jsme vedle sebe každou druhou noc usínali, tak už nám přišlo zbytečné bydlet odděleně. A navíc jsme spolu už chtěli být sami, bez rodičů, případně spolubydlících. Asi trochu cítím to, jak píšeš, že svatba v našem případě nebude už velký krok, že se toho moc nezmění... Ale na druhou stranu toho sestěhování nelituji, nešli jsme do toho "na zkoušku", ale že jsme to tak oba chtěli a viděli to jako to nejlepší, co bychom mohli v tu chvíli udělat. A oba jsme šťastní. ♥
Jsem ráda, že se daří i tobě a že jsi šťastná. ♥

10 Daysy Daysy | E-mail | Web | 14. června 2018 v 14:42 | Reagovat

Já jsem tedy s přítelem 6 let a bydlet jsme spolu začali hned po prvním roce chození, tak si to úplně neumím představit, ale jinak proti tomu vůbec nic nemám a s tvými názory souhlasím. Co má kdo komu kecat do toho, jak se se svým partnerem zná nebo nezná a jaké to bude při společném bydlení nebo ne. Každý si to přeci udělá takové, jaké chce a ví sám, jestli s tím člověkem žít chce nebo ne. :)

11 Lexie Lexie | E-mail | 17. června 2018 v 9:34 | Reagovat

My spolu zacali bydlet asi po peti mesicich vztahu a brali jsme se po deviti a stejne to po svatbe bylo jine. Hezci. Ten pocit nedokazu popsat ale vsechno bylo po svatbe lepsi, tak nejak jednodussi. Ted jsme oslavili pet let od svatby a porad je to to prave. Kazdy to ma jinak a tezko muzeme rict ze tohle je dobre a tohle zase ne. :-)

12 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | 8. září 2018 v 22:02 | Reagovat

Pěkně napsané....já osobně si myslím že je to vždy o tom jestli ti dva spolu opravdu chtějí být a milují se - mamka mi vždycky vypráví o své babičce a dedovi ty se po 3 měsících co se znali brali a říká že takovou lásku zatím nikde jinde neviděla...my s přítelem jsme rychlokvašky taky do půl roku od seznámení jsme řešili hypotéku na nový byt - a všichni vy jste blázni sak se neznáte a co pak s tím když se rozejdete atd....ale když člověk ví tak ví.....ať vám to co nejdéle vydrží ;-)

13 Silwiniel Silwiniel | Web | 16. září 2018 v 19:27 | Reagovat

Taky se mi nelíbí ten způsob myšlení, že má člověk něco zkoušet a při nepohodlí ze vztahu vycouvat. My jsme spolu sice s manželem bydleli už před svatbou, v nastalé situaci to ani nijak nešlo, ale vůbec jsem to nevnímala jako nějaký pokus Prostě jsme chtěli být spolu.
Znám některé věřící kamarády, kteří spolu před svatbou nejen nebydleli, ale ani intimně nežili. No a pak se vzali a jsou spolu šťastné. Vždy záleží na lidech a druzí by neměli soudit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015