Naše česko-vietnamská svatba

7. ledna 2018 v 20:45 | Hogreta |  Z deníčku
Před nějakým časem jsem vám slíbila, že vám popíšu, jak probíhá taková česko-vietnamská svatba, jaké jsme dodržovali tradice, kolik jsme měli hostů, jak si rozuměli, kolik taková sranda stojí a tak. A taky vám ukážu fotky! Tak pojďme na to.



Oficiální svatba probíhala v ČR a svatební den byl - dá se říct - rozdělen na část českou a vietnamskou. Přípravy, dopolední obřad, oběd a odpolední focení se neslo spíše v tom českém stylu (zde bylo cca 40-50 hostů), podvečerní modlení u oltáře předků, večerní hostina a oslava (zde bylo cca 540 hostů) v duchu vietnamském.

Prstýnky jsme si objednávali v Brně (Snubní prsteny Rýdl), protože jen tam měli kombinaci růžového zlata s bílým zlatem, která se nám líbila. Všude jinde bylo růžové zlato příliš růžové, my chtěli ale něco spíš do bronzova nebo do měděna. Takže jsme si dvakrát udělali výlet do Brna.


Náš "den D" byla sobota 21.10.2017. Toto datum nám vypočítala maminka manžela, oni Vietnamci jsou dost pověrčiví a na numerologii dost dají. Dopolední přípravy proběhly asi stejně jako u české svatby - kytici jsem měla objednanou (ale zašla mi pro ni mamka, ne ženich) a v sedm hodin ráno jsem zajela ke kadeřnici a vizážistce, kde jsem měla sraz i s fotografem (MarLin Photography: http://www.marlin-photo.cz/svatebni-fotograf/), který mě doprovázel celý den. Kolem půl desáté už jsem byla doma u našich, kde jsem čekala, než přijede nejstarší sestra s rodinou, aby mi pomohla do šatů a tak. Nejstarší sestra Sabina mi byla za svědka, ženichovi byl za svědka jeho bratr Hải. Šaty jsem měla půjčené ze svatebního salonu Paris.


V 11:30 začínal obřad na Úřadě městského obvodu Poruba. Měli jsme jej pouze v češtině s tím, že to netrvalo příliš dlouho a doufali jsme, že to vietnamská strana prostě nějak zvládne. Na obřadu bylo cca 60 lidí, k oltáři mě dovedl taťka-otčím, manžela k oltáři přivedla jeho maminka. A přestože prostředí úřadu bylo docela formální, obřad byl opravdu dojemný a brečeli snad úplně všichni.


Potom, co jsme si řekli své "ano", jsme jeli s rodinou do Třebovického mlýna na oběd. Kdo zná Třebovický mlýn ví, že zde je prostředí hodně "české", dokonce nás personál přivítal v krojích. Byli jsme domluvení, že nechceme žádné tradice (takže žádné rozbíjení talířů, jezení polévky jednou lžicí a podobně) a žádné "šaškárny" - že chceme jen důstojný slavnostní oběd. To se myslím docela povedlo. Jediná tradice, která se konala, bylo slavnostní přivítání pálenkou. A to nám až tolik nevadilo :). Jop, a taky jsem si nechala napéct svatební koláče - jednu várku cca týden před svatbou, kterou jsme já, manžel a moji rodiče rozdali v práci, a druhou várku na svatbu - jako odpolední zákusek. Svatbu jsme měli laděnou do růžové barvy, zasedací pořádek a jmenovky na stoly jsem si vyráběla sama. Pozvánky jsme nechali vyrobit v létě ve Vietnamu (protože pět set pozvánek je pět set pozvánek), já k nim jen "dovyrobila" cca padesát kartiček pro Čechy, na kterých byly napsány informace ohledně místa a času obřadu, o očekávaných darech a pozvánka na oběd.



Po obědě jsme si zatancovali s manželem první tanec a pak šli fotit svatební portrétové fotky do Třebovického parku. Na odpolední focení přijely už i mé kamarádky, takže jsme u focení zažili i nějakou tu srandu.

Konečně mám fotku, na které mám všechny své sourozence pohromadě. A ano, opravdu mám 4 sourozence.

Po focení jsme si se svatebčany ještě dali kafíčko a pak je nechali v Třebovickém mlýně, odkud se někteří přesunuli přímo do Domu kultury Akord v Ostravě- Zábřehu, někteří se ještě jeli domů připravit či převléknout. Já manželem a jeho rodinou jsme jeli k jeho rodičům domů, abychom se pomodlili k předkům.

Potom jsme se přesunuli do DK Akord, kde v 19:00 začínala hostina. My přijížděli cca v 18:30 a hosté už na nás čekali. Moji rodiče a ségry už v Akordu byli od tři čtvrtě na šest a vítali hosty. Při našem příjezdu (který jsme kvůli focení museli absolvovat dvakrát) přišel na řadu ohňostroj, který viděla snad celá Ostrava - kromě nás a svatebčanů, protože ti už byli připraveni uvnitř. Co si budeme povídat, tohle fakt někdo nedomyslel. No ale prý se aspoň vyhnali zlí duchové.


V DK akord na nás už čekalo šest družiček a společně s nimi a s rodiči jsme šli až na pódium. Zde měli různí lidé různé proslovy, mezi nimi i můj taťka, byla snaha aspoň ty důležité věci říkat v obou jazycích, ale většina programu probíhala spíš ve vietamštině.



Tak jsme si přiťukli, znova si vyměnili prstýnky, znova si dali "první" novomanželské políbení, krájeli jsme dort, nalévali šampus do sklenic se suchým ledem (to je taky nějaký zvyk?) a samozřejmě se u toho jedlo, jedlo a jedlo. Bylo připraveno nějakých 11 chodů, mezi nimi byly i různé mušle, krevety a jiné exotické dobrůtky. Já s ženichem jsme si ale moc nepochutnali, protože jsme museli projít všech pět set hostů a přiťuknout si s nimi. Já pila jen "na oko", ale ženicha mi chudáka nalévali vodkou - což na ten prázdný žaludek nebyl úplně bezva nápad, neb mu pak bylo mírně blbě. Do toho jsme se museli furt se všemi fotit a fotit.


Po tom všem se i tancovalo, chvíli jsme "pařili" přímo na pódiu, tančili všichni se všemi, bylo to super. Taky nám do ruky na chvíli vrazili nějaké dítě - to je prý taky nějaký zvyk, abychom se prý měli dobře a taky měli děti- no to dítě z toho nadšené rozhodě nebylo. Později se zábava posunula pod pódium. A pařili opravdu všichni se všemi, bez ohledu na barvu kůže a bez ohledu na rodný jazyk. Já s manželem jsme to zabalili už okolo deseti hodin večer a odešli na pokoj, ale když jsme pak zpětně prohlíželi fotky, museli jsme se hrozně smát - tančili a fotili se spolu lidé, kteří by v normálním životě neměli důvod se spolu vůbec bavit. Ale tady nikdo neměl zábrany. Takže super! Celá ta sranda končila kolem půlnoci - moje česká strana to pak zhodnotila tak, že Češi jsou vytrvalostní běžci, na svatbách pijí a slaví už od odpoledne až do rána, postupně. Zatímco Vietnamci jsou sprinteři, kteří jedou naplno od osmi do půlnoci - a pak se to z ničeho nic zastaví a rozpustí.


Co se týče dětí, ty měly pronajatou celou místnost, kde byly obrazovky s pohádkami, nějaké stolní hry a hromada McDonaldu - takže jsme děti prakticky na svatbě neměli, téměř žádné jsem tam neviděla. Všechny byly v té místnosti - a tu jsem vlastně taky neviděla. Kdybych měla zhodnotit, co bylo dobře a co špatně, tak jsem moc ráda, že to takhle dopadlo, že se všichni bavili a že nenastala žádná kalamita. Jídlo bylo, zábava byla, všechno zásadní klaplo. Kdybych měla něco změnit, určitě by bylo fajn mít DK Akord pronajatý minimálně o šest hodin déle a nechat hosty se bavit třeba do tří do rána. A taky by bylo fajn mít větší výběr alkoholu. Celkově ale pocit dobrý, já vlastně ani nedoufala, že to všichni ve zdraví přežijeme - a přežili jsme! Celá tahle sranda stála přes půl milionu, ale protože Vietnamci jsou zvyklí dávat jako svatební dary obálky s penězi a Čechům jsem také řekla, že oceníme finanční dary, se peníze nejen vrátili, ale i jsme pár desítek tisíc vydělali. Na svatbu tedy budeme vzpomínat v dobrém :).



Články, které by vás mohly zajímat:


Všechny díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":




 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 7. ledna 2018 v 21:14 | Reagovat

nádherné fotografie hodně štěstí přeji O_O

2 Kaa Kaa | 7. ledna 2018 v 21:48 | Reagovat

To je bomba!!! Sluší vám to :-) tvůj tata měl proslov ve vietnemstine i v cestine? :o

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 7. ledna 2018 v 21:50 | Reagovat

[2]: Jen v češtině, trochu "skrouhnutý" překlad přečetl někdo jiný :)

4 Natálie Natálie | 7. ledna 2018 v 21:56 | Reagovat

Skvělý článek! :) Ještě jednou gratuluji, děsně moc vám to slušelo ♥.

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 7. ledna 2018 v 23:47 | Reagovat

To je teda hustý, vážně přijela tak obrovská rodina do Čech na svatbu svého jediného příbuzného?

6 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 1:13 | Reagovat

Nominuji do výběru TT. :-) A přeji krásný společný život. :-)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 8:09 | Reagovat

Radaa koukam na takto krasne připravené svatby :) mne zachranilo tehotenstvi :) jinak bych si vyčítala,  že jsem ji neměla ještě o fous lepší než byla:) fakt nádherně fotky a fakt náročný den teda :)

8 yellow yellow | 8. ledna 2018 v 11:06 | Reagovat

Wow, takových lidí. Mě děsí našich "jen" cca 150 hostů. A už vůbec si nedokážu představit těch 2500 hostů, co měli naši kamarádi z Indie.
Jinak moc krásné fotky.

9 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 8. ledna 2018 v 12:20 | Reagovat

Jak se ve Vietnamu berou introverti?:)

10 Silwiniel Silwiniel | Web | 8. ledna 2018 v 14:30 | Reagovat

Gratuluju ke svatbě! Ať jste spolu šťastní přinejmenším navěky! :D Vůbec si neumím představit mít tak velkou svatbu, my měli na obřadu i hostině kolem 30 lidí :D

11 Kája Kája | Web | 8. ledna 2018 v 16:07 | Reagovat

Článek, na který netrpělivě čekal celý blogosvět. :) :D
Akord znám. Pohled na tolik stolů je zajímavý, asi bych se ze všech těch lidí zbláznila. Stihla ses s nimi aspoň pozdravit?
Asi už jsem to tady někde psala, ale nedá mi to: Vietnamci musí s takovou chodit každou chvilku na nějakou svatbu. O.o
Fotky jsou nádherné. :) Musel to být hodně náročný den.

12 slunecnyden slunecnyden | Web | 8. ledna 2018 v 16:40 | Reagovat

Moc vám to sluší. Gratuluji.

13 Hogreta Hogreta | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 17:40 | Reagovat

[5]: Z Vietnamu nepřiletěl vůbec nikdo, všichni hosté byli rodina, známí a přátelé mě, manžela či manželových rodičů žijící z 90% v Ostravě, jen pár hostů jsme měli z Prahy nebo Německa. Na Vietnamské poměry je tohle ještě hodně malá svatba, běžne svatby mívají 1000-1200 hostů. :-)

[9]: Po mých zkušenostech začínám nabývat dojmu, že ve Vietnamu introverti neexistují :-D.

[11]: Prakticky máš pravdu, furt jsme na nějaké svatbě :-D.

14 K. K. | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 20:34 | Reagovat

Takový množství lidí si neumím vůbec představit. :D Chlap se chtěl ženit loni, ideálně abychom tam byli sami. Já bych brala takovej zlatej střed. :D

Ale moc vám to sluší, tak ať je vám spolu dlouho dobře :) (Stejně "šílený", já si furt připadám jak malý dítě - budeme asi podobnej ročník - a ony jsou z nás holky na vdávání. I když já si ještě nějakej pátek počkám. :D).

15 Daysy Daysy | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 13:00 | Reagovat

Teda, to je hezký vás takhle vidět, protože už tvůj blog sleduju několik let. :) Tak vám přeju i nadále mnoho štěstí. :)

Jinak máš můj obdiv, že jsi zvládla tu vietnamskou část, mě z tolika lidí polévá pot. Kdybych se někdy vdávala, shodli jsme se s partnerem na tom, že by to byla spíš menší svatba s těmi lidmi, kteří jsou pro nás nejbližší. Jsem trošku introvert, tak bych v takovém davu asi dost trpěla. :D Na druhou stranu naprosto chápu, že vaše svatba byla taový kulturní kompromis a nakonec co by člověk pro svého milovaného a jeho rodinu neudělal, že? :))

btw. Ty šaty jsou moc krásné, strašně se mi líbí ta jednoduchost a navíc ti to v nich fakt sluší. :)

16 Leník Leník | Web | 9. ledna 2018 v 15:03 | Reagovat

Měli jste krásnou svatbu :)! Moc Vám to přeji.
A máš české nebo jen vietnamské příjmení?
Já byla na svatbě pouze jednou. Za družičku, když jsem ještě chodila do školky. Bylo to skvělé a doufám, že se zase někdo známí/příbuzný bude vdávat/ženit. Už je to dlouhá doba, co jsem nikde nebyla :D a strašně bych si to přála:)

17 Teri Jans Teri Jans | Web | 9. ledna 2018 v 20:13 | Reagovat

Svatební fotky mě zahřály na duši, krása! Měli jste i krásnou výzdobu, krásnou kytici, vše suprově sladěné, přeju vám moc spokojených dnů :)!

18 Hogreta Hogreta | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 23:02 | Reagovat

Holky, abych byla upřímná, tak já si svůj svatební den taky vždycky představovala jen se svědky, rodiči a sourozenci... prostě jednoduchý obřad na úřadě, pak oběd pro max 10-15 lidí a domů... Ale očividně člověk míní, život mění :-D

A jinak všem moc děkujeme za gratulace! :-)

[14]: Já jsem taky furt dítě, teď tedy vdané dítě, ale i tak... :-D

[16]: Mám teď jen vietnamské příjmení. Původně jsem to nechtěla nějak zveřejňovat, ale ono mě tady stejně spousta lidí sleduje na instagramu, facebooku a tak, takže moje příjmení už asi není žádné tajemství - jmenuju se Petra Vu. Zatím tři slabiky dohromady ve jméně a příjmení spatřuji jako výhodu, protože se nemusím dlouze podepisovat - trochu horší je to třeba při představování se do telefonu a tak, to si lidé většinou myslí, že neslyší dobře, takže se znova zeptají. Kdyby partner neměl jen jednoslabičné příjmení, uvažovala bych o nechání si obou příjmení. Ale takhle, kdybych se představovala jako Petra Tesařová-Vu, tak by nikdo to "Vu" nebral v potaz, všichni by si mysleli, že jsem si jen na konci škytla. Takže jsem se rozhodla se svého českého příjmení vzdát a vzít si jen to manželovo, bez koncovky "ová". Finové v práci s tím problém nemají (jsou nadšení, že konečně mé příjmení vysloví) a Češi si holt budou muset zvyknout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015