Vietnamská svatba: (před)svatební focení

27. září 2017 v 22:30 | Hogreta |  Vietnam
Ve Vietnamu (a podle všeho téměř v celé jihovýchodní Asii) bývá svatební focení jednou z nejdůleitějších příprav na svatbu a probíhá ještě několik měsíců před samotnou svatbou. Jak takové (před)svatební focení probíhá, jak to probíhalo u nás a jak moc je to pro budoucí novomanžele náročné se dozvíte v následujícím článku.



Jak jsem již zmínila, svatební focení probíhá před samotnou svatbou, často i proto, aby už na svatbě novomanželé mohli promítat své svatební fotografie a aby mohli mít u vchodu vystavenou svatební portrét. Je to tak rozšířené, že i vietnamský bratránek, který se tady v ČR už narodil, nechtěl uvěřit, že pro Čechy svatební focení znamená opravdu focení v ten den.


Ve Vietnamu existují agentury, které takové focení se vším všudy zajišťují. Půjčí vám několik šatů a obleků, postarají se o účesy, o make-up, zajistí auto pro přesun budoucích novomanželů i pro jejich rodinu. Pokud se ovšem vdáváte za Vietnamce tady v ČR, ani tak nemusíte smutnit, protože vietnamské agentury zajišťujcí (před)svatební focení zde v ČR už existují také. Samotné focení někdy trvá i dva dny - v závislosti na tom, kolik peněz jste ochotni zaplatit a na kolika místech se chcete fotit. Popíšu vám, jak (před)svatební focení probíhalo u nás.


Asi deset dní před příjezdem do města Đà Nẵng, kde jsme chtěli fotit, vyhledal partner na internetu agentury zajišťující focení v tomto městě, vyměnil s agenturami pár emailů a hovorů - a nakonec jsme podle fotek a nabídky vybrali agenturu Mai Wedding. Dva dny před focením jsme se tam stavili a domluvili detaily (na kolika místech a městech se bude fotit, kolik bude fotek, kolik se bude vyvolávat, kolik bude velkých fotek, kolik stran bude mít album,...). Domluvili jsme se na:
  • 2 města (Đà Nẵng a Hội An) - celkem čtyři místa: město Hội An ve městě Đà Nẵng jedna kamenitá pláž (Bãi Đá), jedna písečná (Phạm Van Đồng) a "Most lásky"
  • 120 fotek na upravu
  • album o 25 stranách
  • 2 velké vyvolané (a zarámované) fotografie + cca 10 malých fotek
  • půjčení 2 bílých, 1 barevných svatebních šatů + 4 svatebních květin + 1 klasických vietnamských šatů áo dài
  • půjčení 2 obleků
  • 5 účesů pro nevěstu + make-up
  • úprava ženicha (úprava obočí, účesu,...)
  • na jednom místě volné focení (v oblečení, které si sami zvolíme)


Poté jsme šli do jejich salonu zkoušet šaty. Partner měl vyzkoušeno hned (vybíral dva obleky), se mnou to bylo složitější. Měla jsem vybrat dvoje bílé a jedny barevné svatební šaty a pak ještě jedny klasické vietnamské áo dài. Rozměry Asiatek jsou ovšem úplně jiné, než ty moje, no. Tlustá Vietnamka se tady prostě nevdá - ne, že by ji nikdo nechtěl, ale nejsou na ni šaty. Na mě taky ne, a to si nemyslím, že jsem nějak tlustá. Každopádně úzké šaty byly od začátku bez šance, ty jsem navlékla tak na jednu nohu. U ostatních šatů nebyl problém až tak v pase (byly na šněrovačky, takže se to dalo libovolně uvolnit či stáhnout), ale přes hrudník. Ani ne tak přes samotná prsa, ale prostě přes ten prostor nad prsy a přes ramena. Usoudila jsem, že Vietnamky ramena asi nemají. Všechny šaty mě dřely a škrtily u krku neuvěřitelným způsobem - při zkoušení asi třetích šatů mě polilo horko a téměř se zhroutila. Říkám "teměř", protože jsem si stihla sednout na gauč , složit se na něj a neprásknout sebou o zem. Pochopila jsem, že tohle nebude žádná sranda. Ty, co mě do šatů soukaly, to pravděpodoně pochopily taky, protože pak už jen tak zmateně pobíhaly a snažily se sehnat ty největší šaty, které měly, ale bohužel. Tak jsme to vzdali s tím, že jedny z těch šatů, které jsem zkoušela, v nejhorším přežiju - a na ty další půjdeme do jiného salonu (který také patřil studiu Mai Wedding). Takže jsme se s rodinou najedli, odpočinuli a k večeru jeli jinam.


Ve druhém salonu to bylo trochu růžovější. Na první pohled mi do oka padly krásné šedé šaty s vlečkou, které mi naštěstí byly a já se na svět zase začala dívat trochu pozitivněji. Pak jsme ještě další nekonečnou dobu zkoušeli a zkoušeli, nakonec se vybralo všechno kromě klasických vietnamských šatů áo dài, které musí sedět téměř přesně, protože jsou úplé a na zip. Pro áo dài jsme nakonec zamířili zpět do toho prvního studia, kde se nakonec jedny pěkné, které mi jakštakš byly, objevily. Partner by taky mohl mít pánské áo dài, nicméně na něj tam taky žádné neměli, tak jsme to uzavřeli s tím, že stačí, že je budu mít já a on bude mít klasickou košili a kalhoty.

V den focení jsem do studia musela dojet na 4 hodiny ráno. Paní mě začala líčit, že začáku mi z toho bylo poměrně špatně, protože jsem to prostě nebyla já, ale uklidňovala jsem se tím, že jde o focení a na blesk a přímé denní světlo hodně z toho líčení stáhne (a byla to pravda). Pak už jsem se jakštakš uklidnila a když už jsem si měla obléct první šaty (ty krásné šedé) a paní mi začala dělat první účes, začala jsem se docela těšit a už jsem z toho měla docela radost. Po úpravě ženicha a ženichovy maminky jsme nasedli do auta a jeli na první místo - "Most lásky".


Na Mostě lásky (ze kterého je krásný výhled na "Dračí most") jsme pochopili, že tohle žádná sranda nebude. Bylo asi devět hodin ráno, ale vedro bylo nepředstavitelné. Ze mě i partnera tekly proudy potu, šílené. Bratr parnera s jeho přítelkyní se stali výbornými asistenty - po každém focení běhaly s deštníky, aby nás alespoň na chvíli odstínili od slunce, otírali nám pot kapesníčky, no paráda. A my dva měli za úkol se tvářit. A usmívat. A tvářit. A dívat se tam, tam, dopředu, na sebe, tam, na fotografa, na sebe, na fotografa, dopředu, doprava, doleva, na sebe, na fotogrfa, tam, na sebe, do prava,... Hehe.

Po focení na "Mostě lásky" jsme jeli na kamenitou pláž Bãi Đá. Bylo ještě před polednem, ale teplota již dosahovala na nějakých 37 stupňů ve stínu. U pláže už bylo nachystáno několik dalších nevěst a ženichů, je to tady jak na běžeckém páse. Paní vizážistka a kadeřnice v jedné osobě mě vzala do nějaké kabinky, kde mě převlékla, pak mě někde v lese posadila na židličku, vrazila mi do ruky větráček a vyvářela v dost improvizovaných podmínkách účes číslo 2. Pak mi upravila make-up, vrazila mi do ruky kytku číslo 2 a šlo se na to.


Skákala jsem po šutrech jako koza. Bylo to hustý, musela jsem přemýšlet, kolik nevěst si při focení zláme hnáty. A kolik se jich zabije. Nebyla jsem daleko od pravdy, protože v jednu chvíli jedna nevěsta, když seděla zády ke srázu u moře, omdlela - naštěstí přepadla dopředu a naštěstí ji ženich zachytil, tak ji pak chudinku snášeli z útesu a pak tam pod stříškou nějakou dobu ležela... No šílený. Ale fotky nádherné, moře nádherné, útesy nádherné, mola nádherná i les nádherný. Po tomto focení mě paní převlékla do civilu a jeli jsme na oběd.


Po obědě jsme se stavili opět do studia, kde následovaly šaty č. 3 (ty nejúplejší) a účes číslo 3. Za dopoledne jsem si docela brutálně spálila ramena a záda, takže mě jakýkoli pohyb v šatech fakt bolel. Ale co se dá dělat. Na písčitou pláž Phạm Van Đồng jsme dorazili chvilku po poledni, v tom největším vedru (40 stupňů ve stínu). Slunce pálilo neskutečně a moje ramena rovněž. Vlečka na písčité pláži je strašná sranda, vlhký písek se na ni nalepí a šaty pak váží snad o deset kilo více. A když mi fotograf řekl "utíkej" nebo dokonce "toč se", to už jsem se fakt musela smát. Máme jednu moc pěknou točící fotku, ale nikdo neví, kolik je za ní bolesti. Oběma je nám hrozné vedro, já nemůžu zvednout ruku, protože mám úzké šaty a spálená ramena, do toho ta vlečka, která je od písku a plete se mi pod nohy... Když jsem pak viděla tu fotku, nemohla jsem tomu uvěřit, že se to fakt takhle povedlo.


Po tomto focení jsme nasedli do auta a jeli do města Hội An (město lampionů), kam to trvalo asi 45 minut autem. Tam jsem se oblékla se do "volného stylu" na záchodcích nějaké základní školy (konečně moje šaty, které mě nikde netlačí a neškrtí!!!) a paní mě pak posadila na zítku u školy a tvořila účes číslo 4. Ani nemusím říkat, že s každým účesem jsem na hlavě měla asi o kilo laku více a tak mě každý učes bolel více a více. Na volný styl jsem si oblékla své béžové šaty a nechala si udělat rozpuštěný účes (paní se mě ptala, jak vlasy nosím nejčastěji). A pak se fotilo, poprvé mezi lidmi (a ne jen mezi nevěstami a ženichy). Byla to sranda, dokonce kolem nás prošel někdo, kdo česky prohlásil "hééélee, voni se fotěj!". Kdo byl někdy ve starém městě Hội An ví, kolik je tam turistů - mám dokonce pocit, že je to nejnavštěvovanější město ve Vietnamu. Takže to proplétání mezi nimi tak, aby nám nikdo nevlezl do záběru, to bylo docela zajímavé.


Po focení ve volném stylu mě paní převlékla do šatů číslo 5 - klasických vietnamských šatů áo dài a uělala mi poslední účes - účes číslo 5. Pak jsme vylezli na nějakou terásku na střeše a fotili fotky při západu slunce. Načasované to bylo prostě dokonale. Po západu slunce jsme seslezli ze střechy a šli fotit na lodičky s lampionky štěstí, které jsme pouštěli po vodě. Poté jsme fotili na posledním místě - před barenými lampióny.


Zpět do hotelu jsme dojeli snad až po deváté hodině a já zjistila, že s sebou nemám vůbec nic na odlíčení. Svůj obličej jsem tedy drhla střídavě šamponem a mýdlem, nakonec, asi po hodině, jsem vyzkoušela i zubní pastu. Byl to hodně voděodolný make-up, no. Zbytky make-upu jsem smývala ještě i druhý den (a musela jsem si koupit kapky do očí - asi kvůli té zubní pasty). Vlasy jsem rozčesávala ale jen necelých dvacet minut.


Na závěr jsme se s partnerem schodli, že jo, fotky máme nádherné, super, ale stačilo to. A už chápeme, proč je ve Vietnamu o tolik nižší rozvodovost - tohle prostě nikdy nehodláme podstupovat znova, jednou to bohatě stačilo :-D. Ale z fotek máme radost! A máme co vyprávět vnoučatům.




Na naše všechny fotky z předsvateního focení se můžete podívat tady:

A nebo tady na videu:


Všechny díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":


Další články, které by vás mohly zajímat:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 27. září 2017 v 23:10 | Reagovat

Máš velmi zajímavý blog. Fotky jsou nádherné, mně by to za to stálo.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. září 2017 v 23:27 | Reagovat

Je z Tebe nádherná nevěsta :-)
A moc vám to spolu sluší.

Jen se mi tedy vtírá myšlenka, že předsvatební focení je takový malý testík manželství :-)
Jak to popisuješ, určitě z takových útrap někdy někdo raději utekl :-)
Tady se pozná pravá láska :-)

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 28. září 2017 v 0:01 | Reagovat

Na některých fotkách je vidět rozdílný styl fotek Evropa/Asie. Nejlepší jsou každopádně ty z toho volného focení, zkrátka a dobře je z nich vidět ta rádoby přirozenost. :)
Spíš by mě zajímalo, na kolik tahle sranda vyjde v přepočtu na naše (fotograf, vizážista, úpravy, půjčovna)...

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. září 2017 v 0:11 | Reagovat

[3]: Jejda, to jsem ve článku nakonec nenapsala? Každopádně ta celková cena hodně záleží na konkrétním studiu, na počtu míst, kde budoucí novomanželé fotí, na počtu fotek a tak... My s přítelem měli v základu platit cca 10000Kč, nicméně pak jsme vybírali fotky do alba a rozhodli se jich vybrat více (místo 15ti stran už nakolážovaných fotek jsme vybrali 25) a taky jsme si připlatili za expres - většinou na úpravu fotek, vytvoření videa, vytisknutí alba, vytisknutí a zarámování velkých fotek a tak mají čas tak dva tři měsíce, ale my jsme to nutně potřebovali do čtrnácti dnů, protože jsme pak odlétali zpět do Česka. Takže jsme nakonec zaplatili nějakých 15000Kč. Což mi nepřipadá tak hrozné, když si uvědomím, že v tom bylo fakt všechno (půjčení šatů, obleků, kadeřnice, make-up, květiny, auto,...) - teď v ČR dám za fotografa na celý den 11000Kč a to jsem ještě sehnala takového, který není omezený na počet fotek, prostě toho vyfotí co nejvíce a pak všechno, co bude ucházející, upraví. A to si nemyslím, že je v ČR nějak zásadně drahý, to je spíš taková ta klasická cena. A jsou v tom vlastně jen fotky - žádné šaty, obleky, účesy, makeup a tak.

5 Reina Sun Reina Sun | Web | 28. září 2017 v 2:29 | Reagovat

Zažila sis peklo! Ale stálo to za to, fotky jsou krásné :) Jen je to pro mě opravdu zvlštní, svatební focení dopředu..

6 Eliss Eliss | Web | 28. září 2017 v 6:55 | Reagovat

Úžasné fotky, ale jak čtu bylo to pěkně náročné! Ale výsledek opravdu stojí za to :-)

7 Kája Kája | Web | 28. září 2017 v 7:20 | Reagovat

Juchů, konečně článek, na který jsem tak dlouho čekala!
Fotky jsou moc hezké. Jak už tady zaznělo, ty z volného focení jsou nejlepší. :)
Nevím, jestli mě víc děsí, kolik je za tím nervů nebo kolik peněz to všechno stálo. 8-O Když k tomu přičtu všechno to běhání po úřadech, tak jsou asi horší ty nervy, no... :D
Já bych nesnesla ani tradiční českou svatbu, takže tě obdivuju, že ji zvládáš takto. :) :-D  :-D

8 K. K. | E-mail | Web | 28. září 2017 v 10:17 | Reagovat

Sledovala jsem to na Instagramu. Fotky jsou nádherný, vám to moc sluší (tobě hlavně teda v těch červenobílých šatech). :) Já bych tohle podstupovat asi nechtěla, přijde mi to trochu "moc". (Jakože náročný). I když pravda, za ten výsledek to stálo, kouká se na vás vážně pěkně.

9 Maki Maki | Web | 28. září 2017 v 11:34 | Reagovat

Moc jsem se těšila na další článek a jako vždy byl skvělý :) Fotky jsou opravdu dokonalé, moc vám to sluší a fakt tě obdivuji, že i přes to jak to muselo být náročný jsi to ve zdraví zvládla :) Já bych se z toho asi zbláznila :D

10 Marča Marča | 28. září 2017 v 11:57 | Reagovat

volný styl s emi líbí nejvíc, plus u dračího mostu, některé fotky mi příjdou až moc upravené, že jsou jakoby umělé (panenka) ale nádhera

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 28. září 2017 v 12:19 | Reagovat

zajímavý článek, sluší vám to spolu:-)

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 28. září 2017 v 12:49 | Reagovat

To jsi teda dobrá, já bych nezvládla focení ani na český svatbě :))
Sluší vám to :)

13 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. září 2017 v 17:56 | Reagovat

Dobrý popis. :-) Mě zaujala mj. ta profilová fotka se sluncem, protože tam vzniká srdíčko. :-)

14 Lennroe Lennroe | Web | 28. září 2017 v 20:22 | Reagovat

Zrovna než jsi napsala poslední větu, jsem si říkala, aspoň se nerozvedete :D Musím ale říct, že ty fotky jsou tak krásný, plný emocí a Vietnamu a vás dvou, že si myslím, že stojí za jakýkoli absolvovaný utrpení... silně pochybuju, že je více českých nevěst, které takové mají.
To líčení si dovedu představit, že bylo pro tebe hodně, když si vybavím jakékoli jiné fotky s tebou, skoro nikde nalíčená nejsi :) Ale vypadá to báječně.

Která fotka je vlastně tvůj favorit? Za mě ta u moře s vlajícím závojem.

15 K K | Web | 30. září 2017 v 15:00 | Reagovat

"A máme co vyprávět vnoučatům."
Ještě, aby ne. Já, osoba, která s foťákem vede třetí světovou, bych to zabalila už prvním míste, kde jste se fotili :D
Fotky jsou nádherné, u článku jsem se opravdu nasmála :)
Mým favoritem jsou fotky se západem slunce, které těsně porazily fotky "v civilu" :)

16 TeriJans TeriJans | Web | 4. října 2017 v 18:51 | Reagovat

Moc krásné fotky, i když jejich realizaci vám teda nezávidím. Zajímalo by mě, jestli byl nějaký problém při vrácení šatů, když jsi s nimi byla třeba v písku :)?

17 olivka olivka | Web | 16. října 2017 v 16:31 | Reagovat

Moc vám to sluší! A krásné povídání...

18 Leník Leník | Web | Včera v 18:45 | Reagovat

Krásné fotky! Moc Vám to oběma sluší :)
Kdy přesně budete mít svatbu? A ve Vietnamu nebo v ČR?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015