Komentáře

1 Leník Leník | Web | 11. července 2017 v 23:13 | Reagovat

Píšeš moc zajímavě! Teď si čtu každý tvůj článek o Vietnamu.
Mamka tam také byla, na spoustu místech jako ty. Už se moc těší, až si tvé články přečte :-)

2 Terijans Terijans | Web | 12. července 2017 v 9:18 | Reagovat

Ahoj, moc ráda čtu tvoje články! Zajímalo by mě, konkrétně k tomuto článku, je tvůj přítel ohledně vyjádření citů k tobě spíše evropský, nebo vietnamský? Děkuju za odpověď, přeju vám,ať svatba vyjde podle plánů a spokojený život :)!

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. července 2017 v 9:25 | Reagovat

[2]: Ahoj, v mém příteli je hodně hluboko zakořeněné (ne)vyjadřování citů "po vietnamsku" a ze začátku jsem s tím docela bojovala. Ale časem se to strašně moc zlepšilo, sice přítel poměrně nerad lásku vyjadřuje slovy, ale jinak se vlastně v tomhle chová hodně "evropsky", je hodně kontaktní a lásku z něj opravdu cítím. :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2017 v 10:15 | Reagovat

Moje máma spíše spadá do té "vietnamske"kategorie. Rodiče mého muže take. Proto jsem neskutečně vděčná, že my máme to "evropske", co popisuješ. Přijde mi krásné, že už miminku v bříšku opakuji,jak ho miluji. Manžel dělá to samé. Hodně se vodime za ruce a já mu dost často dávám pusu je  tak. Stejně tak on mně.

Ale fakticky jsem si myslela,že právě vietnamske rodiny budou více láskyplně ch citů a vyjadrovani. Asi jak jsem zvyklá na něco z domu,z mládí, tak jsem si myslela,že to mají jinak :)

5 Maki Maki | 12. července 2017 v 10:37 | Reagovat

Objevila jsem tě nedávno ale tvoje články mě okamžitě uchvátily, píšeš poutavě a zajímavě :) Moc se těším na další zajímavé články o Vietnamu :-)

6 Harado Harado | E-mail | 12. července 2017 v 13:58 | Reagovat

Ahoj Peti.Je to ako píšeš.U chlapcov 100%.Dievčatá sú viac naviazané na matku.Ale rodičov majú radi všetci.
PS:Foto z babi je super.Treba si to užiť pokiaľ sa dá.
Držim palce.

7 Žluťák Žluťák | 13. července 2017 v 2:31 | Reagovat

Ahoj,
v žádném případě nechci vyvracet tvoje zkušenosti. Myslím si ovšem, že může být toto vyjadřování citů dosti individuální...

Třeba v mojí rodině - oba moji rodiče jak mě, tak i mého bratra od malička (verbálně) ujišťují, jak moc nás milují. Objímání je standardem. Mamka i taťka nám dodnes dávají pusy na tvář (je mi 23). Rodiče se sice nepolíbí, ale pusy na tvář si běžně jen tak dávají. Nic to ovšem nemění na tom, že se v naší rodině vyjadřuje láska vzájemnou starostí.

Faktem zůstává, že nás kritizují, děláme-li něco špatně, ovšem na druhou stranu nešetří chválou, když se nám něco podaří.

Podobné je to v rodině mého spolubydlícího, taky Vietnamce. Tam je to tedy spíš naopak - kolikrát jsem byl svědkem toho, jak ho jeho maminka chtěla obejmout, ovšem on se fyzickému kontaktu snažil vyhnout a mamkou "odstrčil".

Nemyslím si, že by šlo o nějaké "poevropštění". Vysvětlím na své rodině. Můj táta pochází z hlavního města a když přiletím do Vietnamu, je to úplně stejné i u širší rodiny. Objímání je v celé rodině běžné. Nejednou se mi stalo, že jsem příbuzným chtěl podat ruku a oni mě namísto toho objali. Při vítání a loučení nejsou pusy na tvář vzácností.

"Velkoměšťáci se snaží následovat západní společnost," mohl by si někdo říci. Opět si nemyslím, že by se to dalo takto generalizovat. Moje mamka je naopak z malinké zapadlé vesničky. Pokaždé, když přijedeme na venkov navštívit příbuzné, scénář je podobný jako ve městě. Na tvář mě tu, věru, nikdo nelíbá, ale objetí jsou na denním pořádku.

V každém případě bych rád pochválil tvé články. Jsou skutečně moc čtivě napsané. Tvůj blog navštěvuji už dlouhou dobu a jsem rád, že jsou v ČR lidé, kteří se snaží proniknout do "tajů" vietnamské společnosti a kultury. V tvém případě je to absolutně logické, ale je moc pěkné, že na svém blogu sdílíš své poznatky, zkušenosti a názory s širokou veřejností. Jen tak dál. :-)

8 Haru Haru | E-mail | 4. října 2017 v 16:22 | Reagovat

Občas mi přijde, že žijeme spíše na sociálních sítích. Je důležité, jaký vrháme dojem na ostatní lidi a co si o nás myslí. Proto se snažíme, aby na fotkách vypadalo všechno dokonale. Všichni jsou šťastni, všechno je v naprostém pořádku. Takový náš štít. A ve skutečnosti to tak být nemusí. Pamatuji se, že jako malá jsem se zeptala strejdy, proč si dospělí (Vietnamci) nikdy nedávají pusu. Strejda s tetou se zasmáli a tu pusu si opravdu dali. Jako důkaz, že přeci jen nejsou kus ledu. Jenže moji rodiče jsou k sobě obzvlášť chladní. Je to individuální, ale kdybych to měla všeobecně srovnat, je to přesně tak jak píšeš výše. Naštěstí si druhá generace vyjadřovat city umí. Držící se pár na ulici je ve Vietnamu, taky už běžný. Na to si třeba zamilovaní v Japonsku stále netroufnou. Přeci nejsme až takoví studení čumáci. Navíc vyznání lásky skrze jídlo je nejlepší způsob. :D Hezky napsaný článek ;)

9 Hana Hana | 3. července 2018 v 16:20 | Reagovat

Můj přítel vyjadřuje city po “Vietnamsku”.Za 20 let společného soužití jsem ho alespoň naučila vyjadřovat city našim dcerám.Občas jim dá pusu,řekne jim,že je má rád,ale nějaká pochvala se u nás nekoná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015