Vyjadřování citů ve vietnamské rodině

11. července 2017 v 22:40 | Hogreta |  Vietnam
Dnes bych se chtěla zabývat tím, jaké jsou rozdíly mezi vyjadřováním citů ve vietnamských a českých rodinách, protože je to to, co může spoustu lidí, kteří mezi Vietnamce proniknou, dost překvapit. Doufám, že vám dnešní článek pomůže trochu více pochopit vietnamskou mentalitu a že se třeba dozvíte něco nového.



Pokud v něčem spatřuji velký rozdíl mezi českou a vietnamskou rodinou, tak je to rozhodně vyjadřování citů. Je to možná proto, že jsem vyrůstala v rodině, kde si lidé často říkali, že se mají rádi. Moje mamka je prakticky moje nejlepší kamarádka, často ji říkám, že ji mám ráda a vlastně se v rodině i často objímáme. Mamka mě podporuje ve všem, co v životě udělám, nikdy mě s nikým nesrovnávala, za úspěchy mě chválí a prakticky mi pořád říká, že jsem ta "nejlepší dcera pod sluncem". Ale není to jen o vztahu nás dětí k rodičům, ale i mezi rodiči. Často jsem svědkem toho, že si mamka s taťkou dají pusu třeba jen tak na uvítání. Proto pro mě byl poměrně "šok", že ve vietnamských rodinách se tohle většinou moc neděje.

S mamkou v Chorvatsku

Vietnamci si obecně city tolik nevyjadřují. Ti mladí, kteří tady vyrůstají, jsou v tomhle už skoro jako Češi, takže v tomhle rozdíl nevidím, ale teď mluvím spíš o těch starších Vietnamcích. Nikdy v životě jsem neviděla starší manželský pár, který by si "jen tak" dal pusu. O to více mi pak přijde zvláštní, že když se ten stejný manželský pár má fotit, tak na fotkách vypadají jak na líbánkách - to se pusinkují, na facebooku si fotky orámovávají srdíčky, ale... Ale prostě mi přijde, že v běžném životě city ukazovat neumí. A možná proto mi tohle pusinkování na facebooku jako taková "póza".

Což ovšem neznamená, že se nemají rádi. Vím o svém příteli, že svoji mámu opravdu moc miluje. Kdyby ji někdo ublížil, zabil by ho. A zároveň jsem ho v životě neviděla jí dát pusu nebo jí obejmout. A i obráceně - myslím, že mamka příteli taky nikdy v životě ani neřekla, že ho má ráda. Oni to vědí, ale neříkají si to, prakticky si to moc ani nevyjadřují. Tohle naprosto "naruby obrácené" (ne)vyjadřování citů mě ze začátku dost mátlo, Vietnamci pak v rodině někdy vypadají poměrně chladní.

Dvě maminky vedle sebe. Poznáte, která je moje a která přítelova?

Vietnamci si vyjadřují lásku spíš starostí o sebe (máma, která rodině navaří dobrou večeři atd.). A kritikou. Je to ten důvod, proč spousta mladých Vietnamců svým rodičům moc nerozumí. Když totiž otec dítěti místo pochvaly řekne, že musí makat (např. ve škole) ještě víc, aby byl lepší než syn od souseda, prakticky tím - dost podivným způsobem - vyjadřuje lásku. Některé děti dokážou pobrat, že "tatínek je sice přísný, ale dělá to pro moje dobro a i přesto ho mám moc rád", ale v mnohých rodinách tohle chování staví mezi rodiči a dětmi téměř nepřekonatelnou bariéru. Přece jen vietnamské děti, které vyrůstají zde, tak trochu potřebují, aby jim rodiče vyjadřovali lásku i tím "evropským" způsobem.

Pobývání ve vietnamské rodině mě v mnohém obohacuje. A je fajn, když to funguje i obráceně. Nedávno jsem si řekla, že svoji budoucí vietnamskou rodinu v tomhle trošku počeštím. Občas jen tak mamku od přítele obejmu. Je to docela zvláštní, jde z ní cítit, že vůbec netuší, co má vlastně dělat a je z toho docela nesvá. Z druhé strany z ní je ale zase cítit, že je fakt ráda - a dokonce začala být "kontaktnější" i sama od sebe (po promocích mi dala takovou pusu, že mi pak moje mamka musela drhnout její rtěnku z mého líčka). Je to takový můj malý sociální experiment - a myslím, že to docela funguje.

Další články, které by vás mohly zajímat:



Jak říkám, Vietnamci prostě city vyjadřují jinak a podle mě se nedá říct, že nějak "špatně". Prostě jinak. Každopádně mi mnohem více vyhovuje "český" způsob vyjadřování lásky a jsem si jistá, že až budu mít děti, tak jim budu říkat, jak moc je miluji, klidně každý den. A to stejné ve vztahu. Chci svého přítele držet za ruku a políbit ho kdykoli, kdy to tak budu cítit, nejen na fotkách. A v "počešťování citů" své vietnamské rodiny budu pokračovat tak dlouho, dokud mě maminka od přítele nebude pokaždé vítat vřelým objetím (což je běh asi na několik desítek let). A pak vám o tom napíšu.

S babičkou partnera

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 11. července 2017 v 23:13 | Reagovat

Píšeš moc zajímavě! Teď si čtu každý tvůj článek o Vietnamu.
Mamka tam také byla, na spoustu místech jako ty. Už se moc těší, až si tvé články přečte :-)

2 Terijans Terijans | Web | 12. července 2017 v 9:18 | Reagovat

Ahoj, moc ráda čtu tvoje články! Zajímalo by mě, konkrétně k tomuto článku, je tvůj přítel ohledně vyjádření citů k tobě spíše evropský, nebo vietnamský? Děkuju za odpověď, přeju vám,ať svatba vyjde podle plánů a spokojený život :)!

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. července 2017 v 9:25 | Reagovat

[2]: Ahoj, v mém příteli je hodně hluboko zakořeněné (ne)vyjadřování citů "po vietnamsku" a ze začátku jsem s tím docela bojovala. Ale časem se to strašně moc zlepšilo, sice přítel poměrně nerad lásku vyjadřuje slovy, ale jinak se vlastně v tomhle chová hodně "evropsky", je hodně kontaktní a lásku z něj opravdu cítím. :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2017 v 10:15 | Reagovat

Moje máma spíše spadá do té "vietnamske"kategorie. Rodiče mého muže take. Proto jsem neskutečně vděčná, že my máme to "evropske", co popisuješ. Přijde mi krásné, že už miminku v bříšku opakuji,jak ho miluji. Manžel dělá to samé. Hodně se vodime za ruce a já mu dost často dávám pusu je  tak. Stejně tak on mně.

Ale fakticky jsem si myslela,že právě vietnamske rodiny budou více láskyplně ch citů a vyjadrovani. Asi jak jsem zvyklá na něco z domu,z mládí, tak jsem si myslela,že to mají jinak :)

5 Maki Maki | 12. července 2017 v 10:37 | Reagovat

Objevila jsem tě nedávno ale tvoje články mě okamžitě uchvátily, píšeš poutavě a zajímavě :) Moc se těším na další zajímavé články o Vietnamu :-)

6 Harado Harado | E-mail | 12. července 2017 v 13:58 | Reagovat

Ahoj Peti.Je to ako píšeš.U chlapcov 100%.Dievčatá sú viac naviazané na matku.Ale rodičov majú radi všetci.
PS:Foto z babi je super.Treba si to užiť pokiaľ sa dá.
Držim palce.

7 Žluťák Žluťák | 13. července 2017 v 2:31 | Reagovat

Ahoj,
v žádném případě nechci vyvracet tvoje zkušenosti. Myslím si ovšem, že může být toto vyjadřování citů dosti individuální...

Třeba v mojí rodině - oba moji rodiče jak mě, tak i mého bratra od malička (verbálně) ujišťují, jak moc nás milují. Objímání je standardem. Mamka i taťka nám dodnes dávají pusy na tvář (je mi 23). Rodiče se sice nepolíbí, ale pusy na tvář si běžně jen tak dávají. Nic to ovšem nemění na tom, že se v naší rodině vyjadřuje láska vzájemnou starostí.

Faktem zůstává, že nás kritizují, děláme-li něco špatně, ovšem na druhou stranu nešetří chválou, když se nám něco podaří.

Podobné je to v rodině mého spolubydlícího, taky Vietnamce. Tam je to tedy spíš naopak - kolikrát jsem byl svědkem toho, jak ho jeho maminka chtěla obejmout, ovšem on se fyzickému kontaktu snažil vyhnout a mamkou "odstrčil".

Nemyslím si, že by šlo o nějaké "poevropštění". Vysvětlím na své rodině. Můj táta pochází z hlavního města a když přiletím do Vietnamu, je to úplně stejné i u širší rodiny. Objímání je v celé rodině běžné. Nejednou se mi stalo, že jsem příbuzným chtěl podat ruku a oni mě namísto toho objali. Při vítání a loučení nejsou pusy na tvář vzácností.

"Velkoměšťáci se snaží následovat západní společnost," mohl by si někdo říci. Opět si nemyslím, že by se to dalo takto generalizovat. Moje mamka je naopak z malinké zapadlé vesničky. Pokaždé, když přijedeme na venkov navštívit příbuzné, scénář je podobný jako ve městě. Na tvář mě tu, věru, nikdo nelíbá, ale objetí jsou na denním pořádku.

V každém případě bych rád pochválil tvé články. Jsou skutečně moc čtivě napsané. Tvůj blog navštěvuji už dlouhou dobu a jsem rád, že jsou v ČR lidé, kteří se snaží proniknout do "tajů" vietnamské společnosti a kultury. V tvém případě je to absolutně logické, ale je moc pěkné, že na svém blogu sdílíš své poznatky, zkušenosti a názory s širokou veřejností. Jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015