Vztah s Vietnamcem, 8.díl: Jedeme na návštěvu do Vietnamu

9. května 2017 v 22:31 | Hogreta |  Vietnam
Dříve či později se vám ve vztahu s Vietnamcem naskytne příležitost navštívit Vietnam a společně s ním i partnerovu velkou rodinu. Když se váš partner rozhodne vás představit i širší rodině ve Vietnamu, což často zahrnuje všechny babičky, dědečky, tetičky, strýčky, bratrance a sestřenice (přes všechna kolena a vlastní i nevlastní), většinou to znamená, že to s vámi myslí opravdu vážně, protože ve Vietnamu většinou není ve zvyku představovat rodině partnery, se kterými neplánujete svatbu a rodinu. V tomto článku jsem se rozhodla se s vámi podělit o různé tipy, co si s sebou do Vietnamu určitě zabalit a co od setkání s rodinou čekat.




Co zařídit před cestou do Vietnamu


Budete potřebovat vízum. Turistické vízum je buď třicetidenní a nebo devadesátidenní. Můžete si je zařídit na ambasádě dopředu, nebo si na ambasádě můžete zařídit pouze papír o tom, že vám vízum má být přiděleno, a vyřídit si ho hned po příletu na letišti. Tato varianta je levnější a podle mě celkově jednodušší, stačí si po příletu vystát frontu a vyplnit jakýsi formulář.

Abyste dostali vízum (či ten papír o vízu), musíte mít již koupené letenky. Letenky ještě nemusíte mít zařízené na konkrétní číslo pasu, nicméně vízum už ano. Musíte si pohlídat, aby pas platil ještě minimálně půl roku po návratu z Vietnamu - pokud ne, potřebujete nový pas.

Na letišti - to ještě nevím, co mě bude čekat :-).

Před cestou je také fajn si zjistit doporučená očkování a navštívit nějakou kliniku cestovní medicíny ve vašem městě, kde vás nejen naočkují, ale také vám doporučí léky, které budete potřebovat. Také vám po návratu zdarma udělají vyšetření snad úplně všeho, včetně EKG nebo zjišťování parazitů. Myslím, že tohle je docela fajn a byla by škoda toho nevyužít.

Většinou se doporučuje očkování proti žloutenkám typu A a B a proti břišnímu tyfu. Nikdo vám hlavu neutrhne, když se nenaočkujete a nevemete si s sebou žádné léky, ale podle mě je - co se týče zdraví - prevence prostě důležitá. Navíc musíte počítat s tím, že ve Vietnamu pro Vietnamce mají trochu jiné léky, než které vyhovují nám Evropanům, popřípadě pro tyto léky máme jiné dávkování. Jeden případ za všechny - doktorka mi jasně řekla, že co se týče antimalarik, tak v případě, že chytnu malárii já, mám si dát najednou tři prášky, v případě, že ji chytne přítel, má si dát prášek jen jeden. Taky musíte mít na paměti, že v této oblasti jsou kvůli krvácivým horečkám naprosto tabu léky typu brufen - prostě jakékoli léky na horečku, které ředí krev. Rozhodně je také fajn vzít si s sebou léky na zažívání a průjem, protože co si budeme povídat, spousta z nás se z toho všeho v prvních dnech ve Vietnamu prostě posere.

Když jsem poprvé jela do Vietnamu, měla jsem dvě předsevzetí - nejíst syrové maso a nepít nebalenou nebo nepřevařenou vodu. První předsevzetí padlo už druhý den, kdy jsme přijeli za nějakou známou do Vũng Tàu a ona nám jako hlavní pohoštění připravila úplně syrové steaky (pravděpodobně z buvola). Steaky byly výborné, nicméně mi bylo jasné, že syrovému masu se prostě nevyhnu, takže jsem pak alespoň nebyla tak háklivá na syrové maso (pouze přelité horkou vodou) v polévkách a už jsem se mu nevyhýbala. Po návratu do ČR jsem po všech vyšetřeních se zjistilo, že jsem se žádným parazitem nenakazila, i přes to množství snězeného syrového masa. Druhé předsevzetí jsem držela docela dlouho, odmítala jsem pít cokoli s ledem (což je v tom čtyřiceti stupňovém vedru "fakt super"), nicméně když jsme dojeli asi po týdnu do Saigonu, tak jsem výbornou pravou saigonskou kávu s ledem nemohla prostě odmítnout. Byla úžasná. Druhý den jsem myslela, že umřu. Celý den jsem jedla suchou rýži (a zrovna když jsme v tom Saigonu byli v tak úžasné restauraci!!!) a záchod jsem vyhledávala asi každých dvacet minut. Tento kritický stav naštěstí trval pouze jeden den, pak jsem si zvykla a už mi bylo dobře. Celý další pobyt jsem již mohla pít vodu s ledem a nemusela jsem si dávat takový pozor na to, aby voda byla převařená. Tělo si zvyklo a já jsem si v klidu mohla dát někde na ulici koktejl "nejasného původu" s ledem "nejasného původu".

"Trošku" syrové steaky ve Vũng Tàu

Ledu "nejasného původu" se prostě nevyhnete.

Pokud tedy můžu něco doporučit, odbyťte si svůj "podělaný" den co nejdříve. Ono se tomu asi stejně nevyhnete a pokud jste na tohle hákliví, dříve či později si stejně třeba jen ten led asi - i kdyby omylem - dáte. Takže myslím, že nejlepší je si to odbýt hned od začátku, trochu si tím pokazit první dva dny, ale moci pak celou dobu už normálně jíst a pít bez toho, aniž by to s vámi něco dělalo. Třeba dokonce zjistíte, že s vámi místní voda nic nedělá, a tak aspoň budete další pobyt v klidu a nebudete se muset omezovat.


Co s sebou do Vietnamu

Samozřejmě, že je třeba vzít si běžné věci jako jsou peníze, pas, oblečení, boty či hygienické potřeby. Nebudu zde vypisovat věci, které jsou snad všem jasné. Berte to ode mě jen jako takové tipy "navíc".

  • Dárky. Očekává se, že rodině dovezete dárky, i kdyby jen "symbolické". Každopádně je opravdu blbé tam přijet s holýma rukama, zvlášť, pokud nějakou dobu budete u rodiny přebývat. Starším lidem můžete dovést třeba nějaké ozdobné balíčky s vitamíny, výživovými doplňky (na klouby atd.) a mazáním. Ženám kosmetiku (make-up, různé olejíčky a krémy), mužům třeba typickou českou pálenku a nebo dobré víno. Fajn jsou i sladkosti, třeba různé oplatky či čokoláda. Nezapomínejte ovšem na to, že teploty ve Vietnamu mohou být i docela vysoké a pokud plánujete navštívit rodinu až čtrnáct dní po příletu, čokoláda se vám pravděpodobně rozpustí ještě v kufru.
  • Suchý šampon. Je možné, že jej seženete i ve Vietnamu, každopádně za mě je to věc, která člověku hrozně usnadní život, když například cestuje někam dva dny vlakem a nemá možnost si ty vlasy umýt.
  • Tampony. Ve městech v supermarketech jsou sice většinou už běžně k dostání, nicméně na vesnicích je možné, že seženete pouze vložky.
  • Kšiltovka. Je jasné, že potřebujete pokrývku hlavy, zvlášť když Vietnam navštívíte v letních měsících. Já jako dáma jsem si samozřejmě poprvé do Vietnamu vzala krásný široký klobouk. Byl super - první tři dny. Potom, kvůli všudepřítomné vlhkosti, slehl. A to ne tak, že by jen vypadal blbě, ale tak, že jsem přes jeho okraj neviděla a musela jsem ho držet, aby mi neplandal přes obličej. Takže doporučuju obyčejnou kšiltovku, u které nehrozí, že slehne. Popřípadě si tam můžete koupit typický kónický TVRDÝ klobouk.
  • Repelent. Komáři jsou potvory. Ti tropičtí ještě o trochu více.
  • Taštičku na doklady a peníze na krk. Hrozně praktická věc, pokud cestujete. Musím uznat, že se mi ve vlaku spalo mnohem lehčeji, když jsem měla své peníze a doklady pověšené na krku a pod tričkem, než kdybych to měla někde v kabelce a kabelku celou noc křečovitě držela v ruce.
  • Pepřový sprej. Zvlášť, pokud cestujete sami a třeba s nějakým větším obnosem peněz, tak se člověk cítí asi bezpečněji. Nikdy jsem jej nemusela použít, nikdo mě nikdy ve Vietnamu ani neokradl, nicméně pokud se chcete jít jako holka bavit v noci někam do místního klubu, asi je fajn mít se čím bránit.
  • Sluneční brýle. Slunce může být docela ostré a bez slunečních brýlí se může stát, že třeba celý výlet "promžouráte" a tolik si ho neužijete.
  • Deník. Spousta věcí pro vás bude nových, spousta situací vás nadchne a věřte mi, že co si nenapíšete, tak na to časem zapomenete. I když si nepíšete deník v běžném životě, psát si alespoň cestovatelský deník ve Vietnamu je super. A až budete navštěvovat rodinu, budete si moci pomocí deníku ujasnit všechny rodinné vztahy, které bez toho, aniž byste si je zapsali, zapomenete okamžitě.
  • Depilátor, holítka. Ve městech už poměrně častá a dostupná věc - nicméně co se týče holení ve Vietnamu, tak to ještě to není taková móda, jako u nás, takže je možné, že ve vesnicích žiletky nekoupíte.
  • Léky. Jak jsem již zmínila v předchozí kapitole, určitě si nějaké základní léky vezměte s sebou a nespoléhejte na to, že se ve Vietnamu kdyžtak do lékárny stavíte. Ono to může chvíli trvat, než se do nějaké lékárny (nebo k doktorovi) dostanete. Takže minimálně léky na horečku (ibalgin, paralen), nějaké vysokospektrální antibiotikum (předepíšou vám to na klinice cestovní medicíny) a hlavně léky na průjem jsou prostě základ.
  • Hrubší mikina, svetr. Ve Vietnamu je počasí většinou velmi teplé. Asi si tedy říkáte, na co vám teplé oblečení bude. Já si na první cestu do Vietnamu také zabalila jen jeden tenký svetřík a pár bolerek. A pak jsem každou cestu ve vlaku (a vlastně už během letu) mrzla. Myslete na to, že ve vlacích a celkově v celém Vietnamu v každém hotelu už mají klimatizaci. Vlastně v téměř každé ne úplně chudé rodině mají klimatizaci. A když třeba přejíždíte vlakem z města do města přes noc a spíte na patrové posteli, tak vám klima fouká přímo na záda - a ta deka, co ve vlaku (popřípadě v letadle) dostanete, opravdu nestačí. Příště si vezmu s sebou hrubou mikinu, možná i dvě. Ani ne tak "do Vietnamu", jako "do vlaku a do letadla". A to samé platí pro dlouhé kalhoty - potřebujete alespoň jedny.

26 hodinový přejezd vlakem z Nha Trang do Nam Dịnh. I přes spaní v dlouhých legínách a tenkém svetříku mi byla hrozná zima. Příště s sebou - právě kvůli těmto přejezdům a spaní pod klimatizací- beru hrubou mikinu.

Tento klobouk to vydržel asi tři dny, pak tím vlhkem "splihnul" a plandal mi před očima. Nic moc.

Seznámení s rodinou

Co si budeme povídat, většinou rodina v Vietnamu není úplně nadšená, když zjistí, že u nich bude přebývat nějaká holka z Evropy, o které pořádně nic neví. Taky se bojí, jak seznámení bude probíhat. Proto je poměrně pěkné, když se naučíte nějaké základní fráze, dopředu si zjistíte, kdo je babička, kdo tetička a kdo dědeček - a jak tyto lidi správně vietnamsky pozdravit. Tím, že ze sebe vysoukáte kostrbatý pozdrav, prolomíte ledy. Když pak rodině předáte dárky, pochválíte jídlo, co vám nabídnou, a budete se na ně usmívat, tak pochopí, že jste prostě normální milá holka a že se není čeho bát. Věřím, že si vás zamilují!

Rodinná oslava dědečkových narozenin a spooooouuusta jídla.





Další díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":


Další články, které by vás mohly zajímat:





 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aneta P. Aneta P. | 9. května 2017 v 23:11 | Reagovat

Moc děkuji za úžasný článek. Spustu tvých rad využiji a budou se mi hodit. Hlavně to s brufenem. To jsem vůbec netušila. Ale snad mi dobře poradí i na nějaké té klinice, kterou budu muset navštívit. Ještě jednou díky a cestování zdar! :D

2 Kory Kory | Web | 10. května 2017 v 8:11 | Reagovat

Tak to je totálně boží.

3 Kája Kája | E-mail | Web | 10. května 2017 v 11:54 | Reagovat

Nedávno jsme s kamarádkou vymyslely, že až dostuduje, pojedeme v létě do Asie. Bude to taková naše cesta za čajem.

Kdo ví, jestli na to dojde, ale jestli ano, určitě se vrátím k tomuto článku. :)

4 Kája Kája | E-mail | Web | 10. května 2017 v 11:54 | Reagovat

[3]: Tak neruš blog! :D

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 10. května 2017 v 11:58 | Reagovat

vážně zajímavé:-) super článek

6 *Jessie* *Jessie* | E-mail | Web | 10. května 2017 v 14:22 | Reagovat

Super článek. Vždycky jsem se chtěla jet podívat někam do Asie a doufám, že se mi to podaří. Článek je moc užitečný, ani bych nevědal na kolik věcí se dá při takovém cestování zapomenout. :-)

7 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 10. května 2017 v 14:35 | Reagovat

Velmi povedený článek. Myslím, že jsi sem napsala věci který jen tak někdo neví.

8 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 10. května 2017 v 18:31 | Reagovat

[7]: Souhlasím ;-) i tak bych tam nejela :-? protože takovéhle země mě vůbec nelákají :-( .

9 Daysy Daysy | E-mail | Web | 12. května 2017 v 9:46 | Reagovat

Super článek, umíš to vždycky skvěle napsat a na nic nezapomeneš. :)

10 bydlenkabublicka bydlenkabublicka | Web | 12. května 2017 v 12:22 | Reagovat

Tyvoléé....závist.
Taky bych chtěla :( Jenže místní vjetnamové jsou jen na tržnicích a ještě jsou nepříjemní :(
Já jediný co můžu ze zahraničních cest dělat, je procházet se po miamské pláži s kočárem a vystavovat svý úžasný fantasy tělo, kvůli kterýmu mám neustále potíže, jak mi ho všichni závidí.
Nevěříš? No fakt, koukni na mě, když jsem na pláži ! Kam přijdu, tam zdobím a proto bych ráda zdobila i v tom Vjetnamu ....
Můžu příště jet s váma?

11 anna anna | 13. května 2017 v 15:56 | Reagovat

[10]: Jestli troll, tak nepovedený, jestli to myslíš vážně, tak Hogreta bude jistě nadšená!

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. května 2017 v 0:43 | Reagovat

Do Vietnamu bych se ráda jednou podívala, kolegyně mi o něm básnila (i když na život to tam asi není jednoduché). Máš můj obdiv, já bych byla neskutečně nervózní, kdybych se jela seznámit s rodinou svého milého, které bych neměla šanci rozumět. :D

13 outcry outcry | Web | 15. května 2017 v 11:11 | Reagovat

S přítelem vám to moc sluší :). Já bych se asi trochu bála těch nemocí a maso bych nesnědla vůbec. Nechceš napsat nějaké tradice Vietnamců? Třeba, co by se stalo kdybys odmítla jídlo? Nic neb by byli naštvaní? Chápou, že je někdo třeba vegan apod? :) :)

14 Wonderline Wonderline | 26. května 2017 v 10:33 | Reagovat

Ráda se vracím na tvůj blog. Je opravdu super. Každý článek hltám a taky proto, že chodím s vietnamcem, tak jsem ti vděčná že jsi mi přiblížila některé věci ohledně jejich kultury. Aspoň nevypadám jako úplný neznalec :D  pokračuj dál těším se na další příspěvky! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015