Barva kůže očima dětí

5. března 2017 v 0:00 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno se internetem přehnala zpráva o bílém chlapečkovi, který chtěl změnit účes, aby vypadal jako jeho kamarád a aby si je tak učitelé pletli - a nějak ho netrápilo, že kamarád byl černý (více si můžete přečíst třeba ZDE). Přestože téhle zprávě málokdo věřil (prý že není možné, že si chlapci nevšimli, že mají jinou barvu kůže), mě to naprosto nepřekvapilo a vůbec mi to celé nepřipadá nereálné. Vzhledem k tomu, že se sama pohybuju ve vietnamské komunitě, jsem něčeho podobného byla svědkem několikrát.



Pravda je taková, že se prostě rodíme bez předsudků a malé děti rozdíly mezi rasami nevnímají tolik, jako dospělí. A čím jsou děti menší, tím méně těch rozdílů vnímají. Nemají problém se kamarádit bez ohledu na rasu, ale nejzajímavější je, že často ani neví, že jejich kamarád je jiné rasy. To, co nám připadá očividné, nevidí.

Když se bílá holka dostane do společnosti, kde je bílá jen ona sama, první, co ji většinou zachrání, aby se necítila tak podivně, jsou právě děti. Ty nemají problém přiběhnout za kýmkoli a začít si s ním hrát, bez ohledu na to, jakou má barvu, a dokonce i bez ohledu na to, že mluví úplně jiným jazykem. Takže první okamžiky ve vietnamské společnosti jsem vlastně přežila z velké části kvůli dětem - člověk nemusí zařezaně sedět, ale může blbnout s dětmi - děti na celém světě asi blbnou dost podobně.

Vzpomínám si, jak jsem byla na nějakém grilování u přehrady. Spousta Vietnamců a já. Jedna holčička, mohly jí být tak čtyři roky, se se mnou dala do řeči a za nějakou dobu z ní vypadlo: "A která je tvoje maminka?" U toho se rozhlížela po hloučku Vietnamek, jakoby snad některá z nich opravdu mohla být moje maminka. Když jsem ji řekla, že moje maminka je doma a já jsem tady sama, vůbec nedokázala pochopit, jak jakože nemám s sebou maminku?!

Na minulé oslavě Nového roku za mnou přiběhl asi tříletý chlapeček s: "Máy bay, may báy, vvvvvvrrrrrrrvvv." "Letadlo, vvvvvrrrrvvvv," říkám já. "Jo, máy bay, vvvvrrrvvv, " říká on. No výborně, hlavně že si rozumíme. Vůbec ho netankovalo, že očividně mluvím jiným jazykem, než on, to totiž při hře není žádná překážka. Aspoň, že ta letadla dělají všude stejně, vvvvrrrvvv.

Taky jsem se docela pobavila na hodině vietnamštiny. Nějakou dobu v Ostravě probíhaly kurzy pro vietnamské děti, aby se naučily svou rodnou řeč, když tedy vyrůstají tady - a já jsem se učila s tou nejnižší třídou, tedy s dětmi asi od sedmi do jedenácti let. Když jsme jednou probírali představování, tak Lucinka, tou dobou čerstvě sedmiletá holčička, která sedávala vedle mě, mi položila zásadní otázku: "Jaké je tvoje vietnamské jméno?". Když jsem ji řekla, že nemám vietnamské jméno, ale mám jen to české, dívala se dost podezřívavě, vlastně vůbec nechápala, jak vůbec může někdo existovat a nemít české a vietnamské jméno. A jak mi teda vlastně rodiče říkají?! Vždyť české jméno je do školky a do školy a vietnamské je na doma, no ne? To mi jako doma rodiče říkají českým jménem?! To snad ne! I když je pravda, že se s tím, že jsem prostě jen "Petra", smířila docela brzo - když jsme pak brali téma "Kolik je ti roků?", tak to byl pro ni větší šok. Když se dozvěděla, kolik mi vlastně je, málem ji to srazilo ze židle.

Prostě jsem se už kolikrát přesvědčila, že malé děti nerozeznávají lidi podle barvy, vlastně ji vůbec nevnímají, byť je do očí bijící. Otázka je, kdy se to začne lámat. Mám pocit, že to bývá tak tím příchodem do školy. Ale vůbec nechápu, kdy se v lidech začíná lámat i tak, že se začnou kvůli barvě kůže navzájem nenávidět, co myslíte ... ?



Další články, které by vás mohly zajímat:

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máš nějakého kamaráda (nebo kamarádku), který je vietnmské národnosti?

Ano, mám.
Ne, nemám, ale chtěl/a bych mít.
Ne, nemám, vietnamského kamaráda bych si nikdy nevybral/a.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. března 2017 v 8:03 | Reagovat

Tak se podívej třeba na tu anketu a pochopít, jak se to začíná lámat. Článek je hezký, milý, nad dětma se člověk musí smát, a pak chce hlasovat, vietnamského kamaráda nemá a... co s tím? Buď si musí vybrat, že by chtěl, nebo že by si takového nikdy nevybral. Nemůže že prostě nemá, bez něčeho mezi tím. Bez něčeho, co nesměřuje k "toužím zrovna po Vietnamci" Nebo "Vietnamce nikdy". Vždyť to je přesně ono, ne? Buď máš nebo si vyber, jestli Vietnamce chceš za kámoše proto, že je Vietnamec, nebo Vietnamce nerada. Co nějaká možnost zkrátka nemám, žádného neznám? To je to samý jako ptát se, jestli máš černovlasýho kamaráda. Tam už by znělo ultradivně dát možnost "ne, ale zrovna černovlasýho bych chtěla" nebo "ne a černovlasýho bych nikdy nechtěla". Hlavně když celý článek vyznívá proti tomu, že nemá cenu vnímat, jestli je černovlasý/Vietnamec.

2 Maxa Maxa | 5. března 2017 v 8:31 | Reagovat

Attendorn: černoch v supermarketu Lidl ukradl důchodkyni peněženku
a vyplundroval její konto https://twitter.com/XYEinzelfall/status/816651682335649792

3 Daisy Daisy | Web | 5. března 2017 v 9:09 | Reagovat

Dříve jsem se hodně bavila s cizinci. Chodila jsem totiž na základní školu, kde byly děti z Maroka, Barmy, Vietnamu a podobně. Nepřišlo (a nepřijde) mi vůbec divné, když vidím holčinu s burkou a nebo policistku z Afriky. Naopak mám radost, protože podle mě má každý právo nato, aby si vybral, kde bude žít :). Co jsem ale chtěla říct je to, že jsem třeba nikdy nevnímala mulaty, černochy, asiaty apod jako jiné. Nikdy mě to nenapadlo. Vždy jsem na ně pohlížela jako na ty osoby, které znám :).

4 Day Day | 5. března 2017 v 9:53 | Reagovat

Mě třeba překvapilo, že děti nevnímají věk, jakože vlastně vůbec. Mám malou nevlastní sestru a jednou jsme se spolu takhle bavily o věku a já jsem se jí zeptala, kolik si myslí, že mi je? "Hmm, tak asi šest nebo sedm?" odpověděla mi ta pětiletá uličnice. Je mi dvacet. Tak jo, je to dobrý, aspoň si nemusím připadat tak staře. :-D

5 Eliss Eliss | Web | 5. března 2017 v 10:12 | Reagovat

Opravdu mě příjemně překvapilo, že děti jsou takové hodné a bez předsudků :-)

6 Brabouk Brabouk | 5. března 2017 v 11:40 | Reagovat

Jsem již příliš starý. Celý život jsem plul po Labi do Hamburgu, který je opravdu kosmopolitický. Mám či vlastně měl jsem i dost zahraničních přátel. Tak mám zkušenost. Co myslíte, nedotkne se Vás, bude-li Váš cizinecký přítel nadávat na některý typický český nešvar na který běžně nadáváte i vy sama? Zkuste se nad tím  zamyslit. Naše předsudky jsou v nás někdy zafixovány hlouběji, než jsme ochotni si připustit.

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. března 2017 v 12:34 | Reagovat

Já cizince vždy vítala (pokud se chovají slušně, tak proč ne), jsou zpestřením  a člověk si navíc ověří svoje jazykové (ne)znalosti. :-)

Dneska se nám tady ty komentáře trochu zaplevelily. ;-)

8 helmii helmii | Web | 5. března 2017 v 12:49 | Reagovat

Když jsem byla malinká, byli jsme se podívat na MS ve střelbě. Pamatuju si, že jsem se tam bavila se slečnou z Kazachstánu a s princem z Kataru. Bylo mi jedno, odkud jsou, kolik jim je, nebo jak vypadají. :-)
Proto mám strašně ráda děti. Nemají předsudky a jejich vyřídilka je mnohdy vážně vtipná :-D

9 Natas Natas | Web | 5. března 2017 v 13:26 | Reagovat

Děti jsou bezprostřední, to mám na nich ráda. Řeknou to, co by dospělý neřekl a hlavně nevytvářejí problémy.

10 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 5. března 2017 v 15:06 | Reagovat

Ta anketa je fakt špatná. Já Vietnamce nemam, protože okolo mne nejsou. Tak co mám odpovědět?

11 Zuzka v Kostce Zuzka v Kostce | Web | 5. března 2017 v 16:40 | Reagovat

Celkově myšlení a postoje jsou hodně formované naším okolím, pak už záleží na nás, jestli zůstaneme u jejich přesvědčení, nebo ne :) Děti jsou v tomto super, upřímné, bezprostřední :)

12 Daysy Daysy | E-mail | Web | 7. března 2017 v 8:21 | Reagovat

Krásný článek. Děti jsou v tomhle tak úžasné a prostě nezkažené! :)

www.days-of-daysy.blogspot.com

www.agregatorblogu.cz - zviditelni svůj blog

13 Magda Magda | Web | 9. března 2017 v 13:17 | Reagovat

Děti jsou fakt kouzelný v tý svý naivitě :) škoda, že jim pak my dospělí do hlav násilně tlučeme svoje "pravdy" o světě

14 mama za vodou mama za vodou | E-mail | Web | 13. dubna 2017 v 17:02 | Reagovat

Máš úplnou pravdu, je krásný vidět jak děti nemají žádný předsudky a pokud je k nim někdo hodnej je jim úplně jedno jak vypadá nebo jaký má vyznání, bohužel předsudky je učí jejich rodiče a okolí. Sama to vidím na mini chlapíkovi a jeho školce, tam je všem jedno, že jeden mluví španělsky nebo arabsky, děti jsou tam z celýho světa stejně jako učitelky a že jedna nosí hidžáb a druhá ne? To je jim úplnej šumák...jsou věci, který by se dospělí měli učit od dětí a jedna z nich je tolerance a poznání toho co je důležitý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015