Kde na to všechno berete?

13. listopadu 2016 v 0:00 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Všímám si, že v poslední době se s těmito otázkami roztrhl pytel. Možná je to tím, jak nás ovlivňují sociální sítě. Když člověk na instagramu vidí jiného, který jezdí po celém světě, má ve svých taktak nabytých osmnácti letech krásné naleštěné auto a má jen značkové věci, nutí ho to ptát se, zda si to ten člověk vůbec zaslouží. Se slovy "nezávidím jim, ale" se sám sebe snaží přesvědčit, že mu vůbec nejde o to, že on něco takového nemá - a že mu jde jen o jakýsi "princip" a "vyšší dobro".



Nemůžu si pomoct, ale mě všechny ty projevy typu "ty máš něco, co bys podle mě mít neměl" tou závistí dost zavánějí, ať se dotyčný brání jakkoli, ať klidně tvrdí, že by něco takového vůbec nechtěl. Kdyby nezáviděl, neměl by potřebu se k tomu vůbec vyjadřovat, neměl by potřebu soudit, jestli by ten daný člověk danou věc měl nebo neměl mít, a celá ta situace by ho nechala naprosto chladným. Za každým "ty máš tohle a nezasloužíš si to" vidím skryté "já bych si to zasloužil mnohem více".

Nicméně o tom, jak si závidíme, vlastně ani moc mluvit nechci. Chci mluvit o tom, že mi už párkrát otázka "kde na to berete" taky byla položena. Už mi bylo i vyčteno, že s přítelem pořád někde jezdíme. Jenomže mi přijde, že tito lidé nevidí to, co za našim cestováním a otázkou "kde na to bereme" všechno stojí.

Je pravda, že s přítelem jsme jen v roce 2016 byli v Holandsku, Španělsku a za pár dní pojedeme do Paříže. A celkově jsme v minulosti docela dost cestovali, vlastně jsme spolu kromě Vietnamu byli ještě v Maďarsku, Rakousku, Řecku, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Slovensku, Anglii...

Vypadá to na první pohled docela "hustě". Jenomže málokdo už vidí, že Polsko, Litvu, Lotyšsko i Anglii jsme navštívili v rámci školních projektů a poznávacích pobytů, které opravdu drahé nebyly. Málokdo vidí, že na Slovensko nás pozvala kamarádka, v Maďarsku a Rakousku jsme byli díky slevám a vyhledávání last-minute za jednu blbou tisícovku, že do Paříže pojedeme na čtyři dny za 3000 i s ubytováním, dopravou, průvodcem, pojištěním i snídaní. A Holandsko byla kapitola sama o sobě, přítel tam jel na služební cestu, firma mu zaplatila dvoulůžkový pokoj ve čtyřhvězdičkovém a dostal diety, ze kterých jsme se s přehledem najedli oba. Dá se říct, že jsem strávila týden v Holandsku vlastně jen za necelé tři tisíce, vlastně jsem platila jen letenku, dvě noci u jedné rodiny (pobyt jsem si prodloužili o tři dny) a čtyři lístky na vlak - ani to jídlo jsem si neplatila. A přítel na tom ještě něco vydělal. Takže nějaký větší výdaj bylo jen párkrát o Španělsko, Řecko a Vietnam, což byla dovolená. Dovolená, na kterou jsme celý rok (na Vietnam dokonce dva roky) dost šetřili.

Když se mě právě jeden člověk zeptal, kde na to všechno bereme - že on na dovolené nebyl několik let - vlastně jsem se musela trochu pousmát. Nebyl na dovolené, ale nějak zapomněl na to, že má v kapse nový mobil, zapomněl si spočítat, kolik peněz vrazil do elektroniky a věcí, které vlastně nutně nepotřeboval. Já jsem od mala byla vedena k tomu, abych spořila. A spořím si opravdu od malička, všechny peníze, co jsem kdy dostala třeba k narozeninám nebo za vysvědčení, jsem si ušetřila. Jakési "učetnictví" jsem si vedla už v deseti letech, když jsem si do sešitku zapisovala všechny výdaje (sladkosti, hlouposti) a příjmy (narozeniny). Vlastně si za celý život nepamatuju jedinou dražší věc, kterou bych si kdy koupila. Když jsem si něco přála (vzpomínám na to, jak jsem si fakt děsně přála walkman), tak jsem si to za ušetřené peníze nekupovala a byla jsem trpělivá. Počkala si klidně celý půlrok na své narozeniny nebo na Vánoce, kdy jsem své přání psala Ježíškovi.

Vydrželo mi to do dospělosti. Tedy ne to psaní Ježíškovi, ale to vědomí, že prostě nepotřebuji drahé věci teď hned. Že je potřeba si na dražší věci počkat, rozmyslet si to. Když začala éra dotykových telefonů, měla jsem dlouhá léta nějaký starý po příteli, který mi naprosto stačil. Když odešel do věčných lovišť, koupila jsem si místo něj nouzovku za dva tisíce. S tím jsem žila vlastně až do minulého léta, kdy jsem dostala od rodičů za bakalářku mobil za 9000. V dnešní době je devět tisíc za mobil téměř nic, ale já bych si ho upřímně asi nekoupila. Nekoupila bych si takhle drahou věc, když bych ji nutně nepotřebovala. Notebook jsem vlastně taky dostala k půlkulatinám - a to se dá říct, že vzhledem k tomu, že pracuju jako programátor a studuju informatiku a výpočetní techniku, tak notebook opravdu nepatří mezi věci, o kterých by se dalo říct, že je "nutně nepotřebuji". Co se týče značkových věcí, tak pokud nějakou takovou mám, tak jsem ji po někom zdědila nebo ji dostala. Nepotrpím si na značkovou módu či kosmetiku, stačí mi občas koupit si tričko za dvě stovky. Nejsem ani ochotna koupit si kabelku za víc než pětistovku. Poslední kabelku jsem vlastně dostala od kamarádky, navíc jsem k ní dostala i kabát. Zadarmo, kamarádka žije v Anglii, všechny věci neunosí (a ani si je tam nemůže všechny odvést) - a tak nám je rozdala.

Za věci prostě moc neutrácím. Přestože zatím studuji a pracuji jen dva dny v týdnu, tak protože si nic zásadního a drahého nekupuji, jsem schopna našetřit si i čtyři tisíce měsíčně. Dá se tedy říct, že bych do Paříže mohla vesele jezdit každý měsíc a stále bych byla v plusu. A když do toho připočtu třeba stipendium, které čas od času od školy dostanu za dobré výsledky... Jop, s tím už se dá dobře cestovat. A přítel to samé, nemá moc velké výdaje, ušetří většinu výplaty. Má starší mobil s pavučinou, ale protože ví, že by ho stejně zase rozmlátil, to neřeší - a peníze raději ušetří. Na cestování a na budoucnost.


Další články, které by vás mohly zajímat:



Ono je to hodně o prioritách. Někdo si potrpí na nejnovější elektroniku a krásné nové věci, někdo miluje módu a je ochotný dát za halenku tisícovku - jenomže to se pak nemůže divit, že mu nezbývá na dovolenou. Někdo zase miluje cestování - a nemůže se divit, že nemá značkové věci. Když se podíváte na někoho na instagramu, vnímáte jen dost zkreslený obrázek. Nevíte, že ten člověk se třeba každý den sprchuje studenou vodou, aby ušetřil a mohl jednou za rok dva měsíce cestovat po světě (nekecám, přesně tohle dělají můj "prastrýc" a "prateta", oba důchodci, celý rok pořádně ani netopí, šetří na teplé vodě a pak odjedou na dva měsíce do Číny - a posílají nám pohledy od Velké čínské zdi). Nevidíte, že ten člověk, který má krásné věci, celé dny tvrdě pracuje, aby je měl - a třeba se zase nikam moc nepodívá. A samozřejmě - jsou lidé, kterým peníze vlastně "spadly do klína", mají třeba bohaté rodiče či partnery, kteří jim dopřejí i ty nejdražší věci. No a co? Nemyslím si, že je zločin utrácet peníze, které mám, protože mi je někdo dobrovolně dal. Že to není spravedlivé? Tak to holt je, někdo se narodí do chudší rodiny, někdo do bohatší. Je zbytečné se kvůli tomu vztekat nebo se litovat. A podle mě závist stejně nejvíce ubližuje tomu, kdo závidí - a ne tomu, komu je záviděno.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Inkognito Inkognito | Web | 13. listopadu 2016 v 0:22 | Reagovat

S tím se nedá jinak než souhlasit. Článek hodný k zamyšlení. Pěkně si pomohla se nad to vše podívat i z jiného úhlu. Moc dobré :)

2 King Rucola King Rucola | Web | 13. listopadu 2016 v 5:01 | Reagovat

Veľmi múdry článok  veľmi pekná (erotická) fotka.

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 9:38 | Reagovat

[2]: Musela jsem se na fotku znovu podívat. Tvá fantazie je obdivuhodná.

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 9:39 | Reagovat

Jsi šikovná holka, já šetřit prostě neumím, vím o tom a nezávidím.. :-)

5 Anett Anett | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 9:41 | Reagovat

Moc se mi tvůj článek líbí. Mám to tak nějak podobně. Když něco chci, prostě na to šetřím a vyčkávám. Jsem zase spíše na hmotné věci, než cestování. Člověk si kolikrát rozmyslí, při tom šetření, jestli tu věc opravdu chce.
Závist dělá zapšklost. Nezávidím, štěstí všem přeju, ale sobě taky. Hehe :-D

6 Lokusta Lokusta | Web | 13. listopadu 2016 v 9:52 | Reagovat

Viem si to živo predstaviť. Ja mám doma knižnicu plnú nových kníh, ani jednu z antikvariátu a posledný rok som strávila bývaním v hlavnom meste a sama na izbe. Ako je to možné? Všetko som si platila zo svojho sociálneho štipendia. A asi preto, že som vedela, načo chcem svoje peniaze míňať a kedy šetriť, nikdy som necítila závisť, voči tým, ktorí k peniazom prišli iným spôsobom. Napríklad majú oboch zarábajúcich rodičov. Iba raz sa mi rozum zastavil, keď som zistila, že niektorí študenti, ktorých rodičia majú prácu (podnikatelia, štátne služby), si aj tak skúsia dať žiadosť o sociálne štipendium. Sa čudujem, že referent, ktorý to má na starosti tie žiadosti rovno netrhá, obzvlášť keď si ich porovná s príjmom študentov, ktorí sú na tom omnoho horšie (horšie ako ja). Myslím, že šťastný človek ani veľmi nerozmýšľa, či je bohatý alebo chudobný. Samozrejme, že tie rozdieli vidí, ale nakoniec sa aj tak zaradí do tej "bohatšej" skupiny, lebo ak má rozum, tak vie, že sú na tom ľudia ešte horšie.

7 Harado Harado | 13. listopadu 2016 v 11:01 | Reagovat

Ak je tá závisť zdravá,to znamená že aha on/ona má to a to,a začnem viac makať a viac šetriť,potom je to v poriadku.Ale keď je niekto chrapúň závistlivý,tak sa o tej závisti aj rozpučí. :)
Držím palce vám obom,a ostatným len toľko,nezávidte a začnite na sebe pracovať.
Năm sau anh đinh đi sang Việt Nam. :-)

8 Dragell Dragell | Web | 13. listopadu 2016 v 11:14 | Reagovat

Vždycky je to o preferencích lidí, i kdybys jim dala peníze navíc do ruky, stejně to zase utratí za elektroniku aj. a zase nebudou mít na cestování.
Jinak to ti vážně někdo něco takového napsal? :/

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 11:46 | Reagovat

Jo jo, tohle dobře znám. Hodně lidí se diví, kde na to jako rodina bereme. Nevidí, že chodím na brigádu, že kupujeme potraviny ve větším a vaříme si, nechodíme popíjet a utrácet za blbosti... Sama žiji celkem minimalisticky a vyhovuje mi to. Aby se člověk bál o tolik věcí... Raději málo věcí, ale kvalitních, na které se mohu spolehnout a které si můžu vzít sebou na cesty.

A najít navíc levné cestování není jen tak. Člověk se trochu musí naučit, kde hledat slevy a akční nabídky, zabere to hodně času. A trpělivosti. Dříve to dělala mamka, teď jí v tom pomáhám. Třeba včera jsem strávila dvě hodiny hledáním ubytování ve Třech údolí ve Francii na lyže. A zatím tak mám představu, ale ještě potřebuju ověřit jednu stránku se slevami.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 13:27 | Reagovat

Já se přiznám, že jsem ten člověk, co se někdy ptá, kde na to berou...
Že bych si tam zašla taky :-)
Ne proto, abych si pořídila nové auto, super telefon a podobně, ale že bych třeba mohla naší rodinu vykopat z tohodle pitomýho nájmu.

A to je zas moje otázka...
Proč to kupuješ, když potřebuješ jiný věci...
Znám lidi, co bydlí v nájmu stejně, jako já.
Mladá rodina, perspektivní a v nájemním bytě. A chtějí pryč, jednoznačně.
Ale na to, aby šli pryč, na to nemají.
Ale mají dvakrát do roka nový telefon, drahou dovolenou, značkový hadry, jejich děti mají všechno, na co pomyslí, nejnovější herní konzole...
Za těch pár let, co se známe, už by měli na dva byty...

Takže ne, já nezávidím, já jen prostě nechápu...

11 Kika Kika | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 21:25 | Reagovat

musím říct, že se mi tento článek/názor moc líbí, všechno je to vždycky o prioritách. Znám se a tak vím, že někdy mám trochu problém nechtít všechno hned, ale poslední dobou se mi daří si uvědomovat, že to co fakt chci není nový iPhone, ale jezdit po světě a podle toho se snažím zařídit.

12 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 23:32 | Reagovat

Hezky shrnuto. Akorát ti, co se jich to týká, si to stejně nepřipustí... :-|

13 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 11:06 | Reagovat

Skvělý článek. Přiznám se, že podobnou otázku kladu často - akorát v pozměněném znění "Kde na to všechno berete čas?". Time management docela ovládám, když je třeba, vyhnu se prokrastinaci, ale stejně se mi zdá, že všichni kolem jsou aspoň o polovinu výkonnější. :-D

14 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 0:21 | Reagovat

Taky se s tím potýkám. To je samý " To se máte asi dobře, když si můžeš koupit nový telefon..."... ale nevidí, že si telefon kupuji po osmi letech, nevidí, kolik úsilí nás to stojí, nevidí, že první měsíce se pracuje vlastně zadarmo, protože náklady pokrývají stěhování...
Takže tě opravdu chápu.
Závist je fakt českej mor. Já jsem třeba materiální věci nikdy nikomu nezáviděla... co bych byla schopná "závidět" by bylo štěstí, láska... ale nemusím, já mám. :-)

15 Kája Kája | E-mail | Web | 19. ledna 2017 v 15:26 | Reagovat

Mluvíš mi s duše! Všichni mi závidí, že si pořád někam jezdím. Stačilo by, kdyby se trošku zamysleli nad svými výdaji a taky by si mohli jezdit.

A možná kdyby si trošku odpustili na cestách pohodlí. Znám člověka, který by nedokázal jet druhou třídou do nějakého obyčejného penizonu, potřebuje první třídu a  pěti hvězdičkový hotel. Já si za tu cenu udělám raději více výletů...

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. ledna 2017 v 23:45 | Reagovat

Tenhle přístup "vy hodně cestujete, to já se svým platem nemůžu" je na facku. S přítelem jsme byli minulý rok v Polsku, Maďarsku a na Mallorce, a to studuju a přítel nemá žádnou megavelikou výplatu. Stačí CHTÍT opravdu někam vyjet, hledat, zajímat se a netrvat na tom, že musím mít suprtrupr hotel a další zbytečnosti.
Z takových dotazů si nic nedělej, jen ať se užerou závistí ti, kdo nejsou schopní se zamyslet a nějakou cestu naplánovat. :)

17 Andrea V. Andrea V. | Web | 1. března 2017 v 15:19 | Reagovat

Takové ty řeči typu "Mně ale jde o princip" , když nějaký reakční bloger rozpitvává co kdo dělá nebo říká mě "baví" nejvíc - "já to ale nemyslím zle, mně jde jenom o pravdu a o princip" :) :)  to je vždycky sranda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015