Dva světy bez průniku

2. května 2016 v 18:40 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Téma týdne "Svět, který nás obklopuje" mi vnukl myšlenku. Mě obklopují světy rovnou dva. Mladý člověk si poměrně rychle zvykne a časem mu to nepřijde ani tak zvláštní. Jenomže si s partnerem uvědomujeme, že pomalu přichází chvíle, kdy budeme muset tyto dva světy nějak spojit - a seznámit rodiče.



Otázka zní - kde a jak. Tenhle český a vietnamský svět totiž asi nemají společný průnik. Ať se snažíme sebevíc, na nic jsme nepřišli. České rodiče partnera by moje mamka asi pozvala na odpolední kafe a zákusek. Prostě na návštěvu. Sedli by si, dali si kafe a něco sladkého, popovídali, prohlédli si třeba byt, později by si dali jednohubky a víno. Jenomže "návštěvy" v každém z těchto světů jsou naprosto odlišné. V případě rodičů partnera si to moc nedokážu představit. Odpolední kafe se zákuskem neznají a jen tak si s našima povídat nemůžou, když si nerozumí. Na návštěvy se u Vietnamců spíš chodí na jídlo a ne "jen tak", takže by očekávali honosnou plnohodnotnou večeři, zatímco my bychom servírovali maximálně tak jednohubky (teď mě napadá, jestli vůbec někdy jedli jednohubky s pomazánkou, podle mě ne), brambůrky a oříšky. A když už by šlo o "normální jídlo", tak řízky nastudeno nebo sekaná s chlebem a hořčicí. Prostě typické věci, které se servírují návštěvám. Vůbec nevím, jak by to rodiče partnera chápali. A už vůbec nevím, jak by chápali otčímovy vtipy, které často nechápe ani moje mamka. A to umí česky.

Ano, ještě to může být naopak - tedy že moje rodina by šla na návštěvu k rodičům partnera. Už to vidím. Skorotchyně by naservírovala všelijaké lahůdky, nevyjímaje mořské plody, bylinky a exotické ovoce. Chtěla by se vyšvihnout, protože jídlo je něco, čím se vyšvihnout může. Celou návštěvu by postavila na jídle. Otčím-taťka- by všechno jídlo považoval za jednohubky (třeba i jídlo, které se slušně jí třeba na desetkrát by on strčil do pusy najednou) a mamka by si hůlkami vypíchla oko. Pubertální bratr by frfňal a smál se tomu, jak se tváří taťka. Posléze vypíchnutému mamčinému oku.

Kdyby ty světy měly alespoň společný jazyk. Ale takhle? Mamka od přítele se snaží mluvit česky a slov zná docela dost, nicméně mám pocit, že ji rozumím snad jenom já. "Dužina" je "rodina", "železo" je "Tereza" a naposledy se jí místo "ovoce" povedlo říct "rizoto" (čemuž se následně sama srdečně zasmála:-D). Moje mamka se zase asi měsíc snažila naučit popřát vietnamsky šťastný nový rok. Z fráze "chúc mừng năm mới" se jí zatím povedlo říct a zapamatovat jen to "mới", protože jí to zní jako racek - mój mój. Se slovní zásobou obsahující jedno jediné slovíčko "nový" si asi moc nepokecá.

Ale oni celkově jsou prostě každý úplně jiní. Moje rodina je hodně sportovně založená a docela dost peněz padne za bazén, kruhový trénink, spinning, zumbu, kondiční trénink, trampolínky, posilování, ... Rodina partnera takhle cíleně nesportuje. Koníček mamky od přítele je vaření a pěstování květin. Mojí mamce to, co zasadí, většinou chcípne (i když je pravda, že se snaží a bojuje, trpělivě zasazuje znova a znova). Ale vařit ji nebaví a ani na to nemá čas - obědy stejně jíme v práci nebo ve škole a večeře míváme studené. Partnerově mamce se vlastně stydím přiznat, že něco jako "studené večeře" vůbec existuje. Moje mamka je spíš introvertní, nerada se druží, nesnáší oslavy a úplně nejraději je, když může být doma a číst si. Mamka od přítele je společenská, ráda se chodí bavit do společnosti, nevadí ji organizovat různé akce a ani veřejně vystupovat. Nečte. Můj otčím je ekonom, který nad věcmi dost přemýšlí, šetří peníze, věci si umí spočítat - takže věci ohledně financí, daňových přiznání a různých dokumentů má u nás na starosti on. Taťka od přítele je spíš "bohém", kdyby se v jejich rodině staral o peníze on, umřeli by hlady. Takže to má na starosti jejich mamka. Jejich mamka taky ráda hraje karty s kamarádkami, o peníze. Moje mamka nesnáší společenské hry (trpěla to, když jsme s bráchou byli malí) a teď bychom ji asi ke hře nepřemluvili - ani kdybychom ji za to zaplatili. Prostě jsme zatím nepřišli na nic, co by moji rodinu a partnerovu rodinu spojovalo. Snad jen to, že jsou všichni fajn - i když jsou každý úplně jiný - a že je všechny mám ráda. A teď babo raď.

Tak co, napadá vás něco? Nějaký přirozený způsob, jak seznámit lidi, kteří nemají společný jazyk, společné zvyky, společné tradice a jediné, co je vlastně spojuje, jsou jejich praštěné děti, které se daly dohromady? :-D


Článek byl přiřazen k tématu týdne "Svět, který nás obklopuje"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Antea Antea | Web | 2. května 2016 v 19:15 | Reagovat

Já se musím přiznat, že mi celý tvůj způsob vztahu moc nesedí.:-) Rodina tvého přítele se sem přestěhovala z Vietnamu, ale místo toho, aby se oni přizpůsobili zemi, do které přišli, tak ty se učíš jejich jazyk, podřizuješ se jejich tradicím apod.
Seznámením bych se netrápila. Udělala bych to tak, že v Čechách se to dělá takhle (jednohubky, čaj, zákusky) a nekomplikovala bych si to. A jednu věc přece jenom společnou mají. Tebe a přítele. Můžou se bavit o tom, jak je Váš vztah překvapil, kolik mu dávali šancí, jak se s tím vyrovnali, jestli se bojí budoucnosti... apod. A v každém případě by si jak vaši rodiče měli uvědomit, že je nutná velká dávka tolerance, pokud si to uvědomují, tak se trápíš úplně zbytečně a bude to OK :-)

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 2. května 2016 v 19:31 | Reagovat

[1]: Máš pocit, že se něčím trápím? ;) Myslím, že z článku šlo poznat, že byl určen především pro pobavení a že to všichni zúčastnění berou s nadhledem.

To s tím přizpůsobením - jistě, když žijí tady, musí se VENKU přizpůsobit tomu, jak se tady žije, pokud chtějí zapadnout. Ale u sebe doma můžou žít, jak jen chtějí, pokud neporušují zákony. Těžko je budu nutit u nich doma mluvit česky a u nich doma dodržovat české tradice. Oni tím, co dělají u sebe doma, nikoho neomezují a nikdo do toho nemá právo mluvit. A to ani já - já jsem si partnera vybrala dobrovolně. Nevidím jediný důvod, proč by se oni měli u sebe doma přizpůsobovat mi - a nepřijde mi to ani správné. Ano, u nich doma se snažím mluvit vietnamsky a přizpůsobit se jejich tradicím, stejně tak jako se můj partner u nás doma snaží mluvit česky a přizpůsobit se zase nám.

3 Lenin Lenin | Web | 2. května 2016 v 19:34 | Reagovat

Když půjdou jeho rodiče k vám, holt rozdýchají jednohubky a sekanou. Jdou na návštěvu k Čechům, tak nemůžou očekávat chobotnice, to není součástí naší kultury. Tvoje rodina zase bude v tomhle případě muset zkousnout, že se nejspíš na sekanou nebudou tvářit zrovna libě, ale myslím, že normnální pohodoví lidé se tomu jen zasmějí.

Pokud to bude naopak, budou zase tvoji rodiče muset vydýchat exotiku a jeho rodina nebude mít nárok frfňat, když s díky odmítnou, nebo se něco nepovede.

Pokud máš pocit, že se jeho rodina urazí, když jim u tebe doma nabídnou jednohubky, nebo u nich na návštěvě udělají tvoji rodiče nějaký fiasko, tak to prostě ber tak, že jednou to vydržíte. Znovu už se vaši rodiče vidět nemusí. Popravdě neznám moc párů, kde by se tradičně slezla na akci celá široká rodina včetně obou tchánovců... Rodiče mě a manžela si poměrně rozumí, ale i přes to se vidí 1-2x do roka. A to snad ve slušnosti přežijou i lidé, kteří si úplně moc nerozumí.

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 2. května 2016 v 20:00 | Reagovat

[3]: Vždyť já vím, snažila jsem se jen čtenářům popsat, jaké třeba řeší "problémy" lidi ze smíšených párů. Jsou to jen taková menší či větší nedorozumění, která, si myslím, že můžou čtenáři považovat za zajímavá a můžou se u čtení pobavit a odreagovat. A zjistit, jak třeba žijí lidé jinde a taky jim to může trochu přiblížit život Vietnamců v ČR. Přece jen - spousta lidí má za sousedy Vietnamce, žijí mezi nimi, potkávají je každý den - ale co o nich doopravdy ví? A stejně tak můžou takové články zajímavé připadat mladým Vietnamcům, kteří tady sice žijí, ale taky netuší, jak žijí doma Češi a jaké jsou rozdíly mezi tím, jak žijí oni a jak Češi. Jednoduše proto, že nikdy neměli možnost to poznat. Kdo chce, třeba si z toho něco vezme a nebo ho to třeba jen pobaví. To je účel tohoto článku. A celkově všech mých článků.

Samozřejmě, že to nějak dopadne a věřím, že to celé ještě bude hodně zajímavé a pro nezaujatého pozorovatele asi i hodně zábavné :-D. Nebojím se toho, vím, že to celé bude ještě legrace :).

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. května 2016 v 21:33 | Reagovat

Tak je vezměte na výlet :-)
Třeba někam na hrad. Je to taková česká tradice, výlety na hrady...
Nebo na rozhlednu :-)
A pak si někde venku udělejte piknik.
Na výlety se dají vzít třeba karbanátky, z těch českých jídel.
A nakonec si ještě budou maminky vyměňovat recepty :-)
Ale hlavně se poznají někde úplně mimo. I když Tvoji rodiče budou přeci jen ve výhodě, nebude to výhoda vlastního domova, jen domoviny :-)
A přeju hodně štěstí :-)

6 Lili Lili | 3. května 2016 v 9:03 | Reagovat

Ahoj tvůj článek just made my day ;-)
Zrovna s mým přítelem řešíme úplně tu stejnou věc :D My sme zatím přišli jen na to, že by se mohli setkat na tradiční český zabíjačce ;-) výhoda by byla, že kdyby si fakt nesedli, tak se můžou vybít na prasátku :D Jinak se mi tvůj blog velmi líbí a je super jen v tom pokračuj dál a dál ;-) :-D

7 Martina Martina | 3. května 2016 v 22:50 | Reagovat

Já Ti asi úplně nepřispěji s radou, ale chci Ti poděkovat. Dneska jsem měla hrozný den a tenhle článek mě potěšil a rozesmál :-) hlavně ta část o mluvení česky a vietnamsky :-D

8 Ona Ona | Web | 3. května 2016 v 23:01 | Reagovat

Já bych je asi vzala společně na nějakou akci typu street food festival, festival divadla, piknik (kde by pohoštění bylo řešeno oběma stranami - třeba český dortík a vietnamské dobroty), apod. Prostě někam na neutrální půdu, kde vzniká i přirozené ticho (nejen to trapné, které se mezi lidmi, kteří se neznají, občas prostě přihodí). :-)

9 ? ? | 4. května 2016 v 19:54 | Reagovat

Divím se, že se tvoji rodiče ještě nesetkali. Jste spolu tolik let, a ani jedna návštěva? :-?  :-?

10 Iva Iva | 6. května 2016 v 22:02 | Reagovat

Ahoj, spíš se nabízí otázka, jak to bude na svatbě? :D Jak obě kultury dát dohromady, aby se obě dostatečně bavili a nebylo z toho fiasko? :D...Jinak článek potěšil a velmi pobavil, nadsázka je fajn :)

11 Silwiniel Silwiniel | Web | 10. května 2016 v 18:53 | Reagovat

Pěkný článek, pobavil. Myslím, že kde se nachází dobrá vůle, tam se cesta najde. Hlavně nesmí rodiče brát všechno vážně a bude to určitě v pohodě :)

12 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 2. června 2016 v 12:28 | Reagovat

Moc hezky napsané. Já myslím, že je to zas nakonec výhoda, že je každý jiný. Rodiče z obou stran se alespoň něco naučí. Je to trochu pohádka, kdyby to šlo - vietnamským by to pomohlo s komplikovanou četinou, českým zas k nové kultuře. Z mýho česko-vietnamskýho skoro vztahu jsem utekla brzy, ale je mi jasný, že moje mamka by z toho byla nadšená, když by věděla, jak se ty věci vaří doopravdy! :D Tak...ono to určitě dopadne stejně zábavně, jako tvůj článek. Nakonec, oni si vybírat nemůžou :)

13 Huyen Huyen | 2. června 2016 v 20:46 | Reagovat

Jsem si několikrát ufrkla smíchy, skvěle napsané. Čeká mě jednou totéž. Akorát na rozdíl od tebe jsme se ještě nedostali ani do fáze, aby nás moje mamina vůbec uznala. Ignoruje nás a dělá, že neexistujeme. Vidím to tak, že se naši setkají jednou, maximálně dvakrát - z donucení... Moji rodiče moc česky neumí a přítelovi rodiče jsou dost nóbl, taky si s tím lámu hlavu.

14 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. října 2016 v 21:28 | Reagovat

Teoreticky, jak k tomu mají rodiny přijít, že? Jít se seznámit s úplně cizími lidmi se kterými by v životě nepřišli do styku jenom proto, že si tam jejich dítě našlo partnera :D
A ono je nakonec jedno, jestli je to mezinárodní nebo tuzemské.
Upřímně si myslím, že když je to vztah s cizincem, může být komunikace s rodinami na lepší úrovni, protože budou celý život bojovat s tím aby se domluvili rukama nohama, aby se k sobě nějak chovali, než lidé, kteří umí stejný jazyk. Tam se dá nějaká nezdvořilost svést na kulturní poměry. Ale kdyby si jazykově rozuměli a třeba se uráželi, bylo by to horší a mohlo by to narušit i váš vztah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015