Přechozené vztahy aneb Ty neposouváš?

19. října 2015 v 22:45 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Slyším to v poslední době pořád kolem sebe. "Vztah je nutné pořád někam posouvat." "Když dva lidé spolu moc dlouho chodí, pak se rozejdou, protože vztah dlouho nikam neposunuli." "No jo, oni už ten vztah prostě přechodili." Většinou, když něco takového slyším, musím se … usmívat. A říkám si - kde ti lidé tyhle zaručené pravdy berou? A kdo vlastně udává, jak dlouho spolu lidé můžou chodit, aby vztah nebyl "přechozený", a kdy už se ti dva musí vzít? A vůbec, to lze vážně vztah posouvat pouze společným bydlením, svatbou a dětmi?

Na výletě v Beskydech, září 2015


Mnozí z vás vědí, že s přítelem jsme spolu téměř osm let. A ano, pořád spolu "jen chodíme". Pokud se to tak dá nazývat. A možná vás překvapím, ale žádné "přechození" nezaznamenávám. Ani nevím, jak si to představit.

Myšlenka, že vztah je nutné pořád někam posouvat, je celkem zajímavá a asi i logická. Jenomže každý člověk asi považuje za "posouvání" něco trochu jiného. Setkávám se s tím, že mnoho lidí za "správné posouvání" považuje první pusu, první sex, společné bydlení, svatbu a děti. A já se ptám - a co pak? Vždyť podle tohoto modelu by všechny vztahy nakonec končily nešťastně. Přesto ale spousta manželství funguje i po letech v době, kdy už mají děti dávno dospělé, a také přesto spousta partnerů je schopna žít celý život "jen na hromádce", bez svatby, a milovat se. Tak jak je to možné?

Rok 2011 a naše první pořádná společná zahraniční dovolená, když teda nepočítám školní zahraniční zájezdy. Řecko, Korfu.

Ano, myslím, že vztah je potřeba "posouvat" - pokud tomu tak chcete říkat. Jenomže ne tak, jak si mnozí myslí. Prostě jen nezapadnout do stereotypu. Není to o společném bydlení, svatbě a ani o dětech. Vždyť se posouváme každým dnem, každým společným zážitkem, každým společným krokem. Mám partnera téměř osm let a pořád je spousta věcí, které na něm můžu objevovat. Máme spoustu společných zážitků, prošli jsme spolu celou střední školu, prošli jsme spolu tanečními, různými školními akcemi, školními zahraničními zájezdy, maturitou, prošli jsme spolu vysokou školou, společně pracujeme v jedné firmě, máme spoustu společných přátel, máme za sebou spoustu společných akcí, společných dovolených, společných zážitků i společného cestování,… A v neposlední řadě se stále učím jeho jazyk a poznávám jeho kulturu. A troufám si tvrdit, že jsme si prošli mnohem více překážkami, než kdejaký "obvyklý pár" v našem věku. A přesto občas přijde člověk, který si myslí, že náš vztah "musí být přechozený" - jenom proto, že jsme se po necelých osmi letech ještě nevzali.

Vypadám jako nevěsta? Ne, nebojte se, takové bílé šaty nosí ve Vietnamu studentky, je to vlastně něco jako školní uniforma.
(Vietnam 2013)

Řeknu vám tajemství. Vztah se nemusí posouvat pouze sexem, společným bydlením, svatbou a dětmi. Čas plyne kontinuálně. Pořád a stále se "posouváme". A pokud nechceme přijmout myšlenku, že se posouváme neustále, pak nám může postačit to, že na posouvání vztahu člověk zase nepotřebuje tak velké kroky. Někam "dál" se můžete posunout třeba jen společnou dovolenou. Nebo rodinnou oslavou, výletem, nějakou akcí. Nebo třeba jen pořízením společného domácího mazlíčka, i kdyby jen křečka. Dokonce se vztah posouvá i hádkami, ujasněnými neshodami a vyřešenými konflikty. Každý malý krok je posunutí. A protože si myslím, že vlastně snad každý společně strávený den je jakési "posunutí", tak si myslím, že "přechození vztahu" je pouze fáma. Není možné vztah "přechodit". Je možné, že pár zapadne do stereotypu, ti dva lidé si sebe přestanou vážit, přestanou být pro sebe zajímaví a rozejdou se. Ale to není "přechození". Do stereotypu může vztah padnout, i kdyby se do té doby posouval dopředu neuvěřitelnou rychlostí. Protože jednou to posouvání skončí, není v lidských silách vztah posouvat po velkých krocích dopředu do nekonečna.

Ne, že bych se na děti ještě necítila, ale vím, že dokud studuji, mám ještě čas.
Takže to vidím nejdříve tak za dva tři roky...

Prosím, neptejte se mě, jestli můj vztah není přechozený a kdy se s přítelem konečně sestěhujeme a vezmeme. Já sice už "trochu" pracuji, nicméně stále chodím do školy, tedy ještě nemám důvod se vdávat. A stěhovat se nějak zásadně před svatbou taky nechci. Proč? Asi o tom napíšu další článek, ale mám k tomu své důvody, později vám je všechny popíšu. Myslím si, že není kam spěchat. V poslední době spousta párů "spěchá", ale že by se tím tvořila více pevná partnerství a že by se manželství méně rozpadala, to se rozhodně říct nedá. My nespěcháme, nemáme kam, nic nám přece neuteče :-).


Další články, které by vás mohly zajímat:


Seriál "Vztah s Vietnamcem":


Co si myslíte vy?
Je nutné vztah někam posouvat?
Věříte na "přechození vztahu"?
Do kdy si myslíte, že se pár musí minimálně sestěhovat, aby jejich vztah nebyl "přechozený"?
Stalo se vám někdy, že jste "přechodili" vztah?
Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích :-).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 19. října 2015 v 23:12 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

2 Miloš Miloš | Web | 19. října 2015 v 23:15 | Reagovat

Upřímně řečeno příběh, kdy první vztah je hned na celý život a nikdy nebude jiný, mně přijde jako z pohádky, nebo červené knihovny. Ale třeba i zázraky se dějí.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. října 2015 v 9:37 | Reagovat

Tvůj blog mám ráda :-) Je plný příjemných překvapení, optimismu a radosti ze života :-)
Nevím, proč by nemohl vydržet třeba i hned první vztah na celý život :-)
věřím tomu, že každý máme někde svojí polovičku a (a třeba hned několik) když jí najdem, už se neopustíme :-)
Já svojí polovičku našla už ve třiceti a i teď, po deseti letech, je to stejné, jako na začátku.
Sice jsme se už "posunuli", ale ono jak se to bere :-)
Nevím, jestli pořízení dítěte je za každou cenu posunutí, vždyť já už si do vztahu dvě děti přivedla :-) Nerozlišujeme moje a Tvoje, jsou to prostě děti a jsou naše :-)

4 Opica Opica | Web | 20. října 2015 v 9:43 | Reagovat

Upřímně, ono je to těžký :-D. My máme sedmý rok, oba ještě studujeme (v jiných městech, takže bydlení taky 0 bodů). Na otázky o svatbě odpovídám protiotázkou - kde bychom na to teď vzali? Každý máme malou brigádu, jenže člověk je rád, když si měsíčně přivydělá sotva pár tisíc (na podzimní bundu, výlety, vánoční dárky a šetření na letní dovolenou). Zrovna včera jsme počítali potenciální hosty a skončíme vždycky u toho, jak je všechno strašně drahé... Možná za dva roky? Podle mě má všechno svůj čas :)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 20. října 2015 v 10:04 | Reagovat

Já ke svému životu potřebuji vidět strukturu - jak popisuješ - svatba, dítě, atd. Ovšem jen plán. S největší pravděpodobností to všechno budu chtít posunout, protože se nebudu cítit dostatečně "připravená", že přítele dostatečně znám. Myslím si, že to společné, co "nás posouvá" jsou naše společné záliby a dělání toho, co máme oba rádi. Bože jak já s tvým článkem souhlasím - až teda v tom, že musím vidět, že to, co dělám, má smysl :) Nechci se znovu spálit :)

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. října 2015 v 11:35 | Reagovat

Nemôžem asi komentovať. Som takmer 50 rokov ženatý, aj to sa dá... ;-)

7 Elwin Elwin | E-mail | Web | 20. října 2015 v 14:15 | Reagovat

Děkuju za tenhle článek, je úžasný. Blíží se mi 25. narozeniny a už jsem poslouchala pár poznatků na to, že jsem stará a kdy se s přítelem vezmeme a tak. Jenže oba studujeme a myslím si, že na tyhle kroky máme čas. Není to tak, že bych si ho vzít nechtěla, naopak. Ale prostě kam spěchat?
Máme všechen čas, můžeme se poznávat, bydlet spolu, ale vzít se až později.

Opravdu moc děkuju za článek :)

8 angorkaa angorkaa | Web | 20. října 2015 v 16:35 | Reagovat

Každý si vždycky myslí že má tu absolutní pravdu a rád jí podsouvá jiným

9 Nebulis Nebulis | Web | 20. října 2015 v 16:44 | Reagovat

Myslím, že posouvání nic neřeší, musíš to prostě cítit v sobě. Nevím, jak ty, ale já to prostě intuitivně cítím, kdy se na co zeptat, kdy je ta pravá chvilka na další krůček (chodíme na to taky spíše pomaloučku).
Co takhle ,,přeposouvat" vztahy? To je tak, když se pár rychle vezme, udělá si dítě a už během pár měsíců se rozvádí, protože to prostě nezvládli. Tak proč to hrotit?

10 el el | 21. října 2015 v 17:16 | Reagovat

Já znám pár lidí, kteří spolu prošli základku, střední, vysokou a i po těch cca 8 až 10 letech se rozešli.... ale kadžý má jiný pohled apod. proto jen čekej není kam spěchat vždy to říkám... hlavně nikdo neví co se kdy stane apod.

11 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 21. října 2015 v 20:25 | Reagovat

Jé, tos napsala tak krásně! Sice jsem s přítelem "jen" půlku toho času, co jsi ve vztahu ty (tedy čtyři roky), ale slýchávám to pořád. "A nenudíš se už?" "Nemáš chuť zkusit něco novýho?" ... Dokonce to slýchám i od svých rodičů a babičky, nejen spolužáků a dalších známých. Mnoho lidí mi už řeklo, že si vůbec neužiju. Ale nejde to jinak, než na takové řečičky prdět a myslet si svý... :)

12 Eliza Banzová Eliza Banzová | 21. října 2015 v 21:29 | Reagovat

Souhlasím. Já jsem také se svou první láskou už dlouhé roky a nevím proč se někam uměle posouvat, něco měnit, na něco tlačit. Hlavně že to vyhovije nám, ne. Ty hloupé dotazy nejčastěji pokládají lidé, jejichž vztahy končí po pár měsících nebo mmjí za sebou několik nevyvedených vztahů a stálost asi považují za něco nenormálního.

13 Zuza Zuza | Web | 25. října 2015 v 20:50 | Reagovat

Díky ti za rozumné články :) Jsem s přítelem skoro šest a půl roku, ale už asi před pěti lety jsem od některých spolužáků musela věčně poslouchat jaktože nás to spolu ještě baví a že se přece musíme strašně nudit a podobně, někteří lidé se mi takovýhle myšlenky vlastně snaží vnutit i teď. Je pravda, že mně i těm tazatelům bylo v tý době tak 15-16, takže jsem tehdy svým vztahem byla spíš rarita (no, to vlastně trvá i teď), ale stejně mě možná tím spíš fascinuje kolik měli v hlavě těchhle podivnejch ,,pravd".
Plně s tebou souhlasím, že posouvat se člověk nemusí svatbou, bydlením ani dětmi a to obzvlášť když oba studujeme a na nic z toho bychom neměli dost peněz a/nebo sil, takže se též posouváme hlavně malými i většími společnými zážitky a podivujeme se nad lidmi, kteří jsou do posouvání tak žhaví, že se třeba po půl roce s dítětem na cestě berou:)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. října 2015 v 21:20 | Reagovat

Tak hodně štěstí :-)

15 Aisha Aisha | 6. listopadu 2015 v 9:14 | Reagovat

Ať nad tím přemýšlím, jak chci, pořád mi hlava nebere ono "posouvání". Vždyť když se pár k sobě sestěhuje, vezme se, si pořídí dítě, tak se jen dostanou do jiné situace, ale vztah to neposune. Nebudou najednou z ničeho nic k sobě cítit větší lásku, nebo úctu.
Ono slovíčko "posunout" je v této souvislosti poněkud zákeřné, jelikož evokuje představu posunutí čehosi z bodu A do bodu B. Nabízí se otázka 'Proč, když je nám spolu dobře, to někam posouvat?'
Vztah je spíš jako stromek a partneři jsou zahradníci. Musí o vztah pečovat a chránit ho, aby přečkal bouře, nemoci, hladové lesní zvířátka...
A tak vyměňme "musíte vztah posunout" za "musíte o vztah pečovat". A s tímhle postojem budeme zas o něco šťastnější :-)

16 Aisha Aisha | 6. listopadu 2015 v 10:49 | Reagovat

A ještě jedna věc, ta nejpodstatnější: děkuji za promyšlené články

17 Suzan Suzan | Web | 17. listopadu 2015 v 22:36 | Reagovat

Zatím nejrozumnější názor na tohle téma, které jsem četla. Hodně lidí okolo mne, co mělo dlouhé vztahy, si neustále stěžovali na partnera. Ale extrémně. Až jsem pořád přemýšlela, proč s takovým člověkem teda jsou...?! A hlavně, proč tolik lidí má tendenci se na veřejnosti chlubit negativními stránkami své drahé polovičky. Tak buď to vyřeším s ním v soukromí než o tom vykecávat všem okolo. Partner se přeci z principu nepomlouvá. Každopádně držím palce, pokud máš dlouho vztah a užíváš si to. My jsme spolu už také dost let a musím říct, že každý rok je lepší a čím dál víc si to všechno užívám. A řešit věci jako svatbu, děti... Proč, když jsou lidé mladí a spokojení tam, kde jsou. Však ono to jednou stejně přijde a i když se na to těším, zatím si užívám všechny ty chvíle "před" naplno. :-)

18 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 10:06 | Reagovat

Krásně napsané!

Mě se ve vztahu osvědčilo nemít očekávání, prostě žít a užívat si přítomnosti toho druhého. Když si člověk partnera idealizuje či od něho něco očekává, vždy je pak na co si stěžovat. Každý je nějaký a je třeba ho tak brát. Navíc se mi podařilo najít chlapa, se kterým máme i skvělý přátelský vztah nejen partnerský... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015