Nespravedlnost?

9. září 2015 v 23:15 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Téma týdne zní: Život není fér. Já si myslím, že fér vlastně je. A pokud není, tak my, co jsme se narodili ve středu Evropy, si opravdu vůbec nemáme na co stěžovat.



Abych vysvětlila to, že život "je fér". Ano, věřím tomu, že opravdu dobrým lidem se dějí hlavně dobré věci. Také věřím tomu, že nežijeme pouze jednou, takže to, že teď strádáme, znamená pouze to, že jsme - velmi zjednodušeně řečeno - v minulém životě nebyli dobrým člověkem. Ale pokud budeme dobrým člověkem teď, ovlivní to náš další dosavadní život a i životy po něm. S tímhle nemusíte souhlasit, nemusíte tomu věřit. Nicméně mi přijde myšlenka na to, že cokoli, co se mi děje, mám ve svých rukou, a za cokoli, co se mi děje, jsem zodpovědná, strašně osvobozující. Nemusím se trápit otázkou "proč zrovna já". Protože si myslím, že všechno jsem si něčím zasloužila. Pak jsem schopna přijmout jak dobré věci, tak i ty špatné. A s tím se mi žije víceméně dobře.


V poslední době mám ale pocit, že si lidé stěžují opravdu na maličkosti. Umíte si vůbec představit, jak se máme dobře, když jsme se narodili zrovna tady? Jaké máme vlastně všichni ohromné štěstí? Jak asi musíme mít "dobrou karmu"? Máme co jíst, máme co pít. Máme kde bydlet a máme co na sebe. Máme právo na bezplatné vzdělání bez ohledu na pohlaví, na finance či na postavení ve společnosti. Můžeme jít jen tak do lesa a sednout si na pařez, aniž bychom se báli, že nás do zadku hryzne smrtelně jedovatý had nebo pavouk. Nemáme tady totiž žádná smrtelně nebezpečná zvířata či hmyz. Nemáme tady ani žádné "pořádné" přírodní katastrofy. Žijeme v období bez válek. Máme právo na budoucnost. Je jedno, do jaké rodiny jsme se narodili, jestli jsme muž nebo žena, jestli jsme bohatí nebo chudí - všichni můžeme dosáhnout úspěchu, záleží čistě na nás a na našich schopnostech. Opravdu si tedy máme na co stěžovat? Opravdu se u nás máme tak špatně? A proč tohle všechno bereme jako samozřejmost?


Podívejte se na fotku nad tímto odstavcem. A řekněte mi, čím se liší od jiných fotek dětí v jejich dětském pokoji. A řekněte mi, jak si ještě někdo může stěžovat, že nemá - nevím - třeba nejnovější mobil. Na té fotce jsem já - a prcek, kterého držím, je dítě jedné rodiny na vesnici ve Vietnamu. Všimněte si, že dítě nemá plíny. V pokoji, kde toto dítě bydlí, jsou oprýskané zdi, lednice, jakýsi oltář/skříňka, větrák a palanda = postel. To je vše. Umíte si představit, jaké to musí být, být takovým dítětem? Já si to představit nedokážu. Dokážou si to představit lidé, kteří tak urputně tvrdí, jak se u nás máme špatně?



Nemyslím si, že život je v jádru nespravedlivý. Nespravedlivý nám možná může někdy připadat, když se nám třeba něco nedaří. Ale rozhodně si nemyslím, že je nespravedlivý k nám - nám středoevropanům. Ne, my se tady máme strašně dobře. A já jsem straně vděčná za to, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila. Všechny moje ostatní problémy jsou oproti tomu, že mám co jíst, co pít a co si oblékat, naprosto bezvýznamné.


Další články, které by vás mohly zajímat:



Asi je zbytečné se zabývat tím, jestli život je nebo není fér. Život prostě je. A máme sakra velké štěstí, že vlastně vůbec "je". A jen my ho máme v rukou, i když nám to tak často nepřipadá. Jen my tak vlastně dokážeme ovlivnit, jestli bude či nebude fér. Podle mě je také úplně zbytečné se zabývat tím, jak se má někdo jiný. Je zbytečné se užírat tím, že "Pepa odvedle" má stejné vzdělání a zároveň má vlastní firmu, vilu a milion na účtě, zatímco já se v tom tak nějak plácám. Závist ubližuje nejvíce nám samotným.


Pokud vám ale život přes to všechno připadá strašně nefér, asi nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Život už asi jiný nebude, je lepší brát to prostě tak, jak to je.


Co si myslíte vy?
Je k vám život fér?
Jste rádi, že jste se narodili tam, kde jste se narodili?Za co jste v životě nejvíce vděčni?
Podělte se v komentářích :-)



Článek je přiřazen k tématu týdne: "Život není fér"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | 9. září 2015 v 23:27 | Reagovat

Vím, jak to myslíte, ale...jukněte na můj blog "ZŽZ- ...", protože život fér není. Nevidím ostatně důvod, proč to od něj čekat.

2 Lenin Lenin | 10. září 2015 v 8:01 | Reagovat

V reinkarnaci nevěřím. Ale i kdyby, přijde mi sám model pykání za hříchy někoho v podstatě cizího (já to tak beru) za dost neférovou věc.

Jako nevěřící skeptik pak musím souhlasit, že žít tady a teď je poměrně velké štěstí. To ale neznamená, že k mnohým život není fér. Bohužel neplatí (a ani nemůže platit) to, že jsme pány svého osudu. Ne na 100%. To, čím budeme, čím jsme a co se nám děje, z velké části ovlivňují ostatní. Samozřejmě s tím můžeme bojovat, ale občas to ani není možné. Týrané dítě si nepomůže. Je závislé na okolí. A táhne se to s ním pak celý život. Ano, může ho to do budoucna posílit, ale nemusí. Stejně tak, jako obyčejný řadový občan, mám dost omezenou šanci zvrátit válku, kupříkladu. Nahoře se rozhodnou a tečka. Denně za nás dělá volby tolik cizích lidí...

Říkám si, že náš svět a tahle doba má pro "moderního člověka" tolik nástrah, tolik nároků a takové tempo, že bych si občas upřímně přála žít v pralese jako člen nějakého milého kmene. Ano, život tam je složitý, velmi. Ale opravdu tam platí, že je jen na jedinci, jak se k tomu postaví.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 8:49 | Reagovat

Ale co, minulé neminulé životy, všichni jsme něco provedli i v tomhle životě :-)
Ajaj, a děkuji, protože jsem si právě vzpomněla na jednu "křivdu" a asi o ní nedokážu nenapsat :-)

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 10. září 2015 v 12:06 | Reagovat

Skvěle napsaný článek a souhlasím s ním od začátku do konce.
Lidé se často až moc zabývají tím, co nemají, v čem jsou oproti druhým v nevýhodě, přitom by měli být vděční za to, co mají. Já za všechno, co se mi kdy povedlo a co mám, neustále děkuji... A nezáleží na víře, každý máme komu/čemu děkovat, ať už nějakému bohu, vesmíru, čemukoli.
A stejně tak věřím, že ať už se děje cokoli, má to důvod a i když některé okamžiky v životě vnímáme jako špatné, pořád věřím tomu, že se nám dějí proto, abychom si z nich něco odnesli a mohli tak být zase o kousek dál.
Spravedlnost určitě na světě existuje, už si ale nejsem tak jistá tím, že ji lidé jsou skutečně schopni vnímat tak, jak by měli.

5 y y | E-mail | 12. září 2015 v 15:15 | Reagovat

Ty to píšeš jako by to, o čem píšeš, měli opravdu všichni, co se tu narodili. Ale to není pravda.

6 Kika Kika | E-mail | Web | 13. září 2015 v 18:33 | Reagovat

jestli je ke mně život fér? V tom co píšeš určitě ano, mám kde bydlet, mám práci, rodiče, sourozence, žiji v celkem hezkém prostředí, asi si toho dostatečně nevážím, protože pořád mi ke štěstí něco chybí :-O (ale jinak moc hezký článek, nejvíc bych chtěla neřešit už nikdy "to proč zrovna já", ale ze dne na den to nejde, k tomu se musí dozrát)

7 A A | 13. září 2015 v 19:07 | Reagovat

[5]: Souhlasím.

Autorku článku neznám, ale z těch několika článků, co jsem četla, mi přijde, že je velmi optimistickým, až naivním člověkem, což není špatně. Každý člověk je jiný, a pokud sama věří, že život je fér, tím lépe pro ni. Bylo by pěkné žít s tímto přesvědčením.
Podle pohledu na svět autorky usuzuji, že měla velmi pěkné a stabilní zázemí, ale ne každý (ani ve střední Evropě) nemá to štěstí. Ne všichni máme stejné "startovní" možnosti. Očividně nikdy nezažila situaci, kdy by neměla, co jíst, neměla na dopravu do školy apod. A co takoví lidé s nějakou vývojovou vadou, nebo lidé se sníženým intelektem? Ti se mohou snažit sebevíce a na vysokou školu se s velkou pravděpodobností nikdy nedostanou.  

Pokud jde o život, nemyslím si, že je fér. Vlastně znám mnoho lidí, kteří každému jen pomáhají a prakticky ani nemají z čeho a jsou na tom opravdu špatně. Chtěla bych věřit, že život fér je, ale realita mě přesvědčuje o opaku.

8 Aňa Aňa | Web | 13. září 2015 v 22:25 | Reagovat

Článek mě zaujal, protože je napsaný podle vlastní zkušenosti a to se mi líbí. Jsem stejného názoru, že my - středoevropané - máme velké štěstí a že bychom za to vše měli být vděční. Bohužel většina lidí si to neuvědomuje, protože to odjakživa bere jako samozřejmost. Dle mého názoru to člověk pochopí až tehdy, kdy na vlastní kůži zažije a vidí, jaké to je v jiných (neevropských) zemích. Až potom si člověk řekne, že má rád Českou Republiku a začne si vážit i všech těch maličkostí, které předtím vypadaly tak samozřejmé. Také si myslím, že potom člověk už ani netouží po všech těch věcech (nejnovější mobily, značkové oblečení, luxusní nábytek, auto atd..). :-) Bohužel ne každý má takovou zkušenost a tak pořád hodně lidí žije v představě, že se nemají dobře a když nemají ten nový kousek oblečení, tak je to prostě hrůza. Hodně lidí si taky stěžuje na všemožné maličkosti, ale to umí každý, každý si umí stěžovat, říkat jak je na tom špatně, jak na všechno kašle, jak všechno NENÍ FÉR. Je to hloupost! Takové lidi opravdu nemám ráda. A proto se mi líbí tvůj názor na tuto myšlenku. :-)

9 Gauri Gauri | E-mail | Web | 14. září 2015 v 18:49 | Reagovat

Článek je skvělý. Vidím to úplně stejně jako Ty. :)

10 hogreta hogreta | E-mail | Web | 14. září 2015 v 22:13 | Reagovat

[5]: , [7]:: Jak říkám, té "férovosti" věřit můžete, nemusíte. To je můj osobní pohled na věc, který mi život usnadňuje. Nemusím se pak hroutit, když mě potká něco špatného. Nemusím si říkat "co jsem komu udělala" nebo "to není fér, proč já". Protože vnitřně vím, že všechno je tak, jak má být. Věci se dějí tak, jak se dít mají. A že všechno v životě, ať už to dobré či špatné, si zasloužím a můžu si za to sama. Nikoho nenutím si myslet to samé, nikoho nenutím, aby život viděl stejně. Ale mi se s touto myšlenkou prostě žije dobře :)

[7]:: A třeba by ses divila, jaké jsem měla pěkné dětství a stabilní zázemí. Jsi docela odvážná, když si troufáš takové věci odhadovat :). Vždyť mě znáš jen z toho, co tady sama o sobě napíšu. To je dost zkreslené. Nevypisuju se o špatných věcech a ani o svých zážitcích z dětství. Nemám důvod, už je to dávno pryč a já jsem se vším dávno srovnaná a je mi skvěle :). Bez toho všeho bych nebyla tam, kde jsem, takže i za ty špatné věci jsem vděčná. A nestěžuju si, protože i ty špatné věci mě formovaly. A protože s porovnání s jinými to bylo úplné nic. Ale pro představu... Možná ti bude stačit informace, že mám čtyři sourozence, dvě macechy a jednoho otčíma. A ano, bylo v mém životě dokonce krátké období, kdy jsem neměla postel a spala s mamkou na dece na zemi. Taky z první ruky vím, jak vypadá domácí násilí. Věř tomu, že jsem si z dětství rozhodně neodnesla jen samé hezké obrázky. Ale nepíšu o tom na blogu, protože je to zbytečné. Je to jen rýpání ve starých ránách. K tomu není důvod, a už vůbec nestojím o to, aby mě, proboha, někdo litoval :-D. Já jsem vděčná i za všechny špatné věci, které se staly, protože i ty mě formovaly. A protože mému životu daly podobu, jakou teď má. A lidem, kteří mi kdy ublížili, jsem už dávno všechno odpustila, i když už třeba nebudu mít nikdy šanci jim to říct.

Možná právě proto to vidím tak, jak to vidím. Lidé, kteří mají celý život všechno, si toho "všeho" často moc neváží. Naopak lidé, kteří už něco zažili a viděli ví, že může být ještě mnohem hůř. A proto si váží i maličkostí. Já mám prostě zkušenost, že nejoptimističější a nejusměvavější lidé jsou často ti, kteří si toho v životě zkusili opravdu hodně a kteří měli opravdu těžký život. A lidé, kteří by měli být nejvíce šťastní, protože mají už skoro všechno, jsou právě ti, kteří si to štěstí najít neumí a tak jsou nejvíce nešťastní. Pořád mají málo, pořád jim ke štěstí "něco chybí". Mají tohle, mají támhleto, ale pořád si své štěstí podmiňují dalšími a dalšími věcmi. Až budu mít tohle, budu šťastný. Až dosáhnu tohohle, budu šťastný. Ale pak se štěstí nekoná, přijde jen další podmínka. A pořád dokola.

Musím také reagovat na "A co takoví lidé s nějakou vývojovou vadou, nebo lidé se sníženým intelektem? Ti se mohou snažit sebevíce a na vysokou školu se s velkou pravděpodobností nikdy nedostanou." To je určitě pravda. Nicméně i tak mají v ČR možnost žít důstojný život. Nikdy jsem u nás neviděla nemocné dítě s amputovanou nohou, jak žebrá na ulici. Ve světě ale ano. O tom to je. Já neříkám, že všichni lidé ve střední Evropě mají stejně jednoduchý život. Ale mají ho mnohem jednodušší, než naprostá většina lidí na světě.

11 y y | E-mail | 14. září 2015 v 22:17 | Reagovat

[10]: Ale já přece neříkám, že svět není spravedlivý, ani si to nemyslím. Píšu o tom, že některé části Tvého článku vážně vyzní tak, že každý, kdo tohle čte, musí být šťastný, protože automaticky má určitě zázemí, rodinu, zdraví, střechu nad hlavou... Jenže i mezi tvými čtenář se můžou najít lidé, co to nemají.

Jinak, já ve spravedlnost věřím, ale moc se mi nelíbí ta argumentace "žije se mi s tou myšlenkou dobře". Já tomu věřím proto, že jsem přesvědčena, že to je pravda, ale u Tebe to zní, že si filosofii vybíráš čistě tak, jak Ty chceš, aby to bylo.  Že ať je pravda jakákoli, tobě se to líbí tak a takže tomu věříš...

Neříkám, že to tak myslíš, jen to tak vyzní.

12 hogreta hogreta | E-mail | Web | 14. září 2015 v 22:42 | Reagovat

[11]: Ale ano, přesně tak to myslím. A taky si myslím, že všichni si to, čemu věří, prostě vybírají podle toho, co se jim nějakým způsobem líbí, ať už si to přiznají nebo ne. Podle čeho jiného taky by měli "vybírat"? Těžko bychom věřili něčemu, co se nám nelíbí. Těžko by se nám líbilo něco, čemu nevěříme.

A já přiznávám, že tomu věřím také proto, že se mi to prostě líbí. Odpovídá to na mé otázky a žije se mi s touto myšlenkou fajn. Jsem takhle šťastná. To je podle mě základní myšlenka jakékoli víry. Jakákoli víra je správná, pokud toho člověka udělá šťastným.

Víra přece slouží k tomu, aby lidem život ulehčovala. Jinak by neměla smysl. A já zároveň dokážu pochopit, že někdo něčemu takovému věřit nedokáže a že ho šťastným dělá třeba jiná myšlenka. Že se mu třeba žije lépe s jinou myšlenou, než kterou mám já. "Pravda" je dost relativní věc, pro každého člověka může být úplně jiná. A nikdo z nás nemůže vědět, čí pravda je ta jediná správná, pokud vlastně vůbec něco takového jako "jediná správná pravda" existuje.

Abych to upřesnila. Není to o tom, že bych za svým názorem nestála. Ale o tom, že si myslím, že jakákoli myšlenka či pohled na život, který toho daného člověka udělá šťastným, je super. Mně život ulehčuje myšlenka, že si za všechno můžu sama, že mám vše ve svých rukou a že život je v jádru spravedlivý. Ale nikomu to nenutím jako tu "jedinou správnou pravdu". Někomu jinému může život ulehčovat myšlenka, že třeba existuje Bůh. V jádru je to ale vlastně pořád to samé. Je to něco, co nám dává odpovědi na otázky. Já si za svým postojem stojím, jen dokážu přiznat, že tenhle můj pohled na život nemusí sdílet každý :).

13 y y | E-mail | 14. září 2015 v 22:47 | Reagovat

[12]: Já to takhle právě nemám. Věřím něčemu, co je podle mě jistě správné, ale taky bolestné a složité.  Ale taky věřím, že je na mně, abych se tomu přizpůsobila a změnila se, abych se já přizpůsobila té pravdě... Ne aby se ta pravda přizpůsobila mně.

Občas si přeju, aby třeba Bůh neexistoval, ačkoli v Něj věřím. Aby posmrtný život neexistoval. Ale i tak ve mně žije přesvědčení, že mám dál jít po téhle cestě, i když je dost trnitá a nejistá. A snad se to jednou změní a všechno to bude fajn a bude to dávat smysl.

14 verinka verinka | E-mail | 18. září 2015 v 22:00 | Reagovat

[13]:hodně dobře jsi to napsala..

15 Pavel Pavel | 28. září 2015 v 0:19 | Reagovat

Jsem u čonga rozbil flašku, co byla moje, byla prázdná .. a málem mě chtěl zabít...se roztahuje, pakáž jedna! ;/

16 Pavel Pavel | 4. října 2015 v 1:31 | Reagovat

..."Před časem naši kriminalistě zavírali v našem městečku a blízkém okolí pěstírny, včetně úrody. Zavřeli jich několik a zaškodili místním vietnamským zamědělcům zhruba za 25 miliónů. Pravda, pro naše pěstitele žádná velká suma, nicméně pak už začali mít naši kriminalisté trošku strach - asi oprávněně. I nějaké imformace z prostředí k tomu vedli. Pak si představ, že takové lehce vystreslé lidi neprofesionálně přepadnou tihle vtipní kovbojové - neštěstí na světě"...

17 Pavel Pavel | 18. října 2015 v 23:26 | Reagovat

Musím uznat, že po uctivé omluvě vše funguje..tak nevím, jsem požil "chytré vody" ;)

18 Pavel Pavel | 18. listopadu 2015 v 17:30 | Reagovat

Vietnamci tvoří uzavřené komunity, jsou to lidi, co myslejí na prachy ale taky lidi... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015