Vztah s Vietnamcem, 4. díl: Na návštěvě u vietnamské rodiny

28. června 2015 v 18:30 | Hogreta |  Vietnam
Dnešní článek se může hodit jak těm, kteří mají za partnera Vietnamce, ale může se hodit i těm, kteří mají mezi Vietnamci známé či kamarády. Pokud se ocitnete v situaci, že budete pozváni k vietnamské rodině na návštěvu - třeba na večeři - je dobré vědět, čím se taková návštěva liší od návštěv českých rodin, jak takové návštěvy vypadají a co se od vás vlastně očekává.


Pozvi se sám a neboj se přijít neohlášeně

Ano, tak nějak by se s trochou nadsázky dala situace také nazvat. Zatímco u nás je "pozvat se k někomu" nebo dokonce jen tak k někomu bez ohlášení přijít docela neslušné, Vietnamci si to tolik neberou. Neohlášené návštěvy jsou ve Vietnamu docela běžnou praxí. Nicméně neohlášené návštěvy toho od hostitele naštěstí tolik nepožadují - většinou jim stačí troška zeleného čaje, voda a případně třeba nějaké ovoce.


Přestože jsem s přítelem už několik let, jsou věci, na které si stále tak nějak zvykám a nejsou mi úplně přirozené. Tohle je jedna z nich. Poměrně často se stává, že třeba s přítelem plánujeme, že někam půjdeme, a on mi do telefonu řekne: "Ok, tak za půl hodiny přijď, u nás se navečeříme a pak vyrazíme. " Moje reakce na to bývá, jestli to ví mamka. Neví, prý nemusí vědět. Však až přijdu, tak mě uvidí. Mám vždycky takový nepříjemný pocit, jakože že nechci nikoho rušit, nechci nikoho otravovat a tak. To jsou ale pocity, které pramení z české výchovy - u Čechů bych otravovala, kdybych se jen tak někam pozvala, nepočítali by se mnou. Vietnamci to většinou tolik neřeší.

Ale samozřejmě i vietnamská rodina vás může na návštěvu pozvat. Pozvání ale většinou nebývá tak "závazné", jako je to u nás Čechů. Když já pozvu někoho na večeři a on mi to potvrdí, tak s ním počítám. Uvařím o porci navíc, koupím víc jídla, víc pití. Když přijde na návštěvu pět lidí, potřebuju pět porcí jídla. A to jídlo připravuju třeba už od rána. Když tedy někdo přijít nemůže, tak se mi omluví, že nepřijde, abych s ním nepočítala. A návštěva je domluvená třeba i měsíc dopředu. Vietnamci tohle tolik neřeší - asi právě proto, že oni jídlo nedělí na porce a taky ho většinou nepřipravují tak dlouho. Je jim svým způsobem jedno, jestli tam bude o jednoho či dva lidi víc nebo méně. Takže se může stát, že někde budete s rodinou a oni vám z ničeho nic řeknou něco ve smyslu: "A nechceš teď k nám zajít na oběd?"



Česká holka na návštěvě u rodiny partnera

Pokud jste slečna, která dostala pozvání na večeři či oběd k rodině partnera - Vietnamce, pak je docela dobré vědět pár věcí, jak se na takové návštěvě chovat a co od toho čekat.


1. Jít pomáhat do kuchyně

U nás si návštěva většinou sedne v obýváku na sedačku a čeká, až ji hostitel obslouží. U Vietnamců to takhle nefunguje. Jako jedna z nejmladších dívek je slušnost jít hostitelce pomoct do kuchyně s přípravou jídla, popřípadě i úklidem. V kuchyni už možná bude dalších pět vietnamských tetiček/kamarádek/dcer tetiček/dcer kamarádek/... - ale to vás vůbec nesmí odradit, je lepší se s tetičkou o hadr poprat (:-D), než nepomáhat vůbec. Možná, že nakonec neuspějete a oni po vás pomoc chtít nebudou, nicméně je opravdu neslušné se ani nezeptat. Je dobré naučit se větu: "Bác có cần giúp gì không?" (něco jako: Potřebujete s něčím pomoct?)


Je hodně pravděpodobné, že nebudete vědět, JAK máte v kuchyni pomáhat. Alespoň já z toho ze začátku byla hodně nesvá, Vietnamci prostě používají jiné ingredience a jiné suroviny. A když už používají stejné suroviny, tak mám pocit, že je zpracovávají úplně jinak. Zvládala jsem bez ptaní tak maximálně umýt nádobí nebo zeleninu. Nebojte se ptát. Já sama se ptám fakt na každou blbost - jakým způsobem mám natrhat bylinky, jak mám nakrájet zeleninu nebo maso, kolik směsi dát do závitku a jak ten závitek zamotat, jak dlouho mají ty krevety být na pánvi, kdy mám tu zeleninu z pánve dát pryč, kolik vody mám dát k rýži do rýžovaru, ... Všechno si nechávám ukázat, abych věděla jak na to. Prostě se učíte a oni to moc dobře vědí, takže se nebojte ptát.

A funguje to tak i v případě, že jste na návštěvě u úplně cizích Vietnamců. Pro nás Čechy to zní zvláštně, ale opravdu je slušné se i u úplně cizích lidí hrnout do kuchyně a začít pomáhat, i kdyby třeba jen s mytím nádobí. My Češi často říkáme návštěvám: "Chovej se tu jako doma," ale nikdy se tak vlastně nechováme. Ale u Vietnamců na návštěvě se opravdu nemusíte bát chovat se "jako doma".


2. Obsluž se sám

Trochu to souvisí s tím prvním bodem. Když už tedy stojíte v té kuchyni a třeba dostanete žízeň, není neslušné si otevřít ledničku, vzít si pití, otevřít si skříňku, vzít si skleničku a nalít si pití sám. Jasně, můžete se zeptat, zda si můžete nalít pití, nicméně nemusíte čekat, až vám někdo to pití nalije. Vy jste jedna z nejmladších, takže spíš naléváte vy ostatním, ne oni vám.

3. Nošení jídla a jezení na zemi

Pokud je na večeři pozváno více lidí, je dost dobře možné, že budete jíst v sedě na zemi. V tom případě se po zemi rozeskládají noviny či ubrusy a jídlo se nosí na ně. A pokud je pozváno třeba i více rodin, tak pak většinou děti a mladí (takže i vy) jíte odděleně od těch ostatních o generaci dospělejších dospělých, se kterými byste si neměli moc co říct.


Pokud je tedy jídlo už připraveno, začíná se nosit - buď na stůl a nebo na zem. Je to jednoduché, prostě vám ženy budou dávat do rukou různé talíře a misky s různými pokrmy, a vy to budete nosit a na ten stůl nebo zem skládat. Je dobré to skládat tak, aby každý dosáhl téměř na všechno. Takže pokud máte tři talíře s nudlemi, je dobré jeden talíř dát na začátek stolu, druhý doprostřed a třetí na druhý kraj. Prostě snažte to uspořádat co nejvíce prakticky.


4. Rozdávání misek a hůlek

Protože jste jedna z nejmladších žen, možná po vás budou chtít, ať rozdáte misky a hůlky. Nicméně ani tohle nemůžete dělat jen tak "halabala". Vždy vyberte ze svazku dvě hůlky, které jsou stejného druhu - jsou stejně dlouhé, stejně široké a nejlépe i stejně barevné (ne jedna světlá a druhá tmavá). Tyto hůlky dávejte postupně všem okolo. Asi si říkáte, co máte dělat, pokud vám nakonec zbudou dvě hůlky, které k sobě nepatří - to je v pořádku, tyhle hůlky necháte sobě.



5. Stolování

Pokud jsou hůlky a misky rozdány a jídlo je rozneseno, můžete začít jíst. Jak s Vietnamci stolovat, jak jíst hůlkami a co hůlkami rozhodně nedělat, to jsem již psala v tomto článku: http://hogreta.blog.cz/1405/jak-jist-hulkami.

Popřípadě další skvělé tipy na stolování s Vietnamci najdete i v tomto videu od sangu.eu, které nese příznačný název "7 věcí, které bychom neměli dělat při používání hůlek u jídla":



Mám pro vás ještě jeden osobní tip, abyste se neztrapnili tak, jako se to občas povede mně:-D. Sledujte ostatní a kopírujte to, co dělají. Dělejte to stejně, ať je to cokoli. A jezte po malých kousíčcích. Když ostatní lidé jedí jednu krevetu na pětkrát, není dobré ji sníst jako jednohubku (ještě teď ze mě mají někteří srandu, že? :-D )



6. Po jídle

Po večeři je slušné začít uklízet - nádobí odnášet zpět do kuchyně, zbytky slévat a vyhazovat, "použitelné" zbytky dávat dohromady a schovávat, umývat nádobí, utírat stůl, ...

Pokud jste nejmladší, pak vás možná čeká ještě jedna malá povinnost - uvařit a nalévat čaj všem starším lidem. Poprvé asi budete vyjukaní z toho, že nevíte, jaký čaj uvařit, do čeho ho dát atd. - nebojte se tedy hostitelky zeptat. Pravděpodobně ten čaj pak udělá za vás, popřípadě si třeba ani nikdo čaj dát chtít nebude, ale za tenhle vstřícný krok budete mít u rodiny body navíc.

Tohle je třeba další z věcí, na kterou jsem si zvykala dost dlouho - přijde mi takové hloupé z ničeho nic začít v cizí kuchyni vařit čaj, popřípadě se chopit již uvařeného čaje a všem začít nalévat. Navíc jsem o tomto zvyku pochopitelně ani nevěděla. Ze začátku tedy skorotchyně vařila čaj za mě a vysvětlila mi, že tohle většinou dělá nejmladší člověk v rodině.

Jop, a ještě jedna malá věc vás po jídle možná čeká - nakrájení a omytí ovoce. Vietnamci ovoce jí "jako dezert". V ČR to je většinou jablko, banán, pomelo, meloun či mango, ve Vietnamu to bývá třeba i liči nebo dračí ovoce.

A úplně na závěr už se asi půjdete bavit s ostatními lidmi svého věku. Starší Vietnamci se začnou bavit třeba zpíváním karaoke, povídáním a nebo hraním karet. Pak, když už se rozhodnete jít domů, určitě jděte ještě poděkovat a všechny přítomné pozdravit. Pokud jste se drželi bodů, které jsem vám tady vypsala, tak věřte, že si o vás udělají jen ten nejhezčí obrázek:).




Další díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":

Další články, které by vás mohly zajímat:
Vietnamské tradice: Oslavy nového lunárního roku (Tết Nguyên Đán)
Prolínání kultur - festival národnostní




A co vy? Byli jste někdy na návštěvě u vietnamské rodiny? Co vás nejvíce překvapilo?
Je něco, co byste k mému článku ještě doplnili?
Podělte se o to v komentářích :-)



Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 28. června 2015 v 19:28 | Reagovat

Perfektní článek a velice zajímavé téma! :-)

2 Livi Livi | Web | 28. června 2015 v 20:54 | Reagovat

Tak s nabízením pomoci bych problém asi neměla. Dělám to totiž na každé návštěvě, protože je mi trochu blbé tam jen tak sedět a nechat hostitele běhat kolem. :D A pak přijde ta chvilka, kdy je mi pro změnu blbé, že se mu hrabu v kuchyni. O_O

3 Kenny Kenny | 28. června 2015 v 23:15 | Reagovat

Jo zrovna nedávno jsem u vitenamské rodiny byla na večeři, pomáhala jsem předem i s balením závitků a poté s přípravou čaje ;) A jídlo bylo taaak dobré, že jsem se fakt hrozně přejedla! :D

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 13. července 2015 v 11:32 | Reagovat

Asi jsem v minulém životě byla vietnamskou návštěvou :-)
Je pravda, že na návštěvy chodím jen k opravdovým přátelům, nejlépe k těm, kterým nevadí, že přijdu a zapnu si rychlovarku, vyndám hrnek a lžičku a prostě si kávu uvařím sama.
Respektuji to, že mají mé kamarádky jiné věci na práci, než mi vařit kafe, popřípadě po té práci odpočívají.
Hogreto, díky za další pěkný a poučný článek :-)

5 Haru Haru | E-mail | Web | 13. července 2015 v 15:55 | Reagovat

Já jako Vietnamka se sebelituju proč jsem se nenarodila jako kluk. Říkala mi to i mamka, holky to mají vždy o něco složitější. Ano takto to většinou na vietnamských oslavách chodí :). My když děláme oslavu, tak většinou jídlo připravujeme už od samého rána. Musím uznat, že to nenávidím. Je s tím hrozná práce a i rodiče jsou nervózní, protože chtějí, aby to bylo perfektní. Nemohu potvrdit, jestli to dnešní holky dělají, že by se hrnuly do kuchyně, to už vážně nepřevládá. Jen pokud by ta daná dívka nebyla již představená rodiče svého přítele jako ty. To pak už je jiná. Já osobně pomáhám mýt nádobí a stolovat, když jsme s rodiči pozvaní na oslavu, ale o přípravu pokrmů a to už se ani nestarám. Jelikož přijdeme nějak chvilku před podáváním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015