Vztah s Vietnamcem, 3.díl: Učit se, učit se, učit se

26. dubna 2015 v 8:00 | Hogreta |  Vietnam
Ze začátku vztahu si možná budete říkat, že se "česko-vietnamský" pár od toho čistě českého zase nemůže tolik lišit. Ale časem zjistíte, že se neustále, i po letech, musíte učit něco nového a že neustále narážíte na nové a nové překážky.




Vaření a jídlo

S přítelem jsem přes sedm let a pořád mě v kuchyni něco překvapuje. Až si říkám, že to přece není možné, vždyť tolik potravin snad ani není. Hravě jsem si dokázala poradit s hůlkami, rybí omáčky se nebojím a znám asi tak dvakrát víc bylinek, než jsem znala předtím - tak jak je možné, že to pořád nestačí? Pořád je to málo. Každou chvíli na mě vybafne nějaká nová potravina, o které nevím, jak jí připravit. Potravina, kterou jsem v životě neviděla...

A nejhorší je, že i když tu danou potravinu znám a vím, jak ji připravit, tak nakonec zjistím, že ji Vietnamci připravují úplně jinak. Vždyť oni dokonce i krájí naopak. Kontrolní otázka - když něco krájíte, krájíte směrem od sebe nebo k sobě? Nebo třeba jak škrábete brambory - od sebe nebo k sobě? A když chcete něco zabalit do rolády/závitku, balíte směrem k sobě nebo od sebe? Já dělám všechno směrem k sobě. Vietnamci dělají všechno směrem od sebe. Nejsem tak vlastně schopná pořádně ani oškrábat okurku :-D.


Co se týče jídla, už jsem si docela zvykla se ničemu nedivit. Jsem vděčný strávník a nejsem žádná rozmazlená frfňa, nedělá mi problém ochutnat cokoli. Ale musím se vždy učit nejenom to, jak tu danou věc připravit, ale dokonce i to "jak" ji jíst. Které potraviny můžu strčit do pusy celé a které musím okusovat po kousíčcích. Které potraviny si mám namočit do které omáčky. Jakým způsobem obírat maso z kosti. Jak se mám u toho jídla chovat. A s trochou nadsázky i to, jak rychle mám kousat.

Snaha o rozbalování rýžových koláčů bánh chung



Tradice

Stejně tak jako na mě často vybafne nějaká nová potravina, tak na mě občas vybafne i úplně nová tradice, o které jsem zatím vůbec nic neslyšela. Jsem zvyklá, že se dávají květiny a potraviny na oltářek zemřelé babičky a dědečka, už vím, že vždy musí být od každého druhu lichý počet a že i počet druhů musí být lichý. Už vím, že se předkům i pálí "umělé" peníze, už vím, že symbolem oslav nového roku je rýžový koláč bánh chung nebo rozkvetlá broskvoň/kumkvat/meruňka, už vím... Ale když mi maminka přítele před půl rokem líčila, jak taťka pojede do Vietnamu a protože je babička (jeho maminka) už mrtvá sedm let, tak se vyhrabe, její kosti se očistí, uloží se do jiné "rakve" a znova se pohřbí na jiném místě do rodinné hrobky, docela jsem valila oči. Morbidní představa. Nicméně různých kuriózních tradic je spousta, většinu z nich pořádně neznají ani mladí Vietnamci žijící v ČR. Pořád je co poznávat.



Jazyk

Jestli se člověk něco fakt musí hodně učit, je to jazyk. Pro nás Evropany je to něco tak příšerně odlišeného od toho, co známe (ať už od vlastního rodného jazyka a nebo i od jazyků, které se běžně učí ve školách), že to chce opravdu hodně a hodně let a hodně a hodně trpělivosti.

Pár knížek a publikací, které mi pomáhají při učení


Lidé a vietnamská komunita

Začínám si zvykat na to, že mě znají lidé, které já vidím snad poprvé v životě. Hlásí se ke mně, zdraví mě, ptají se mě na různé věci. Blbé je, že já cizího člověka pořádně nedokážu ani pozdravit, protože nedokážu odhadnout, jak je starý (a to je při oslovování ve vietnamštině prostě zásadní, bez toho člověka opravdu ani pozdravíte). Takže se musím učit zapamatovávat si obličeje a odhadovat věk. Navíc se musím učit, jak se ve společnosti chovat a jak mám vůbec s Vietnamci komunikovat.



Další díly seriálu "Vztah s Vietnamcem":

Další články, které by vás mohly zajímat:




Mám vlastně jediné štěstí - jsem Češka a moc se ode mě nečeká. A teď to myslím v tom nejlepším smyslu. Díky tomu, že jsem Češka, je mi hodně věcí odpuštěno, vysvětleno, ukázáno - a často stačí, že se prostě snažím. Kdyby například neuměla vařit dvacetiletá Vietnamka, byli by k ní mnohem přísnější. Nade mnou většinou mávnou rukou, pomyslí si: "Ona je Češka, nemůže to umět, ale určitě umí něco jiného... tak jí to naučíme." Když vidí, že mám snahu se učit, vždycky se snaží mi danou věc vysvětlit a pomoct mi. A tak se mi učí opravdu dobře.



Na závěr bych chtěla upozornit na to, že jakýmkoli přeložením a publikováním mého článku bez mého vědomí a souhlasu porušujete autorská práva. Pokud chcete tento článek někde zveřejnit, zeptejte se mě a nějak se určitě domluvíme. Vždyť není nic jednoduššího, než mi prostě poslat email na hogreta@seznam.cz. Je to lepší, než abychom se zase museli dohadovat a pak to nějak oficiálně řešit.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 8:47 | Reagovat

Jde z toho mravečení v zádech, takový hooodně veliký "projekt" :) Trochu teď poznávám, jaké to je se "učit" nejen do školy, ale i v životě. Těším se na další článek!

2 :-) :-) | 26. dubna 2015 v 10:27 | Reagovat

Tvé příspěvky jsou hodně zajímavé. :-) To, jak se seznamuješ s jejich kulturou, zvyklostmi... Osobně by mě zajímalo, jestli je tento proces oboustranný, popř. jak tohle zvládá tvůj přítel. :-) Jistěže, žije u nás tak je to něco jiného, ale přece.

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 10:58 | Reagovat

Jak se tváří tvůj přítel na českou kuchyni?:)

4 Martine, la vietnamienne Martine, la vietnamienne | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 13:45 | Reagovat

Teď jsem si díky tvému článku uvědomila, že bych měla pohnout zadkem a naučit se vařit, protože toho, co uvařím je pomálu, a hlavně to Vietnamci nejí. :-D A navíc mi to nikdo v dvaceti neodpustí, jak jsi psala. Holt mám smůlu.
Jinak tě vážně obdivuju, jak to zvládáš. Já sama s tím mám problémy a to jsem Vietnamka. Doufám, že ti to nadšení vydrží! ;-)

5 hogreta hogreta | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 17:27 | Reagovat

[3]: Na evropskou kuchyni se tváří pozitivně, na tu přímo českou už asi trošku hůř - moc nemusí omáčky, uzeniny, sladká jídla, bramborový salát (celkově věci s majonézou), smažený sýr... Asi jak co, třeba bramboráky mu chutnají, řízek si dá, polévky má taky rád. V české kuchyni je na něho příliš málo zeleniny a spousta jídel je těžkých. Ale jinak jíme normálně - občas asijsou kuchyni, občas těstoviny, saláty, brambory, maso, gnocchi, ... i guláš si někdy uděláme... :)

6 kaa kaa | 26. dubna 2015 v 19:59 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych se zeptat, ty materiály na vietnamštinu, co to je za ty svázané desky s nápisy: "que viet" a tu okopírovanou ?

7 hogreta hogreta | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 20:21 | Reagovat

[6]: Jsou to vytištěné učebnice vietnamštiny pro malé děti, můžeš si je stáhnout v PDF tady:
http://tiengvietonline.com.vn/
A jsou tam i poslechy, bohužel ale v jižním dialektu.

8 Joina Joina | Web | 27. dubna 2015 v 5:57 | Reagovat

Co se týče jídla, docela bych i z něčeho měla strach to ochutnat

9 kaa kaa | 27. dubna 2015 v 22:50 | Reagovat

[7]: děkuju, to bude určitě velmi užitečné :-D ale složité O_O

10 joo joo | 30. dubna 2015 v 20:11 | Reagovat

V těch růžovejch šatičkách vypadáš vyblitě :-!  :-!  :-!

11 hogreta hogreta | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 22:14 | Reagovat

[10]: Pravda, jsem tam nějak zelená :-D

12 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 4. května 2015 v 17:51 | Reagovat

Článek opět mike překvapil. Miluju číst tvůj blog... Jinak hodně štěstí.

13 Andy Andy | E-mail | Web | 31. května 2015 v 0:12 | Reagovat

haha co se toho jídla týče, vždycky musim okoukat jak to dělají ostatní :-D mám radost, když jím něco co znám a "jdu" prostě najistotu, vim že tohle švihnu do týhle omáčky, tohle támhle, a nemusim nad ničím zbytečně přemýšlet :-D
máš moc dobrý, že tě všichni vietnamci berou, jak už ste spolu s přítelem věčnost :-) mám dojem, že na mě se okolí kouká trochu jinak, co nejsem v podstatě s nikým na stálo :D

14 Haru Haru | E-mail | Web | 16. června 2015 v 21:43 | Reagovat

Ahoj, tvé články mě velice inspirují a možná také napíšu něco na toto téma. Z tvého vyprávění vidím, že musíš vynaložit spoustu úsilí, aby jsi se Vietnamcům vůbec odvděčila. Držím moc palečky, a je moc hezké vidět mladou duši, která se tolik snaží pochytit co nejvíc z vietnamské kultury. Jsem přibližně ve stejném ročníku jako ty a některé věci se trochu změnily. Např. dnešní holky vařit moc neumí..takže si můžeš radostně zapískat :D

15 Haru Haru | E-mail | 16. června 2015 v 21:45 | Reagovat

Chtěla jsem říci *zavděčit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015