Za všechno můžeš ty, ty a ty!

28. ledna 2015 v 15:00 | Hogreta |  Já, názory a úvahy
Nebojte, nehodlám si tady teď vylévat srdce, jak by se z nadpisu mohlo zdát. Dneska jsem se rozhodla se ve článku zamyslet nad zodpovědností a nad vrháním své vlastní zodpovědnosti na lidi a věci okolo.

Jen doprovodná fotografie, u zátoky Ha Long


Všímáte si, kolik lidí kolem vás nedokáže nést zodpovědnost za své vlastní činy a raději se tváří, jako by za následky jejich činů mohli jiní? Nemůžu si pomoct, ale mě tohle děsně vytáčí. Proto jsem se rozhodla napsat pár výroků, které lidé říkají, a k nim, co si o tom myslím.


Facebook je zlo, ničí vztahy! Zrušila jsem si ho, poplácejte mě za mou statečnost po zádech!

Facebook je jen věc. Sociální síť, která slouží k udržování kontaktu mezi lidmi, ke komunikaci, ke sdílení informací,... Facebook je vždy takový, jaký si ho člověk sám udělá. Pokud si bude do přátel přidávat samého debila, likovat blbosti a sdílet hovadiny, je jasné, že jeho zeď bude zapráskaná samými kravinami. Pokud si ovšem člověk bude dobře vybírat, koho si mezi přátele dá (tedy si tam bude dávat lidi, se kterými se doopravdy baví), tito přátelé budou inteligentní a i on sám bude sdílet a popřípadě likovat inteligentní věci, bude jeho zeď plná zajímavých informací.

Facebook nemůže za rozbité vztahy, za rozbité vztahy můžou jen a jen lidé. Jasně, je strašně jednoduché říct "za to může facebook", je to jednodušší než se zamyslet nad tím, jestli si "za to" vlastně nemůžu sám. Je těžší hledat chybu u sebe. Nicméně sami musíte vidět, že házet vinu za vlastní blbost na nějakou věc je prostě hloupé.

A už jenom proto nechápu, co je odvážného a skvělého na tom, si zrušit svůj vlastní profil na facebooku. Nechápu, proč by ho za to ostatní měli poplácávat po zádech, obdivovat ho a říkat: "Jo, jsi fakt dobrej, že sis dokázal zrušit facebook." Jop, to je faaaakt obdivuhodné, když si někdo zruší něco, co si sám založil a vlastní vinou si to zapráskal blbostmi. A pak z toho má ještě vyjít jako nějaký hrdina? Vždyť je to směšné. Jestli člověk facebook nechce, ať si ho nemá, a když ho chce, ať ho má. Ani na jedné z těchto možností není nic obdivuhodného nebo hrdinského.


Kdyby mi byl můj partner nevěrný, vyškrábala bych té ženské oči!

Když něco takového slyším, tak si vždycky říkám, že bych chtěla být chlap. Žiju si skvěle, najdu si bokovku, a když se na to přijde, tak si to holky vyřídí mezi sebou a já s tím nemám nic společného - a odkráčím z toho jako vítěz! Vždyť tohle je super!

Není to super. Přijde mi to postavené na hlavu. Za náš vztah jsme zodpovědní já a můj přítel. Pokud mě bude chtít podvést, tak mě podvede, i kdybych ho doma přivazovala k topení. Pokud mě ovšem podvést chtít nebude, tak se po něm holka může klidně plazit, a on nepodvede. Takže pokud by se stalo, že by do našeho vztahu vnikla nevěra, tak můžu hledat chybu u sebe a u něj. Proč bych měla házet vinu na nějakou cizí ženskou, která ke mě nemá vůbec žádné závazky a za můj vztah nenese vůbec žádnou zodpovědnost? Opět - asi je jednodušší hodit vinu na někoho jiného, cizího, ale není to řešení. Protože pokud je můj partner takový, že podvádí, tak kdyby to nebyla "tato", byla by to později jiná. Je hloupost vyškrabávat tolik očí, nebylo by jednodušší vyškrábat jen jedny oči - ty partnerovy?


Moje práce je hrozná. Pořád mám smůlu. Všichni jsou proti mě. Mám to v genech. A s mými problémy se nedá nic dělat.

Aby se lidé zbavili tíhy vlastní zodpovědnosti, často se snaží své neúspěchy a problémy házet na druhé (ať už na lidi, na věci nebo na nějaké nadpřirozené síly) a vymlouvat se. Asi je to pochopitelné. Nicméně jak se říká - kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.


"Jsem zcela odpovědná za svůj život, jsem odpovědná za své jednání (za věci, které jsem udělala) a také za svoje nejednání (tedy i za důsledky toho, když jsem něco neudělala). Jsem odpověndá za své pocity, za své emoce, za své úspěchy i neúspěchy, za své problémy, jsem odpovědná i za to, jak si sama sebe vážím. "


Další články, které by vás mohly zajímat:




A co vy?
Máte kolem sebe lidi, kteří neradi přijímají zodpovědnost?
Umíte přijmout svou zodpovědnost a nebo spíš hledáte chybu v druhých?
Co si o zodpovědnosti myslíte?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lissa Lissa | 28. ledna 2015 v 15:15 | Reagovat

Skvělý článek, naprosto s tebou souhlasím! To s tím facebookem mě taky vždycky vytočí, když na něj někdo nadává, vždyť je to jenom stránka!

Jinak bych tě chtěla poprosit, jestli bys nenahlásila tento blog, ta holka je šílená a kvůli ní může plno mladých holek skončit vyhublých k smrti :-( http://bojouspech.blog.cz/1501/mas-na-vyber-bud-tluste-prase-nebo-krehka-panenka#_=_

2 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 15:56 | Reagovat

Raději nevím, na co/koho narážíš, ale myslím si, že není moc objektivní odsuzovat ostatní, když neznáš souvislosti.

Líbí se mi tvůj výrok o FCB "Facebook je vždy takový, jaký si ho člověk sám udělá." S tím plně souhlasím. Nedávno jsem si svůj FCB "očistil" od zbytečností, je to teď o něčem jiném. U té nevěry píšeš o jaké věkové kategorii? 15-16 let asi - to bych tu naivitu i chápal. :-)

3 :-) :-) | 28. ledna 2015 v 16:01 | Reagovat

Kde to mám podepsat?

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 16:22 | Reagovat

[2]: Já ale nenarážím vůbec na nikoho konkrétního, mluvím pouze obecně. Koho tedy "odsuzuju"? Pouze píšu, jak na mě tyto situace působí.

5 Blanka Blanka | Web | 28. ledna 2015 v 16:24 | Reagovat

S FB a nevěrou souhlasím, ovšem někteří lidé mají opravdu smůlu ;-)

6 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 28. ledna 2015 v 19:59 | Reagovat

Já nevím, s tou nevěrou mi to přijde takové sporné. Zase na jednu stranu, když ta holka vyloženě bude dělat všechno proto, abych já a můj přítel šli od sebe, tak proč bych si to nemohla vyřídit i s ní?

7 Livi Livi | Web | 28. ledna 2015 v 21:01 | Reagovat

Jeden krásný příklad mám v rodině. Když něco rozbije, pokazí, neumí... nikdy za to nemůže on, vždy za to může celý svět, ale on nikdy. Je to otravné. Neskutečně otravné. :-? Já jsem spíš typ, kterému hned vrtá hlavou, kde to zase pohnojil a co mohl udělat jinak a lépe. :D U těch vztahů mi to připomíná přítelkyni mého ex. Vadilo jí, že za mnou přijde pokecat, když se někde náhodně potkáme na společenské akci. Neřešila to ovšem s ním, jemu tvrdila, že nemá problém s tím, že se bavíme. Řešila to tím, že proti mně poštvávala svoje kamarády, protože já si ho dovolila neignorovat. 8-O

8 Yima Yima | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 22:59 | Reagovat

Nojo, když to je těžké. Naprosto s tebou ve všem souhlasím. A pořád věřím, že si najdu kluka, který mě nebude podvádět. Proč? Protože bych nechodila s někým, kdo by k tomu měl jakési "predispozice", čistě z přesvědčení.
A ten facebook... Já nevím, co proti němu všichni mají. Na jednu stranu ho vynášejí do nebes a pomalu se k němu modlí, na druhou stranu ho nenávidí za to, že oni na něm jsou. Nechápu, opravdu... nechápu.

9 Ann Ann | E-mail | 29. ledna 2015 v 12:31 | Reagovat

Stáváš se navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutáš.. V partnerském svazku jsou za jednání zodpovědni oba, pokud by mě partner podvedl, nebyla by to jen jeho chyba (s chronickým střídačem postelí bych do vztahu nešla). Ale chuť vyškrábat cizí ženské oči, když se po něm háže oči nebo se dokonce plazí, mám. A mít budu, protože pak to není vina moje nebo partnera, ale její.
FB může svádět k tomu, že lidé komunikují raději přes něj, než z očí do očí. Ale opět, to není chyba FB, ale těch konkrétních lidí.
Ještě mám hodně ráda omluvy s "ale". Promiň, ale ty na tom taky neseš vinu.. Někde jsem četla, že cokoliv před ale neplatí. Proč se omlouvám, když vlastně nejsem schopna uznat, že je chyba na mé straně. Co mám komu vysvětlovat, že za to taky může, vždyť na to má přijít sám.

10 Cler Cler | Web | 29. ledna 2015 v 14:33 | Reagovat

Znám třeba holku, ktera své neúspěchy a špatně známky ve skole hází na učitele se slovy "Ona si na mě zasedla" :D sorry ale trapná vymluva.
Jinak s tím FB souhlasím úplně moc. Ale nekteří se prostě nepouci, budou chtít být cool a ty debilky si budou stale přidávat.

11 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 29. ledna 2015 v 17:59 | Reagovat

[10]: Nebo: "Ona je kráva, že mi to nedala." :D Taky naprosto blbá výmluva na to, že jsem naprosto schopná se něco naučit. :D

12 christiiinka christiiinka | Web | 11. února 2015 v 9:13 | Reagovat

Moc pěkný článek, jako vždy :-). S tím facebookem je to pořád dokola. Já bych bez něj asi nemohla být, protože na něm máme materily do školy a milion dalších užitečných věcí, pokud po mně někdo něco chce nebo já po něm, je to první komunikační kanál. Ale jinak? Kde je to zlo?

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. února 2015 v 1:03 | Reagovat

Myslím si, že teprve až člověk dokáže přijmout zodpovědnost se vším co  k tomu patří, stává se dospělým.... :-)

14 m. m. | Web | 16. února 2015 v 15:23 | Reagovat

Jsou otravní lidé, kteří tvrdí, že se s jejich problémy nedá nic dělat a ani to nezkusí (nebo jednou a blbě, takže selžou a berou to pak jako svou omluvu a odůvodnění). Je otravné, když někomu v jeho problémech, na které si navíc často a nahlas stěžuje, nabídneš pomocnou ruku či cestu ven a on se jen vymlouvá a nepřijme to. To bych pak škrábala oči právě jim.

Podobné lidi filtruju, takže už jich moc neznám - jedním zářným příkladem je ovšem moje máma, kterou vyfiltrovat nemůžu, a tak se s tím dnes a denně potýkám, což ve mně vypěstovalo takovou nechuť k takovým lidem, že si jich víc prostě do života nepustím. A na fb jakbysmet.

Kdyby mě můj partner podvedl způsobem, že ho k tomu svedla nějaká slečna, která věděla, že jsme my dva spolu, nedejbože ještě třeba využila neshodů, které spolu zrovna máme (mluvím teoreticky, teď žádné nemáme), kdyby to navíc byla třeba slečna, kterou znám, no tak to si piš, že bych jí ty oči vyškrábala a pořádně bych si jí podala. Neříkám, že je to nějaké univerzální řešení problému nevěry a že ti, kdo hlásají tebou zmíněnou větu, mají pravdu, spíš si myslím, žes to vytrhla z kontextu a není tudíž možno to šmahem obecně odsoudit. Je to prostě prohlášení žen, kteří mají důvod být na tu holku naštvanou.

Nemyslím si, že by si některá z nich myslela, že tím to končí a za všechno může jen ta děvka a ne ten můj miláček. Nikdo není tak blbej.

I ta poslední část je zavádějící. Je mnoho faktorů, které neovlivníš. Kibicovat na lidi, kteří si věčně stěžují a neudělají nic pro změnu, je celkem v právu. Tak, jak to podáváš ty, to vyzní, že jsi přesvědčená, že všichni mají všechno kompletně ve svých rukách. Což nemá nikdo. A znám mnoho lidí, kteří by si nikdy nestěžovali, mají pozitivní přístup k životu a stejně se jim všechno sere. Smůla není výmluva, někdy se to fakt děje.

15 unknown unknown | E-mail | 15. března 2015 v 8:25 | Reagovat

Zdravim vsechny,Hogreto,doufam,ze ti nebude vadit kdyz ti sem vlozim tento dotaz,jestli bude vadit ,tak se ti predem omlouvam.Mam prosbu jestli byste mi sem nekdo napsal,kdo ma dlouhodoby vztah s ceskou a je to vietnamec,myslim vazny vztah jestli byste byste popremysleli i nad svatbou.Jestli take mate strach z budoucnosti...Moji rodice porad poukazovali na to,ze vsechni,kteri si vzali cesku,co znaji,tak to se to manzelstvi pak rozpadlo,jinak by nezakazuji mit vztah s ceskou,jen mi radi abych si nebral cesku,z duvodu,ze bysme se rozvedli a hlavne by trpely deti,ceho bych se hodne obaval.Ziju to od malicka,ale jsem vychovany klasickou vychovou,volnost jsem mel de facto od 17ti let.Jsem docela ve fazi,ze nevim co je nejlepsi.Co je spravne ci spatne.Samozrejme ono se nevi ani co se stane zitra natoz za par let,ale i tak,bych rad videl nejaky prispevek,ktery by pomohl si uvedomit co bych mel ci nemel.A take bych se zeptal jake delate kompromisy pro ni a ona pro vas.Dekuju

16 hogreta hogreta | E-mail | Web | 15. března 2015 v 11:57 | Reagovat

[15]: Ahoj, tak jestli můžu mluvit za sebe (jsem Češka a s přítelem jsem přes sedm let), tak časem se s tím jeho rodina srovnala a pochopila, že pokud se někdy rozvedeme, tak to určitě nebude proto, že jsem Češka. Lidé se rozvádějí, protože v dnešní době můžou a nikdo se na ně nebude pak celý život dívat skrs prsty. Vždyť i Vietnamci mezi sebou se rozvádějí (a když už se nerozvednou, tak spolu často zůstávají jen z principu, žijou spolu jako skoro cizí lidé, ale zůstávají spolu "kvůli dětem" - to podle mě taky není pro ty děti nejlepší). Je to jen o lidech a o schopnosti kompromisu, ne o národnosti.

Rodina přítele jen potřebovala hodně času, aby si na mě zvykla a aby pochopila, že je to vážné. Ze začátku byli proti, ale pak mě poznali a teď jsou to oni, kdo teď mluví o svatbě :-D. Jeho maminka už má naši svatbu téměř naplánovanou, už i přesně ví, koho tam pozve. Jeden strejda už mi i říkal, kdy by to bylo nejideálnější. Zatímco my dva ještě nejsme ani zasnoubení. Myslím, že mě takhle přijali proto, že se opravdu snažím. V přítomnosti Vietnamců se snažím chovat jako Vietnamka (tedy se například zapojuju aktivně do příprav na různé oslavy, když jsem pozvána na večeři, tak hodně pomáhám, po večeři všem udělám čaj,...), neohrnuju nos nad Vietnamským jídlem, nesoudím jejich kulturu a zvyky a učím se vietnamsky. A můj přítel se zase přizpůsobil, když se jedná o moji rodinu.

Takhle "bát" by se člověk musel všeho. Ani když si vezmeš Vietnamku tak ti to přece nezaručuje, že se nerozvedete. Podle mě když s někým delší dobu jsi, tak sám poznáš, jestli s tím daným člověkem chceš žít a jestli máte šanci, že vám to vydrží. Život je risk, nikdy není nic jisté.

17 unknown unknown | E-mail | 15. března 2015 v 15:10 | Reagovat

Dekuji moc za tento hezky prispevek.Kazdopadne Vam to preji,at jste spolu stastni,at Vam vse spolu vychazi a samozrejme hodne stesti! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015