Holka v IT oboru; střípky myšlenek

7. prosince 2014 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Vždycky, když někomu řeknu, že studuju informatiku, setkávám se s udivenými pohledy. A i s mnoha otázkami... "To tam asi nemáte moc holek?" "A z tebe jako bude programátor?" "To je docela těžký obor, ne?" "A to tě baví pořád čučet do počítače?" "Takže umíš psát všemi deseti?" Rozhodla jsem se tedy na toto téma napsat článek a některé věci trochu objasnit.



Je to takové zvláštní. Procházíte se fakultou a zjišťujete, že z 90% se setkáváte pouze s klukama. A z těch 10% zbývajících je ještě 50% uklízeček, kantýnských a sekretářek. Za tu dobu už jsem si docela zvykla na to, že jsem na cvičení jediná holka, maximálně jsme tam dvě. Spousta lidí se mě ptá, jak to beru, jestli se třeba profesoři, cvičící a přednášející nepovyšují, že to není obor pro ženy. Abych byla ale opravdu upřímná, nikdy jsem se s nějakou diskriminací kvůli svého pohlaví nesetkala. Možná, že jsem prostě měla štěstí, ale snad všichni přednášející a cvičící mě vždy posuzovali jen podle toho, co umím. Popřípadě pokud to byli sviňáci, tak byli sviňáci tak nějak celkově ke všem - prostě jsem zatím nikdy neměla pocit, že je to, že jsem holka, nějaká zásadní nevýhoda.

Pokud tedy za zásadní nevýhodu nepovažuju svůj ženský mozek. Jak to myslím? Jsem emotivní, jsem citlivá, jsem umělecky laděná, mám cit pro rodinu, ... Občas pociťuju mateřské pudy, občas mě napadne, jestli bych se neměla líp, kdybych místo toho sezení u počítače seděla nad dětskou postýlkou. Nebo mě občas napadne, jestli by mi nebylo líp, kdybych těch deset hodin, které jsem věnovala programování, které vůbec k ničemu nevedlo, věnovala hře na violu nebo prostě jen obyčejným spánkem. To jsou zrovna vlastnosti, které u programátorů nejsou moc vítané. Nad kódy nemůže být člověk příliš emotivní a přecitlivělý, protože pak, když se nedaří, by strávil neuvěřitelně moc času sebelitováním a brekem. Myslím si totiž, že programování je především o chybách, o vychytávání vlastních chyb. O tom, že člověk několik hodin sedí nad svou vlastní úplně stupidní chybou, kterou prostě nevidí. Pokud je příliš emotivní, tak má po několika hodinách chuť mlátit hlavou o klávesnici.

A ještě jedna zásadní nevýhoda, která mě napadá. Najít ženský záchod je umění. Teď na nové budově už konečně máme ženské a pánské záchody vedle sebe (nicméně ženské jsou tam jen dva), ale dřív jsem ženský záchod musela hledat, všude snad byly jen pánské. Nepříjemné.

Někdy je mi opravdu smutno, že si o tom nemám moc s kým popovídat. Jediný, kdo mě v tomhle chápe, je ten, kdo sám tento obor studuje a nebo v něm dělá. S většinou známých se o daném tématu ani nemůžu bavit, protože si to snad každý představuje, jak Hurvínek válku. "No tak když nevíš jak na to, tak se zeptej vyučujícího co přesně máš dělat, ne?" "No tak to udělej tak, jak je udělaný ten facebook, ne?" "Tak to někde zkopíruj, ne?" Ne. Na tomhle oboru je nejhorší, že člověk spoustu věcí vymýšlí vlastně tak nějak od začátku, nejde to někde "zkopírovat". Kdyby to bylo tak jednoduché zkopírovat, mohl by to přece dělat úplně každý. Jasně, jednotlivé jednoduché dílčí úlohy už pravděpodobně někdo vymyslel a takový kód se dá dohledat snadno, ale pokud člověk nemá žádný konkrétní problém, na který by se mohl někoho zeptat, ale jeho jediný problém je, že prostě vůbec neví, jak dál... Ve většině projektů ve škole ani nedostáváme jasné zadání, ale vlastně si i to zadání vymýšlíme (jen je dané, jaké technologie se třeba mají použít). Odkud chcete zkopírovat řešení k zadání, které jste si právě úplně sami vymysleli?

Další otázka, která mě vždycky dorazí, je, jestli se učíme na škole třeba psát všemi deseti nebo pracovat s Excelem. To mám vždycky chuť vraždit. Proč? Protože psaní všemi deseti jsme se neučili ani na gymplu na informatice, kde jsme se taky hned učili programovat. Psaní všemi deseti je totiž něco, co se může každý naučit sám, nepotřebuje k tomu nějaké vedení. Navíc je to něco, co se snad každý, kdo několik hodin denně stráví u počítače, naučí tak nějak sám od sebe (nemá sice tři sta úderů za minutu, ale to k tomu, co dělá, ani nepotřebuje). A ten Excel? Excel je program, tedy ho vymysleli nějací programátoři. Ne, fakt se na škole neučíme pracovat s programem, který už někdo vymyslel, protože je to opět něco, co se může každý naučit sám z dokumentací a z miliónů materiálů v knížkách i na internetu. My se učíme vytvářet své vlastní programy, ne ovládat nějaké cízí, už vymyšlené.

Jedna z dalších otázek, na které jsem háklivá, je: "A kolik ti toho ještě zbývá, kdy to budeš mít?" Programování není psaní padesátistránkové knihy, nemůže říct "zbývá mi ještě deset stran". Já sama netuším, kolik mi toho zbývá, a dokonce ani nedokážu dobře odhadnout, jak dlouho mi to může trvat. To se uvidí až při akci. Zkusím vám to trošku přiblížit. Představte si, že vám teď někdo řekne, že máte sestrojit model vrtulníku - a vy víte jen to, jak se pracuje se šroubovákem a s dalším nářadím. Víte dopředu, kolik budete potřebovat součástek? Víte, jak dlouho vám to bude trvat? Ne. Prostě si najdete různé zdroje na internetu a v knížkách, a budete se snažit postupně součástky dokupovat a postupně vrtulník sestrojovat. Stejně tak se nemůžete toho, kdo vám práci zadal, ptát na každý šroubek, který máte zašroubovat. Až budete mít nějaký konkrétní problém (třeba, že vám bude vrtulník zatáčet doleva, když by měl letět rovně), můžete se někoho zeptat, čím to asi tak může být. Ale pokud nemáte žádný konkrétní problém, nemůžete se ptát na úplně každý šroubek.

No, a taky úplně miluju, když si někdo myslí, že když studuju IT, tak že rozumím absolutně veškeré informační technologii (od mikročipů, přes pračky, počítače, mobily a roboty, a třeba až k vesmírným modulům) a stávám se tak absolutně všestranným opravářem čehokoli, co má třeba display. A když řeknu, že opravdu nejsem opravář a nedokážu dopravit jakoukoli chybu v jakémkoli informačním systému či technologii, tak na mě padají vyčítavá konstatování typu: "A co se jako na té škole teda učíte?!!" Aááááááááá. Ou.

U studia informatiky je potřeba logické myšlení a matematika. Ne úplně složitá matematika (což mi je z jedné strany docela líto, protože v matematice jsem - teď to snad nevyzní nějak nafoukaně - docela silná a středoškolská a vlastně i vysokoškolská matematika mě vždycky bavila a nedělala mi nějaký zásadní problém), nicméně troška matematiky třeba je. Bez toho to prostě nepůjde.

Programování zabere strašně moc volného času. Jak už jsem říkala, většinu času člověk stráví tím, že hledá chyby, protože mu to nefunguje tak, jak by chtěl. A když už to funguje tak, jak by chtěl, tak vlastně taky nechápe, proč to vlastně najednou začalo fungovat.

Spousta lidí si myslí, že se přihlásí na školu, a když vylezou, bude z nich programátor. Takhle to ale nefunguje, k tomu, abyste se naučili programovat, musíte prostě hodně programovat - v ničem jiném to není. I ve svém volném čase. Ve škole nás k programování nutí zadáváním různých projektů a seminárních prací, nicméně hlavní část je na tom daném člověku. Jak už jsem řekla, programování zabere strašně moc času.

Pokud jsem vás ještě neodradila a pořád váháte, jestli by se vám IT obor nelíbil, mohla bych vám tady napsat třeba nějaké zajímavé zdroje. Jeden český web, který považuju za absolutně geniální, je http://www.itnetwork.cz/. Můžete se tam naučit spoustu jazyků a spousta věcí je tam napsána opravdu úplně od začátku, takže se chytne i začátečník. Registrace je zdarma, na fóru člověk najde spoustu zajímavých věcí a při nějakém problému při programování se může zeptat. Je tady spousta kurzů a já jsem z té stránky prostě nadšená! A víte co? Je to česky.


Další články, které by vás mohly zajímat:




Vlastně se pořád tak nějak houpu, jdu s názorem ode zdi ke zdi. Jsou chvíle, kdy programování nenávidím, nadávám, propadám zoufalství, brečím, řvu, mlátím do klávesnice, mrskám myš na zem, ... Pak jsou ale i chvíle, kdy jsem nadšená, že vidím výsledek (a vidím v tom tak nějaký smysl) a kdy si říkám, že programování miluju a že je prostě neuvěřitelné, že pár nul a jedniček může dohromady dát něco tak úžasného a komplexního. Že pár slovíček v nějakém programovacím jazyku je schopno vytvořit něco tak úžasného a komplexního... Chvíle, kdy jsem pyšná na nějakou část kódu a říkám si, jaký jsem borec, že jsem to tak hezky napsala. Nějak pořád nevím, na kterou stranu se přiklonit, jestli to spíš miluju a nebo nesnáším. Každopádně zjišťuji, že programování prostě člověk může buď milovat a nebo nesnášet, ale asi nic mezi tím. Nejde to "mít trochu rád".


A co vy, setkali jste se někdy s programováním? Jaký máte vztah k matematice?
Studujete obor (nebo pracujete v oboru), který je považovaný za obor spíš pro opačné pohlaví?
Pokud studujete nebo pracujete v IT, setkáváte se se stejnými problémy jako já (tedy ty, co popisuju v článku)? Setkáváte se s podobnými dotazy okolí?

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gwendolyn Gwendolyn | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 10:03 | Reagovat

V programovaní som absolútny začiatočník, keďže sa ho učím doma a v škole máme takého profesora, ktorý sa nad nás len povyšuje a nič nenaučí. Ale beriem to s nadhľadom. Nie je to totiž môj vysnívaný odbor a asi pôjde len o malý koníček, pretože ma oveľa viac lákajú sociálne vedy. :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 10:08 | Reagovat

Z programátorského desatera:

# Program, který se oladí napoprvé, není program.
# Programátor dělá co umí, počítač si dělá, co chce.
# Odstraněním jedné chyby se do programu zavlečou dvě jiné.

3 Miloš Miloš | Web | 7. prosince 2014 v 10:32 | Reagovat

Informatika se za roky vývoje hodně posunula. Kdysi jsem v assembleru naprogramoval úlohu, která byla podobná Total Commanderu, pro setřídění adresáře jsem musel implementovat Quicksort, obsluhovat zásobník pro jeho rekurzivní volání atd.

Jeden ze synů informatiku studuje a vedle toho na poloviční úvazek pracuje ve firmě a jeho denním chlebem je programování v Javě a jemu hodně pomáhá stahovat z webu hotové knihovny na to nebo ono a je vlastně v roli člověka s hromadou součástek (modulů, funkcí), které musí propojit lepidlem svým spojovacích kódů.

4 Miloš Miloš | Web | 7. prosince 2014 v 10:39 | Reagovat

Moc ale nesouhlasím, že v informatice je málo matematiky. To se může jevit jen z pohledu bakalářského studia a ještě na technické škole.
Nejde sice o matematiku typu diferenciální rovnice, vícenásobné integrály apod., ale v teoretické informace (teorie vyčíslitelnosti (složitosti), predikátový počet 2. řádu a dokazování logické pravdivosti (nesplnitelnosti) formulí, gramatiky a jazyky, umělá inteligence, ...) je matematiky dost a je také složitá na logické myšlení.

5 dugeon dugeon | 7. prosince 2014 v 10:40 | Reagovat

Já zatím programuju jen sám, v pohodlí domova ;) Dělám hlavně Javu.

Zrovna rozjíždím nový web dugeon.7u.cz, věnovaný autům a technice! Budu rád, když ke mě zavítáte :)

6 Zuza Zuza | Web | 7. prosince 2014 v 10:59 | Reagovat

Já jsem teď v prváku na Matfyzu na Obecné fyzice a taky si samozřejmě všichni myslí, že tam nejsou žádný holky. A že když už tam jsou, tak že jsou ošklivý a vypadaj spíš jako kluci, což zrovna fakt není můj případ :D No a jak jsou pak překvapeni když se dozví, že nás je tam holek tak čtvrtina. A ještě víc jsou překvapeny bývalé spolužačky z gymplu, když u nás dokonce vidí pěkného kluka!
Programování tam máme taky, akorát máme strašně nudnýho přednášejícího a na cvičení toho děláme nějak málo, takže jsem dost zvědavá jak z těch mých znalostí vytvořím zápočtový program.. Takže díky za tip na stránku, třeba tam v případě nouze najdu něco užitečného :)

7 Zuza Zuza | Web | 7. prosince 2014 v 11:01 | Reagovat

A vztah k matematice? Velmi kladný, strašně mě to baví, jen občas trochu lituju, že nám toho na gymplu do těch hlav nenacpali víc, asi by se mi to teď hodilo.

8 christiiinka christiiinka | Web | 7. prosince 2014 v 11:56 | Reagovat

Pěkný článek a pěkně hloupé otázky :-D. Náhodou znám další tři informatičky:)

9 Lenin Lenin | Web | 7. prosince 2014 v 11:58 | Reagovat

Programátora jsem si vzala, k počítači je permanentně přisátej jako novorozeně k prsu a tomu, co se na monitoru děje, nejsem absolutně schopná porozumět, ač mě Muž často zkouší zasvětit. Mně ale matematika, logika a podobně nikdy nic moc neříkaly, takže se držím svého a starám se nám o praktickou stránku žití - o to, aby neshnil ve vlastní špíně, krmím ho, dělám mu kafíčka a leckdy čekám celé dny marně na to, až si mě všimne. :-D

Samozřejmě často potkávám jeho kolegy a známé na firemních akcích nebo IT konferencích a hodiny a hodiny trávím na přednáškách (jsem hodná a vnímavá partnerka a zajímám se o to, co má chlap rád, žejo :D), kde se zas a znovu přesvědčuju o tom, že tohle zkrátka není pro mě. A tak máš víceméně můj obdiv, já bych na to neměla nervy.

Co se týče žen v oboru, myslím, že většina mužů je nebere jako rovnocenné, a když jsme nedávno byli na jedné konferenci, kde si skupina žen připravila přednášku na toto téma, chlapi se tam chodili pošklebovat, a pak to dlouze shazovali nad pivem. Ale to je prostě jen o tom, že to musí dozrát, řekla bych. Ženy v IT jsou prostě novota a pánové budou potřebovat čas, aby pochopili, že ženy v tomhle směru rozhodně nepokulhávají a mohou být stejně dobré.

10 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 12:17 | Reagovat

Well, moje "programování" skončilo v momentě, kdy jsme ve škole dostali za úkol barevně rozlišit pozadí oddílů a mně to nešlo tak zoufale, že jsem to nakonec nějak ošulila v malování, aby to "nějak vypadalo." Inu, asi mi to není souzeno, neměla bych na to nervy - možná maximálně sem tam něco drobnýho ve volným čase, ale věnovat tomu hodiny? To bych asi nezvládla. Takže jsem těmahle věcma zatím více méně nepolíbená a o to víc mi to přijde jako určitej druh umění nebo magie, co všechno může vzniknout "ťukáním do klávesnice." :D

11 Kika Kika | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 13:17 | Reagovat

Programátoři jsou taková zvláštní skupina a pokud se baví mezi sebou člověk jim nemá šanci rozumět :D ale jsou to normální lidé - vím, neb mám doma bráchu a tátu programátory...

Je nějaký program, na který jsi obzvlášť pyšná? :-)

12 já | 7. prosince 2014 v 13:22 | Reagovat

Navíc je to něco, co se snad každý, kdo několik hodin denně stráví u počítače, naučí tak nějak sám od sebe (nemá sice tři sta úderů za minutu, ale to k tomu, co dělá, ani nepotřebuje) ==> člověk se běžným psaním všema 10 psát nenaučí. Umí jenom "datlovat" 2 - 4 prstíčky. Jako absolvent Obchodní akademie, kde se psaní všema 10 učí - to můžu porovnat. Nebo ty znáš někoho, kdo se to v práci sám od sebe naučil? Kdyby si koupil PC program, tak to je jiná, ale ty píšeš o "běžném" samoučení... a to prostě nelze.

Jinak je článek pěkný.

13 Elen Elen | Web | 7. prosince 2014 v 13:35 | Reagovat

Studuji strojírenství zaměřené na programování CNC a ano, rozumím ti a všechny ty "chytré" otázky znám moc dobře :D Taky mi trvalo docela dlouho, než jsem si zvykla, že jsem jediná studentka ve třídě a dokonce i v celé budově (teď už jsme dokonce 2), že jsem nemohla najít dámskou toaletu, že na mě všichni koukají a prohlíží si mě... Na škole je nás holek celkem 7 a kromě nás 2 strojařek jsou to všechno IT. :)

14 Livi Livi | Web | 7. prosince 2014 v 14:18 | Reagovat

Můj vztah k matematice se postupně měnil. Na základce mě bavila, na gymplu jsem si připadala jako neschopná trubka, na vysoké jsem zjistila, že asi nejsem trubka, protože matiku vyučovanou lidmi z matfyzu jsem si zamilovala. :D
Studuji obor, který má většina spojený spíš s ženským kolektivem, což mi úplně nevyhovuje. Ale také jsem se setkala s tím, že lidé nemají představu o tom, co je obsahem oboru a představují si to jako "Hurvínek válku."  Už od prvního semestru za mnou chodili lidi s tím, že když studuji tu ekonomii, tak bych jim mohla dělat účetnictví/daně. No, vysvětluj jim, že děláš teoretickou ekonomii se zaměřením na národní hospodářství, takže z účetnictví máš jen jeden rychlokurz, kde se navíc řeší hlavně banky, stát, nadnárodní společnosti, a daně řešíš hlavně z pozice "jak je správně nestavit"... a že s účetnictvím musí na trochu jinou fakultu/školu. 8-) Teď na navazujícím si zase všichni myslí, že se přivazuji ke stromům a bojuji za práva zvířat... ??? :D

15 hogreta hogreta | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 14:58 | Reagovat

[12]: Tak vidíš, já mám kolem sebe jen programátory a valná většina z nich píše všemi deseti (dobře, pár z nich jen "osmi"). A ne proto, že by je to někdo učil, ale proto, že aby mohli psát rychle, museli se to naučit sami. Ze začátku to jde možná pomalu, ale opravdu se to úplně sám, prostě jen tím, že člověk hodně píše, naučit jakštakš dá. Já taky píšu všemi deseti a nikdy jsem žádný předmět "psaní všemi deseti" neabsolvovala. Naučila jsem se to běžným psaním :). Kdyby totiž člověk měl při několikahodinovém ťukání do klávesnice ještě uvažovat nad každým písmenkem a musel by se dívat pod ruce, brzo by se z toho zbláznil.
Takže ke tvé otázce, jestli znám někoho, kdo se běžnou prací naučil psát všemi deseti - když si sednu v učebně k počítači a máme něco psát a já se rozhlédnu kolem, není tam jediný člověk, který by datloval čtyřmi prsty. A fakt nevěřím tomu, že úplně všichni absolvovali obchodní akademii :).

16 kaa kaa | 7. prosince 2014 v 17:07 | Reagovat

Nechci být zlá nebo tak, přeci jen má čeština byť můj mateřský jazyk není dokonalá, ale myslím si, že se píše zkopírovat na místo skopírovat. Nebo to možná je tím, že jsi z Ostravy(blízko Sk)? Kdyžtak se omlouvám :-D

17 Angel Angel | Web | 7. prosince 2014 v 22:58 | Reagovat

Matematiku zbožňuju. Ne, že bych byla výborná a i mě občas něco dochází se zpožděním (prý za to může má barva vlasů...aha...:D) Ale líbí se mi, že je vše jasně dané. Není to jako filosofie, kde nejsou v podstatě žádná pravidla. V matice panuje řád a to se mi líbí. :)

18 Nessi Nessi | E-mail | 8. prosince 2014 v 10:43 | Reagovat

Já chci jít na technickou průmyslovku a tam je obor informační technologie. Prý je na škole 590 kluků a 16 holek :-D  :-D

19 Mental Princess Mental Princess | Web | 8. prosince 2014 v 11:52 | Reagovat

Páni, si dobrá :)
A moc pěkný článek, i blog

20 Nessi Nessi | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 16:07 | Reagovat

Jinak moc pěkný článek :-D

21 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 8. prosince 2014 v 20:12 | Reagovat

Upřímně programovat bych nemohla, co se týče počítačů, jsem ráda, že ho umím zapnout, pracovat s office programy nebo si něco nainstalovat. To je v klidu. Jakmile mi ale vyskočí nějaké upozornění nebo mi něco nejde, už k tomu volám všechny ostatní, protože jsem na tyhle věci prostě blbá a určitě bych to nějak zkazila. Proto ne, nikdy jsem nic neprogramovala. Jen jsem v březnu koukala přes rameno příteli, který programoval maturitní práci (myslím, že měl dělat nějakou kalkulačku na kvadratické rovnice). Vůbec nevím, jak bych v tom veškerém textu našla nějakou chybu a nejvíc vtipný bylo, když tam něco naťukal, odkliknul to a najednou měl celou kalkulačku zářivě růžovou :D A nikdo nevěděl, jak se mu to povedlo.

22 Rose Rose | Web | 9. prosince 2014 v 0:12 | Reagovat

[21]: Haha, přesně! To se mi vždycky stalo, když jsme měli v 8. třídě poprvý informatiku a učitel na nás vybalil rovnou s programováním. Já pak vždy jen něco natukala a najednou vidím, že celá stránka je zničehonic jasně zelená. :D

Jinak fakt hezký článek, já bych na IT asi neměla trpělivost. :D Tak přeju hodně štěstí s dalším studiem a i prací! ;)

23 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 11. prosince 2014 v 16:27 | Reagovat

Jsem ve druháku na UPOL na Bioinformatice, což je vlastně obecná informatika na přírodovědě plus sem tam nějaká biologie, chemie, genetika a tak. Většinu předmětů ale mám na katedře informatiky s ostatními informatiky, takže přesně vím o čem mluvíš. Hodiny hodiny a hodiny strávené nad programováním, třídy plné chlapců... klasika. :D Ale je pravda, že já mám té matiky ve studijním plánu opravdu hodně. Od algebry, přes matematickou analýzu, logiku, vyčíslitelnost, to všechno jsou hodiny a hodiny počítání navíc k tomu programování.

Ale IT je opravdu fajn obor a zaměření, když nic jiného, tak hned pod rukama vidíš výsledek a míra uplatnění záleží jen na tvých schopnostech, kdo může něco takového  může říct? :)

24 hogreta hogreta | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 21:58 | Reagovat

[23]: Předmětů matematiky mám taky docela hodně (Algebra, Lineární algebra I, Lineární algebra II, Matematická analýza I, Matematická analýza II, Diskrétní matematika,...). Já jsem spíš myslela to, že v programování jsem tuhle matematiku zatím nepožila tolik, kolik bych chtěla:) (jsem asi trochu cvok:-D). V programování jsem vlastně využila jen pár vzorců například při výpočtu odrazu světla, stínů atd, pak třeba nějaké matice a operace s nimi při vykreslování nějakých modelů, možná občas nějaké logaritmy, ale jinak vlastně nic moc... Klidně bych té matiky brala i trošku víc, vlastně mě v některých ohledech mrzí, že jsem nešla přímo na matematiku. Ale tak co není, může být, že? :-D

25 Ivana Ivana | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 1:54 | Reagovat

Jsi dobrá, programování rozhodně není obor pro lenochy. A holky by tam být měly. Už jen proto, že s některými kluky/chlapy programátory je těžké se domluvit. Přitom nejde jen o to být dobrý v psaní programů, ale taky pochopit co chce nebo potřebuje ten, kdo s tím programem pak bude pracovat. Holky na tu komunikaci bývají mnohem lepší. Ty určitě, to dokládá i tento blog.

26 Terka Terka | E-mail | 2. května 2015 v 23:41 | Reagovat

pěkný článek :)

27 Katěnka Katěnka | Web | 22. února 2017 v 16:28 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015