Otravný optimismus

4. listopadu 2014 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Tedy optimismus jako takový ne, ale v poslední době zjišťuju, že optimističtí lidé připadají ostatním otravní. A ti "ostatní" často udělají cokoli, aby daného optimistického člověka hned trochu zkrouhli, aby nebyl tak optimistický. Co nám ale na optimismu připadá tak nebezpečné, že se ho snažíme "vytlačit" i z jiných lidí?



Je vlastně moderní si stěžovat. Lidé si stěžují na všechno. A když už se konečně v jejich životech děje něco, co vypadá, že se děje dobře, lidé si stejně hledají něco, na co by si mohli postěžovat. Někdy mě napadá - co vlastně ti lidé doopravdy chtějí? A vědí vůbec oni sami, co vlastně doopravdy chtějí?

Já jsem, a nebo se přinejmenším co nejvíc snažím, být optimista. Není to o tom, že by mě nikdy nic neštvalo nebo že by mi všechno vycházelo a všechno v mém životě bylo sluníčkové a nejlepší, ale tak nějak se snažím na život nahlížet spíš v tom světlejším světle. Prostě se snažím hledat na věcech to dobré, protože, mezi námi, jsou situace, kdy by se člověk musel zbláznit, kdyby na nich viděl opravdu jen všechno černě. Já jsem třeba hodně citlivý člověk, rozhodí mě sebemenší blbost, a kdybych se měla ve všem negativním utápět, tak jsem se v tom už dávno utopila.

"Dobrá nálada nevyřeší Tvé problémy, ale nasere tolik lidí, že je dobré si ji udržet."

Jako optimista nechápu to neustálé stěžování si. Když už si někdo stěžuje na svůj život, není prostě spokojený, tak to se ještě pochopit dá - pořád je to něco, co se toho daného člověka nějakým způsobem týká (a pokud s tím ten člověk má snahu i něco dělat, většinou si nestěžuje dlouho). Ale co absolutně nechápu, je neustálé stěžování si na věci, které se daného člověka pořádně ani netýkají a nijak zásadně ho neovlivňují. A nebo na věci, které opravdu ve skutečnosti zase tak hrozné nejsou, ale protože daný člověk pořádně nikdy nevystrčil čumák z domu, tak nevidí, že to, na co si stěžuje, je jinde často ještě mnohem horší a ti lidé to zvládají bez problémů a bez stěžování. Vždycky si pomyslím, jak někteří lidé můžou být tak omezení. A taky si vždycky říkám, že by člověk udělal mnohem lépe, kdyby si přestal jen stěžovat a rozhodl se s tou danou věcí prostě něco dělat. Ono mluvit o tom, jak je všechno špatně, to je jednoduché, ale zvednout se a dělat něco, aby alespoň něco tak špatně nebylo, to už je mnohem těžší.

Upřímně se nerada stýkám s pesimistickými lidmi. Ano, otravuje mě to, stěžování mě nebaví, nebaví mě to poslouchat. Navíc po komunikaci s takovým člověkem si pak já sama připadám jak vymačkaný citrón. Prostě mě takový člověk zdeptá. A pozoruju také to, že pesimistickým lidem úplně stejně zase připadám otravná já. Možná proto, že odmítám někoho litovat a přizvukovat stěžování si. A nebo toho člověka já zdeptám tím, že má pak pocit, že se mám líp než on?

Ale ono to není tak, že ten, kdo si stěžuje, se má hůř než ten, který se na svět snaží pohlížet optimisticky. Já mám dokonce takový pocit, že právě lidé, kteří by vlastně měli právo si stěžovat, protože to opravdu nemají jednoduché, si stěžují nejméně. Optimističtí lidé mají někdy taky problémy a různá trápení, ale nemají potřebu svými problémy zatěžovat okolí a vlastně i sebe - nechtějí se ve svých problémech utápět, nechtějí se litovat. A už vůbec nechtějí, aby je litoval někdo jiný.

A protože mě k sepsání tohoto článku inspirovala Kika svým článkem o stěžování, přihodím tady ještě i část svého komentáře, který jsem ji tam napsala, protože si myslím, že je docela k věci:
"Nemám ráda negativismus. A docela zjišťuji, že nejvíce si stěžují lidé, kteří nemají takový rozhled, kteří prostě žijí jen na tom svém písečku. To je prostě pak jasné, že tráva se jinde zdá zelenější. Ale jak člověk překročí vlastní práh a pozná třeba i lidi, kteří se mají mnohem hůře, než on, a přesto jsou šťastní, začne se na ten svůj život dívat úplně jinak:).
Sama se snažím, co jen můžu, se na věci dívat spíš z té pozitivní stránky a snažím se na dané věci ty pozitivní stránky hledat. Proč? Protože hrabání se v negativních stránkách věci ještě snad nikomu v ničem nepomohlo. Zdravá kritika je samozřejmě fajn, ale všechno má své meze a to, co u mnoho lidí vidím, už se ZDRAVOU kritikou nemá vůbec co dělat."


Další články, které by vás mohly zajímat:




Je zajímavé, jak optimismus někdy dokáže lidi nasrat. Když vidí optimistického člověka, mají tendence ho "postavit zpět na zem" a trochu mu to znepříjemnit. "Já se nemám dobře, takže ty taky nemáš právo mít se dobře." Proč jsme tak negativně naladěni? Vážně se máme tak špatně? A když už jsme optimismus ztratili, proč ho nepřejeme ostatním? Proč nás štvou lidé, kteří vypadají, že se mají lépe, než my?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 9:14 | Reagovat

Čoveče, neskutečně mne baví nasírat svým úsměvem důchodce a mračou v práci. Myslí si, jak jsou nejlepší či páni (náš zákazník, náš pán), ale skutek utek. když mne serou moc, vrátím jim třeba 500 v padesátkách a dvackách s úsměvem na rtech, že jiné peníze nemám a pokud je nechtějí, ať mi vrátí nákup :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 4. listopadu 2014 v 9:49 | Reagovat

Nevím, jestli jsem optimista, nebo to víc než z optimismu vychází z flegmatismu, protože flegmatik jsem strašný, ale i když často píšu negativně o některých věcech (i když to nepovažuju za stěžování si, ale spíš za názor na problematiku, ono taky záleží na ladění a všem), v realitě je mi to víceméně jedno, mávám rukou, nějak to bude, a na co se štvát. A tohle nasírá lidi snad ještě víc, vidím to dobře, zvlášť u jednoho člověka, řekla bych, že velmi pesimistického, i když on zarytě tvrdí, že je "jen realista", toho dokáže k nepříčetnosti vytočit už jen to, že to neustále vytahování všeho negativního v jeho životě už nechávám bez komentáře a on ví, že si myslím, že to přehání.

3 christiiinka christiiinka | Web | 4. listopadu 2014 v 9:52 | Reagovat

Hádám, že impulzem k článku byl ten nový příspěvek na srdci blogu. Poradila bych ti, ať si z toho nic neděláš, ale upřímně by mě to taky lehce naštvalo. Když S. vždycky začne s něčím rozumným (či s milým tónem), vždycky si stejně neodpustí do něčeho kopnout (a je úplně fuk, jestli jsou to nějací blogeři, zájmy, knížky, styly...). Optimismus je fajn životní přístup, možná všechno není nejelepší a nedopadne nejlíp, ale proč si to všechno ještě zhoršovat? Tohle jde skvěle mojí mámě, na všechno má ten nejhorší scénář a tak vůbec, proč bych se měla z něčeho radovat, když si po škole nenajdu práci, manžel mě začně podvádět, rozvedeme se (protože to říkají statistiky), taky je tu možnost že bych mohla mít postižený děti a já vždycky vážně? Vážně?! Ne, tohle už prosím ne. Radši přátele, kteří si umí udělat z těžkostí legraci a přítele, který se člověka snaží každý den rozesmát :-).

4 mJ mJ | Web | 4. listopadu 2014 v 10:31 | Reagovat

proc jsme tak negativne naladeni?
protoze je to jednodussi.
jde to proste samo..
ajo, tos tu psala.

muzou za to iiluminati a Standa proste zavidi.

5 Janča Janča | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 21:07 | Reagovat

Já jsem asi fakt divná, protože mi vadí jak extrémní optimisté, tak extrémní pesimisté. Jakmile si někdo jen stěžuje, začne mě opravdu štvát a unavovat. Když ale zase až moc srší optimismem a energií, když jsem já třeba unavená, tak to taky moc nedokážu ustát. Jindy mi ale ti optimisté taky dokáží zvednout náladu a je to samozřejmě LEPŠÍ než být pesimista, ale zase TĚŽŠÍ.

6 Kika Kika | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 22:29 | Reagovat

Skvělý článek, úplně jsi dokonale popsala moje pocity při srážce s negativním člověkem. Nechci být vymačkaná, a předhánět se v tom, kdo se má hůř. Zajímavé, že optimisté se přehánět v tom, kdo se má líp nemusí (alespoň to fakt nebývá zvykem :-) )

[1]: Ty si číslo! Tohle je ale nejlepší způsob jak na protivné babky :-)

7 mengano mengano | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 14:18 | Reagovat

[6]: Jednou taky třeba budeš protivná babka. Nevím, jak moc budeš nadšená z holky za kasou, která si myslí, bůhvijak není vtipná, když ti vrátí kilo drobných ;-)

8 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 5. listopadu 2014 v 15:57 | Reagovat

Taky jsem se nad tím párkrát pozastavil, proč lidi tak strašně rozčiluje cizí štěstí a spokojenost. Můžu upřímně říct, že jsem se narodil bez schopnosti závidět. Nikdy jsem nezáviděl nikomu nic, nevím ani, jak ten pocit prostě vypadá. Když vidím někoho šťastně zamilovanýho nebo třeba mladýho člověka v Bentley, pokývu uznale hlavou a řeknu si "To je borec tsivle!" nebo "Jé, ten se má, taková láska je krásná." Fakt nevim, proč bych měl bejt jak kyselá prdel, že se někdo má dobře.
Vadí mi lidi, co si furt stěžujou, dokážou investovat hodinu do monologu o tom, proč něco nejde, místo toho, aby zvedli zadek a za tu hodinu udělali alespoň kousek práce vedoucí ke změně. A každej má problémy, je jedno, jestli takový nebo makový, nikdo není středobodem vesmíru a to by si měli lidi uvědomit.

9 Delaloth Delaloth | Web | 6. listopadu 2014 v 18:40 | Reagovat

Ja sama sa považujem za pesimistu a určite ním aj som, ale ja som taký tichý pesimista, ktorý sa nesťažuje. Vo svojom okolí som vraj vždy veselý človek, ktorého mnoho vecí nerozhodí a sama sa divím, ako sa mení moja nálada medzi ľuďmi a keď som sama. Asi jednoducho nechcem, aby ma ľudia ľutovali a tak o svojich problémoch nerozprávam. Keď si chcem vyliať svoje srdce, všetko napíšem na blog a hneď sa cítim lepšie. Takže áno, verím tomu, že viac sa dokážu sťažovať ľudia, ktorí nie sú na tom tak zle ako človek, čo nikdy nič nepovie.

10 Livi Livi | Web | 6. listopadu 2014 v 19:58 | Reagovat

Já souhlasím s názorem, který tu zazněl, že otravné umí být oba extrémy. Snažím se na věcech hledat pozitivní stránku, ale ne vždy mám náladu na člověka, který vidí všechno moc sluníčkově a nad vším je povznesen. Já o největších problémech svého života s okolím nějak moc nemluvím, nestěžuji si, ale vážně dokáže naštvat, když už se někomu chceš svěřit (mluvíš o alkoholikovi v rodině, o nehodě při které ti málem umřel táta a vyhořeli jste) a on nad tím začne mávat rukou, že přeci každý má svoje problémy a ty to moc řešíš. V tu chvíli máš chuť mu jednu plesknout. :D A naopak, nemám ráda, když se do něčeho nadšeně pustím a někdo to začne shazovat negativními komentáři... :-?

11 hogreta hogreta | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

[10]: Tak to je ještě něco jiného, podle mě to, co jsi popsala ty, rozhodně s "optimismem" jako takovým nemá nic společného - to je spíš absolutní postrádání jakékoli empatie nebo taktu. I optimistický člověk totiž může být empatický, může si vyslechnout problémy ostatních a může člověka podržet a jeho problémy nezlehčovat. To není o optimismu, ale o ematii.

Řeknu to takhle. Optimista tě vyslechne, tvé problémy nezlehčuje, ale věří tomu, že ty problémy půjdou vyřešit a že to prostě spolu nějak zvládnete. Člověk, který postrádá empatii, nad problémy mávne rukou. Ale empatii může postrádat jak optimista, tak pesimista.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. listopadu 2014 v 21:33 | Reagovat

Když k nám do práce nastoupil nováček, začal mi říkat sluníčko. Proč se mračit, práci za mě nikdo neudělá a s úsměvem mi to půjde mnohem líp. Lidi jsou rádi, když se na ně někdo usměje, ono je to povzbudí. Být pozitivní za každou cenu nemá smysl, to pak působí hraně a strojeně. Ale proč být pesimista, když můžu být optimista? :-D

13 Fredy Kruger Fredy Kruger | 13. listopadu 2014 v 0:09 | Reagovat

" Ledacos rád mám ! však jedno je jistý :
Nemám rád otravné optimisty !

Řekněte :  což je to zábavné,
když uklouz´ jsem po něčem ohavném,
.... a  víc hromad bylo tam ohavného,
já ústy jsem padl pak  ... do  druhého,
a na chodník, - přímo na rypák !!

Taková bolest... jak jsem se flák !!
... rypák mám úplně modrý !!!

,, To bude dobrý !  to bude  dobrý ,,
říká  kol jdoucí optimista ...

řvu :  podejte ruku ať zvednu se z místa!!
... myslíte, že ruku mi vetknul ???"

Hoch křičí :  " Ty ničemný dědku !
tys nepomoh´!"
... děd křik :  " To zrovna !!"

Hoch rozčilen ! ... popad kus howna
a mrštil jím mužovi do zátylku !
... řka : " Každý z nás jednou  tahá pilku !"

Výkřik :  " Co je to za holotu ??"
...než napaden děd  setřel nečistotu,
jež zezadu vrhnuta na hlavu...

Yann  Beytschekk  se vmísil do davu,
marně se rozhlíží tři strážníci,
kterým děd  žaloval na ulici ...

14 :) :) | 8. června 2015 v 19:30 | Reagovat

Nemam rada ani optimisty ani pesimisty oba ziji v iluzich. Jedine co ustojim je realista;)

15 hogreta hogreta | E-mail | Web | 8. června 2015 v 20:28 | Reagovat

[14]: A co je to podle tebe ten "realismus"? Všichni, ať už optimisté či pesimisté, si o sobě myslí, že vidí svět reálně. Takže není to spíš tak, že v iluzi žije realista, protože si vůbec myslí, že je realista a že něco takového vůbec existuje? ;)

16 hogreta hogreta | E-mail | Web | 8. června 2015 v 21:16 | Reagovat

[14]: To mi vlastně připomíná jeden vtip:
Pesimista vidí na konci tunelu tmu.
Optimista vidí na konci tunelu světlo.
Realista vidí na konci tunelu dvě světla.
Strojvedoucí vidí tři kretény na kolejích.
:-D

17 :) :) | 9. června 2015 v 22:32 | Reagovat

[15]: A to je ten problem, misto toho aby se vedelo tak se myslí. Raelismus podle me vychazi z logického úsudku.

18 hogreta hogreta | E-mail | Web | 9. června 2015 v 22:37 | Reagovat

[17]: Tak jinak - všichni pesimisté o sobě ví, že jsou realisté. Nevidí, že jsou pesimisté. Stejně tak optimisté. A všichni k tomu došli svým logickým úsudkem. A jak může člověk soudit, že zrovna jeho logický úsudek je ten jediný správný a ničím neovlivněný? :)

Logický úsudek a "vědět něco o sobě", to je totiž hoooodně relativní. Můžeš si o sobě tisíckrát říkat, že jsi realista, ale to ještě neznamená, že jim opravdu jsi.

19 :) :) | 10. června 2015 v 4:51 | Reagovat

[18]:neumim ti vysvetlit ze normalni clovek by mel umet zhodnotit kdo je a kdo neni (realista), at uz jim je on sam nebo nekdo jiny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015