Závist, závist, závist. Ale co to vlastně je?

5. září 2014 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
V poslední době se kolem tohoto slovíčka točí snad úplně všechno. Neustále se navzájem porovnáváme, hodnotíme, kdo se má líp a kdo si co víc zaslouží a nakonec se navzájem obviňujeme ze závisti. Jenomže co to ta závist vlastně je?

Když už jsem si vybrala negativní téma, tak tady aspoň šoupnu fotku pozitivní přírody :)


I když si teď trochu rýpnu do vlastního tábora, tak musím říct, že my Češi jsme dosti závistivým národem. Někdy už závist považujeme za něco tak přirozeného, že už ani nerozeznáme, že se jedná o závist. A naopak - pokud někdo něco zkritizuje, pak v tom závist hledáme, i když to s ní nemusí mít vůbec nic společného.


"Já musím dělat tohle a mám z toho jen tohle, a ty tohle dělat nemusíš a máš z toho mnohem víc!"


Závist začíná tam, kde začneme ostatní srovnávat sami se sebou a snažíme se upozorňovat na to, že se máme hůř i když bychom se tak mít neměli (protože pro to třeba více děláme, víc pracujeme, víc studujeme, víc si to zasloužíme,...). Ano, tohle je závist, je mi líto. Jasně, je nespravedlivé, že kamarád ze školy má každý půlrok ten nejlepší mobil a nemusí pro to nic udělat, protože mu ho koupí rodiče, zatímco já dřu na brigádě a takový mobil si nemůžu dovolit ani za tři roky (a za ty tři roky ten mobil už dávno nebude nejlepší). Ale tak to prostě je, svět je nespravedlivý, smiřte se s tím. Čím dřív se s tím smíříte, tím líp pro vás. Nemáte prostě žádné právo soudit, co váš spolužák může mít nebo nemůže, popřípadě jestli si to zaslouží nebo ne. To je jeho věc. Stejně tak je jeho věc, jak k tomu přišel, pokud to nebylo nelegální cestou. Tak má nový mobil, svět se z toho nezboří. Nezávistivý člověk tohle vůbec neřeší, je mu to jedno, protože se ho to vůbec netýká. Můžete tisíckrát probírat, jak je to nespravedlivé, jak si neváží peněz, jak je líný, jak ho rodiče rozmazlují, jak ... Ale furt je to jen a jen jeho věc, všem ostatním je do toho velké prd. Pokud to někomu leží v žaludku, je to závist. Proč místo bědování, jak je svět nespravedlivý, mu to prostě nepřejete?

Co si ale mnozí lidé se závistí naopak pletou, je kritika a vyjádření osobního názoru. Když řeknu, že "tamta celebrita utrácí peníze za blbiny", nemůže mě přece nikdo obvinit z toho, že jen závidím. Jen jsem vyjádřila svůj osobní názor. Něco jiného by bylo, kdybych nadávala na celebritu za to, že ona dostává peníze za nic, pak je všechny rozháže za blbiny a musím být od rána do večera v práci a si tolik peněz poctivou prací nevydělám asi nikdy. Vidíte ten rozdíl mezi vyjádřením osobního názoru a závistí? (popřípadě si za slovíčko "já" můžete dosadit slovo "my" - například "my Ostraváci", "my Češi", "my bílí", "my fanoušci fotbalu", "my vyznavači náboženství duhového poníka",...)

A teď ruku na srdce, kolikrát jste "brečeli" nad nespravedlností světa - kolikrát jste se litovali za to, jak se někdo jiný má dobře, zatímco vy se máte hůř, i když si štěstí zasloužíte mnohem víc? Kolikrát jste nadávali na to, jak někdo jiný dostane peníze, zatímco vy nedostanete nic? Kolikrát jste se vztekali proto, že někdo dostal nějakou výhodu, zatímco vy jste žádnou výhodu nedostali? A když si to takhle přečtete, není vám až blbě z toho, jak je tohle smýšlení vlastně sebestředné?


Další články, které by vás mohly zajímat:


Musím se opakovat - svět je nespravedlivý. Nezměníte to. Někdo prostě pro něco musí tvrdě dřít, zatímco jiný pro tu stejnou věc nemusí hnout ani prstem. Smiřte se s tím. Naučme se býti přejícnými. Přejme ostatním štěstí/úspěch/lásku, i když se nemůžeme zbavit pocitu, že si to zaslouží méně než my. Neporovnávejme, co si kdo zaslouží či nezaslouží, a prostě ostatním ze srdce přejme jen všechno dobré. A třeba to pak příště budou ostatní lidé přát zase nám.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tai Todd Tai Todd | Web | 5. září 2014 v 9:25 | Reagovat

Pravda. Slovem závist se hrozně plýtvá, někdy naprosto bez rozmyslu. Opravdu nemám třeba ráda, když někde na nějakém fóru prohlásím, že se mi třeba to, co má daná slečna na sobě nelíbí a snese se na mě hejno, co se do mě pustí, že jen závidím, protože já si to dovolit nemůžu a podobně. Nikdo nebere v potaz, že se mi to prostě jen vážně nelíbí. Nemám potřebu závidět, ale je snazší někoho obvinit z obyčejné závisti, než se nad tím názorem třeba zamyslet nebo ho uznat, jako jiný.

2 stuprum stuprum | Web | 5. září 2014 v 10:02 | Reagovat

Závistí člověka zelená a je pak jak ropucha. :P

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. září 2014 v 10:07 | Reagovat

Nevím, když vidím spolužáka s lepším noťasem, většinou si buď řeknu: Jé, ten bych chtěla taky. A nebo: Ježiš, značka ta a ta? Tak tu ani za nic. Naopak když byla spolubydlící naštvaná a pak si ještě rozbila nejoblíbenější hrneček, tak začla běsnit se slovy: Proč zrovna já! Proč furt já! - a já si uvědomila, že tohle jsem nikdy neřekla a ani nemám potřebu se takhle litovat. Prostě nikdy nepoužívám "proč on jo, když ne já". Je mi celkem jedno, co ostatní dělají a mají. Nemůžu říct, že jim to přeju, to mi přejde úplně stejně ujetý. Spíš to mají a mně je to volný. Ostatně vztekat se nad cizí výhodou je stejně k ničemu, protože on tu výhodu sice má, ale já musím přece přemýšlet nad tím, jak to dělat bez výhody, ne? Zbytečně tím člověk jenom rozhasí myšlenky.

4 Lukáš Lukáš | Web | 5. září 2014 v 13:00 | Reagovat

S tímto světem patrně nic nenaděláme :) Tedy ne po dobrém... :)

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. září 2014 v 19:51 | Reagovat

Já se obecně snažím si cosi zabrblat, ale pak už věci neřeším. Já jsem totiž v tomhle obklopování taková nezávislá, vlastně nezodpovědná :D Nedávno jsem si šetřila tolik párů bot, že už jich mám jenom pár celkem ucházejících a zkrátka musím jít nakupovat, abych vypadala slušně :D Někdy ale zase závidím, jak se lidi obklopují tolika knihami... ale pak si řeknu, co bych s nimi pak dělala :D Stačí mi doopravdy jen to důležité a zbytek neřešit :)

6 Angel Angel | Web | 6. září 2014 v 14:10 | Reagovat

K závisti nás svým způsobem učí již rodiče. Kolikrát jsme od rodičů slyšeli, že tenhle má lepší známky, kolikrát nás (třeba i nevědomky srovnávali s jinými). Je pravda, že u nás se tohle moc nedělalo, od mamky jsem snad tohle nikdy neslyšela, ale babička mi to předhazovala pořád. A tady celá a závist začíná...

7 zpravar zpravar | Web | 7. září 2014 v 21:44 | Reagovat

Závist je nesmrtelná teta, to ví přeci každý :) Pěkný článek :)

8 Rose Rose | 8. září 2014 v 17:24 | Reagovat

Souhlasím! :) Nesnáším, když má někdo furt takovéhle komentáře na okolní lidi, už mě to fakt nebaví... Někdy mám pak pocit, že svůj úspěch/peníze/majetek... člověk spíš musí skrývat a nedávat to najevo, jinak všichni začnou: "Jéé, kéž bych mohl/a mít to, co ty..." nebo "Ty se tak máš, jak já bych byl/a šťastn/á být tebou." Jako co na to asi chtěj slyšet? Co jim na to má člověk asi tak říct?
A další věc, co nenávidím, je, když už od kačátku vidí vše negativně a rovnou počítají s tou nejhorší možnou variantou a říkají, jak už vidí, jak se tohle a tamto pokazí a jak to tam a tam bude hrozný. No dobře, je to sice možný, ale proč už rovnou od začátku řikat, že to tak bude, jak kdyby to byla hotová věc?
Chtělo by to prostě celkově víc lidské PŘEJÍCNOSTI a POZITIVITY a ŠTĚDROSTI a OPTIMISMU. :)

9 Adina Adina | Web | 8. září 2014 v 20:24 | Reagovat

Dle mého je závist Čechům vlastní z jednoho prostého důvodu - komunisti... Já vím, že je to taková výmluva na všechno, ale tohle má podle mě logický základ.
Za komunistů kdo měl například rifle byl bůh a je prostě jasné, že když tu komunisti byli skoro 50 let a celé to půlstoletí nikdo neměl nic, tak když získal někdo něco navíc, co jiní neměli bylo mu záviděno - nešlo prostě jít a koupit si to taky.
A tak logicky lidé začali žít s tím, že to co nemají, ani mít stejně nemůžou a jediné co můžou je závidět a bohužel tohle přetrvává dodnes.

10 Andy Andy | E-mail | Web | 9. září 2014 v 17:16 | Reagovat

no ty máš vždycky pravdu, ale já nechápu, jak se dokážeš tímhle vším řídit, ty musíš bejt tak strašně vyrovnanej, hodnej člověk, na jednu stranu tě v tomhle ŠÍLENĚ obdivuju, protože já tohle nedokážu, ovšem snažim se kňourat si potichu a není to tak, že bych to ostatním nepřála, jen bych různý věci a cokoliv přála třeba i svojí rodině.

11 Nany Nany | Web | 9. září 2014 v 21:26 | Reagovat

Jak dlouho se to snažím poskládat dohromady a vtlouct to lidem do hlavy.. no, konečně to někdo dokázal. Vystihla jsi to do poslední podrobnosti, líp bych to neřekla.
S tím záviděním a "záviděním" bych zametla (y)

12 Livi Livi | Web | 19. září 2014 v 11:23 | Reagovat

Myslím, že odpověď musím taky rozdělit na dvě části. Já si umím přiznat, že někomu závidím. Na druhou stranu to tomu člověku svým způsobem přeji, pokud se o to zaslouží. Spíš je to jako inspirace a motivace pro mě. Já třeba nerada dostávám něco "zadarmo."

Ovšem ze slova "závist" se dle mého stal v poslední době univerzální argument, který se používá i v případech, kdy vůbec není co závidět. Pokud se tím někdo začne ohánět, tak je to pro mě znamení, že dotyčný nemá na to, aby vedl diskusi a schovává ze za tohle slovíčko v domnění, že to všem nandal. :-P Vážně nezávidím člověku, kterému rodiče zaplatí maturitu a on se tím ještě chlubí, pro mě je to hlupák. Vážně nezávidím holkám, které se na společenské akce obléknout jako do práce na E55... a takových případů lze napsat desítky. :D

13 Purple Purple | 19. září 2014 v 16:21 | Reagovat

Občas sice taky někomu závidím, ale jen v rozumných mezích (naštěstí). Souhlas s tím, že spousta lidí to používá jako hloupý, nepravdivý argument a to mě štve, protože mám právo na to, dát veřejně najevo, co si myslím... Ale ono je naivní myslet si, že si to nikdo nevyloží špatně, nebo že nebude mít blbou náladu a bude si to chtít na někom vypít, že. Takže dvě rady:
Pro "závistivé": zamyslete se, co je závist a co vyjádření názoru;
Pro ty, co se nebojí vyjádřit svůj názor: berte vše s rozumem!
P.S.: nemohla bys zveřejnit něco na téma "přijímačky na gympl", prosím? Budu je dělat, tak ať o tom vím něco jinýho, než jak se učit :-D

14 Elaine Elaine | 19. září 2014 v 20:28 | Reagovat

Moje koza chcípla, nechť chcípne i tvoje koza.
Stejné vstupní podmínky? Stejný výsledek? Ne! Přejeme si stejné potrestání všech ostatních.

[9]: V Polsku byli komunisti, v Maďarsku taky... možná jsem měla štěstí, ale zatím jsem žádhé závistivce odamtud nepotkala.

15 Veru Veru | 23. září 2014 v 12:39 | Reagovat

Tvůj článek mě opravdu zaujal! Už pár jsem jich tu přečetla, doslova jedním dechem. A já už nad nespravedlností světa brečela tolikrát, že to snad ani nespočítám. Je dost šílené, že určitě nastavení společnosti nedokážeme jako jednotlivci změnit. A je to obrovská škoda. Děkuji za tento skvostný článek!

A ještě se musím zastavit nad nádhernou úvodní fotkou. Právě ona mě hned zaujala. Pokud se nepletu, byla focená v lázních nad Jeseníkem. Je to kolonáda, ne?

16 Brepta Brepta | E-mail | Web | 28. září 2014 v 20:11 | Reagovat

Poslechnu Tě a dám si ruku na srdce. Závidím často, ale jsem ráda, že o tom většinou vím. I když je to těžké, říkám si přesně to, co jsi napsala v tomto článku - proč bych to tomu druhému neměla přát? Copak se zhroutí svět? Snažím se uklidnit tím, že to není nic tak důležitého, abych si kvůli tomu stříkala žíraviny na duši a většinou to pomáhá, protože je to pravda.

17 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 13. října 2014 v 15:30 | Reagovat

Já se závidět odnaučila a musím říct, že mi to jen prospělo. Jedno mínus to ale má. Je příšerné sledovat tu závist všude kolem mě. :D

Já jsem se jako mladší (asi ve třinácti) cítila jako strašná chudinka. Rodiče se odjakživa nesnáší a hádají se, ve škole jsem byla mírně šikanována (ale nic tak hrozného), nikdy jsem pořádně neměla kamarády, rodiče nemají moc peněz, jsme po exekuci, bydlíme u strýce a jsem v podstatě bezdomovec... Vždycky jsem fňukala, že jiní jsou od přírody hezčí, oblíbenější, že je má někdo rád, zatímco mě ani vlastní rodiče...

Až poslední asi dva roky si začínám uvědomovat, že jediný člověk, který je zodpovědný za svůj život, jsem já. A že když na sobě zamakám, můžu cokoli z toho změnit. A mám se teď vlastně celkem fajn.

Také mám pocit, že se "závist" používá ve špatném významu. Někomu se něco nelíbí a hned je nařčen z toho, že závidí. A srovnatelně hrozný argument je "A cos dokázal/a Ty?"

18 Daisy Daisy | Web | 14. října 2014 v 10:29 | Reagovat

Já se přiznám. Jsem hodně závistivá a vím to osobě. Bohužel je to můj povahový rys. I má špatná vlastnost. Mám to i, jakožto panna (znamení), díky tomuhle.. Nic z toho mě neomlouvá, ale nic s tím dělat nebudu, protože si myslím, že to ještě u mě není tak přehnané.
Na příklad teď jedna momentální věc, která mě štvě a i jsem dotyčným přiznala, že závidím.
Minulý rok jsem měla dost zameškáno, byla jsem 3x v nemocnici, chyběla jsem 3 měsíce, v pololetí jsem měla 6 neklasifikací.
Letos se vybíralo 15 lidí, kteří poletí na praxi do Anglie zcela zadarmo. No a podle čeho to asi tak určovali?:) Podle enek, absence (i přesto, že jsem jí měla navýšenou od lékaře), podle známek (jako  určitě nebudu mít samé jedničky s asi 400 omluvenýma za rok, ale bylo to normální a jiní, které vzali měli horší známky), ale věděla jsem to a pouze jsem chtěla, aby přivřeli očko a vzali mě na pohovor, aby jsem věděla jak na tom jsem s angličtinou... Neee nevzali mě:) Takže prostě závidim všem co jeli :D A nějak mě to netíží

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 14. října 2014 v 11:17 | Reagovat

[9]: To není o komunistech. Ti byli v celé východní Evropě, ale přesto obyvatelé těchto států nevykazují takové závistivé rysy jako my Češi. ;-)
Ta závist v nás bude zakořeněna již z dob mnohem dávnějších. Asi proto, že ve skutečnosti nejsme jednolitý národ, ale směs národů okolních. A tak jsme si z těch okolních národů asi holt vybrali ty horší vlastnosti. ;-)

20 ANNihilation ANNihilation | Web | 14. října 2014 v 11:43 | Reagovat

Pěkná úvaha. :) Jsem ráda, že se dostala na titulku a přečte si jí pravděpodobně spousta lidí.
Závist je pekelná, a asi každý ji někdy cítil. Nejvíce asi ti, kteří tvrdí, že jí neznají. Já sama vím, že občas závidím, ale spíš závidím vlastnosti, než věci. Třeba takovou trpělivost, tu bych fakt brala. :D I když spíš jsem ve fázi, pro kterou český jazyk  nemá pojmenování - jak vyjádříš něco, co druhý má, ty si to přeješ, ne že bys mu to přímo záviděla, ale taky to chceš? (Nebo bys to ráda měla spolu s ním.)
A velké plus má u mě článek za trefně přidaná "my" na konci jednoho z odstavců, tím jsi trefila hřebíček na hlavičku. ;)

21 Terka Terka | E-mail | Web | 14. října 2014 v 12:32 | Reagovat

Jo, taky závidím. Vlastně jsem si nikdy neuvědomovala, že je to tak moc, až mi to ve druháku řekla tehdejší kamarádka. Nevím, jestli to řekla po pravdě nebo proto, že se mě jenom chtěla zbavit, vzhledem k tomu, že si našla lepší kamarádky, ale donutila mě tu závist nedávat tolik najevo. Kdykoli se přistihnu, že - byť jen trochu - závidím, zastavím to. Nebo se o to alespoň pokusím. :-)

22 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2014 v 12:37 | Reagovat

Ty jo, doufám, že si to přečte hodně lidí a konečně začnou být pozitivnější :) Dost dlouho mi trvalo, než jsem se naučila lidem přát, od té doby se dostává i mně, nevím, čím to bude :) Ale jasně, někdy se až morbidně ráda nechávám závistí zžírat :-D  :-D

23 Marilyn Marilyn | Web | 14. října 2014 v 12:48 | Reagovat

Závist je tu odjakživa.. lidé se snaží pořád v různých věcech předhánět, nutí je to soutěžit..
Já se snažím zajímat především o sebe, co mám.. :)

24 BlogerMarek BlogerMarek | E-mail | Web | 14. října 2014 v 14:04 | Reagovat

Mě závist vždy motivovala abych na sobě zapracoval, dávala mi tak nějak směr. Průšvih je když závist odejde a vezme s sebou i tu motivaci :-(

jinak volně pro blogery nově otevřený magazín http://www.svetblogera.cz/, tak se přiďte juknout 8-)

25 Domie Domie | E-mail | Web | 14. října 2014 v 14:04 | Reagovat

Úplný souhlas! :-) A máš krásný blog :D

26 Lenna68 Lenna68 | Web | 14. října 2014 v 14:37 | Reagovat

Myslím, že je to tak z určitého důvodu, člověk má prostě tendenci vyrovnávat životní šance, protože všechno na světě je čistě individuální...Ten kdož je dnes boháč, může být zítra žebrákem a naopak...a je zcela přirozené pídit se po příležitosti, srovnávání si myslím, že má sloužit k tomu, aby se lidé lépe snažili, aby byli vynalézavější...i když souhlasím s tím že by to nemělo dělat velké společenské rozbroje a že by se lidé neměli veřejně litovat...ale zapření srovnávání vlastně znamená smířit se s tím co člověk má, ale pokud není spokojen, tak to nejde, člověk je tvor směřující ke spokojenosti a tu bych ovšem přála každému, takže doufám, že každé zlo bude k něčemu dobré. A lidé se realizují na takovou úroveň, aby nemuseli závidět a řešit prkotiny. Ať si má kdo chce co chce, pokud jsem šťastná nic takového mě nezajímá. ;-)

27 Marillee Marillee | E-mail | Web | 14. října 2014 v 15:23 | Reagovat

Já si jsem vědoma, že žárlím. :D Nevím, podle mě to není věc Čechů, ale něco naprosto normálního po celým světě. Kámoška se mě třeba ze slušnosti zeptala, jestli s ní nechci k moři, i když ví, že si to nemůžu dovolit. Samozřejmě jsem ji odpověděla trochu drsněji, protože jsem fakt nečekala, že se mě na to bude ptát znovu. Nebo druhá známá si zase jezdí s rodiči po světě a několikrát jsem ji slyšela, jak říká, že ji to nebaví a raději by byla doma. Myslela jsem, že ji vrazím facku. :-)(Mým snem vždycky bylo poznat kus světa.)

Na materiálno si stěžuju až ve chvíli, kdy opravdu nechápu, k čemu bude 13 letému děcku laptop za více než 20 tisíc. Žárlím, ale žárlím oprávněně. :-D

28 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 14. října 2014 v 15:27 | Reagovat

Označuješ závist za něco vyloženě špatného a přitom myslím, že ani pořádně nevíš, co soudíš. Neexistuje daná hranice mezi závistí a kritikou. Nikdo nejsme dokonalý a nikdo nedokáže celý život snášet špatné podmínky.

Jo jistě, asi chápu, co tím chceš říct - na světě je hora ufňukanců a dokonce idividuí, která jsou schopná z vlastní závisti jiným škodit a ubližovat. Souhlasím, závist je skoro chorobou a nelehko se jí zbavuje.

Blbost je jen to, žít život jako ignorant. Jako blb. Přát všem okolo každou hloupost a tolerovat nespravedlivé. Jistě že nemá cenu řešit, co je zasloužené a co není - je to však třeba znát! S očima zavřenýma a přejícným úsměvem se za chvíli praštíš do nosu. Nejde jen o sobectví, "závist" tě může i motivovat, pohánět kupředu.

Neber to jako že jsem vyloženě proti tvému článku, jen to asi vidím jinak. Štípni mně, jestli nesprávně.

29 Yessicca Yessicca | Web | 14. října 2014 v 15:50 | Reagovat

Ano, svět je hodně závistivý a nespravedlivý. Bohužel mi příde, že se to pořád zlepšuje. Nejhorší na tom je , že ti rozmazlení pak se posmívají těm ostatní, myslí si že jsou nejlepší. A těch je taky čím dál víc. A jak už jsi napsala, nikdo to nezmění. A to je špatné.

30 Romi Romi | Web | 14. října 2014 v 16:00 | Reagovat

pěkně napsané super blog :)

31 Shade Shade | 14. října 2014 v 16:27 | Reagovat

teda já nechápu proč jsou všechny špatné vlastnosti přisuzované Čechům, ne všichni jsme takový že? možná by to chtělo být trochu vlastenci a něco pro změnu udělat ne jen všechno odsuzovat ;-)

32 Egoped Egoped | E-mail | Web | 14. října 2014 v 16:44 | Reagovat

[31]: A jak mám změnit myšlení několika milionů lidí? Můžu jenom omezené množství, na který mám nějaký vliv nebo se k nim dostane aspoň tenhle článek slečny autorky. A tam říká, že bychom závistivý být neměli, takže pro tebe spokojenost, ne? :)

33 Egoped Egoped | E-mail | Web | 14. října 2014 v 16:47 | Reagovat

Jinak je závist podle mě dost jednostranně vylíčena a těžko mě někdo přesvědčí o tom, že jakákoliv lidská vlastnost je jenom negativní... Tuhle nevyjímaje. To je jako říct, že nenávist je špatná a nikdy bychom takoví být neměli. Stálo by za to si přečíst úvahu, proč tedy vůbec je (i závist) a jaký má smysl.

34 El El | Web | 14. října 2014 v 17:15 | Reagovat

Máš pravdu.Závist tady byla je a bude...

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2014 v 18:07 | Reagovat

Závist jako taková mi nevadí, pokud se jí člověk pozitivně motivuje místo toho, aby se jí tiše a se založenýma rukama dávil a užíral. Ano, občas závidím lidem, kteří něco umějí a znají, ale nikdo mi přece nebrání, abych se něco takového taky naučil. To je závist, která v mých očích má opodstatnění. To, že má někdo víc hmotných statků a peněz, mě opravdu nechává úplně v klidu.

36 Lenka Lenka | 14. října 2014 v 18:15 | Reagovat

Možná bych se zamyslela i nad tím, že i když napřiklad ten spolužák má nový mobil, třeba je to to jediné. Třeba má další spoustu nových věcí, možná má peněz plnou p...., ale v jiných oblastech strádá. Znám lidi, co jsou šťastní ve vztahu, ale se zdravím to mají horší. Já jsem naopak (naštěstí) zdravá, ale relativne pořád sama. Možná v tomhle, ta spravedlnost vězí. Možná. Je to jen úvaha. ;-)

37 Lany Lany | Web | 14. října 2014 v 19:40 | Reagovat

Máš pravdu,ale niekedy je to proste fakt nespravodlivé až to bolí :-D ale veľakrát ľudia závidia pre úplné blbosti,až sa im z toho napokon môže skrachovať vzťah a to je na tom najhoršie

38 Robka Robka | E-mail | Web | 14. října 2014 v 20:17 | Reagovat

S článkem v podstatě souhlasím. Jen bych si dovolila oponovat v tolerování nespravedlnosti - a teď nemám na mysli to, že soused si koupil nové auto, nebo spolužák mobil a já ne. Ale jako nespravedlnost bych viděla třeba to, že za stejnou práci dostanou dva lidi rozdílný plat. To není závist, je to spíš pocit hořkosti a bezpráví. A zavírat před tím oči nejde.

39 Janča Janča | E-mail | Web | 14. října 2014 v 20:44 | Reagovat

Kamarádům a známým přeju jen to nejlepší a jsem ráda, když se jim něco nepovede, i když mně ne a jsem z toho trochu zklamaná, ale alespoň někdo má štěstí. Jen mi vadí, když někdo, kdo nic nikdy nedělá a přitom všechno má. Jo, asi je to trošku závist, ale hlavně ta nespravedlnost. A myslím, že nikdo nemůže nebýt závistivý. Vždy bychom brali úspěchy druhých trochu radši pro sebe.

40 Willy Willy | Web | 14. října 2014 v 22:33 | Reagovat

Naučme se především milovat druhé. Závist je jen produktem sebelásky.

41 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 14. října 2014 v 23:01 | Reagovat

Tak si myslím, že ryze "nezávistivý člověk" neexistuje. Je přece všeobecně známo, že každý člověk je vně egoista a stará se především o plnění vlastních potřeb. Ačkoli dělám spoustu věcí pro druhých, všechno dělám primárně pro sebe (i když třeba jen pro svůj dobrý pocit). Takže z té sebestřednosti mi špatně není. Mnohem horší mi přijde právě pocit nespravedlnosti a neschopnost s tím něco dělat. Máme si zvyknout na to, že svět je nespravedlivý a přestat závidět těm, na které se "usmálo víc štěstí"?

42 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 15. října 2014 v 4:32 | Reagovat

[24]: Už som tam bol "juknout" a k môjej závisti a zármutku som sa aj tak nedozvedel, kto je to "MY". Chýba mi tam rubrika "O nás", alebo tak nejak. 8Redakcia, predstavujeme sa a pod.

Ten podivný font, ktorý "nevie" česky, ten vyrušuje.

43 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. října 2014 v 22:21 | Reagovat

Ono je to s lidmi strašně těžké a myslím, že všichni jsme měli aspoň jednou nějaké období, kdy jsme si tohle připouštěli. Je strašně těžké se o svět a lidi zajímat a nezávidět jim. Někdo, aby nezáviděl, se stane ignorantem a bude mu to všechno jedno, jasně, nebude žárlit, ale nebude se chtít podílet vůbec na ničem. Myslím, že k závisti stačí povaha, někdo se prostě tak narodí a nic jej od toho "neodnaučí" a potom také prostředí a situace. Ano, Češi jsou velmi žárlivý národ, ale málokdy se pro své dobro snaží něco udělat. Když jim to někdo řekne do očí, je problém, sesypou se na tebe s tím, co JEŠTĚ mají dělat a nikdo jim to není stavu říct. Možná je to tím, že žárlivost určuje jejich hranice a to se bohužel nezmění :-?

44 Barlie Barlie | Web | 3. listopadu 2014 v 20:30 | Reagovat

To je skvělej článek, takhle jsem se nad tím nikdy nezamyslela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015