Nejsme všichni stejní!

25. července 2014 v 16:30 | hogreta |  Já, názory a úvahy
... to jistě všichni víme. Každý máme jiné názory, jiný pohled na život, pro každého z nás jsou důležité jiné věci. Tohle chápeme všichni. A přesto, když jde do tuhého, tak podle sebe soudíme druhé a nebo se vehementně bráníme, pokud někdo poukáže na nějakou odlišnost. A když už si úplně nevíme rady, tak všechny hodíme do jednoho pytle.

Pouze doprovodná fotografie - se spolužáky ze střední na chatě :-)



Když můžu já, proč bys nemohl ty?

Protože nemohl. Ty jsi ty, já jsem já. Ano, je přirozené, že na věci a problémy kolem sebe nahlížíme skrz zkušenosti, které jsme si prožili. Je ale důležité si uvědomit, že lidé kolem nás mají zase jiné zkušenosti a tak to třeba vidí jinak. Odsuzovat někoho, vysmívat se mu a nebo někým pohrdat jenom proto, že se nechová tak, jak bychom se chovali my, je špatné.

"Kdybychom si mohli přečíst tajnou minulost svých nepřátel, našli bychom v životě každého člověka dost smutku a trápení na to, aby nás přešel jakýkoliv odpor."
(Hary Wadsworth Longfellow)

Nemám ráda, když se lidé navzájem odsuzují. Ono je strašně jednoduché říct o druhém, že je to debil/děvka/kráva/idiot/kurevník. Většinou stačí, když se jen něco od někoho doslechneme, a hned děláme závěry. Zastávám názor, že pokud do problému opravdu objektivně (a tedy z více stran) nevidím, nemám právo soudit. Když se mě pak něco zeptá, "co na to říkám", pak se většinou omezím na to, že je to jeho věc, že do toho nevidím a tak že nemám názor. Ostatně mi taky připadá, že dnešní společnost vyžaduje, aby měl člověk názor vždy a úplně na všechno. No, tak to se omlouvám, opravdu nemám názor.


Muži a ženy nejsou stejné, ale... já se se taky nepotřebuju otáčet za každým namakaným chlápkem, tak proč by ty ses měl otáčet za sukněmi?!

Muži a ženy... Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A přestože tuhle větu všichni známe, tak nejsme schopni doopravdy pochopit, co znamená. Tedy že muži a ženy jsou opravdu jiní a že se k nim prostě musí přistupovat jinak. Jinak myslí, jinak se chovají. A když něco udělají, tak k tomu mají jiné důvody. Feministky mě po tomhle odstavci asi zadusí.

Nedávno jsem četla jakési fórum, kde se autorka svěřovala, že se její přítel ukájel u fotek expřítelkyně. Vzhledem k předchozímu odstavci už asi víte, že nemám v plánu ji nebo toho kluka nějak soudit, prd o té situaci víme. Každopádně mě v diskuzi zarazilo, že tam spousta holek psala, ať se slečna taky ukájí nad fotkou bývalého a pak se příteli pochlubí - ať ví, jaké to je. Pak tam přišla jedna paní, která se tomu šílenému davu (mezitím už se přispěvatelky rozhodly chudáka hocha pomalu zlynčovat) rozhodla vysvětlit, že když se kluk ukájí nad fotkou bývalky, tak je to něco jiného, než když to dělá holka. Proč? Protože kluk je hnán jinými hormony, než holka. Zatímco u holky jsou zaměřeny více citově, tak by to pravděpodobně znamenalo, že ji něco chybí a že po svém bývalém partnerovi pořád touží. U kluka ale stejná situace může znamenat prostě jen to, že našel fotku, která ho vzrušuje. Nic víc, nic míň. (Poté se dav rozhodl lynčovat i tu paní.)

Co tím chci říct? To, že si myslím, že když dva dělají totéž, tak to není totéž. Ta paní totiž měla pravdu, nemůžeme se snažit pochopit mužskou mysl, když na problém nahlížíme jako ženy. Muži jsou ovládáni jinými hormony a my ženy jim do hlavy nikdy neuvidíme. Stejně tak nemůžeme my čekat od mužů, že uvidí do hlavy nám. A je hloupé posuzovat muže a ženy podle jedné tabulky. Přiznejme si, že jsme jiní. Nejenom v tom, jak vypadáme, ale i vnitřně - v tom, jak myslíme i co cítíme.


Ty rasisto!

Jsem rasista, když řeknu že černoch je černý a běloch je bílý (mno dobře, tak že černoch je nahnědlý a běloch narůžovělý)? Ne. Poukazovat na rozdíly není rasismus! Což spousta lidí nechápe a tak se z nich stávají jacísi "antirasisté", kteří se za každou cenu tváří, že jsme všichni stejní a debatám o rozdílech se vyhýbají. Když je člověk poprosí, ať někoho popíšou, tak začnou tím, že je ten člověk vysoký, má tmavé oči, černé kudrnaté vlasy a bílé zuby. Že je černý se nedozvíte, protože tihle lidé se bojí mluvit o rozdílech, aby nebyli "rasističtí". A to podle mě taky není zrovna správné smýšlení.

Takže pro vás mám výbornou novinu. Jsem bílá. Místy narůžovělá nebo nazelenalá. A jakožto běloška se od příslušníků jiných ras prostě liším. Lišíme se navzájem různými věcmi, nejenom barvou kůže. Ale třeba tvarem nosu, barvou a tvarem očí, tvarem lebky, barvou a druhem vlasů, množstvím potních žláz, množstvím ochlupení na těle,... A když to tady takhle napíšu, tak to neznamená, že jsem rasista. Netvrdím, že si všechny rasy nejsou rovny. Rovnost ras ale musíme chápat jako rovnost lidské důstojnosti, ne "rovnost" stejných vlastností.


Další články, které by vás mohly zajímat:



Nejsme všichni stejní, máme jiné názory, jiný pohled na život, pro každého z nás jsou důležité jiné věci. Je důležité vnímat rozdíly a nechat je, aby nám trošku rozšířily obzory a o něco nás obohatily. Stejně tak je důležité snažit se nalézat věci, které máme společné. A přes všechny ty odlišnosti existuje jedna věc, kterou máme společnou úplně všichni - všichni si přejeme být v životě šťastní. Jen se toho snažíme dosáhnout každý trošku jinak:-).
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 25. července 2014 v 20:40 | Reagovat

Zaujímavo napísané a delené do sekcií.
Nie je tu s čím nesúhlasiť až na ten citát. Ja som dosť taký, že odpor ostane aj tak a keby som chcel viem sa nad tým aj pousmiať :)
To stým chalanom a jeho ex ... tam ani nejde o to aké boli jeho motívy ide o to, že to proste jeho priateľke ublížilo. Také niečo pošliape sebavedomie a privedie pochybnosti. Niekedy keď je človek zamilovaný je ťažké pri svojej polovičke uvažovať takto racionálne ako my tu. Zase tu je jasná chyba u ľudí zapájajúcich sa do diskusie.
Rasizmus ? Všetci sú z toho posraní až za ušami. A pritom tie rozdiely sú, presne ako ty píšeš, bežná vec.
Zaujímavý článok rozhodne :)

2 Adina Adina | Web | 25. července 2014 v 20:43 | Reagovat

Nejvíc se mi líbilo jak píšeš: "že dnešní společnost vyžaduje, aby měl člověk názor vždy a úplně na všechno". Též se omlouvám, ale taky nemám názor na všechno, nevím všechno, nebyla jsem všude a nemám od všeho klíče :-D Na střední jsme měli předmět konverzace v anglickém jazyce s rodilým mluvčím - vždycky na začátku hodiny nadhodil nějaké téma a pak jsme ho měli celou hodinu (samozřejmě anglicky) rozebírat - pokaždé mě to strašně dráslo mít na každé téma (i když to mě osobně bylo téma naprosto cizí - například hip hop nebo sport ve Walesu) názor a nejlépe ten názor okecávat aspoň 10 minut! Nevím nebo nezajímá mě právě tohle téma nebyla vhodná odpověď :-D

A ještě k odstavci o mužích a ženách - je známo, že muži se zamilovávají do toho, co vidí a ženy do toho co slyší, ale to je spíš takové lidové moudro... Vědecky dokázané však je, že když se chce vzrušit muž stačí mu vizuální vjem - různé fotky, porno apod., ženám tohle nestačí - ty potřebují ke vzrušení i dotyky atd. :-D

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 25. července 2014 v 20:51 | Reagovat

[2]: Jop, o tom, jak dnešní společnost vyžaduje od každého názor úplně na všechno, o tom bych taky mohla napsat článek:-D. Naprosto s tebou soucítím, přesně proto jsem hodiny angličtiny nikdy neměla ráda (připadala jsem si jako debil, protože jsem neuměla mluvit, a navíc jsem měla mluvit o něčem, k čemu nemám naprosto co říct - takže jsem raději mlčela a byla ještě za většího debila). Nakonec jsem raději maturovala z ruštiny, kterou jsem měla jen čtyři roky, takže jsme v hodinách spíš probírali učivo (abychom to všechno do maturity stihli), než že bychom nějak mluvili o svých názorech. Ale jako fakt, pod tvůj komentář bych se s klidem podepsala:-D.

4 Ann Ann | E-mail | 26. července 2014 v 0:26 | Reagovat

Ano. Krása. Děkuji. (tohle by ovšem měla být práce rodičů, aby to dětem vysvětlili)

5 Teez / world-teez Teez / world-teez | Web | 27. července 2014 v 20:57 | Reagovat

Máš pravdu, že všichni nejsme stejný. To je jako když mě a mojí kamarádce každý říká, že jsme jako dvojčata. Stejně vypadáme i se, tak chováme, ale není tomu tak. Sice to tak vypadá, ale ona je dá se říct úplně jiná než já.
A taky nemám ráda lidi co někoho hází do jednoho pytle. Každý se narodil jako originál, tak by taky tak měl zemřít.

6 Patas One Patas One | Web | 2. srpna 2014 v 20:31 | Reagovat

Tak jsem opět zavítal na tvůj blog. Děkuji za krásný blog a úžasné fotky, jež tu máš ;)

Mimochodem, pokud máš zájem, rád bych tě pozval na můj blog, kde se začínám věnovat ve videích tomu, jak být finančně svobodný... A jak nespadnout do finanční pasti, kdy se život skládá ze spánku, práce a splácení složenek... První video - http://youtu.be/UdbpbWadNLY

7 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 13. října 2014 v 15:39 | Reagovat

Nevím přesně proč, ale první, co mě napadlo, je souvislost s duševními poruchami a depresemi.

Všichni vědí, co má člověk s depresemi dělat, aby se uzdravil. Začít se víc bavit s lidmi, začít sportovat, najít si koníčky, najít si práci, přestat si stěžovat, modlit se, meditovat, používat afirmace (je to to správné slovo, že jo? :D ) a podobně. Ale člověk, co nikdy nebyl dlouhodobě úplně na dně, člověk, co nestrávil několik dní ležením v posteli a zíráním do stropu, protože i jít si vyčistit zuby je pak náročná činnost ("a vůbec, jaký to má smysl?") a podobně prostě nepochopí, jak se ten druhý cítí a co má dělat.

Mám sociální fobii. A nejspíš hraniční poruchu osobnosti. Tohle slyším furt, že jsem líná, že jen chci pozornost ostatních, že psychické nemoci neexistují a jsou to jen výmluvy, že mám zvednout zadek a najít si práci... Já bych se s tím už nějak smířila, ale vidím kolem sebe, jak tahle slova dokáží ničit.

Normální člověk řekne: "Já být na Tvém místě, najdu si práci, koníčky a kamarády, začnu normálně jíst, učit se a za chvilku jsme úplně v pohodě".... Nojo. Jako radit člověku se zlomenou nohou, aby uběhl maraton.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015