Deníčkový zápisek, 11.4.2014

11. dubna 2014 v 8:00 | hogreta |  Z deníčku
Dlouho už jsem nenapsala žádný deníčkový zápisek, takže co se u mě v poslední době vlastně děje?

Tahle fotka nemá s článkem vlastně nic společného - snad jen to, že jsem na ni já:-D.


Já a moje psaní
Asi před měsícem a něco se mi zase povedla docela zajímavá věc. Vyšel můj článek na AsianStyle: http://www.asianstyle.cz/kultura/11985-vztah-s-vietnamcem, což až tak zajímavé není, prostě jsem se na tom domluvila s Mei, která pro AsianStyle píše. To, co se stalo docela zajímavým, bylo to, že už mi zase někdo tento článek sebral, přeložil do vietnamštiny a vydal na vietnamském (komerčním) webu i s našima fotkama. Nikdo se mě na nic neptal. Už jsem ale poučena z minula, takže jsem jim pohrozila žalobou za porušení autorských práv a duševního vlastnictví - a heleme se, do druhého dne byl pryč. Nicméně v té době už ho samozřejmě všichni Vietnamci v okolí četli. Blbě bylo taky to, že kontext článku nebyl tak dobře přeložen, takže z věty, kde kterou jsem původně myslela, jakože "Vietnamci moc neřeší řád" (myšleno jako třeba dopravní předpisy), vzniklo "Vietnamci moc neřeší pořádek" a z toho následně v překladu vzniklo něco ve smyslu, že Vietnamci jsou bordeláři. Dobré, ne? No, co nadělám. Doufám, že lidi, kteří mě znají, to pochopili správně a nezměnili na mě názor, to by mě totiž opravdu mrzelo.

Já a moje cestování
Jak jste už viděli na fotkách v minulém článku, byla jsem s našima a bráchou na horách v Rakousku. Bylo to fajn. Přemýšlím, kam vyrazit příště. Potřebuju hodně peněz:-D. Pořád bych někam cestovala. S přítelem jsme naposledy byli v Maďarsku na vánočních trzích, což je už docela dávno, takže by to chtělo nějak napravit. Minulý rok touto dobou jsme začínali řešit cestu do Vietnamu. Ten čas ale utíká, že?


Já a moje škola
Je to sranda. Zkoušky zatím jdou, zápočty tak nějak taky. Celkově to je teď ve škole docela sranda, minulý týden jsme třeba přes dvě hodiny zabili jen tím, že jsme nadšeně koukali na 3D tisk. Kdo už to někdy viděl, tak ví, že ono většinu času moc na co koukat není, ale pro nás neuvěřitelný zážitek. Když se tisknoucímu se domečku začala bortit střecha, dokonce jsme prožili asi dvě minuty dramatu. Střecha však byla zachráněna.V další hodině jsme zase chodili s GPSkou po venku a měřili nějaké parkoviště. GPSka mě dobrých deset minut lokalizovala někde v lese. Pak se vzpamatovala, ale když se tak dívám na ty svoje naměřené výsledky, tak nevím, co s nimi budu příští hodinu dělat. Parkoviště má tvar brambory. A pak tady byl ještě nějaký veletrh nebo co, takže jsem se nadšeně vrhla do virtuální reality s virtuálními brýlemi. Nebála jsem se, že mi bude zle, protože mi z takových věcí zle nebývá, ale naprosto jsem ztratila pojem o tom, kde je nahoře a kde je dole. Řítila jsem se po nějaké kolejnici a když kolejnice zahla(a tím se nahnul i obraz), tak jsem padala (a to už ne virtuálně). Nějaký člověk musel stát vedle mě a chytat mě, protože jsem si taky z té virtuální reality mohla naprosto reálně rozbít čumák. Ale pořád jsem na tom nebyla nejhůř, byli tam i kluci, kteří u toho řvali jak holky. Já neřvala, já se jen klátila.


Už jsem si vybrala bakalářskou práci. Už jsem se i viděla s vedoucím své práce. Vzpomínáte na tu článkoodpověď, kde se mě jedna slečna ptala, jaký programovací jazyk mám ráda a jaký ne - a já psala, že moc nemusím Javu? Bingo, moji bakalářskou práci budu psát celou v Javě:-D. Budu programovat nějaké hry pro ekologickou výchovu na speciální základní škole, s tím, že to bude multiplatformní a s tím, že to děcka budou moc hrát na interaktivní tabuli a učitel si z toho bude moct exportovat výsledky a zjistit, které dítě se v čem zlepšilo a tak. Takže jsem v prvotním nadšení/šoku naklusala do naší školní knihovny. Chvili jsem se tam motala mezi regály. Našla jsem knihy, které bych potřebovala, bylo jich asi tak 20 (a tu, kterou bych potřebovala nejvíc, měl samozřejmě někdo vypůjčenou a podle informačního systému ji vrátí nejdříve až někdy v květnu). Usoudila jsem, že tak velký batoh nemám. Udělala jsem tedy zásadní výběr a knihy si půjčila jen tři. Dohromady přes 1600 stran. Budu to číst asi tak deset let. A dalších deset let budu programovat. Asi se zblázním, pomoc.

Já a moje tancování
Mám po plesu, teď trénujeme na soutěž, která je za čtrnáct dní. Minulý rok jsme v nejvyšší kategorii (dospělé - nad 21 let) vyhrály první a druhé místo (jako studio jsme měly dvě choreografie), tedy dvě postupová místa. Cítím tlak, že letos se od nás taky asi něco očekává:-D. Letos máme v nejvyšší kategorii dvě choreografie a v kategorii 19-21let máme jednu choreografii. Snad to nějak vyjde. Snad to vyjde nějak hezky:). Kdyby vás zajímalo, jak to vypadalo na letošním plese, tak jedno video zde:


Kdo mě najde, má bod. Nebo spíš kdo mě pozná, má bod:-D. Nápověda - můj první nástup je až v 1:50. Vím, že už jsem slibovala článek o plese s fotkami i s videi, ale některá videa zatím stále nedorazila a některá videa chceme zveřejnit až po soutěži a po mistrovství, aby se naše choreografie neokoukala, tak buďte prosím trpěliví. Zatím tohle berte jako malou ochutnávku. Až bude videí víc, určitě zveřejním i nějaký článek s fotkami a videi. A až bude po mistrovství ČR (to je někdy na začátku června), tak zveřejním i videa se soutěžními choreografiemi:).

Já a moje vietnamština
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že se ji začnu zase věnovat. Jde to z tuha, ale porostě potřebuju mít větší slovní zásobu. Rozhodla jsem se, že už se nebudu stresovat s tím, že se budu snažit něco říkat. Zaměřím se na to, abych víc rozumněla. Takže se učím slovíčka tím stylem, že když ho slyším, chci poznat, co znamená. Chci rozumět, když někdo řekne nějakou větu. To, že zatím toho moc nekváknu, to je věc druhá. Na to, abych víc mluvila, se zaměřím až v době, kdy budu více rozumět.


Já a nadcházející svátky
Letošní Velikonoce s mamkou strávíme obdobně, jako minulé roky - utečeme. Už asi potřetí utíkáme do lázní, kde budeme od pátku až do pondělí. Tím se vyhneme tomu, že by někoho napadlo, že když nejsme v pondělí nebo neděli nikdy doma, tak že by třeba přišel v sobotu. Takže ať si ti naši chlapi (myšleno otčím a brácha) Velikonoce pěkně užijí, my u toho být nemusíme. My se budeme raději válet na hotelovém pokoji se skleničkou šampaňského. Popřípadě budeme na masáži nebo v nějakém kosmetickém zábalu či koupeli. Hehe, jsem ráda, že s mamkou máme tak dobrý vztah. No řekněte, znáte nějakou holku/ženu, která se na Velikonoce těší a je jí více než deset let? Tak vidíte, já s mamkou se v posledních letech na Velikonoce rozhodně těšíme:-D.

Lázně Jeseník

Já a moje muzicírování
Asi před čtrnácti dny jsem měla koncert, na kterém jsem hrála jak na flétny, tak na housle. Hrát na nějakou flétnu na koncertě, to už jsem si sama sebou poměrně jistá. Vím, jak ovládat trému, takže to se mnou už nic nedělá a užívám si to. Když hraju na flétny, tak vlastně už moc ani nervózní nejsem, vždyť tohle dělám už od nějakých šesti let - takže to je kolik - už nějakých šestnáct let? Někdy už i doprovázím menší děti tak, že to hraju prostě z listu, bez přípravy. Ale hraní na housle před lidmi, to je pro mě zatím docela oříšek. Zatímco když hraju na flétny, tak jde jen o to, abych dokázala nervozitou ovládat dech a o to, aby se mi moc nepotily ruce a neklouzaly mi po nástroji, tak na housle je to úplně o něčem jiném a ještě jsem si na to nezvykla. Když jsem moc nervózní, tak sebemenší neklid v rukou mi rozvibruje smyčec a ten potom poskakuje po strunách. A já mám z toho nervy v kýblu. Potřebuju lepší smyčec, to je bez debaty. Ale nakonec jsem koncert nějak zvládla a ani jsem to nějak zásadně nezdupala (jakože pár chyb tam bylo, ale spoléhám na to, že nezkušené ucho posluchače to nezaznamenalo). Takže úspěch. Olalá.

Já a můj blog
Co v nejbližší době plánuju? Rozhodně další díl seriálu Střípků z Vietnamu (pravděpodobně o školství a vzdělávání). Pak také již zmíněný článek s fotkami a videi z plesu. Taky bych mohla už zase zveřejnit nějaký názorový článek, protože myslím, že to je něco, co mé čtenáře zajímá ze všeho nejvíc, protože na to nejvíce reagují. Pokud máte nějaké přání, o čem bych měla napsat článek, určitě se nezapomeňte zmínit v komentářích :).




Tak, to by bylo asi tak všechno. Zajímá vás něco? Chcete, abych o něčem napsala článek? Máte nějaký nápad, co bych na svůj blog ještě mohla přidat? Podělte se v komentářích:).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Takara Takara | Web | 11. dubna 2014 v 11:09 | Reagovat

:-D ten Lingea malý slovník mám taky :-D  :-D s japonštinou ovšem... :-) na článek o školství ve Vietnamu se moc těším! :-)

2 Ann Ann | E-mail | 11. dubna 2014 v 12:18 | Reagovat

Hehe, to jsi tu Javu vyfasovala dobře. Ale aspoň to můžeš brát tak, že tvoje bakalářka najde využití a bude moct sloužit dál.
Na videu jsi v 2:20 například, před tím první v řadě. Mám bod? obdiv, že se bez ostychu takhle "vysvlíkneš". Jako jasně, je to kostým (a kdo by do toho s touhle figurou nešel), ale já bych prostě měla problém tancovat před publikem jenom v "podprsence". Na další videa, fotky a reporty týkající se tance se moc těším. A co takhle nějaké video z tvých koncertů? Docela by mě lákalo vidět tě hrát na housle, já hraju na více méně podobné nástroje, tudíž jsem ráda, že nejsem jedinej magor s takovouhle kombinací ;). Užij si Velikonoce, je jasné, že se těšíš :). Dík za článek

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

[2]: Tak to skoro zní, jako by se člověk někde jen tak "svíkal":-D. Kostým zakrývá víc, než plavky, je ušitý na míru, takže dokonale padne. A zatímco na bazéně člověk chodí v plavkách v blízkosti jiných lidí, tak v kostýmu se k divákům nedostanu blíž než na několik metrů. A navíc na ty diváky stejně nevidím, protože mi osvětlovač pere světlo do obličeje a diváci jsou ve tmě. Takže pokud ti nevadí chodit v létě u vody v plavkách, tohle by i pro tebe nakonec bylo úplně v pohodě:). Jojo, máš bod:).

4 Ann Ann | E-mail | 11. dubna 2014 v 13:00 | Reagovat

[3]: Rozhodně jsem to nemyslela jako nějaké laciné svlíkání kdekoliv a kdykoliv! To fakt ne, proto ty uvozovky, je mi jasný, že je to jednak kostým a jednak by se v kombinéze tancovalo blbě. Jenom mám svůj subjektivní pocit, že by byl pro mě rozdíl tancovat takhle, kdy se na tebe všichni dívají a být v létě na koupáku (kde jsou v plavkách všichni a lidi nesledujou jenom tebe). Ale chápu, že je to hlavně o psychickém pocitu a o zvyku :).

5 Ann Ann | E-mail | 11. dubna 2014 v 13:05 | Reagovat

A ještě by mě zajímalo, jak dlouho tak nacvičujete jednu choreografii. protože na téhle je suprově vidět, že i když je to poměrně náročná choreografie (minimálně pro laické oko), pořád se tam střídáte a tak, máte pořád perfektně udrženou formaci a nerozpadne se vám to.

6 hogreta hogreta | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 14:16 | Reagovat

[5]: No, tak to bývá různé, většinou máme tak 5-6 choreografií ročně, ale před plesem nebo před vystoupením/soutěží se jich trénuje více najednou. Třeba letos na plese jsem vystupovala s pěti choreografiemi, dohromady ale orientální tance těch choreografií měl asi osm myslím. Většinou je trénujeme tak půl roku, dejme tomu. Ale to většinou ještě vymýšlíme, co tam vlastně dáme a ještě ani nevíme, kdo bude vystupovat, takže trénujeme jen jednotlivé prvky. A když už máme choreografii jakštakš hotovou a začneme vymýšlet, kdo kde bude kdy stát a jaké budou výměny, tak to nacvičujeme většinou tak dva měsíce. Když je tam víc výměn, tak se scházíme častěji. Z druhé strany, když už máme choreografii vymyšlenou a umíme ji a třeba ji jen překopeme pro menší počet osob (třeba na soutěž jsme z choreografie o dvanácti lidech udělaly choreografii o sedmi lidech) a jen uděláme třeba jinak výměny, tak nám stačí třeba jen jeden-dva tréninky:).

A že se nerozpadneme? No, někdy se rozpadneme:-D. Prostorové zkoušky před vystoupením bývají docela sranda, sál ve studiu je samozřejmě jinak velký, než třeba parket nebo pódium na soutěži. Vždycky je to trochu sázka do loterie a modlíme se, abychom se někde nesrazily:-D.

7 Rose Rose | Web | 11. dubna 2014 v 20:41 | Reagovat

Nádherné video, tancujete suprově! A neboj, poznala jsem tě hnedka, jak jsi nastoupila - taky jsi byla hned ta prvni v řadě :)

Tak to teda budeš mít hezké Velikonoce ;)

8 Boudicca Boudicca | Web | 12. dubna 2014 v 23:18 | Reagovat

Taky na Velikonoce s mamkou a sestrou utíkáme, obvykle sbalíme babičku a jdeme na nějaký pořádný celodenní výlet do přírody, když je aspoň trochu počasí. Můžu díky tomu s klidným srdcem říct, že mám Velikonoce taky ráda :D
Taneček jste měli povedený, dobře se na vás kouká. Sama jsem s orientem taky chvíli koketovala a pořád k němu mám celkem vřelý vztah. Jsem zvědavá na další videa!

9 Andy Andy | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 19:01 | Reagovat

co se týče první části článku - o psaní, zrovna včera jsem byla na asian style party a s Mei jsem se viděla haha, bylo to vtipný :-D
to tancování je uplně bombastický!
co se týče Vietnamštiny, taky se zaměřuju hlavně na to porozumění, a co se týče výslovnosti a mluvení, tak se toho bojim, ale když mluvit nebudu tak se to nenaučim :-D taže využívám svojí vietnamskou kamarádku, kteru náramně baví semnou mluvit vietnamsky :-D škoda že si moc nepokecáme :( :D
Ooo ty máš teda parádní Velikonoce, to já hrdě prohlašuju ze velikonoce nesnášim a uplně bych to zrušila :-D díky nim mam odpor k vařeným vajíčkám, sem jich vždycky tak přečuchaná že na ně nemám chuť už ani během roku :-D fuj, zakázala jsem je vařit u nás doma :-D (ale čokoládovej beránek je povolený :-D )
tyjo, netušila jsem, že hraní na nástroje vlastně tolik závisí i an nervozitě a jak moc to může ovlivnit vystoupení, nezamýšlela jsem se nad tím nikdy, zajímavý
oo článek o školství ve vietnamu by byl fajn, o tom nic moc nevim, vlastně :-)

10 Hope Hope | Web | 18. dubna 2014 v 15:10 | Reagovat

Tak hodně štěstí s tím proggramováním! :)
Taky bych chtěla někam jet, ale nemám na to peníze a ani s kým. Tvoje plány na Velikonoce zní bezvadně! :)
Tvoje články mě baví vždycky, takže je jedno o čem budeš psát :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015