Jak se stát doopravdy šťastným?

13. března 2014 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Na internetu je spousta návodů na to, jak mít šťastný život. Bohužel se tyto návody často nedají použít, protože v životě holt není vždy všechno úžasné a sluníčkové. Někdy se dějí i špatné věci - a takové věci horká koupel nebo tabulka čokolády prostě nespraví.


Každý člověk se žene za štěstím. A nejenom člověk - každý živý tvor se žene za štěstím, i když si to vlastně ani neuvědomuje. Všechno děláme jenom proto, že si myslíme, že nám daná činnost přinese štěstí. Nebo ne? Studujeme, abychom měli dobrou práci. Chceme dobrou práci, abychom měli dost peněz. Chceme dost peněz, abychom mohli mít rodinu a hezký dům. Chceme hezký dům a rodinu - abychom byli šťastní.




Bohužel časem zjistíme, že dosáhnout tímto způsobem trvalého štěstí je nemožné. Všechno je totiž pomíjivé. Ať už uděláme cokoli, tak jednou to pomine - a s tím přichází i naše trápení a neštěstí. Žádný člověk totiž nemůže být navždy zdravý a úspěšný. Je tedy jasné, že tímto způsobem můžeme dosáhnout štěstí jen dočasně. A hned po tomto štěstí přichází trápení a smutek z toho, že tohle štěstí odešlo. Paradoxně se tedy dá říct, že čím více se za štěstím ženeme, tím jsme nešťastnější.

Abychom byly doopravdy šťastní, musíme se vyhnout zklamání z toho, že štěstí pominulo nebo že se věci nedějí tak, jak bychom doopravdy chtěli. A tomuto zklamání se vyhneme jedině tak, že štěstí budeme hledat ve věcech, ve kterých se zklamat nemůžeme. V čem se nemůžeme zklamat? V činnosti, které nebudeme dělat pro sebe, ale pro někoho jiného - a bez jakéhokoli očekávání, že nám to ten "někdo jiný" vrátí.


Dávali jste třeba někdy oblečení na charitu? Nebo hračky do dětského domova? Vzpomeňte si na pocit, který jste u toho měli. Měli jste dobrý pocit, že někomu pomůžete. Tento dobrý pocit byl také štěstí. Štěstí, které se ale nemohlo nijak zklamat. Bylo to čisté štěstí, nezávislé na tom, jestli jste zrovna ve škole neprojeli test nebo jestli jste se právě nepohádali s rodinou.

Takže jeden spolehlivý způsob, jak dosáhnout štěstí pro sebe, je přát si - ale opravdu, z nitra duše - štěstí pro jiné. A dělat pro jejich štěstí maximum. Ale ne jenom pro lidi, co to potřebují nebo pro ty, které máme rádi. Dokonalého štěstí člověk může dosáhnout až ve chvíli, kdy přeje štěstí nejenom svým přátelům a známým, ale dokonce i úplně cizím lidem nebo nepřátelům. Všichni jsme totiž na stejné lodi - i tvůj největší nepřítel si v životě nepřeje nic jiného, než být šťastný. I on byl jednou malým miminkem, kterého maminka nosila v náručí. A i on si v životě prošel těžkými situacemi. Tak v čem je jiný? V tom, že má na něco jiný názor? Nebo v tom, že se v nějaké situaci nezachoval správně? To je možné. Ale taky je možné, že to nemusel ovlivnit. Byl nějak vychován, něco mu bylo vkládáno do hlavy. Prošel si různými věcmi, které ho různě formovaly. A i když se zachoval špatně nebo hloupě, tak je možné, že za to vlastně ani nemohl.


Ze začátku je velmi těžké přesvědčit sám sebe, že i nepřátelé si to štěstí zaslouží. Jednodušší je začít u neutrálních lidí. Až budete mít třeba při cestě do školy dlouhou chvíli, rozhlédněte se kolem sebe a pozorujte lidi, kteří s vámi cestují v autobuse - pozorujte jejich tváře. Přemýšlejte nad tím, jakými věcmi si tak mohli v životě projít. Tamta paní se třeba kdysi pohádala s dcerou a nevídají se. Tamtomu starému pánovi třeba umřel tatínek ve válce. Tamta mladá paní se třeba právě rozvedla se svým mužem a zůstaly ji na krku tři děti. Tamten pán třeba splácí hypotéku a nemá tušení, z čeho bude příští měsíc žít... Každý z nich má svůj příběh. A všichni jsme na stejné lodi - všichni chceme jen trošku štěstí. Když si tohle uvědomíme, je jednodušší přát štěstí i nepříteli a přestat k němu cítit vztek a zášť.


"Kdybychom si mohli přečíst tajnou minulost svých nepřátel, našli bychom v životě každého člověka dost smutku a trápení na to, aby nás přešel jakýkoliv odpor."
(Hary Wadsworth Longfellow)


Našemu opravdovému štěstí totiž všechny naše negativní emoce brání. Ať už jsou to negativní emoce mířené přímo na nás ("jsem nemožný", "nikdo mě nemá rád", "ničeho nedosáhnu", "jsem nula", "jsem hnusná",...) nebo i negativní emoce mířené na ostatní. Jakýkoli druh nenávisti nejvíce ubližuje našemu štěstí. Nebo ne? Když cítíte silnou nenávist k nepříteli, on si z toho většinou nic nedělá a žije si dál svůj život. Ale jste to vy, kdo se tou nenávistí užírá a kdo díky ní nemůže být doopravdy šťastný.


Takže jak být tedy konečně doopravdy šťastný? Zkuste se zbavit všech negativních emocí. Většina věcí vůbec nestojí za to, abysme je nenáviděli - ubližuje to hlavně nám samotným. Zkuste se zbavit všech zbytečných očekávání. Když budeme věci dělat jenom proto, abychom jsme se někomu zavděčili, budeme vždycky nakonec zklamaní. Zkuste se zbavit jakýchkoli pocitů nadřazenosti a povýšenosti. Vždycky budou lidi, kterým nebudeme rozumět, ale to není důvod, proč jim hned začít nadávat nebo je ponižovat - nebo se cítit "jako něco víc". Jejich jednání nám může připadat hloupé, ale přesto všechno jsou to také lidé a také si nepřejí nic jiného, než aby mohli být šťastní. Zkuste být vůči lidem více tolerantní a chápaví. Zkuste se více vciťovat do ostatních. A hlavně - zkuste si více vážit věcí, které máte, a snažte se cítit upřímnou lítost k lidem, kteří jsou na tom hůř. A pokud se jim pokusíte i nějak pomoct, aby se měli lépe, bude to ještě lepší. Uvidíte, že to nejvíce štěstí přinese nakonec hlavně vám.
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 13. března 2014 v 8:52 | Reagovat

Skvely clanek, presne tohle, o cem pises, mi moc pomohlo - pomahat druhym. Jen se to zase nesmi prehanet, protoze nekteri lide se na toho ochotneho dokazou povesit a zacnou jej zahlcovat. Takze s citem a opatrne. Ale opravdu to pomaha :-)

2 Takara Takara | Web | 13. března 2014 v 9:57 | Reagovat

Krásný článek...ženeme se za štěstím...
"Lidskou honbu za štěstím si štěstí vyložilo jako pronásledování" Věřím, že jsou lidé, kteří proplouvají životem snadněji, než jiní...jsou lidé, kteří se narodili pod šťastnou hvězdou, ti ostatní (sebe mezi ně počítajíc) mají dvě možnosti 1) plakat a naříkat nad osudem a nedělat nic 2) nebo se svojí situací aktivně něco dělat a radovat se z maličkostí :-) Možnosti číslo 2...volím si tebe!!! :-D

3 Kerria Kerria | Web | 13. března 2014 v 12:56 | Reagovat

Krásný článek. Já spíš říkám, že většina lidí odkládá štěstí na později: "Teď budu hodně pracovat, abych měl víc peněz na nějaké krámy, a až je budu mít, tak konečně budu šťastný." Jenže tak to nefunguje, pořád tu budou další a další úžasné krámy, které lidi budou potřebovat, aby mohli být konečně šťastní.

Nevím, jestli sis to někde přečetla, nebo jsi k tomu došla nějak sama, ale je v tom tvém článku spousta moudrých myšlenek. Já jsem skutečně šťastná už několik let, protože vlastně nic nečekám, nic nechci a za ničím se neženu. Paradoxně si od té doby všechno, o čem jsem kdy snila vč. toho "nesplnitelného", nachází samo cestu ke mě. Samozřejmě jsou okamžiky, kdy něco zvenčí ten pocit štěstí naruší, ale bývá to jen dočasně.

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 14. března 2014 v 0:52 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Moc děkuji za komentáře, jsem ráda, že se vám můj článek líbil:).

5 Andy Andy | E-mail | Web | 16. března 2014 v 15:45 | Reagovat

no tenhle článek se mi vážně celkem hodí, docela si mě jím uzemnila, protože já osobně dělám všechno možný, abych zase alespoň to chvilkový štěstí zase v něčem našla, haha. Dobře, právě jsem se dozvěděla, že to dělám špatně.
Mě osobně strašně otevřela oči jedna přednáška, kterou jsme měli ve škole, a tu přednášku vedl bezdomovec.
Šla jsem tam otrávená, ve skutečnosti mě to nezajímalo, myslela jsem si, že si to bezdomovec vymyslel, aby z každýho vytáhl dvacet korun a zajistil si přísun krabicových vín na zbytek života :-D Teď jsem na sebe poměrně naštvaná za takovouhle myšlenku, krom toho by něco podobnýho škola asi ani nedopustila. Byl to bezdomovec z jakýsi organice Pragulic, ti se snaží pomáhat pár zajímavým bezdomovcům, je jich přesněji tedy 9, každý je uplně jiný, má jiný příběh a tito bezdomovci dělají prohlídky Prahou.
No, tedy ten jeden přišel k nám na školu a já poslouchala se zatajeným dechem, dvě hodiny utekly strašně rychle a já pořád chtěla vědět víc a víc o něm a o všem co se mu stalo.
Z nesmírně bohatýho člověka se stal bezdomovec kvůli ženě a i přes to se prostě nevzdal. Z přednášky jsem šla domů uplně se strašně zvláštní náladou a říkala jsem si, co vlastně od života chci, jak jsem mohla být tak hloupá a chtít všechny ty materiální věci, že on nemá nic a přesto se nemůže říct, že je nešťastný, byl to člověk, co neměl v podstatě vůbec nic, nekradl, v popelnicích sbírá knížky, říká o sobě, že zachraňuje umění, které pak dává do antikvariátů. Je šťastný, že se mu povedlo vídat se s dětmi, je šťastný, že se našla organizace, co mu pomáhá sehnat peníze, je šťastný že má několik známých, u kterých může třeba na týden zůstat a i přes to, že je bezdomovec nevykazoval ani známku toho, že by byl nějak na dně. Vlastně to byl strašně inteligentní, veselý a vtipný chlapík, co dokázal zaujmout.
eh, počkej proč že to všechno píšu? Uplně jsem se nějak ztratila!
Ježiši, no nic. Každopádně asi sem tim myslela, že ty věci, za kterýma se ženeme celý život - vědomosti, práce, peníze, rodina, dům, děti, blabla, nakonec že právě tyhle věci nám můžou být největším neštěstím.

6 anlia anlia | E-mail | Web | 17. března 2014 v 11:42 | Reagovat

Já jsem se ztratila někde v tom začarovaném kruhu, dobře studuj, abys měla dobrou práci, hodně peněz a tím i šťastnou rodinu. Zasekla jsem se, že chci dělat to, co mě baví, to mě dělá šťastnou, ale společnost, orientovaná na výkon a peníze mi to nedovoluje. Proto se necítím šťastná nebo ne vždycky.
Asi teď budu znít sobecky, ale když se cítím mizerně, jsem naštvaná na celý svět, nemám ani pomyšlení na pomoc druhým. Proč někdo nepomůže mně? Vím, že to není dobrý přístup, ale pomohu spíš v momentě, kdy se cítím šťastná... to pak chci předávat radost dál :)

7 Em Zet Em Zet | Web | 17. března 2014 v 13:49 | Reagovat

Já vidím nekonečné štěstí v přítelovi. :-) Bez něj bych nebyla tak šťastná, jako jsem teď. Bez něj bych nebyla vůbec šťastná. Já vidím recept na štěstí v lásce! :-)

8 m3rlin m3rlin | E-mail | 17. března 2014 v 15:20 | Reagovat

Fakt výborný článek. Taky mám dobrý pocit, když pomáhám druhým lidem :-)

9 Maya Maya | Web | 17. března 2014 v 15:21 | Reagovat

naozaj veľmi pekný článok ;) je dosť inšpirujúci, pravdivý a dobre sa o tom rozmýšľa- celkovo je téma šťastie dosť na premýšľanie ...

10 Lúthien Lúthien | Web | 17. března 2014 v 15:28 | Reagovat

Skvělý článek! Hodně se mi líbí verš, ve kterém se píše, že spokojit se s tím, co mám, je samo o sobě velké bohatství. Máš naprostou pravdu, že všechno je pomíjivé. Proto se nesnažím příliš myslet do budoucnosti a strachovat se, ale naopak si vážit malých radostí a žít tím, co je teď.

11 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 17. března 2014 v 15:52 | Reagovat

To je moc hezký a pravdivý článek. Já se tak snažím tak žít, ale moc mi to nejde. Ono je těžké se za ničím tolik nehnat. Často si člověk dělá starosti typu: "Ostatní vypadají tak šťastně, ale já nejsem..."
Jinak i fotky jsou hezké. Celé mi to dodalo odvahu dělat hezké věci na dalších pár dní. :-)

12 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 17. března 2014 v 16:12 | Reagovat

Moc hezký článek..já si myslím, že je dobré, když je občas někdo smutný aspoň si potom více váží toho štěstí.. ;)

13 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 17. března 2014 v 16:49 | Reagovat

moc pěkný článek :) hlavne se mi libi,  jak ho doplnujes vlastnimi fotografiemi. Jinak si myslim, ze pokud jen delas veci pro ostatni a nic se ti nevraci, tak se citis dost prazdne a zneuzivane.. ale jinak souhlasim :)

14 štěstí štěstí | 17. března 2014 v 17:09 | Reagovat

[13]:"Jinak si myslim, ze pokud jen delas veci pro ostatni a nic se ti nevraci, tak se citis dost prazdne a zneuzivane"
Protože ty očekáváš, že se ti to vrátí. Takhle nesmíš přemýšlet. Děláš radost ostatním, protože chceš, aby ostatní se cítili dobře a ne že to očekáváš, že oni tě pak udělají šťastnou. Když nic neočekáváš, nebudeš pak zklamaná, že se ti to nesplnilo a naopak budeš šťastná, když z ničeho nic se ti to splní.

15 Carol Carol | Web | 17. března 2014 v 17:28 | Reagovat

Ano, to je pravdivý článek. Já jsem dřív byla jako ostatní lidé. Všímala jsem si těch malých špatností a nechala jsem je vytlačit z mé mysli ty krásné věci. Asi před dvěma lety jsem si uvědomila, že žiju jenom jednou, že bych si měla uvědomovat každou dobrou věc, kterou mi život přinese. Začala jsem se neustále usmívat, smát a přestala jsem se bát toho, že když vyjádřím svůj názor, budu za hlupáka. Díky náhlému osvícení, knihám Iriny Seminy (Obchod se štěstím) a především Bohu jsem konečně našla sama sebe. Žiju naplno.
A pokud jste zrovna smutní a nic nepomáhá, určitě vás povzbudí nová píseň Tomáše Kluse Napojen. Jakmile jsem jí uslyšela v rádiu, musela jsem se usmívat ještě víc než normálně.
PS: Nepředstavujte si mě jako usmívajícího se manyjaka, prosím. :D

16 Peter Cross Peter Cross | Web | 17. března 2014 v 17:35 | Reagovat

Článek zajímavý, hezky napsaný a doplněný hezkými fotografiemi. To je asi tak celkový můj názor teď. Za pár let na to možná budu mít jiný náhled. Přeci jenom jsem v pubertě a nečekám od sebe žádné zázraky, jako že projdu osvícením nebo se osvobodím od všech negativních emocí. Ale jinak s tebou souhlasím. Myslím, že i ten největší nepřítel se po čase umoudří, když jej zasypeme laskavostí. :D

17 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 17. března 2014 v 19:56 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek, naprosto souhlasím. Zvu Tě na svůj blog: humanlizards.blog.cz - budu ráda, když se dostavíš :)

18 adimvt adimvt | Web | 17. března 2014 v 19:57 | Reagovat

Zajímavý článek... :-) nevím,ale tohle mě asi nikdy takhle nenapadlo... :-?

19 Vali&Cami Vali&Cami | Web | 17. března 2014 v 20:13 | Reagovat

Ahoj moc se nám líbí tvůj blog a byli bychom moc rádi kdybys naštívila naš blog http://prettycute1.blogspot.cz/
Vali&Cami :-)

20 Ann Ann | E-mail | 17. března 2014 v 20:22 | Reagovat

Inspirativní. Ono jenom když pustíš v buse sednout starší paní, tak ti to dodá skvělý pocit (i když by to samozřejmě mělo být automatické, že si stoupneš). Podle mého názoru je ale důležité urovnat si hlavně své vztahy s okolím, smířit se sama se sebou. Znám několik párů, kde jsou buď oba hodně staří nebo/a nemocní a tak šťastné lidi jsem dlouho neviděla. Vládne mezi nima harmonie. Pro mě osobně je velkým tahounem moje víra (jsem katolička - ale to není agitace ;)), ta mi dodává hodně sil a energie. Musím ti poděkovat, namotivovala jsi mě k tomu, zkusit housle. A konečně někdo, kdo umí správně napsat "holt" (to je poprvé, kdy vidím, že nějaký blogger nevzdává hold).

21 zuzakzuzik zuzakzuzik | Web | 17. března 2014 v 21:20 | Reagovat

Zvláštní...k tomuto jsem vlastně došla nejspíš úplně stejně jako ty. Sama. A článek je perfektní, zatím asi jediný co se tímto tématem zabývá a výsledkem. Přistihla jsem se po přečtení že se usmívám, děkuji! :-)

22 hogreta hogreta | E-mail | Web | 17. března 2014 v 21:53 | Reagovat

Všem moc děkuji za komentáře, moc jste mě všichni potěšili:)

[7]: Jenomže tohle štěstí může být pomíjivé. Upínat se na jednoho člověka a vidět štěstí jen v něm, to často vede právě k neštěstí. Člověk je pak jak na houpačce - když je všechno v pohodě, jsi šťastná a svět ti připadá nejkrásnější na světě. Pohádáte se a najednou je ten stejný svět odporné místo. Máte ponorku a najednou je svět nudný a táhlý. Zažíváte něco nového a najednou je svět krásný a vzrušující. Pořád ten jeden a ten samý svět. Nebylo by lepší umět svět vnímat pozitivně a krásně nezávisle na jiných lidech? :)

[13]: Je rozdíl dělat něco pro někoho proto, aby byl šťastný on, a mezi tím, abych byl šťastný já. Když dám dítěti z dětského domova hračku, jsem z toho šťastná i přesto, že neočekávám, že mi to dítě někdy něco vrátí. Když člověk bude přistupovat ke všemu, co pro ostatní dělá, tímto způsobem, pak nikdy nemůže mít pocit, že ho někdo využívá. Něco jiného je, jestli očekává, že mu to ten někdo jednou vrátí - pak to přece nedělá kvůli toho, komu pomáhá, ale sám kvůli sebe - bere to jako půjčku, ne jako dar. To máš pak samozřejmě pravdu - pokud bereme to, co pro ostatní děláme, jako půjčku a ne jako dar, pak se budeme cítit prázdní a využívaní. Můj článek byl ale spíš o tom, aby člověk to, co dává, dával jako dar, a ne jako půjčku:).

[14]: Tak tak:)

23 madgirl69 madgirl69 | Web | 18. března 2014 v 6:18 | Reagovat

Kecy. Pomáhat druhym ROZHODNĚ nepomůže ke štěstí, a když už, tak jenom minimálně. Timhle jsem si prošla a vim o čem mluvim. Je sice hezký dát třeba něco do dětskýho domova, ale ke štěstí mi to vážně nepomůže. Nejlepší je ke štěstí je, aby si člověk našel věci, který ho naplňujou - je jedno, jestli je to rodina, kamarádi, škola, vaření, nebo cokoli jinýho, ale prostě si něco najít a nepustit se toho. Sakra a negativní emoce jsou potřeba, protože bez nich se nikam nedostanete. A nemít nepřátele je taky blbost, NIKDO neni tak tolerantní, dokonalej a nekonfliktní, aby neměl ani jednoho nepřítele.. Vždycky se něco najde. Momentálně jsem šťastná a věřte mi, že to neni díky ani jedný věci, kterou tady autorka zmiňuje. Štěstí je strašně individuální věc a je možný, že jí tohle vážně pomáhá, ale rozhodně to neni univerzální recept, protože ten neexistuje.

24 štěstí štěstí | 18. března 2014 v 7:58 | Reagovat

[23]: Tebe musí pořad někdo srát co? :) lituji tě.

25 štěstí štěstí | 18. března 2014 v 8:02 | Reagovat

[23]: A podle tvého blogu podle mě nejsi šťastná. Tvé články jsou jen o nadávaní a o nasranosti na ostatní ;) Ale kdo já jsem, abych tě soudil že jo. Ale taky tvůj názor nikoho nebude zajímat, protože k opravdovému štěstí máš opravdu daleko.

26 WritngDemon WritngDemon | E-mail | Web | 18. března 2014 v 9:23 | Reagovat

Článek je to hezký, ale... má to jeden háček. Co když člověk nemá ten problém, že na všechny nahlíží shora, ale právě naopak, všichni na něj zírají, jako by měl prašivinu a nikdy nic nedokázal?
Odpověď se zdá být snadná: "Jdi si za svým a nevšímej si jich."
Ale...to nejde...nejde vést spokojený život, když vám všichni, celý svět kromě jednoho člověka hází klacky pod nohy. Navázání přátelského hovoru, nebo popřát někomu štěstí...to je také hezké...ale pokud vás ten někdo doslova pošle do p*dele, je to těžké...někteří mají v životě štěstí, a jiní se každým dnem protloukají, a to tak, že mají nakročeno k psychiatrovi i přes to, že se jen snažili být "hodnými" a šťastnými...

27 teaser teaser | Web | 18. března 2014 v 9:36 | Reagovat

Pro mě je recept na štěstí v něčem jiném. V lásce sám k sobě. Když se člověk miluje, uznává a je sám se sebou spokojený, je šťastný a nic se ho nedotýká. Pak i pomoc jiným je nezištná a přináší mu uspokojení a štěstí... Ale snažit se dosáhnout štěstí bez toho, aniž by miloval sám sebe, to nikam nevede. Ovšem jak se smířit sám se sebou a mít se rád - to už je silně individuální záležitost, na kterou univerzální recept neexistuje.

28 Katrin Katrin | Web | 18. března 2014 v 11:10 | Reagovat

Skvěle napsané. Já se snažím všechny podněcovat k optimismu, protože ten je jedním ze základů pro nalezení štěstí.

29 hogreta hogreta | E-mail | Web | 18. března 2014 v 15:07 | Reagovat

[23]: Abych byla upřímná, tak podle tvého projevu mi nepřipadá, že jsi šťastná. Tím nechci být na tebe jen nějak hnusná nebo tak, ale prostě si myslím, že svoje štěstí stále hledáš, pokud tě tolik věcí vytáčí a takhle reaguješ. Každopádně musím vyvrátit to, co píšeš o nepřátelích - já znám spoustu lidí, kteří nemají nepřátele a já k nim taky patřím. Ne, opravdu mě nenapadá vůbec nikdo, ke komu bych cítila nějakou zášť nebo dokonce nenávist. A není to tím, že jsem měla celý život bezstarostný - to vůbec ne, taky jsem si prošla mnohými věcmi, na které nerada vzpomínám. Každopádně jsem všem lidem, kteří mi kdy ublížili, sama v sobě už dááávno odpustila:). Nemám nepřátele:).

Problém ve hledání štěstí v jiných lidech nebo ve věcech je ten, že to je pomíjivé. Je spousta lidí, kteří se dostali na samé dno proto, že se upínali na něco, co pak pominulo nebo je to zklamalo. Navíc tohle upínání se a hledání štěstí v okolí většinou také provází šílený strach z toho, že "to" ztratíme nebo že se "tomu" něco stane a už to nikdy nebude jako dřív. A neustálý strach nám ke štěstí opravdu nepřidává:(.

[27]: Na tom je také hodně pravdy :)

30 hogreta hogreta | E-mail | Web | 18. března 2014 v 15:24 | Reagovat

[26]: Tady je spíš ten problém, že mám pocit, že očekáváš, že za svou snahu a za to, že ses nažila být milá a hodná očekáváš, že si toho budou ostatní vážit. Tak to opravdu často není a pokud to budeš očekávat, budeš zklamaná, že si tě neváží a podceňují tě. V mém článku nechci říct, že když se budeme my chovat k někomu dobře, tak že se bude on chovat dobře k nám, tak to často opravdu není. Chtěla jsem spíš říct, že když se chováme k někomu dobře a ten druhý si toho neváží, pak je to jeho problém, ne náš. A že ten člověk, který nám hází klacky pod nohy, často ty klacky hází právě proto, že někdy někdo házel ty klacky pod nohy jemu a on prostě neví, jak jinak se s problémem vypořádat - a snaží se tímto způsobem si zvednout sebevědomí. Zní to šíleně, ale vlastně nedělá nic jiného, než že se taky snaží být šťastný, i když to dělá takhle nešťastným způsobem. Ale i on jednou dojde k tomu, že takhle štěstí nedosáhne.

31 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 16:43 | Reagovat

Štěstí je: dělat celý život to co tě, čili jen tebe baví, vnitřně naplňuje a uspokojuje. Nic víc, nic miň na tom není. Pak taky láska. Pokud nemáš lásku, nemáš nic, ani to štěstí.

Pomáhání druhým je také jen dočasný stav a není to o štěstí, ale o  uspokojení základních potřeb ega;)

[23]: Naprosto s tebou souhlasím ;-)

32 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:07 | Reagovat

[31]: Když pomůžeš někomu druhému, tak proto, že uspokojíš SVOJE ego? Tak to potom chápu, že tě to nenaplňuje:(... Přemýšlíš o tom nějak úplně naruby. Když já někomu pomůžu, tak mám radost z toho, že ON je šťastný a nedělám to proto, abych si něco dokázala nebo co. Dělá mě šťastnou to, že jsem někomu udělala radost. Takže jakto, že to není o štěstí? ;)

Samozřejmě, že je důležité dělat to, co nás baví a naplňuje. Jenomže s tím je spojený ten problém, že dělat pouze věci, které nás baví prostě nejde. Člověk musí z něčeho žít, musí někde bydlet, takže musí studovat nebo pracovat a tak. Taky je člověk občas nemocný nebo nemá peníze, tak zrovna nemůže dělat to, co ho baví. Takže dosáhnout toho, aby to člověk dělal celý život, to prostě nejde. Navíc pak bude mít pocit, že celý život něco dělá pro sebe, život odžije, pak umře - a pak co z toho? Nic. A když si tohle začne uvědomovat, tak je nešťastný. Ne, ani dělání toho, co nás opravdu baví, nezaručuje šťastný život. Opět jde jen o dočasné štěstí. Tenhle článek ale pojednává o trvalém štěstí:).

33 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

Ano, ego. Nemyslím tím to co přijde potom, ten pocit který pramení z toho, že někomu pomůžeš je pro tebe dobrý a pozitivní, ale já myslím ten impulz, který ti k tomu abys začala pomáhat, dalo ego chápeš?To ego ti řeklo: "Jdi pomáhat druhým, je to dobré pro tebe i pro ostatní, budeš z toho mít užitek ty i oni"

No tak to je pak, ale problém člověka, který nedělá s radostí v srdci i ty věci, které prostě musí dělat. Dělá to z donucení, z toho, že musí, ale neuvědomuje si, že i tohle může být chvíle vhodná pro štěstí. Je to jen otázka toho, co si vybereme a z jakého úhlu se na to vlastně podíváme.

34 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:44 | Reagovat

[33]: Vidíš, a já třeba "ego" nějak neuznávám. Dokonce si trochu zahrávám s myšlenkou, že ego - tedy "já" - vůbec neexistuje. Ale to je na delší uvahu:).

Kdybys to brala tak, tak ti všechno říká ego, no ne? I to, že máš dělat věci, které tě baví. Přijde ego a řekne "dělej, co tě baví, protože ti to donese užitek". Když nad tím budeš přemýšlet takhle, tak vlastně štěstí vůbec neexistuje, všechno je jen uspokojení ega.

Ale abych tě opravila. Ne, když někomu pomůžu, rozhodně nepřemýšlím nad tím, že z toho budu mít užitek já. Může ti to znít sebedivněji, ale nad tím, že tím druhotně přinesu štěstí sama sobě, nad tím jsem se zamyslela poprvé až v tomhle článku. To, co mě žene k tomu, abych někomu pomohla, je empatie a vlastně upřímná lítost nad cizím osudem.

35 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:50 | Reagovat

Neuznáváš, ale...

Ty totiž nevíš, že ti to říká ego. Zaměňuješ si ego s empatií a lítostí. No k lítosti se už radši vyjadřovat ani nebudu, jak tak koukám...:Prostě máme každá jiný názor, toť vše. Bylo by to na dlouho...

36 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:00 | Reagovat

A ano zbavit se ega, to je na dlouhou a tvrdou trať, takže ani já bez něj nejsem;) Jinak by mě moc zajímal tvůj názor na to ego, protože pohrávat si s takovou myšlenkou, že vůbec není je moc zajímavé a pro mě celkem nové;)Ráda poznám nový úhel pohledu a něco si z toho i třebas vezmu...Mohla bys o tom například naspat článek :-)

37 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:02 | Reagovat

[35]: Hm, ne, nezaměňuju. Z mého pohledu to ty zaměňuješ ego se štěstím, empatí a lítostí. Nevím, co "ego" říká tobě, ale já za slovem "ego" vidím trošku něco jiného. Pokud by tě zajímalo, jak to vidím, stačí si přečíst něco o buddhismu - přesně z této filozofie mé myšlenky vycházení. Je jasné, že pokud tvoje myšlenky vychází z jiné filozofie, tak že za "lítost", "ematie", "štěstí" nebo "ego" vidíš malinko něco jiného, než třeba já.

38 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:05 | Reagovat

Moje filozofie vychází z toho co jsem si já sama zažila a co vidím kolem, ne z toho co si pouze přečtu.

39 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:12 | Reagovat

[38]: Tak to je přece jasné, každého člověka formuje to, co zažil a viděl. Ale formuje ho i četba. Neznamená to, že si z té filozofie musí vzít vždy všechno. Ale není špatné si pár věcí prostudovat a pročíst si různé úhly pohledu a pak třeba zjistit, že "jó, tohle zní rozumně, vždyť takhle nějak to vidím i já". Já se to tak snažím dělat a zatím opravdu musím říct, že k filozofii buddhismu mám úplně nejblíže:).

40 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

[38]: A ta tvoje filozofie taky z něčeho přečteného vychází, protože nevěřím tomu, že sis prostě jednou jen tak řekla, že v sobě cítíš nějaké "já" a budeš mu říkat "ego". Ne, taky sis o egu určitě něco přečetla. A taky tě nějakým způsobem ovlivnilo to, co o tom egu napsal ten člověk a jakou on měl filozofi:).

41 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

Jistě, každý čte to co je jeho srdci nejblíže;)

42 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:30 | Reagovat

Sice jsem to třebas nepojmenovala já, ale o jmenování tady nejde. Jde o to, že MŮJ vlastní, osobní pocit, který jsem já pociťovala v určitý okamžik mého života jsem četla v knize. Nemůžu si nejdřív přečíst něco o čem nevím vůbec nic, protože jsem to nikdy neprožila a pak říkat: jo tohle je ono! Jde to pouze naopak.

43 Ali Ali | Web | 3. května 2014 v 20:06 | Reagovat

Super článek! :) Naprosto se vším souhlasím, je zbytečné někoho nenávidět jen proto,že je jiný, myslím, že právě v tom je naše kouzlo-Každý jsme jiný! A dlouhodobé štěstí nemůže být jednorázový čin, je to pocit, který získáváme ze spousty malých činů, které nás činí šťastnými :)

44 Myšák Myšák | Web | 15. října 2014 v 9:59 | Reagovat

Já mám názor na štěstí ten, že člověk dělá to, co ho naplňuje. Například u mě je to aktivní práce s italštinou :) Naplňuje mě to, nemám díky tomu pocit prázdnoty, jsem spokejená no a šťastná ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015