Střípky z Vietnamu, 9.díl: Stáří

13. února 2014 v 13:30 | hogreta |  Vietnam
Všichni lidé stárnou - a ve Vietnamu to není jinak. Ale o něco jinak než u nás se v této části světa ke stáří a starým lidem přistupuje.

Vietnamští důchodci se většinu času starají o vnoučata

Vietnamci mají ke starým lidem úctu, staří lidé jsou tady považováni za velmi moudré a všichni si váží jejich životních zkušeností. A není to jen tak bezdůvodné - důchodci tady se opravdu chovají trošku jinak, než důchodci u nás. Je poměrně běžné potkat v šest hodin ráno v parku důchodce, který cvičí tai-chi nebo se jen tak protahují. O důchodce se nestará stát, ale jejich potomci. Oni na oplátku hlídají vnoučata. Dát starého člověka do domova důchodců je pro ně téměř nepředstavitelné. Z druhé strany je ale pravda, že i velmi staří lidé ve Vietnamu jsou často poměrně čilí a soběstační, nepotřebují žádnou větší péči.



Na loupání semínek leknínu se podílejí všichni bez rozdílu věku

Vyjadřování úcty ke stáří je patrné i v obyčejném oslovování. Vietnamci se většinou neoslovují pouhým "já" a "ty", ale tato zájmena vybírají podle toho, jak je ten, s kým mluví, starý. Při oslovování musíte dávat pozor na to, zda je člověk, se kterým mluvíte, starší než vaši rodiče, starý jako vaši prarodiče a nebo je ve věku vašeho staršího sourozence. Možná je spíš ve věku mladších sourozenců vašich rodičů. A nebo je o trošku mladší, než vy? Nebo je dokonce ve věku vašich vnoučat? Tohle všechno hraje v oslovování roli. A není to nic jednoduchého, protože zatímco u nás žádnou paní, když ji oslovíte "slečna", neurazíte, tak Vietnamce byste urazit mohli. Takže se nejenom nesmíte seknout tak, že byste mladšího člověka odhadli na staršího, ale vy dokonce nesmíte staršího odhadnout na mladšího. Zvlášť pro cizince je to něco šíleného, protože my - europoidní - odhadujeme věk podle úplně jiných rysů, takže nám ze začátku vesměs všichni Asiaté připadají o něco mladší, než ve skutečnosti jsou.

Babička s maminkou uctívají své předky

Zdravější životospráva je nejvíce vidět právě na starých lidech, kteří i v požehnaném věku zvládají mnohé. Například babička mého partnera, když jsme v jejich domě chvíli přebývali, každý den vařila. A to nejen tak, ona bez problémů dřepěla na zemi a čistila v této pozici zeleninu. Babičce přítele je něco přes sedmdesát let. Kdyby do této pozice někdo posadil moji babičku, už by ji nikdo nikdy neseskládal dohromady. Vietnamci někdy jedí v sedě na zemi nebo na zemi hrají karty. I sedmdesátiletým či osmdesátiletým stařenkám a staříkům nedělá problém sedět v tureckém sedě nebo v kleče. Mnozí také mají své malé rýžové políčko, které obdělávají. Ženy zase často mívají svou malou zeleninovou zahrádku (většinou v květináčích na střeše domu), o kterou se starají.

Staří pánové hrají karty



Staří Vietnamci dožívají s rodinou, obklopeni vnoučaty a pravnoučaty. Takhle nějak si představuju důstojné stáří.


Já s partnerovou babičkou



Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu:




Článek je přiřazen k tématu týdne "Stáří"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | E-mail | Web | 13. února 2014 v 15:06 | Reagovat

Je obdivuhodné, jak někteří lidé i v pokročilém věku dokáží zůstat vitální a užívat si života, místo aby na něj rezignovali. Myslím, že v Česku se obecně život starších občanů lepší díky novým možnostem jako jsou třeba univerzity třetího věku, ale pořád mi připadá, že vetšina z nich to tak nějak vzdala a nesnaží se objevovat něco nového.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 13. února 2014 v 22:02 | Reagovat

Velice zajímavý článek. Asi záleží i na přístupu té společnosti, ta úcta ke stáří mi u nás nějak chybí. A je pravda, že nejsme vůbec zvyklí tolik se hýbat (což se později projeví velmi bolestivě) a taky se stravou je to horší. Český senior více spoléhá na lékaře a prášky, než na zdravý životní styl. Nelze zobecnit, ale je to častější.

3 Monbella Monbella | Web | 14. února 2014 v 11:00 | Reagovat

Tak to je krásný příběh se šťastným koncem s tou tvou kočičkou. Já to mám tak, že chtěla bych-li někdy psa, určo zavítám do útulku :)
... Je úžasné mít čtenáře, kteří nekomentují pouze fotky nebo poslední věty. A ještě lepší podobně zaměřené. Zahřála jsi mě u srdíčka, děkuji :-*! A s kosmetikou ráda pomohu;D

Jinak já jsem chodila na střední do třídy se dvěma Vietnamcema, takže tuhle tématu trochu znám a líbí se mi to :)

4 krasna-sluchatka krasna-sluchatka | E-mail | Web | 14. února 2014 v 21:18 | Reagovat

Bylo by fajn, kdyby se to u nás aspoň trochu změnilo. Myslím, že by bylo všem lépe - jak jim, tak i nám.
Článek je doplněn pěknými fotkami, moc Vám to s babičkou přítele sluší :)

5 Andy Andy | E-mail | Web | 15. února 2014 v 13:29 | Reagovat

to je úžasný, je to trochu pošetilý ale tak rok, dva zpátky jsem si řekla, že se jednou přestěhuju třeba do Číny, začnu žít podle nich, dělat nějaký bojový umění, chodit furt navštěvovat Buddhu někam kde je to celý zelený a dožiju se stovky, haha, sen hezkej.
To jejich stáří je neskutečný, nechápu to, ale stáří jako mají oni, toho bych se nebála, zato stáří naše? To mě trošku děsí.
Ty vztahy mezi Vietnamci a Asiaty celkově, jak to mají v těch rodinách, to je něco neskutečnýho, pamatuju si jak můj přítel vždycky kulil oči když jsem řekla, že sme se doma pohádali, já s mámou, ségra s mámou, já se ségrou - to u nich vůbec nebejvá. Hm.. Docela závidim)

6 allm allm | Web | 19. února 2014 v 14:13 | Reagovat

Krásny článok.
Je obdivuhodné ako mlado tam vyzerajú a ako sviežo sa cítia aj vo vyššom veku.
Škoda, že to tam nie je aj u nás. :( Priala by som si to.

7 Akrim Akrim | E-mail | Web | 22. března 2014 v 16:26 | Reagovat

Ahoj. :)
Narazila som na tvoje články z Vietnamu a som zato veľmi rada, lebo ma čítanie naozaj bavilo. Množstvo informácií bolo nových, ja osobne sa musím priznať, že som toho o tejto krajine veľa nevedela.
Naozaj by sme sa v mnohých veciach mohli poučiť aj u nás. Pochvalu, ktorú chcem vysloviť, adresujem na celý seriál, nie len tento konkrétny článok. Ďakujem za príjemne čítanie. :)

8 Bíbr Bíbr | Web | 1. září 2014 v 22:42 | Reagovat

No oni ti staří jsou čilí, protože vzhledem ke "kvalitě" zdravotní péče ve Vietnamu a vysokým cenám (pro místní) zdravotní péče, se nikdo nemocný vysokého věku nedožije ;-)

Jinak jsem taky o Vietnamu něco napsal :)
http://www.zivotnabali.cz/postrehy-zazitky/nova-tvar-vietnamu/

9 hogreta hogreta | E-mail | Web | 1. září 2014 v 23:16 | Reagovat

[8]: Tak to si zase nemyslím, znám dost lidí, kterým bylo k osmdesátce a byli čilí a na svůj věk opravdu dost pružní. V Česku jsem takového člověka neviděla (natož abych znala) snad ani jednoho. Což samozřejmě nepopírá to, že je průměrný věk dožití nižší, ale celkově jsou staří lidé prostě čilejší. Když srovnám svou sedmdesátiletou babičku s třeba tetou od skorotýchně (které je také sedmdesát), tak je to fakt rozdíl, který každý vidí hned na první pohled. A článek jsem taky spíš myslela tak, že je rozdíl mezi pětašedesátiletým důchodcem tady pětašedesátiletým důchodcem tam.

Spíš si myslím, že to souvisí spíš se stravou a s tím, že třeba u nás je většina důchodců obézních nebo mají přinejmenším nadváhu. Jop, myslím si, že staří Vietnamci více myslí na své zdraví, protože přesně jak říkáš, ono ta zdravotní péče není nijak levná, takže se mnohem více snaží, aby nemocní nebyli.

Ten tvůj komentář mi trošku připadá, jakoby Vietnamci snad umírali v padesáti nebo co:-D. V roce 2009 byla průměrná délka života okolo 74 let. My v tom roce měli průměrnou délku života 77 let. To zase tak šílený rozdíl není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015