Střípky z Vietnamu, 8.díl: Doprava

10. ledna 2014 v 9:00 | hogreta |  Vietnam
Možná, že už jste slyšeli o šílené dopravě v Asii: všichni troubí, všichni jedou, všichni si dávají přednost, všichni nerespektují jakákoli pravidla,... Auta jezdí, chodci chodí. Brzda, plyn, brzda, plyn. A přesto se vážnější nehody moc nestávají. Pro někoho, kdo je z Evropy zvyklý na nějaký řád, je to něco naprosto šíleného. A přesně o zážitky s dopravou ve Vietnamu bych se s vámi dnes chtěla podělit.


Jako turista si první musíte zvyknout na troubení. V Evropě se troubí, když chcete na něco upozornit nebo když chcete druhému vozidlu (nebo spíš jeho řidiči) pořádně vynadat. Ve Vietnamu to tak není. Troubíte, že jedete. Dáváte tím najevo ostatním, že jste tady a že s vámi musí počítat. Musíte troubit před každou křižovatkou nebo zatáčkou, ve které nejde vidět za roh.



Úryvek z mého deníku:

5. července 2013, den druhý

"A tak jsme jeli. Ve většině případů spíš stáli, než jeli, ale když už jsme se trochu rozjeli a já viděla tu bandu šílených motorkářů, tak jsem brzdila i očima. Opravdu se divím, že jich na silnicích prý neumírá tolik.

Maximální počet lidí na motorce: čtyři. Běžně je možné vidět na motorce i maminky s malými novorozenci. Taky jsme cestou potkali chlápka, která na motorce vezl přivázaný celý náklad plechovek. Kdyby je chtěl všechny dát do kufru běžného automobilu, nevešly by se tam. Je tady jasné, proč je vezl na motorce. Ale pravda, že ho nebylo vůbec vidět. Jely plechovky, pak dlouho nic, a teprve pak ten řidič motorky."



Zvyknout si na pouliční ruch je pro Evropana ze začátku poměrně složité. V jednu chvíli máte pocit, že vám rupne hlava. Při přecházení silnice si zase myslíte, že je to to poslední, co v životě uděláte. Ale dá se na to zvyknout, jen musíte vědět, jak se chovat. Doprava se řídí jediným pravidlem: ať děláte co děláte, dělejte to konstantní rychlostí. Buďte předvídatelný. Když přecházíte silnici, nesmíte brzdit. Prostě jdete a modlíte se, že se vám všechny motorky a auta vyhnou. A ony se opravdu vyhnou, pokud tedy nezabrzdíte nebo se nerozběhnete. Nejlepší je zvednout ruku, aby vás viděli, zavřít oči, abyste se z toho nezbláznili, a jít. Taková cesta je většinou úspěšná.


Moje video z přecházení cesty v Ho Chi Minhově městě


Hlavní dopravní prostředek ve Vietnamu je skútr, popřípadě motorka. A nebo kolo. Následuje rikša (kolo se třemi koly, kde jeden šlape a řídí a dva se můžou vézt) a auto (většinou taxi). Skútr nebo motorku mají úplně všichni. Bez toho prostě nikam nedojedete. Chodit ve Vietnamu pěšky se nevyplácí. Buď vás něco přejede (dělám si srandu - choďte konstantní rychlostí a nepřejede vás nic) a nebo stejně nedojdete tam, kam chcete, protože něco jako chodníky sice existují, ale ne vždy jsou "schůdné". A když dojdete, tak z toho zrovna příjemný zážitek z procházky asi stejně mít nebudete. Motorka je jistota.


Ale ano, existují i určitá pravidla, která je dobrá respektovat. Například maximální počet lidí na motorce (dva) a nebo povinnost helmy. Proč je dobré to respektovat? Protože na to dohlížejí policisté - zaplatíte tučnou pokutu. A pokud se pokusíte policistům ujet a oni vás doženou, tak vás můžou zmlátit - a většinou to opravdu udělají. Takže nic moc. Každopádně i tak je v naprosto denním pořádku, že potkáte na motorce celou rodinu: tatínek, maminka a dvě děti. A abych byla upřímná, i já jsem asi dvakrát jela bez helmy. A abych byla upřímná, i já jsem asi dvakrát jela na skútru ve třech lidech. A porušila jsem ještě jedno pravidlo: pohybovala jsem se na cestě na kolečkových bruslích. To se totiž ve VN taky nesmí, na kolečkových bruslích se jezdí v parcích a na chodnících. Ale tak kolo nebylo, motorky se bojím - tak jsem jela na bruslích. A přežila jsem a nikdo mě nezatknul. Naštěstí.

Další věc, kterou je dobré respektovat, je maximální množství lidí v autobuse. Jenomže ono stačí podplatit policistu a rázem je úplně jedno, kolik vás tam narvou. To ostatně popisuji ve svém deníku:


Úryvek z mého deníku:

29. července 2013, den sedmnáctý

"Byl to takový autobusek, spíš mikrobus, kde bylo 29 míst. Autobusák nás do busu dokázal narvat 45. Nedělám si srandu, počítala jsem to. Pak podplatili policistu, aby s takhle narvaným autobusem moji vůbec vyjet. A tak jsme jeli. Seděla jsem na nějaké podestě, opírala se o nohy od Ha a mezi nohama jsem svírala foťák - a místy pro jistotu i hlavu. Když jsem přežila tohle, přežiju už všechno. Vedle mě seděla opřená holčička, asi deset let - a celou hodinu a půl vypadala, že se pozvrací. Držela pytlík u pusy a byla celá zelená. Pak usnula. Naštěstí se nepozvracela. A já se taky nepozvracela. Měla jsem toho spoustu na pozorování a na přemýšlení."


Doprava vlaky je poměrně spolehlivá. Vlaky můžete procestovat celý Vietnam. Stejně tak je možné využít vnitrostátní lety - letectví mají ve Vietnamu taky docela rozvinuté. Není se čemu divit, Vietnam je taková protáhlá nudle - a ono je to autem nebo vlakem opravdu hodně daleko. Já projížděla pouze od Ho Chi Minhova města do Nha Trang (asi devět hodin ve vlaku) a pak z Nha Trang do Nam Đinh (26 hodin ve vlaku). A to jsem tedy rozhodně neprojížděla z úplného jihu na úplný sever. Takže se vyplatí spíš létat, než jezdit. Ale zase je to o dost dražší a taky toho neuvidíte tolik, jako když to alespoň projedete.

Takhle to vypadá v nočním vlaku


Úryvek z mého deníku:

14. července 2013, den jedenáctý

"Vlak jede jako s hnojem. Teda nemyslím pomalu, ale pořád brzdí, rozjíždí se, žduchá, skřípe, vrže, houká, píská, natřásá se,... Zdálo se mi, že jsme ve válce a že po mně střílí vojenské bombardéry a shazují bomby. A já pořád někde utíkám. Asi se jednalo o Vietnamskou válku - o co jiného taky, že... A do toho ten mráz z klimatizace... Takže toliko k pohodlné noci ve vlaku.

Ráno po noci strávené ve vlaku jsem posnídala rohlík a pár hodin zabila tím, že jsem sledovala Vietnam z okýnka. Viděla jsem nekonečné plantáže rýžových polí, vodní buvoly rochnící se ve vodě i s bulovčaty, krávy s telaty, husy s housaty, lidi pracující na polích, obrovské motýly,... Obědvali jsme ve vlaku, závitky nem s rýží a možná si za chvíli dám i instantí polévku. Jinak se pořád cpu ovocem. Máme tu ještě minibanány, mango se solí a chilli a chlebovník.

Je právě 17:49 a my pořád jedeme, vlak má zpoždění asi 2 hodiny. Mezitím jsem ještě jedla maso - sekanou ve dvou rýžových plackách a listě. Přemýšlím nad tím, jak dlouho ještě pojedeme. Klimatizace je šílená. Buď umrznu, nebo se zblázním. Pomalu nevím, jak si sednout nebo lehnout. S dětskama zabíjíme čas hraním karet a luštěním křížovek."


Na výletu na dvojkolech v Ha Long


No, co na to říct. Ve zdraví jsem přežila. A dokonce si myslím, že jsem si na to za tu dobu i zvykla. Když jsem pak přijela zpět do ČR, měla jsem tendence vrhat se do cesty. Rozdíl mezi vietnamskými řidiči je ale v tom, že to očekávají, takže vás objedou - a čeští řidiči vás přejedou. Ale naštěstí mě nepřejelo nic ani v Česku, každopádně mi chvíli trvalo, než jsem si zase zvykla na to, že na červenou se stojí a že když jede auto, tak že se mu nemůžete vrhat pod kola.




Nezapomeňte si přečíst i starší díly tohoto seriálu a ostatní články o mé cestě do Vietnamu:

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 10. ledna 2014 v 9:42 | Reagovat

Tak to je teda fakt drsný! Mě se udělalo blbě jen z toho videa :-D

2 Auri Auri | Web | 10. ledna 2014 v 11:19 | Reagovat

No tak to prechazeni cesty me naprosto dostalo! Nikdy bych nebyla byvala rekla, ze zaziju tolik adrenalinu i pri sezeni pred monitorem. :D Diky za clanek.

3 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 10. ledna 2014 v 12:01 | Reagovat

Mě by tam hráblo, takovej chaos :D.

4 Joina Joina | Web | 10. ledna 2014 v 12:09 | Reagovat

No já bych asi ve Vietnamu moc dlouho nevydržela, to troubení mi opravdu docela dost leze na nervy.
Tě musím tedy obdivovat, já bych asi vůbec nepřešla...
Ten vlak vypadá taky docela zajímavě.

5 veanies veanies | Web | 11. ledna 2014 v 16:43 | Reagovat

docela zajímaví :-)

6 market market | 12. ledna 2014 v 5:02 | Reagovat

moc pěkné zážitky...
jen...
jéžiši... co ta chyba.. s dětskama?!!! :-D

7 Lyra Lyra | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 8:46 | Reagovat

Velice zajímavé, tyto články mě opravdu baví číst, poněvadž se dozvím, jak to chodí v místech, které jsou pro mě, alespoň co se životního stylu týče, úplnou záhadou. Proč se vlastně ve Vietnamu nedá na cestě jezdit na kolečkových bruslích?

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 10:53 | Reagovat

[6]: Je to specifický výpis z deníku - a ne, do svého deníku fakt nepíšu vždy spisovně. Je to citace, takže ji nechávám tak, jak je. Přijde mi lepší to nechat tak, jak jsem to tehdy celé zažila a napsala, než kdybych to následně celé upravovala a opravovala - ztratilo by to kvality, které to pro mě má. Proto jsem to taky nechala jako citaci.

[7]: Podívej se na tu druhou fotku. A teď si představ, že by do toho všeho zmatku ještě po té silnici jel někdo na kolečkových bruslích:-D. Ne, to fakt nejde, vůbec to není bezpečné.

[4]: Ale jo, přešla bys, co jiného by ti taky zbývalo? Stát do konce života na jedné straně cesty? :-D Když musíš, tak prostě musíš.

9 Andyna Andyna | Web | 18. ledna 2014 v 18:19 | Reagovat

Jé no do Vietnamu bych se ráda podívala, mám ho na seznamu míst která musím navštívit, hend za Vídní :D. Každopádně nad tématem dopravy ve Vietnamu se vždy pobavím :D

10 Cora Brancy Cora Brancy | Web | 18. ledna 2014 v 20:52 | Reagovat

Wow, musíš mít opravdu zajímavý život. Velmi jsi mě potěšila svým názorem, tohle mě zrovna nenapadlo, a opravdu děkuji za tvůj náhled na situaci! :)

11 teesie teesie | Web | 18. ledna 2014 v 21:44 | Reagovat

Tvuj blog ctu uz dlouhou dobu:) jen jsem ho nikdy nekomentovala,protoze jsem vlastne ani nevedela, co na to vsechno napsat:) ovsem ted jsem si rekla, ze bych mohla prece jenom nejaky komentar pridat:) takze to, ze je tvuj blog skvely a bavi me tve clanky snad ani psat nemusim:)
..ale ted uz teda k tematu, na ktery si napsala clanek:)
Jednou jsem si rikala, ze bych se rada do vietnamu podivala, ale uplne nevim, jak to uskutecnit a kdy:) proto si rada ctu i tve clanky, kde prave o vietnamu pises:)
Co se dopravy tyce, vedela jsem, ze to tam neni uplne 'jednoduchy' a nebo to, ze to tam neni tak jak u nas,ale ze to je az takovyhle, to jsem opravdu nevedela a celkem me to i prekvapilo:)
Video jsem bohuzel nevidela,protoze mi nejde prave ted spustit, ale urcite si ho pustim, az budu na pocitaci:) uz se tesim, az ho uvidim:)
Je dobre, ze do clanku davas i uryvky ze tveho (soukromeho?:) ) deniku. Ty si pises denik rucne, nebo si ho poses do notebooku?:)
Letadel se celkem bojim, ale urcite chci nekdy se nekam podivat letadlem..,nekdy to ani nejde jet bez letadla.
Noo...,jsem celkem prekvapena,co vsechno tam je jinak nez tady (v doprave) :).
V autobuse bych se zrovna mozna i trochu bala, kdyby bylo takhle preplneno,ale to je zase o necem jinym, a mozna mne to pripada takhle,protoze jsem to ani nezkusila,ale doufam,ze jednou to vyzkousim:)!
No. Clanek je to urcite zajimavy, a mela bych na tebe jednu otazku- Jak dlouho si ve Vietnamu byla?:) omlouvam se,jestli si to nekde psala,mozna ze jsem to prehlidla a nebo clanek jsem ani neprecetla, to opravdu nevim, ale pokud muzes, byla bych rada,kdyby jsi odpovedela,docela by me to i zajimalo:)
Jinak se omlouvam za vsechny chyby, ale trochu se mne to tady preklikava a tak snad to omluvis:)

12 Černý Drápek Černý Drápek | Web | 19. ledna 2014 v 10:33 | Reagovat

Ahoj. :) Děkuju Ti za komentář na blog. Naprosto s tebou se vším souhlasím. Nejjednodušší by bylo najít si kamarády, kteří ti rozumí a neodsuzují tě, a ty si udržet. Jen to není na lusknutí prstu.
Musím Ti pochválit tvé články, pár jsem jich pročítala a píšeš moc kkrásně. Jen tak dál. :)

13 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 20. ledna 2014 v 16:47 | Reagovat

Všechny tvé články o Vietnamu jsou strašně zajímavé.. Je to země, do které se nejspíš nikdy nepodívám, ale stejně všechny ty informace hrozně hltám.. :-D
Tentokrá mě asi nejvíc zaujalo přecházení silnice. No uf, málem jsem z toho videa měla infarkt. :D Já bych tam asi nepochodila.. Potřebuju mít opravdu volnou silnici a ještě rezervu, abych přešla. Alespoň pokud to není úsek, který třeba přecházím často a znám ho. Je pro mě hrozná představa, že to tam takhle vypadá běžně. :D

14 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 22. ledna 2014 v 14:50 | Reagovat

Na jednu stranu to vypadá děsivě, na druhou stranu bych si nějaký přechod hrozně ráda zkusila přejít. :D Ti Vietnamci jsou s těmi motorkami docela praktičtí, přijde mi to v některých ohledech lepší než auto. ^^

15 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | Web | 23. ledna 2014 v 17:34 | Reagovat

Přesně před tímhle mě varovala jiná moje (neskutečně dlouholetá) kamarádka, když jsem před pár lety probíraly, jaké to bude až tam spolu pojedeme. :D
Hlavně, že jsi to celé přežila. :)

16 Denisa Denisa | Web | 23. ledna 2014 v 23:01 | Reagovat

Já byla v Itálii a myslela jsem si, že hůř už to na těch silnicích vypadat nemůže. Mýlila jsem se, může :D

17 Anne-chan Anne-chan | Web | 24. ledna 2014 v 15:31 | Reagovat

!!! to přecházení cesty bych určitě nepřežila ve zdraví :D

18 El El | Web | 9. února 2014 v 10:28 | Reagovat

Do této země bych se někdy opravdu ráda podívala...

19 Kate Kate | Web | 10. února 2014 v 22:52 | Reagovat

To přecházení přes silnici je fakt síla :D Vietnam musí být asi dost zajímavá země :)

20 Matryoshka Matryoshka | Web | 16. února 2014 v 19:06 | Reagovat

Drahý bože, to video... TT_TT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015