Na všechno potřebujeme důkaz

25. října 2013 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
... důkaz, kterému pak stejně nevěříme a nebo mu vůbec nerozumíme...
Někdy mám pocit, že my lidé už strašně málo věcem věříme. Není se čemu divit, v dnešní společnosti musí mít člověk oči i vzadu a pomalu očekávat podvod na každém rohu (otázka, zda to dřív bylo jinak). Nevěříme doktorům, nevěříme řemeslníkům, nevěříme novinářům, nevěříme. Nevěříme tomu, co říkají v rádiu, nevěříme ani tomu, co vidíme v televizi. Nevěříme tomu, co si přečeteme v novinách a dokonce ani tomu, co si přečteme na příbalovém letáku. Na každou maličkost dokážeme vymyslet milion konspiračních teorií. Nejenom, že nevěříme tomu, co vidíme nebo slyšíme, ale my už dokonce nevěříme ani tomu, co cítíme. Ale komu jinému bychom měli věřit, než nám samotným a těm, které milujeme?


Na všechno potřebujeme důkazy, už neodkážeme "prostě jen věřit". Jenomže ne všechny důkazy přicházejí okamžitě. A někdy se věc dokáže prostě tím, že se něco nikdy nestane. Ale to pak máme na důkaz čekat celý život?

A řekněte, že to tak není. Vždycky se ozve někdo, kdo říká "To tvrdíš teď, ale počkej za pár let". Počkáte pár let a tvrdíte to samé. Pak ten samý člověk přijde a klade si další a další podmínky. Nikdy nepřistoupí na to, že jste možná měli pravdu. Je to trochu podobné s tím, když vám rodič tvrdí "až budeš mít patnáct", pak "až budeš plnoletá", pak "dokud studuješ", pak "dokud bydlíš pod naší střechou" a ukončí to "dokud jsem tvůj rodič". Prostě podmiňování a přesouvání do nekonečna.

Když jsem začala chodit se svým přítelem, slýchávala jsem: "Teď to možná klape, ale počkej, až zmizí zamilovanost, to to budeš vidět jinak, vždyť jste každý odjinud, to nemůže fungovat." Zamilovanost vymizela a já slýchávala: "Jste mladí, počkej, až spolu budete aspoň rok, to se potom chytneš za nos, jak si byla naivní." Když jsme spolu byli déle než rok, slýchávala jsem: "Rok je krátká doba, to spolu musíte být alespoň pět let a musíte být spolu alespoň nějakou dobu úplně sami. Potom se budeš ještě divit a budeš ráda za českého kluka". Když už jsme spolu byli déle než pět let, tak jsem začala slýchávat: "On je teď jiný, ale počkej, až s ním odjedeš do jeho rodné země, on se k tobě bude chovat úplně jinak, ještě budeš ráda, že od něho utečeš." Fajn, v jeho rodné zemi jsem byla, k překvapení všech mě tam za velblouda nikdo neprodal (ne, ve Vietnamu opravdu nejsou velbloudi) a dokonce se mi tam fakt líbilo. A teď slýchávám: "No počkej, až se vezmete a budte mít děti, to budeš mluvit úplně jinak, protože z tvého přítele se stane tyran, který tě zavře do sklepa." To jako fakt?! Co je tedy dostatečný důkaz? To musím být na smrtelné posteli, aby lidé věřili, že to třeba fakt může vyjít?

Nebo třeba když někomu řeknu, že jsem věrný člověk a nevěru neuznávám. To je pak: "Kdyby ses pohybovala v klučičím kolektivu, viděla bys to jinak." Pohybuju se v klučičím kolektivu, vždyť studuju IT - a vidím to furt stejně. Takže pak přichází na řadu: "To říkáš teď, když jsi zamilovaná, ale kdybyste s partnerem měli nějakou krizi, viděla bys to jinak." Proboha, děcka, jsme spolu téměř šest let, myslíte, že za tu dobu jsme neměli žádnou krizi? I tak to vidím pořád stejně. Takže nakonec slyším: "To říkáš teď, ale kdybys měla příležitost, udělala bys to." WTF? Nejde se prostě smířit s tím, že lidé jsou různí a mají různě poskládané priority? A že třeba opravdu existuje někdo, kdo není věrný proto, že nemá jinou možnost, ale prostě proto, že je to pro něho důležité? Dokázat nevěru je jednoduché, na to stačí jeden malý hloupý důkaz. Ale jak se dá "dokázat" věrnost? Není lepší tomu jednoduše věřit?

Já myslím, že jestli něčemu máme věřit, tak sobě a těm, které milujeme. Neříkám, že se nemůžeme zklamat. Jenomže teprve až se zklameme, tak máme být nešťastní. Proč být nešťastný dopředu, když zatím není důvod? Co když ten důvod ani nikdy nenastane?

Proč k něčemu nebo k někomu přistupovat s předsudky? Není lepší raději věřit v to dobré a v nejhorším se zklamat, než být zklamaný celý život?




Čtěte i další články na podobné téma:
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verunka T. Verunka T. | Web | 25. října 2013 v 10:39 | Reagovat

Lidi se schází a zase rozchází, je jedno, jestli je to teď, za rok, za deset let nebo nikdy. Ale je to věc těch dvou ne? Navíc vůbec nezáleží na rase, věku, pohlaví, na ničem. Chování může změnit cokoliv, jak k lepšímu, tak k horšímu. Lidi se mění. Co je dnes, nemusí být zítra, ale klidně může. To nikdo neví a nikdo ani nemůže nic předvídat. Takže všechny tyhle "až" ztrácí smysl a nemá cenu si s nimi dělat těžkou hlavu. Stejně to bude všechno nic proti tomu, až bude konec světa a až nás napadnou mimozemšťané :-D
Důkazy jsou dobré v matematice, ale v normálním životě...?

2 imprisoned-in-life imprisoned-in-life | Web | 25. října 2013 v 11:11 | Reagovat

Potýkal jsem se velmi dlouho se stejným problémem, nicméně ještě na vyšší úrovni a bohužel na základě zkušenosti ti musím oponovat. Důkaz je kolikrát málo a nestačí. Když jsem navštěvoval střední školu, různé hádky byly na denním pořádku. V tom lepším případě jsme se jenom uráželi (holt chlapský kolektiv, průmyslovka), v té horší variantě jsem se jim snažil vyvracet konspirační teorie typu: Rostliny žijí jenom ze slunečního záření, proč by člověk nemohl taky. A pochopitelně už nikoho nezajímalo, že rostliny potřebují další živiny kromě světla, každého zajímala jenom ta úžasná idea života bez hladu. Technické důkazy neznamenaly nic. Tobě jen přeju, ať ti nejbližší jsou ti nakloněni a i přes svoje zaryté, tvrdohlavé, nelogické a nepravdivé postoje ti jsou více podporou než přítěží :)

3 fakynn fakynn | E-mail | Web | 25. října 2013 v 21:19 | Reagovat

Tenhle článek by si měl přečíst každý. To všechno je o  závisti. Vlastně někdy jde o fakty? Proč nevěříme televizi? Kolikrát už lhala. Proč novinám? Protože tam píšou, co se jim zlíbí a mohla bych pokračovat. O závist jde třeba v tvém případě, tebe a tvého přítele. Přijde mi, že lidi co ti říkali ty věci, prostě a jednoduše záviděli! Jsem ráda, že se nenechala nijak zviklat.
Díky bohu, že jsou tu stále normální lidi, kteří odsuzují nevěru jako já!

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. října 2013 v 10:11 | Reagovat

Moc krásně řečeno, tahle slova jsou hudbou duše. Všichni se tváří jako vševědoucí, jak tvůj život dopadne, jak se někdo špatně rozhodl, ale - každý má svoje vlastní zkušenosti, každý jsme jiný

5 Violette Violette | Web | 27. října 2013 v 8:50 | Reagovat

Napsala si to moc hezky a úplně ti rozumím. Když jsem se rozhodla, že se stanu křesťankou (katoličkou), pořád jsem slýchávala věty typu: "Ono tě to za chvíli přejde." nebo "Uvidíš, že za měsíc budeš mluvit jinak." Už si to držím půl roku, mám za sebou přijetí do katechumenátu a okolo Velikonoc budu pokřtěná a hned potom i biřmovaná. Skoro všichni si myslí, že ještě změním názor, ale už nechápou, že tohle je můj nový život. :-)

6 Dwnnie Dwnnie | E-mail | Web | 27. října 2013 v 10:34 | Reagovat

Dobré na zamyšlení a je to pravda. Ale vem si... lidé, co věří v Boha nemají žádný důkaz:)

7 Monnie Monnie | Web | 29. října 2013 v 19:38 | Reagovat

Věřit můžeme jen lidem, které známe a víme že by neudělali za našimi zády podvod. Už se ani nedivím, že ta důvěra se pomalu ztrácí. Jo, a to co ti říkají rodiče co máš a nemáš dělat, tak si dělej co chceš a vyprdni se na jejich kecy :)

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 29. října 2013 v 19:41 | Reagovat

[7]: Vyprdnout se na "kecy" rodičů? :-O To jsou trochu silná slova, ne? :) Já osobně je budu poslouchat do té doby, dokud mě budou živit a dokud u nich budu bydlet, a jejich názor mě bude zajímat vždy - i kdyby mi bylo třeba padesát;).

9 Vita Vita | Web | 29. října 2013 v 22:25 | Reagovat

Já bych nesměšovala úvod článku s jeho hlavní částí - co se týče informací na internetu a ano, bohužel i řemeslníků a výjimečně i lékařů, je nutné být obezřetný (kolikrát táta, odborník ve stavebnictví, musel reklamovat špatně vykonanou práci se ani nedá spočítat, loni jsem měla přednášku o tom, že doktoři kolikrát neopodstatněně předepisují antibiotika a věřit třeba novinkám by bylo skutečně naivní) - jistě, ne za vším vidět konspirační teorie a manipulaci, ale kritické zhodnocení všech informací je na místě. Naopak se zbytkem článku z větší části souhlasím, tyto dobře míněné rýpavé řeči mě vždycky nadzvednou ze židle. Jedině, s čím tedy osobní zkušenost mám, je proměna přítele z odlišné kultury poté, co jsme spolu byli déle - ale netroufla bych si nikomu tvrdit, že každý Asiat bude takový. :-D Podle mě záleží na tom, na kolik se daný člověk setkal s různorodostí - kdyby byli vystavení různým lidem, kulturám, prostředí, netroufli by si tak generalizovat. Ale pokud jsou celý život jen se svojí podobně smýšlející skupinkou, nejspíš to vážně vidí značně úzce a nedovedou si představit, že je tvoje situace jiná. Nebo prostě jen chtějí vypadat chytře a neumí uznat, že se mýlili. :-?

10 takara takara | Web | 30. října 2013 v 1:20 | Reagovat

Přijde mi, že jsem z Česka tak vytrénovaná (rozuměj až paranoidní), že jsem např. nedokázala uvěřit zaměstnavateli v Japonsku, který mi nedal podepsat pracovní smlouvu, počítala jsem s tím, že práci nedostanu (protože jsem v ruce neměla nic, v Japonsku práce bez smlouvy jen na dobré slovo funguje, ale cizinec zpravidla smlouvu většinou raději dostane). Obelhat tě mohou, kdekoli i v Japonsku je dost podvodníků. Jinak se můžu přihlásit do skupiny těch, kterým se přítel změnil poté, co jsme se vzali a začali žít v jeho zemi...rejpavé komenty: počkej až se vezmete, počkej až...musím přiznat, že mí rodiče měli často pravdu ( měli bychom si přiznat, že my mladí se někdy mýlíme a ti naši "dinousauři-rodiče" mají někdy pravdu)a proč rodiče, takhle "rejpou": chtějí nás uchránit od chyb, které třeba sami v mládí udělali...jenže zapomínají na jedno ze základních pravidel dospívání: rozbít hubu si musí každý sám. Pokud takhle "rýpají" rodiče je to v pořádku, oni nám přejí jen to nejlepší...podobné keci od jiných lidí neberu... protože nemám důvod věřit, že to se mnou myslí dobře, což u rodičů nehrozí...každý rodič chce, aby jeho dítě uspělo a bylo šťastné... :-)

11 MercyFinch MercyFinch | Web | 30. října 2013 v 11:18 | Reagovat

K tomu ani nemám co dodávat, mluvíš mi úplně z duše. :-)
Lidem vadí pořád něco. Už jsem se naučila tyhle dobré rady nevnímat, i když dřív mě to také hrozně štvalo. Žiju tak, jak mi to vyhovuje a jak jsem spokojená a nějaké kecy těch "zkušených" jsou mi dost jedno.

12 Aati Aati | Web | 30. října 2013 v 11:28 | Reagovat

Možná půjdu trošku mimo téma, ale já jako křesťanka řeším ve svém okolí podobné problémy ("jak tomu můžeš věřit, když jsi Boha nikdy neviděla" atd.). Pravda je, že mám spoustu důvodů věřit i tomu, co jsem nikdy neviděla a nepotřebuju k tomu důkaz, protože věřím. Ale to spousta lidí nepochopí. A nemám jim to za zlé, každý může věřit i nevěřit čemu chce.

13 Violette Violette | Web | 2. listopadu 2013 v 12:12 | Reagovat

[6]: Důkazů (i když nepřímých) je spousta. Stačí mít otevřené oči, ale hlavně srdce. :-)

14 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 3. listopadu 2013 v 9:18 | Reagovat

Úplně tě chápu. Lidi jsou v tomhle hrozní. :-? Je na to asi jediná rada - neposlouchat je. Ale vím moc dobře, jak dokáže jediná rejpavá věta ublížit..
Jsem ráda, že ještě na světě existují lidi se stejným názorem na nevěru, jako mám já. Když miluješ, prostě nepodvedeš. Já to tak mám. Sice mám bohužel kvůli špatným zkušenostem trochu problém věřit, že to mají kluci stejně, ale ať si třeba nemají, všude se najdou výjimky. A snad teď jednu takovou výjimku mám a už ji nikdy nenechám odejít. :)
A vám to strašně přeju. :) Když si vezmu, kolik těch děsně chytrých rejpavých řečí už jste museli vyslechnout..:-D Obdivuju vás. :)

15 Egoped Egoped | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 13:03 | Reagovat

[12]: takovým lidem posílej rovnou odkaz na http://www.youtube.com/watch?v=DUCK9NCzgjs :)

16 Angel Angel | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 23:03 | Reagovat

Je únavné tohle pořád poslouchat, ale člověk si časem na to opravdu zvykne, i když to může trvat déle. S tou nevěrou to mám jako ty, ale ty narážky si prostě tak nemůžeš brát, protože to jsou opravdu jen kecy, holt je teď "in" nevěra.
V dnešní době mi přijde už normální, že si člověk musí dávat pozor na každém kroku, ale v té lásce je víra opravdu důležitá, bez ní vztah nemá cenu.

17 Nessi Nessi | E-mail | 8. prosince 2014 v 10:49 | Reagovat

Měla jsem nejlepší kámošku a pak jsem zjistila ,že by často lhala. Vyříkali jsme si to a teď jsme dobrý kámošky ,ale už ji nějaké věco moc nevěřim. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015