Říjen 2013

Na všechno potřebujeme důkaz

25. října 2013 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
... důkaz, kterému pak stejně nevěříme a nebo mu vůbec nerozumíme...
Někdy mám pocit, že my lidé už strašně málo věcem věříme. Není se čemu divit, v dnešní společnosti musí mít člověk oči i vzadu a pomalu očekávat podvod na každém rohu (otázka, zda to dřív bylo jinak). Nevěříme doktorům, nevěříme řemeslníkům, nevěříme novinářům, nevěříme. Nevěříme tomu, co říkají v rádiu, nevěříme ani tomu, co vidíme v televizi. Nevěříme tomu, co si přečeteme v novinách a dokonce ani tomu, co si přečteme na příbalovém letáku. Na každou maličkost dokážeme vymyslet milion konspiračních teorií. Nejenom, že nevěříme tomu, co vidíme nebo slyšíme, ale my už dokonce nevěříme ani tomu, co cítíme. Ale komu jinému bychom měli věřit, než nám samotným a těm, které milujeme?


Prokrastinace

20. října 2013 v 8:00 | hogreta |  A ten zbytek...
Samozřejmě jsem článek na toto téma týdne chtěla napsat hned v pondělí. Jenomže znáte to. Pondělí jsem měla dlouho školu, v úterý jsem měla hodinu houslí a trénink orientu, ve středu jsem byla morálně na dně kvůli školy, ve čtvrtek jsem se tedy hystericky začala učit, pátek se mi nechtělo, v sobotu... No nic, však to znáte. Já myslím, že není nic ukázkovějšího, než napsat článek na téma "prokrastinace" s pořádným "prokrastinováním".

Přesně takhle bych si teď lehla už vůbec nic nedělala


Mladí v chomoutu

11. října 2013 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Ještě před pár lety se dívky vdávaly v osmnácti. V poslední době se věk novomanželů zvyšuje a zvyšuje - a když se náhodou naskytne pár, který se vezme ještě před dvacítkou, připadá to okolí hrozně zvláštní. Ale je to dobrý nápad brát si někoho v osmnácti? A nebo je naopak špatný nápad se svatbou vyčkávat?


Od dob našich babiček se toho hodně změnilo. Zatímco ony v sedmnácti ukončily školu a šly do práce, my často ještě dalších několik let studujeme. Zatímco ony tedy byly v osmnácti připravené mít vlastní rodinu, my jsme v osmnácti ještě často finančně závislé na rodičích. Navíc se v dnešní době chce jen málokdo hned vázat, mladí lidé si chtějí užívat života - a představa, že by celý život měli jen jednoho partnera, je pro ně vlastně nepředstavitelná.


Předháníme se v tom, kdo se má hůř

6. října 2013 v 12:15 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno jsem podnikla cestu daleko od naší české společnosti, daleko od našich zvyků a tradic. A samozřejmě mě to donutilo trochu srovnávat a zamyslet se.
Je jasné, že lidé na druhé straně světa myslí jinak, chovají se jinak, žijí jinak a za důležité považují jiné věci. To ale neznamená, že bychom se od nich nemohli v tom, co je dobré, poučit. A nebo se alespoň zamyslet nad tím, co by se dalo zlepšit.


Střípky z Vietnamu, 5.díl: Rodina

2. října 2013 v 19:30 | hogreta |  Vietnam
Dá se říct, že celá vietnamská společnost je založena na rodinných vztazích. Rodiny bývají ohromě rozvětvené, je to úplně něco jiného, než u nás.


Zatímco my chápeme úzkou rodinu jako "já, maminka, tatínek a sourozenci", tak rodina ve Vietnamu má úplně jiný rozměr. Jsem to já, maminka, tatínek, sourozenci, babička, dědeček, tety, strejdové, bratranci, sestřenice, neteře, synovci, vnuci, vnučky, pravnuci, pravnuci, švagrové, neteře přes koleno, synovci přes koleno, strýčkové z druhého kolene, rodiče švagrů a švagrových, děti sester manželů tetiček,... Rozumíte, ne? :-D Člověk zvyklý na naše chápání rodiny se v tom velice brzo začne úplně ztrácet. Stalo se mi, že jsme v jeden den navštívili i tři nebo čtyři rodiny - stačily dva dny a měla jsem v těch příbuzenských vztazích úplný maglajs. Navíc se se mnou všichni snažili navázat nějaký kontakt, no hrozná sranda. Zvolila jsem taktiku "jen se usmívej a kývej" - tato taktika mi vycházela, i když jsem vůbec ničemu nerozuměla. Zvlášť tatínek bratrance maminky mého přítele se mě pořád snažil na něco ptát a myslel si, že když danou věc řekne třikrát hrozně HLASITĚ a hrozně PO-MA-LU, tak že záhadně pochopím i věci, které jsem v životě neslyšela. Tak jsem kývala a on byl spokojený. Byl to takový kouzelný dědeček.

PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015