Zpět doma z Vietnamu

7. srpna 2013 v 20:30 | hogreta |  Z deníčku
Tak jsem se vrátila, živá a zdravá. A bylo mi skvěle. Viděla jsem jak jih, tak sever Vietnamu. Také jsem si zkusila žít stejně, jako žijí lidé tam, protože jsme značnou část strávili u rodiny. Cestovali jsme a viděli jsme jak často navštěvovaná turistická místa jako je Ho Chi Minhovo město, Ha Noi, Ha Long, Nha Trang, ale i místa, kde bělošku viděli poprvé v životě. Navštívila jsem města, ale i venkov a rýžová pole. Viděla domy bohatých lidí, ale i těch nejchudších. Poučila jsem se. Snažím se více usmívat a být více vděčná, protože vím, že problémy-neproblémy, které prožívám já tady v Česku, jsou vlastně často úplné blbosti. A po tom, co jsem se vrátila, vidím, že my Češi se celkově mnohem méně usmíváme.
Naučilo mě to lidi nesoudit. Nebo spíš mě to utvrdilo v mém přesvědčení. To, že lidé na druhé straně světa žijí jinak, neznamená, že žijí špatně. Člověk by si měl první zamést před vlastním prahem, než se začne plést do toho, co dělají lidé, kteří žijí úplně jinde a úplně jinak.


Celkově to nebyla pouze zkouška pro mě, ale také zkouška vztahu. Zkuste si být s partnerem a jeho příbuznými celý měsíc 24 hodin denně a navíc jim moc nerozumět. A nejenom řeči, ale i způsobu života a přemýšlení. A ještě u toho do sebe rvát antimalarika, které podporují deprese. Věděla jsem, že tohle bude znamenat buď definitivní konec a nebo definitivní pokračování. A i když to dvakrát vypadalo všelijak, tak teď jsem si jistá, že to znamená to druhé. S přítelem jsme se nezabili a já cítím, že nás to posílilo. Jsem si na 200% jistá, že on je ten, se kterým chci být celý život. A když teď vidím, jak se ke mně chová a jak se na mě dívá, tak vím, že on to cítí stejně, i když takové věci nerad říká.
Viděla jsem malé budoucí buddhistické mnichy žijící v buddhistických klášterech. Viděla jsem ulice přeplněné motorkami a lidmi. Viděla jsem děti žijící na venkově, běhající mezi zvířaty bez bot a bez plínek. Viděla jsem, jak se sází rýže. Viděla jsem vodního buvola. Jela jsem na rikše. A na motorce. A taky na pštrosovi.
Viděla jsem toho prostě spoustu a já vlastně ani nevím, kde mám začít. Ale můžu vám slíbit, že o tom všem budu v nejbližší době postupně psát. Můžete se těšit i na spoustu fotek. A určitě vytvořím i nějaké to video. Od toho tady tu rubriku "Vietnam - ština" přece mám :).
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Houbička Houbička | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 20:42 | Reagovat

To všechno zní tak úžasně. :) Děkuji Ti za tak nadšený článek, který mi rozjasnil den.
je vážně super, že sis to tam tak užila. Snad se tam také jednou podívám - spolu s Indií je to můj sen.. :)

2 christiiinka christiiinka | Web | 7. srpna 2013 v 22:06 | Reagovat

Wooow těším se na další články :-) vypadá to strašně zajímavě...

3 lýla lýla | Web | 8. srpna 2013 v 9:27 | Reagovat

Vítej zpátky! :) To, že se Vietnamci usmívají víc, to máš asi pravdu, ale jinak je mi těch lidí žijící tam dost líto. Je příšerné za jakých podmínek žijou a kolik dostanou za to peněz, když si vezmeš, že průměrná mzda je tam milion dongů, což je v českých korun jen 1.000 Kč! Nutí mě to vždycky přemýšlet o mém životě  a o tom, jak moc jsem vděčná tátovi, že se rozhodl studovat v zahraničí, protože měl pokrk komunistického systému. Což je věc, kterou na Vietnamu nejvíc nenávidím. Je mi to tak líto, jsem pobouřena a k tomu znechucena, jak všude visí komunistické propagandy a člověk nemá svobodu slova. Ty máš štěstí, že jsi tomu nerozuměla, já jsem jim rozuměla a byla jsem velmi rozčílená. Nelíbí se mi, jak to tam tak aktivně hlásají a jak to berou tak moc vážně.. Nejvíc je mi ale líto mých synovců a neteří přes druhé koleno. To vědomí, že tam budou žít dokonce života, ačkoliv by si zasloužili žít v západním světě. I když jsem je viděla jen jednou, přirostli mi k srdci a miluju je a bolí mě srdce z toho, že budou celý život žít v takové zemi jako je tahle plné utrpení vzhledem k politickému systému a špatné ekonomice. Nejraději bych je všechny přestěhovala sem, aby měli lepší život, ale pak se mi zkrátka potvrzuje ta filozofická myšlenka, že život prostě není spravedlivý..
Ale tak snad se ti líbila kultura, i když já nejsem zrovna moc velký fanda všech těch budhistických chrámů. Vypadají úplně všechny stejně a já jsem dost velký ateista na to, aby mě to nějak nadchlo. :-D A taky tě dost obdivuju. Je to velký krok jet do VN jako slečna tvého kluka. Lidé tady to vidí úplně jinak, než tam. Tam jsi pro ně hvězda, protože Vietnamci sní o životě v západním světě (ačkoliv bych zrovna neřekla, že ČR je tak úplně západní civilizace), ale tady jsi zřejmě v očích mnoha lidí jiná. Jiné slovo mě nenapadá. Prostě jiná. A musím se přiznat, i mě to připadá zvláštní vidět takhle míšený pár chodit po ulicích, ale příjemně mě to překvapí, protože to znamená, že tahle společnost už o trochu více přijímá takové změny. I když si zrovna nejsem jistá, jestli se společnost změní úplně, přeci jenom nejsme v multikulturní zemi jako je Velká Británie, USA nebo Kanada.

4 Andrea Andrea | Web | 8. srpna 2013 v 11:09 | Reagovat

Zajímavá zkušenost. Ve Vietnamu jsem ještě nebyla, ale připadne mi to, že je to hodně podobné Thajsku se kterým sousedí. Tak se také lidé hodně usmívají a jsou hodně úslužní. Budhistické chrámy jsou něco úřqsného. doporučuji si zajet do budhistické země kolem 5-9 května. TO je největší budhistický svátek - zrození Budhy. V chrámech bude spousta modlících se lidí, lidí kteří chodí s lotosovým květem a vonící tyčinkou mezi prsty okolo chrámu. Opravdu zářitek. jinak ti cestu a zkušenost z Vietnamu závidím.

5 Julie Julie | 8. srpna 2013 v 11:46 | Reagovat

[3]:  Tady je krásně vidět, jak každé oči to vidí jinak. Kdybych nebyla Vietnamka a měla si udělat názor jen podle tvého příspěvku, říkala bych si, že je to ve Vietnamu asi hodně špatné a lidi se mají bídně. Já, ale Vietnamka jsem a můj úhel pohledu je se o hodně liší než ten tvůj. Také letívám do Vietnamu a když bych nevěděla, že tam takový režim je, tak věř, že bych to nikdy neřekla. Nevím, čím to může být, že tvůj pohled je tak odlišný od mého. Možná je to tím, že ses  na ty komunistické prvky zaměřovala a hledala je. Mě přijdou všichni mí příbuzní spokojení. Nestěžujou si. I když by podle našich měřítek asi měli. Možná si myslíš, že je to asi tím, že se bojí. Já nevím. Jen chci podotknout, že mě tam lidé přišli spokojení, mnohem víc než tady. Ráda tam bývám, protože ta míra optimismu a přívětivosti je obrovská.

6 hogreta hogreta | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 23:02 | Reagovat

[5]: Musím souhlasit, měla jsem z Vietnamu podobný pocit jako ty. Všichni mi přišli spokojení. Ani s tím socialismem mi to nepřišlo tak horké, až na občas nějaký plakát se srpem nebo (pro nás trošku úsměvný) pořad v televizi - jinak bych tam tento režim taky neodhadovala, už jen kvůli toho, že téměř každý druhý člověk tam v něčem podnikal.

To spíš mi přijde, že my tady se předháníme v tom, kdo se má hůř, rádi se rochníme ve vlastní sebelítosti. Tam se předháněli v tom, kdo se má líp. A tenhle přístup mi přijde mnohem zdravější.

A nemůžu říct, že by se tam ti lidé, které jsem viděla, měli špatně. Jasně, kdyby do těhle podmínek zasadili nás, kteří vyrůstají tady a jsou nějakým způsobem zhýčkaní, bylo by to něco jiného. Ale pro člověka, který jiný způsob života nikdy nezažil, je tohle prostě přirozené a rozhodně ne špatné. Ani mě nenapadlo tyto lidi litovat, protože šlo vidět, že oni jsou tak, jak žijí, opravdu spokojení. Jen prostě ke spokojenosti potřebují méně, než valná většina z nás.

7 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 9. srpna 2013 v 12:48 | Reagovat

Páni, závidím Ti, do Vietnamu bych se taky ráda jednou podívala. Sice jsem spíš milovník Japonska, ale celá Asie mě fascinuje. Moc se mi líbí například ta třetí fotka, ty stavby. Ale samozřejmě celý Vietnam musí být úžasný. =)

8 Em Zet Em Zet | Web | 9. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Teda, to musel být silný zážitek na celý život. :-) Úplně vím, jak se cítíš ohledně toho svého přítele, protože i já se cítím stejně ohledně toho svého. Přeju vám šťastný život, nejspíš jste se našli jeden pro druhého, jste spřízněné duše!^^
Jinak do Vietnamu ani nikam takhle podobně bych se asi podívat nechtěla, i když by mohlo být zajímavé poznat "jiné mravy" a jiné zvyklosti, než jaké jsou tady. Já prostě jen asi nejsem ten typ člověka, co by rád cestoval takhle daleko, spíše si zahřívám vlastní píseček a sním o bližších místech, než je Vietnam. :-)
Tak ještě jednou vám dvoum přeju hodně zdaru. 8-)

9 El El | 9. srpna 2013 v 17:48 | Reagovat

Já jsem tento rok ve Vietnamu poprvé od narození-je mi.17. Je to tu jiné. Jiná kultura, jiní lidé.. Krasna příroda, troubení motorek, komáři, dusno a teplo, pho, nabídka zboží výkřikem v 6:00 hodin ráno :D - to vše je pro Vietnam typické. je tu velký kontrast mezi prenadhernou přírodou a chudobou, ale jak píšes vůbec na nich nejde vidět skleslost, otravenost, prostě jsou i tak štastní :) Máš pravdu, že se tu na tebe všichni usmivaji, jsou milí a vreli :) Tady jsem usoudila, že mám být spokojena za to co mám a nerešit blbosti přesně jako ty  :)  přeju Vám s přítelem hodně štěstí.. Moc pěkně napsany článek, strašně se tesim na další

10 leniile leniile | Web | 9. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

Mě všichni tihle Asiati vždy fascinovali. Nejvíce jejich životní styl, protože většinou bývá zdravější než náš.
Jsem ráda, že se ti tam líbilo :)

11 Adéla-12.let Adéla-12.let | Web | 10. srpna 2013 v 7:47 | Reagovat

Moc krásný článek,hlavní je že sis to ve Vientamu užila:)
Pravda je, že se pořád usmívají:)

12 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 10. srpna 2013 v 10:36 | Reagovat

Takových zážitků, to zní úžasně. :-D Zkouška vztahu to rozhodně byla a ne zrovna snadná, ale překonali jste ji a to je krásný.. :)

13 marieke marieke | Web | 11. srpna 2013 v 9:51 | Reagovat

Moc pěkný článek a fotky, budu se těšit na další :)

14 Kája Kája | Web | 22. srpna 2013 v 8:51 | Reagovat

Tež bych se podívala někam do Asie, abych zjistila, jak se tam žije. A potom samozřejmě spoustu dalších míst. Asi budu opak toho, co jsem bývala dřív - odmítala jsem jet do Prahy, protože je daleko (400km) a dnes bych cestovala a cestovala.

15 Oh, Haney | creeper Oh, Haney | creeper | Web | 26. srpna 2013 v 17:51 | Reagovat

Nejdřív jsem klikla na odkaz tvého blogu abych ti poděkovala za milý komentář, což tedy děkuji. A přečetla si tvé články. Bylo tak hrozně příjemné zjistit a číst tvojí cestu do Vietnamu! Já jsem se narodila v Česku, dokonce považuju spíše češtinu za mateřský jazyk. Občas mám pocit, že bych se za to měla stydět. Ale pořád vím co se sluší a patří ve vietnamské kultuře. Je to uplně jiné než tady v ČR a je užasný číst, že to bereš takhle - co se týče soukromí teda vlastně "nesoukromí" :D Máš skvělé články, hodně štěstí do života! :)

16 Anne-chan Anne-chan | Web | 24. ledna 2014 v 14:52 | Reagovat

Mě přijde že oni vlastně ať mají co mají tak přes to jsou šťastnější a líbí se mi to, teda takhle líbí se mi to, jak berou život, ne jako my. Z Asijských států mám nejraději Japonsko, alespoň mám i možnost trochu porovnávat. Taky bych se někdy chtěla podívat někam blíž k nim a lépe poznat jejich zvyky a všechno *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015