Střípky z Vietnamu, 1.díl: Soukromí

10. srpna 2013 v 12:30 | hogreta |  Vietnam
Soukromí v této zemi není. Prostě neexistuje. No dobře, abych nebyla tak přísná - mohla jsem se zavřít na záchodě. Na záchodě, který nešel moc zavírat a stejně mezi dveřmi a futry vznikala mezera.
Na tohle si musí člověk zvyknout. Evropan má ze začátku pocit, že se zákonitě musí brzo zbláznit. Všude jsou lidé a všichni s vámi pořád něco řeší. Místy je to docela unavující, ale zvyknout se na to dá.


Jestli mě něco opravdu zarazilo, tak to, že Vietnamci, pokud jsou doma, prostě nezavírají dveře. Žádné, dokonce ani ty vstupní. Je strašně zvláštní večeřet, když dva metry od vás na ulici procházejí lidé a vidí vám doslova do talíře. Tedy vlastně do misky. Nebo se díváte na televizi a kdokoli se může na ulici zastavit a dívat se chvíli s vámi. Občas jsou otevřené dveře nepraktické například kvůli klimatizace, ale i to je vyřešené tím, že vstupní dveře jsou často přes celou přední zeď, jsou zavřené a jsou celé prosklené. Takže z hlediska soukromí je to stejné, jakoby tam vůbec žádné dveře nebyly.
Prosklené dveře jsou často také mezi pokoji, což je ale docela běžné i u nás. Co už u nás tak běžné není, tak to, že se neklepe. Možná, že někdo klepe, ale já osobně jsem nikdy nikoho klepat neviděla. Takže když už jste chvíli sami v nějakém pokoji, musíte počítat s tím, že kdykoliv může kdokoli vejít. A když už ne vejít, tak se alespoň přes sklo podívat, co tam tak zrovna děláte. Je tedy jasné, že tam nemůžete dělat vůbec nic. Jistota je převlékat se při zhasnutém světle. Když na sebe nevidíte sami, nemůže na vás vidět ani nikdo jiný. Ale může se stát, že skončíte s pyžamem naruby.

Soukromí narušují i neohlášené návštěvy. Představte si situaci, kdy si trochu přispíte (ve Vietnamu to znamená "vstanete po sedmé ráno"), jdete se osprchovat, pak ještě s mokrými vlasy v půl osmé ráno vstoupíte do "obýváku" - a bum, je tam deset cizích lidí. Návštěva. Návštěvy mohou přijít kdykoli a v jakémkoli počtu. Nezáleží na tom, že zrovna chcete dělat něco jiného. Naštěstí toho návštěvy moc nevyžadují, stačí jim sklenička vody, šálek zeleného čaje a nebo třeba nějaké ovoce.
Ani když jdete po venku, nemůžete čekat, že byste si pročistili hlavu. Pokud vás nezajede nějaká motorka, tak vás přejede kolo nebo taxík. Ne, dělám si srandu. Když půjdete konstantní rychlostí, nepřejede vás nic, ale klid od lidí mít rozhodně nebudete. Jsou všude a je jich hrozně moc. A pokud navíc vypadáte "bíle" jako já, tak se na vás ti lidé budou i otáčet a volat na vás něco lámavou angličtinou. Děti budou doslova toužit po tom, aby u vás vyvolaly nějakou reakci, takže pobíhají kolem a volají: "Hello, hello!" Když dostanou odpověď ve formě vašeho "hello", jsou v sedmém nebi. Menší děti (ty, které ještě angličtina naprosto nepolíbila) na vás alespoň mávají. A pokud s sebou máte někoho, kdo už tak bíle nevypadá, budou se ho všichni ptát, odkud-že to vlastně jste. Dokonce se mi stalo, že mě zastavily na ulici nějaké slečny (mohly být stejně staré jako já) a chtěly se se mnou vyfotit. Ale musím říct, že byly přátelské.

O soukromí se nedá mluvit ani co se týče vašich věcí. Já osobně bych si například nikdy nedovolila jít pro něco do kabelky své mamky, takže když mě mamka od přítele požádala, abych něco vytáhla z její kabelky, připadala jsem si hrozně divně. Ale to je jen maličkost. Pokud jste dítě Vietnamců, může se stát, že vám polezou úplně všude. Může se stát, že někdo z rodiny bude potřebovat peníze, takže otevřou vaši peněženku a peníze si prostě půjčí (nebo vezmou). Může se stát, že vám polezou i do šuplíku se spodním prádlem. Takže mě ani nepřekvapilo, když jsem jednou večer otevřela svůj deník a na první stránce byl obrázek, který jsem rozhodně nekreslila já - nakreslila to naše kamarádka, Vietnamka o rok starší než já. Nevadilo mi to - zaprvé proto, že v tom deníku stejně nemám nic tak osobního, takže mi nevadí, když ho někdo čte, a zadruhé proto, že jsem tam všechno (až na pár slovíček a jmen) měla napsané v češtině. Ale je mi jasné, že kdybych byla patnáctiletá Vietnamka, deník bych zamykala na tři západy a dávala ho pod uvolněnou parketu v podlaze.

I když to všechno zní šíleně, opravdu se na to dá zvyknout. Taky se tím naučíte využít každé minuty, kterou máte sami pro sebe a nebo třeba pro svého přítele. A to těch minut denně opravdu moc nemáte. Časem vám to ani nepřijde divné a naopak vám bude smutno, když náhodou někde budete sami.



Nezapomeňte si přečíst i článek o prvních dojmech po návratu z Vietnamu:
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Klepou tvoji rodiče, když chtějí vstoupit do tvého pokoje?

Ano, zaklepou a počkají, než je vyzvu, aby vešli 16% (29)
Ano, zaklepou a hned vstupují 21.5% (39)
Ne, automaticky vstupují 54.7% (99)
Ne, ani nemám dveře 7.7% (14)

Komentáře

1 leniile leniile | Web | 10. srpna 2013 v 12:53 | Reagovat

Tak zrovna tohle mně hrozně vadí. Nedokážu si představit, že by přišla neohlášená návštěva, lidi mi viděli do bytu nebo nezaklepali před vstupem. Zvyknout se dá, ale asi by mi to šlo ztuha :D

2 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 10. srpna 2013 v 12:59 | Reagovat

Tohle bych nemohla. Je pravda, že mám prosklené dveře, ale jsem na svoje soukromí hodně citlivá. Nicméně na druhou stranu je to dobré v tom, že si navzájem věří. Musím říct, že v tomhle je Japonsko úplně odlišné. ^^

3 Houbička Houbička | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 13:04 | Reagovat

První otázka, která mě napadlo po přečtení prvního odstavce: A jak se tam dělají děti? :DD

Já se bojím, že bych si nezvykla. I doma mi vadí, když mám někoho v pokoji a neusnu, když nejsem v místnosti sama. Hrozně mi vadí lidé.
Ale stejně bych to nějak zkousla. Dočasně, třeba na měsíc. Poznat takhle cizí kulturu musí být fascinující. A když jedu jinam, musím se přizpůsobit....

Děkuji Ti za vyprávění zajímavých zážitků. :) Myslím, že nejen pro mě je to velmi obohacující.

4 Luné Luné | Web | 10. srpna 2013 v 13:45 | Reagovat

Páni, tak tohle bych opravdu nečekala. Prosklené dveře a žádné soukromí (ani v deníčku, božínku, já bych se raději zahrabala do země!).. jsi šikovná, že jsi to tam vydržela :)
Ale věřím, že Vietnam je taktéž krásná země a těším se na tvé další vyprávění!

5 Zzz Zzz | 10. srpna 2013 v 13:51 | Reagovat

To bych nezvládla. Já soukromý potřebuju a jak. To jsi dobrá, že si to tam zvládla.

6 Babe Babe | Web | 10. srpna 2013 v 14:33 | Reagovat

Těšim se na další články.)

[3]: Asi když je tma a všichni spí. Pořád je ale určitě možnost, že tě v tom vyruší návštěva :-D.

7 Ell Jones Ell Jones | Web | 10. srpna 2013 v 20:43 | Reagovat

Úžasný článek, musí být vážně úžasné poznat jinou kulturu. Ale já bych to nepřežila. Neumím si to představit. A aby mi někdo hrabal do deníku tak bych ho asi zabila.
Těším se za další článek.

8 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 10. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

Teda tak tohle bych vydržela maximálně pár dní a potom bych potřebovala pár dní jen pro sebe.. :D Ale je asi pravda, že když se člověk octne někde, kde je tohle všechno prostě normální, tak se nějak přizpůsobí..

9 Ildichan Ildichan | 10. srpna 2013 v 22:01 | Reagovat

Ahoj, chcem sa spýtať: bola si na niečo také aj pripravená, či ani nie? :D predsalen Vietnamci v ČR A SR a tí vo Vietname sú rozdiel :D

10 Julie Julie | 10. srpna 2013 v 22:53 | Reagovat

BTW I když nepíšu moc často komentáře, věř, že si nenechám ujít žádný tvůj článek   už cca od začátku tvého blogaření. Moc ti fandím a fakt jsem se těšila až se podíváš do Vietnamu. Na tvoje postřehy a názory!:)

11 hogreta hogreta | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 0:15 | Reagovat

[9]: Tak připravená jsem na to trochu byla, přece jenom jsem s přítelem už téměř šest let, takže za tu dobu jsem toho měla možnost postupně poznat z jeho kultury a způsobu života spoustu a nebyl to pro mě až takový šok. Přítel tady totiž není odmalička, část základní školy prožil ve Vietnamu a tedy se dá říct, že je ještě pořád mnohem víc Vietnamcem, než Čechem (což se o některých Vietnamských dětech, které vyrůstají celý život tady, už někdy nedá říct, ty už jsou často myšlenkově spíš Čechy). Ale přítel doma žije jako normálně jako Vietnamec (teda až na ty otevřené dveře:-D). Jo, myslím, že jsem na to byla docela připravená:).

[10]: Děkuji, moc mě těší, že mám věrné čtenáře:). Vždyť pro čtenáře to tu mám, bez vás bych to svoje psaní musela zabalit. Fakt si toho moc vážím:).

[3]: Mno, děti se dělají až po svatbě - a to už manželé mohou spát spolu v jednom pokoji a na jedné posteli. Do té doby jakákoli snaha "dělat děti" prostě musí trvat maximálně pět minut :-D. Ale tak jak kde, například studenti, kteří studují v jiném městě a tedy nebydlí u rodičů, mají poměrně dost příležitostí a možností. Jednou z nich jsou i hodinové hotely. Celkově je něco jiného, když bydlíte ve větším městě, a něco jiného je, když bydlíte na vesnici. Ti z města mají v tomhle soukromí víc. Ale to je tak asi i u nás, ne? :)

12 hana hana | E-mail | 11. srpna 2013 v 13:12 | Reagovat

První týden návratu do Čech je jako kdybys byla někde na pustém ostrově.Pro mě to byl nezvyk,na ulici ani noha,žádný kolo,žádná motorka...úplnej klid.Dost lidí na mě pokřikovalo spíš Francouzsky,když sem jim řekla,že sem z Čech tak projistotu nasadily Ruštinu.Taky se mi stávalo,že mi děti na vesnicích sahaly na vlasy jestli je mám pravý a nebo mám paruku :-)

13 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 12. srpna 2013 v 13:07 | Reagovat

Jsi fakt dost dobrá, že sis na tohle zvykla to já bych fakt nemohla. Mě vadí to, že mam pokoj s bratrem a nemam jako holka skoro žádné soukromí ještě abych neměla dveře nebo je měla prosklené. No já bych to osobně nevydržela.

14 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 12. srpna 2013 v 20:25 | Reagovat

U nás doma se taky neklepe :D Máma vždycky říká, že ve svém bytě klepat prostě nebude a my už si tak nějak zvykli. Ale mít prosklené dveře by už bylo fakt moc, to bych asi vůbec nezvládla :D

15 HSon HSon | 13. srpna 2013 v 5:54 | Reagovat

Blogy moc nectu, ale na ten Tvuj cas od casu zavitam. Kdyz jsem zjistil, ze letis do Vietnamu, moc jsem se tesil, az se podelis o svoje dojmy z navstevy teto pro Evropana jiste velice exoticke zeme. Mnoho veci, ktere pises, na Vietnam sedi, ovsem nemyslim si, ze se daji vsechny tve postrehy a zazitky generalizovat pro cely Vietnam, takze jenom par mych nazoru k tvemu clanku...

Soukromi... Je pravda, ze tu lide na klepani moc zvykli nejsou, nicmene chce-li nekdo chvilku byt sam, neni problem dvere zamknout. Se prosklenymi dvermi jsem se tu tedy (krome u restauraci a obchodu) jeste nesetkal. Kdyz uz ma nekdo vchod pres celou predni zed, vetsinou se daji pres tento vchod stahnout kovove mrize. My v dome (at uz v tom ve meste, odkud pochazi muj otec, nebo v tom na vesnici, odkud zas pochazi moje mamka) taky nemame jedine prosklene dvere. Vlastne nemame prosklena ani okna. Jsou tam jenom drevena dvirka, ktera se daji zevnitr zavrit. Ta slouzi zejmena k tomu, aby dovnitr neprselo, aby do pokoje nemohl nikdo koukat, nebo pripadne take aby neunikal chladny vzduch z klimatizace. Nemohu ani souhlasit s tim, ze by u nas nekdo nekomu bez dovoleni sahal na jakekoliv veci, natoz aby prohrabaval cizi kabelku ci penezenku. Kdyz si chce nekdo neco prohlednout nebo pujcit, vzdy se zepta.

To, ze navsteva nemusi byt vubec ohlasena, vlastne neplati jenom pro Vietnamce ve Vietnamu, tak to chodi i u Vietnamcu, kteri ziji v Cesku. A to, ze te kvuli tvemu evropskemu vzhledu klidne nekdo zastavi, aby si s tebou pokecal nebo se s tebou dokonce vyfotil, tomu se ve Vietnamu tez nevyhnes :-) Lide jsou tu zvidavi a beloch je pro ne proste exotika ;-)

16 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 13. srpna 2013 v 7:05 | Reagovat

Občas mě to pobavilo, ale v tvé kůži bych asi chtít nechtěla být, ale možná taky něco zažiji.
Všude samí lidé a já se velkým skupinám vyhýbám, to by asi pro mě nebylo a soukro mí mám občas taky rádda.

17 Linda Linda | 13. srpna 2013 v 8:25 | Reagovat

[15]: Ahoj, jsem taky Vietnamka a když si tak čtu ten tvůj komentář, tak si říkám, jestli to není i tím, že jsi kluk. Moji rodiče jsou mi schopni ve své přehnané starostlivosti vlézt klidně i do toho zmíněného šuplíku se spodním prádlem. Ve Vietnamu také nemáme prosklené dveře, ale je pravda, že je naši nechávají celý den otevřené. Zamknout se v pokoji také nemůžu, protože to by pak všichni řešili, co jsem tam dělala, že jsem se zamkla. A kdybych se tam zamkla ještě s někým, pravděpodobně by mě vydědili. Takže já mám možná ještě méně soukromí, než je popisováno ve článku :-(.

18 Ajka Ajka | Web | 13. srpna 2013 v 17:09 | Reagovat

Článek mě moc pobavil, opravdu jsi to napsala vtipně a výstižně! Vždycky jsem toužila pdjez do Asie a poznat tyto vzdálené kraje. Myslim si však, ze kdybych bydlela v hotelu, nebylo by to takové. Přeci jen, když jsi bydlela v rodině, mohla jsi kulturu a zvyklosti poznat na vlastní kůži. Co se týče soukromí, obdivuji tě, že jsi to takto zvládla, já už bych se po chvíli zbláznila i přesto, ze jsem hodně společenský člověk a nevadí mně být mezi lidmi :)

19 Fidorka Fidorka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 22:54 | Reagovat

Na tvém blogu jsem poprvé a určitě ne naposledy. Článek mě tak zaujal, že jsem pročetla všechny komentáře s nadějí "že se dozvím víc". Moc se těším na další díl, určitě si ho přečtu :))

20 Kerr Knock ^_^ Kerr Knock ^_^ | Web | 13. srpna 2013 v 23:50 | Reagovat

Páni, muselo to tam být hrozně zajímavé, docela mě navnadil tvůj článek.. I když já bych nikdy do vietnamu nejela. krom maličkostí, jakože mi smrdí jakékoliv jejich jídlo, mám jich dost, protože je každý den vidím na stánkách ve městě a prostě bych tam nejela, dalším takovým záporným důvodem je i právě to, že bych tam neměla čas sama pro sebe. Už to říkalo víc lidí. Já jsem člověk, který je rád obklopen ostatními, ale je taky rád sám. Proto si nedokážu představit žít ve Vietnamu. Ale pokud bych měla možnost, jela bych se tam podívat, třeba bych na to razantně změnila názor :)

21 Božena Božena | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 11:37 | Reagovat

:D tak to je moc! :DD konečně nějaký blog u kterého jsem se zasmála.. už od rána hledám všude možně něco co se dá číst a je v tom trochu humoru :D Ty máš přítele Vietnamce? :) jinak obdivuju tě, nebo já bych to asi tak bez oukromí nedala :D

22 Adéla Šimáčková Adéla Šimáčková | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 0:36 | Reagovat

To bych asi nedala. Já potřebuju hodně soukromí a tohle by mě asi zabilo.
Napsala jsi to hezky a vtipně, konečně zase něco dobrého na počtení.
Těším se na další díly :)
+ taky úžasný fotky

23 LoveShy LoveShy | Web | 15. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Panejo, to je hodně zajímavý a trochu i nepochopitelný, že to někde na světě je skoro úplně naruby jak u nás :). Je to super poznat cizí kulturu, zajímalo by mě, jestli by sis zvykla tam žít nebo jestli bys nemohla a prostě chceš být tu. Jsem zvědavá na další články!

24 Kája Kája | Web | 22. srpna 2013 v 8:45 | Reagovat

Uch, tak to sklo by byl asi pro mne velký problém. Nebo nečekané návštěvy. A ještě tak početné! Ne že bych měla něco proti návštěvám, ale nesmí být často a jsem ráda, když nakonec odejdou. :D

A co se týče klepání rodičů, ehm, tak se u nás nic takového neprovozuje, jelikož se nesmíme zavírat...

25 Jung Je Yoo Jung Je Yoo | Web | 28. srpna 2013 v 23:35 | Reagovat

Páni ty dveře mě překvapili, ale jelikož já sama nemám do pokoje dveře tak by to takový problém nebyl.

26 Elis Elis | Web | 5. září 2013 v 20:42 | Reagovat

Bože, ja nie som žiadný ľudomil, mám rada svoj priestor, v ktorom môžem byť, odrezaná od okolia. Panebože, ja by som nemohla žiť ani v byte, už len preto že hneď cez uličku sú ďalší ľudia. Ale do Vietnamu by som chcela ísť, Ázia je úžasná a chcem ju precestovať komplet :3 Hlavne Japonsko <3

27 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 6. září 2013 v 7:51 | Reagovat

Nuž, som zo Slovenska a bývam na Slovensku, no niektoré veci mi prídu tak známe...
To moja mama neustále necháva dvere otvorené (našťastie nie tie vchodové, ale tie do izby), stále nadáva, keď ich stále a stále dookola po nej zatváram, dokonca aj v kúpeľni, keď sa nesprchujem, tak, že načo zatváram dvere...A klopanie? To asi vôbec nepozná, vojde mi do kúpeľky zakaždým a keď sa nezamknem tak proste smola...a chvíľky s priateľom sa u nás doma stali totálnou katastrofou, pretože nielenže k nám neustále liezla či skôr doslova vtrhla bez zaklopania, ale ešte jej vadilo, že sme k sebe pritúlení (vraj je to nenormálne...neviem no, že by pre páry bolo nenormálne pozerať telku v spoločnom objatí? To je mi novinka :D).
A veci...no, ja by som tiež mame veľmi neprehrabovala veci ak niečo vyslovene nežiadala (teda kabelku a tak...veci na šitie a podobné blbosti som prehrabávala vždy :D), no ona nikdy nemala problém liezť do mojich vecí a to dokonca aj do denníku, čo mne osobne príde ako vrchol neslušnosti -_-
Tým článkom o láske si mi zase pripomenula, ako sme aj my boli v podstate nútení vyhľadať si nejaký ten hotel, inak sa o súkromí nedalo nikdy ani hovoriť.

Inak skutočne zaujímavé články, je fajn sa dozvedieť niečo nové a pobyt vo Vietname musel byť vážne niečo. Trochu aj závidím, tiež by som raz niekde tak cestovala. :)

28 Kate Kate | Web | 14. října 2013 v 19:17 | Reagovat

No jo, asi je to o zvyku. :D

29 Anne-chan Anne-chan | Web | 24. ledna 2014 v 14:55 | Reagovat

Jéj tak tohle by mi asi dalo co proto.. xDD jsem zvyklá být většinu dne sama a po čase mi začne společnost lidí vadit.. Ty děti museli vypadat roztomile xDDD

30 Gábi Gábi | 6. února 2014 v 6:25 | Reagovat

A jak je to tam ze sprchami?tam soukromí máš?V létě poletím do Vietnamu,tak se toho chci dovědět co nejvíc.Projedeme celý Vietnam a budeme přespávat u rodin z města i vesnic.proto mám trochu divnou otázku...Přemýšlím nad tím, jak to mám udělat z holením:D používám epilátor,ale vzhledem k tomu, že na vesnicích bych asi neměla plýtvat elektřinou(kvůli chudobě),tak uvažuju nad žiletkama,budu tam mít vůbec příležitost a sokromí zhodit srst z nohou?taky mě zajímá to oblékání.jsem holka obdařená a nebojím se to ukazovat,nemám se za co stydět takže hojně využívám hlubokých výstřihů a minisukní,není to tam nevhodné? o průhlednosti letních šatů se ani nebavím....a když mi nevadí že mě někdo u přeslékání sleduje  a nebudu to řešit,nevyvolá to nějaké rozpaky?a ještě poslední věc, opravdu tam neexistuje míst(třeba na pláži,nějaký parčík nebo cokoliv) kde bych byla aspoň na 10 min. sama?budu to totiž potřebovat...

31 Skelly Skelly | E-mail | 30. července 2014 v 18:16 | Reagovat

Jsem docela společenský člověk, ale toto bych asi nemohla, protože si potrpím i na soukromí. Že si lidé bez klepání vejdou do místnosti, jsem celkem zvyklá, i když u nás se klepe. Co se týče prohlížení věcí, tak na to jsem háklivá, je to jako kdybych byla potenciálně podezřelá já nevím z čeho a připadá mi to drzé. :D Stejně tak chvilky s přítelem, za 5 minut se nic stihnout nedá a na "dělání dětí" po svatbě čekat nehodlám, nechci kupovat zajíce v pytli. :-D  Ale je to velice zajímavý článek a dobře se mi četl, píšeš poutavě a člověk se rychle začte. :-)

32 Jan Jan | 26. června 2015 v 15:46 | Reagovat

Myslím, že bych přežil všechno. Kromě deníčku a vstupování bez klepání. :-D

33 honza honza | 6. listopadu 2016 v 23:01 | Reagovat

úplně tě chápu sám jsem Vietnamec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015