Červen 2013

Můj názor na přátelství mezi mužem a ženou

26. června 2013 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Tak nějak obecně se říká, že přátelství mezi mužem a ženou existuje - a kdo tvrdí že ne, ten ho ještě nepoznal. Ale za sebe si myslím, že to zase tak jednoduché nebude.

Já se totiž domnívám, že opravdové přátelství mezi mužem a ženou neexistuje. Pár výjimek asi bude:
- alespoň jeden z nich je homosexuál
- jsou oba asexuálové
- jsou blízcí příbuzní
- vyrůstali spolu jako sourozenci
- jsou oba dva šťastně zadaní a zároveň jsou oba zásadoví a 100% věrní
Možná by se daly vymyslet i další výjimky. Neberte to špatně. Každý totiž chápe slovo "přátelství" trochu jinak. Ukážu vám tedy, jak přátelství chápu já.

Podle mě je přátelství vztah mezi dvěma lidmi, kdy se ti dva navzájem mají rádi, rádi spolu tráví čas, pomáhají si, podporují se - ale absolutně se navzájem nepřitahují. A to ani z jedné strany. Když má kluk "nejlepší kamarádku" a ve chvíli, kdy by mu kamarádka nabídla partnerský vztah nebo sex a on by přijal, tak to podle mě nemohla být nejlepší kamarádka. Myslím, že přátelství je vztah hodně příbuzný sourozenecké lásce. Při pomyšlení na jakýkoli sexuální kontakt s takovou osobou by se dotyčnému měl zvednout kufr. A to přesto, že tato osoba může být fyzicky krásná a i přes to, že ji má dotyčný fakt moc rád.

Takže jde asi taky odvodit, že neuznávám kamarádství s výhodami. Ve chvíli, kdy jsou tam ty "výhody", tak už to přece není kamarádství. To už je potom spíš milenecký vztah, ne? Takové přátelství podle mě ani nedává moc smysl. Když si s tím druhým rozumím natolik, že ho můžu považovat za nejlepšího přítele, a zároveň mě přitahuje natolik, že s ním spím, proč s tímto člověkem rovnou nechodím? A koho vlastně ještě hledám? Prince na bílém koni? V partnerském vztahu jde přece především o porozumění. Když už si najdu někoho, s kým si rozumím a zároveň mě přitahuje, tak s ním přece nebudu kamarádka. Co bych pak očekávala od "opravdového" partnera, když ne tohle?

Schválně se podvíjete na toto video:

Podle toho soudím, že holky obecně přátelství chápou trochu jinak než kluci. Pokud mají nejlepšího kamaráda, tak ho stále považují za nejlepšího kamaráda i přesto, že ví, že on k nim třeba něco cítí. Ale v tuhle chvíli to já už za nejlepší kamarádství nepovažuji. Nejlepší kamarádi by neměli mít postranní úmysly - a to ani v představách.

Myslím si, že když muž a žena tráví společně hodně času, tak je jen otázka toho času, kdy jeden z nich začne k tomu druhému cítit něco víc. A už ani tak nezáleží na tom, jestli (si) to někdy přizná.

Co si o tom myslíte vy?
Máte nejlepšího přítele, který je opačného pohlaví? Měly jste někdy přítele, do kterého jste se zamilovaly a nebo se on zamiloval do vás? Jste si na 100% jistí, že svého nejlepšího přítele nepřitahujete?
Věříte na taková přátelství?

Jak se sestavují televizní noviny

20. června 2013 v 13:30 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Teda ne že bych u toho někdy byla, já o tom popravdě nevím vůbec nic. Ale po několikaletém sledování televizních novin na komerčních televizích si troufám říct, že začínám tušit:-D...

1. Hlavní zpráva dne
Je důležité si určit, co je nejdůležitější, a tím pak zabít alespoň dvacet minut. Ať už je to politická situace, povodně, vražda náctileté dívky, nešťastná bouračka... Čím horší zpráva, tím lepší, nikdy nemůžeme určit za hlavní zprávu něco pozitivního. Celkově by si divák měl od televizních novin odnášet pocit, že by si měl hodit smyčku.

2. Reportáže z akce
Pokud reportáž přináší nějaké aktuální informace "živě", pak je důležité mít redaktora v terénu. Pokud jsou to zprávy o povodních, reportér musí stát uprostřed zatopeného území. Pokud je to zpráva o demonstraci, pak musí stát hned vedle demonstrující skupiny. Pokud se něco stalo v kravíně, musí sedět na krávě. Chápete, ne? No a když už není nic akčního k točení, tak toho reportéra musíte alespoň postavit před hnusná stará vrata, za kterými se "to akční" stalo. Docela by mě zajímalo, jak to funguje v praxi. To se v nějakých Kotěhůlkách někdo picne a chudák reportér pak musí přes celou republiku, postavit se před vrata přímo v Kotěhůlkách a tvrdnout tam celý den (ranní zprávy, polední zprávy, odpolední zprávy, večerní zprávy, rychlé zprávy,...) ? Vždyť nikdo nepozná, pokud tam není adresa, jaká hnusná stará vrata to jsou.

3. Zpráva o počasí
Někdy mám pocit, že se pořád něčemu divíme. Když je zima, divíme se, že je zima. Divíme se všichni - lidi na ulicích, silničáři, úředníci, ... Jak je možné, že jsou v lednu mrazy? Když je teplo, divíme se, že je teplo. Jak je možné, že je v červnu vedro? Zprávy, ve kterých není alespoň jedna zpráva o "strašně překvapivém počasí", jakoby nebyly. Taky je fajn se zeptat na názor lidí: bezdomovce, jestli mu není v lednu zima, maminky s dítětem, jestli ji v červenci není vedro. Bezdomovec zcela překvapivě odpoví, že je pěkná kosa a musel se namazat slivovicí, maminka překvapivě odpoví, že je hrozné horko a musely se i s děťátkem namazat, aby se nespálili. Upřímě netuším, co bych odpověděla, já, kdyby ke mě někdo přistoupil a zeptal se, co říkám na počasí. No, je vedro. No, je zima. Co se na to taky dá říct, že. Ale diváky zajímá názor obyčejných lidí, takže to moje "no, je vedro" nebo "no, je zima", se ve zprávách stává neuvěřitelně zajímavou informací.

4. Příběh ze života
Opět platí, že čím smutnější a depresivnější, tím lepší. Žena, která umírá na pět nemocí, manžel ji zemřel při pádu letadla, má deset dětí z čehoš tři jsou postižené a nemá peníze - tohle je přesně příběh do televizních novin. Ale když není nic extrémního, stačí i něco obyčejnějšího, třeba houbař, který zrovna našel v lese tááááákhle velkého hřibáka.

5. Příběh o zvířátku
Pejsek, který stratil páníčka a šťastně se - díky divákům televizních novin - vrátil do rukou svého majitele. Pejsek, který byl nešťastně uvázaný v lese, někdo ho zachrání a všechno má šťastný konec. Travič, trapič zvířat - to všechno se dá do této kategorie také zařadit. Pokud se náhodou stane, že něco provedlo zvíře - třeba pokousalo malé dítě - pak není problém zařadit tuto zprávu k bodu 4. - tedy k příběhům ze života. Ale zpráva o nešťastném zvířátku by prostě neměla chybět. Pro ty, kteří si tento bod vezmou příliš osobně - já nikde nepíšu, že schvaluji, aby se zvířata trápila. Mám zvířata moc ráda, kdybych mohla, klidně si domů dotáhnu i tu "nejodpornější potvoru" a za svůj život jsem měla spoustu zvířat. Prostě si myslím, že je sice smutné, že někdo utrápil psa, ale mnohem smutnější je, když někdo utrápí člověka. A taky si myslím, že jsou určitě zprávy, které se kvůli takových reporáží do vysílání nedostanou, i když mají mnohem větší informativní hodnotu.

6. Něco originálního
Teď přicházíme k poslednímu bodu. Aby se zprávy různých televizí od sebe nějak odlišovaly, musí mít nějaké originální rozlišovací znaky. Ať už se jedná o "borce na konec", "zvířátko na konec", "hvězdný bonz" nebo něco podobného.


Závěrem bych asi dodala, že si nebudu hrát na pozéra, který se na nic takového NIKDY A ZA ŽÁDNÝCH okolností nedívá. Dívám. Naprosto v pohodě se dívám na komerční televize, protože jedno se jim nedá upřít - podávají informace pro nenáročné či jednoduché diváky. A mně se teda po celém dnu často už prostě vůbec nic nechce, natož přemýšlet. A s ledovým klidem si jako kulisu pustím nějaký nenáročný (a tím pro diváka zajímavý) program. Proč ne. Musím uznat, že ti lidi, kteří zprávy dělají, je dělají skvěle - dělají přesně to, co se od nich čeká. Sledovanost mají obrovskou. A co na tom, že na to polovina lidí nadává, když se na to pak stejně dívají a nebo to mají alespoň puštěné?

Mám tu nejhodnější mámu na světě

11. června 2013 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
V dnešní době je moderní na rodiče hlavně nadávat. Co všechno nám zakazují, jak nám ničí život. Málokdo si uvědomuje, že 99% zákazů pramení ze strachu, že o nás přijdou, že se nám něco stane a nebo že si zkazíme svůj vlastní život. Takže tenhle článek bych chtěla věnovat mámě.
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015