Únor 2013

Jak přibrat?

24. února 2013 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Tříčtvrtina z vás si teď myslí, že jsem se úplně zbláznila, pravda je ale taková, že pokud je někdo hubený, tak přibírání je často ještě složitější, než hubnutí.


Když člověk hubne, musí se trošku omezit a jíst to, co je zdravé a ne moc kalorické - ale zároveň tak, aby neměl hlad. Přibírání je složitější především v tom, že když je člověk plný, tak dostat do sebe další kalorie je v tu chvíli nemožné - když se přejím, tělo se brání a pozvracím se. Takhle zdravé tělo funguje a je velmi obtížné mu vysvětlit, že jsme se přejedli zcela dobrovolně. A když se najíme až k prasknutí, tak to rozhodně není dvakrát příjemný pocit. Navíc - když má člověk rychlý metabolismus, může se stát, že má pocit, že "žere jako prase" - a nic, kila se prostě nehnou. Takže to musí jít jinak.

Nějak nám to tady blbne

11. února 2013 v 21:00 | hogreta |  Z deníčku
Asi nejsem sama (?), komu v posledních pár dnech řádí na blogu duch, který navíc pravděpodobně posnídal vtipnou kaši. Občas nějaký ten článek zmizí, pak se zase objeví, pak zase zmizí komentáře k nějakému článku, pak se z nich objeví půlka, pak zase zmizí,... - co se to tady děje? Ale nebojím se, snad to dá někdo brzo do pořádku. Dávám tady tedy odkazy na nejnovější články, kdyby zase náhodou něco zmizelo. A jestli zmizí i tento článek, tak to vzdávám a nezbývá mi (a asi ani vám) nic jiného, než čekat.

Dále bych vás chtěla pobídnout, abyste se nebáli dále komentovat. Zmizelé komentáře jen z nějakého důvodu nejdou vidět na blogu, ale v administraci je všechno tak, jak má, takže váš komentář rozhodně do černé díry nepropadne a já si ho ráda přečtu.

Nejnovější články:

Když už jsem tento článek zařadila do této rubriky, asi bych taky měla říct, co se děje u mě. Dneska jsem byla poprvé ve čtvrtém semestru ve škole. Měla jsem tři přednášky, z čehož jedna byla čtyřhodinová. Vydržela jsem na ní asi půl hodiny. Déle se to fakt nedalo. A co jsem místo ní dělala? Šla jsem do knihovny, vyplnila nějaký papír, zaregistrovala se, našla skripta k tomuto předmětu (na tu přednášku totiž už asi ani nepáchnu), podívala se po knihovně, pak jsem jela s přítelem na oběd do restaurace, pak na kafe, pak domů - a přišla jsem domů a zjistila jsem, že ti chudáci na té přednášce ještě neskončili. No uznejte, nevyužila jsem ten čas lépe?

Takže já se teď jdu učit, ať nejsem zítra za úplného blbečka. Nějak budu muset proniknout do C# a .NET, a taky mě zítra čeká teoretická informatika. Už se děsně těším :-D.

A co vy, jak ve škole válčíte? A taky vám blbne blog?

Chúc mừng năm mới 2013!

9. února 2013 v 18:00 | hogreta |  Vietnam
Šťastný Nový rok!

Tet Nguyen Dan neboli Festival prvního dne ohlašuje začátek nového lunárního roku a představuje nejvýznamnější svátek ve vietnamském kalendáři. Slavnost zvaná též zkráceně Tet však není jen klasickou novoroční oslavou, jak ji známe z kultur řídících se gregoriánským kalendářem, ale také dobou, kdy se rodiny scházejí, aby si tak do nového roku zajistily přízeň Štěstěny, a jednotlivé domácnosti vítají na svém prahu také duchy předků.

Výraz Tet pochází ze slova tiet, což je kolínko mezi částmi bambusového stonku, které charakterizuje představu přechodu. Před tímto svátkem se Vietnamci vydají vlaky, autobusy a letadly domů vyčistit hroby předků, vycídit rodinný oltář, vyrovnat staré dluhy a vařit. Do domů a chrámů jsou přineseny růžové a broskvové květy, které mají chránit před zlými duchy. Všude jsou k dostání bánh chung, koláčky z lepkavé rýže.

O novoroční půlnoci vyjádří rodina přechod modlitbami v obřadu Gia Thua. Prostřednictvím rituálu Gia Tien pozve zesnulé předky domů. Bůžek kuchyně, který sídlí v každém domě, předá zprávu Nefritovému císaři, nejvyššímu vládci taoismu, a rodina se modlí, aby zpráva byla příznivá.

Prvního rána předznamená první návštěvník každého domu, takzvaný první chodec, štěstí rodiny v dalším roce. Starší členové rodiny darují dětem lì xì (čti "ly sy"), peníze vložené do malých červených obálek. Nejbližší členové rodiny se celý den navzájem navštěvují. Druhý den se navštěvují vzdálenější příbuzní a třetí den se sejdou přátelé.

Bánh Chung
Příběh tohoto pokrmu je svázán s králem Hungem Vuongem VI., jenž zplodil dvaadvacet synů, z nichž každý byl právoplatným dědicem trůnu. Při výběru následníka jim král uložil, aby se vydali hledat do světa lahůdky, jaké dosud neokusil. Tomu, kdo se vrátí s nejchutnějším pokrmem, bude pak svěřena vláda nad královstvím. Jednadvacet z nich učinilo, jak jim král nakázal, ale jeden mladý princ, jehož jméno bylo Lang Lieu, zůstal v paláci, nemaje ponětí, kde by měl začít hledat. Trápil se tak dlouho, až se mu jedné noci zjevila ve snu přízračná bytost, která mu sdělila, že lidé nemohou žít bez rýže, a poté mu nadiktovala recept na bánh chung. Když král nakonec ochutnal všech dvaadvacet pokrmů, byl velmi zklamán oněmi jednadvaceti, které princové přivezli ze vzdálených zemí. Nakonec ochutnal rýžový pokrm Langa Lieua a užasl nad jeho lahodnou chutí. Když se dozvěděl o pomoci božské bytosti, udělalo to na něj velký dojem a jmenoval Langa Lieua následníkem trůnu.


A proč to vlastně všechno píšu? Podle lunárního kalendáře ve Vietnamu právě teď začal Nový rok. Takže pokud se vám nepodařilo dodržet letošní novoroční předsevzetí, máte ještě jednu šanci:).


Zdroje:
Nick Ray, Wendy Yanagihara. Vietnam. Praha: Svojtka & Co., s.r.o., 2006. ISBN 80-7352-395-7
John M. Fahey. Vietnam: Velký průvodce Nacional Geographic. Brno: Computer Press a. s., 2010. ISBN 978-80-251-2193-1

Tyto knihy velmi doporučuju každému, kdo má o zájem se o Vietnamu dozvědět něco více - ať už o dějinách, kultuře a nebo o nejzajímavějších místech.
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015