Na chvíli zpátky na střední

16. ledna 2013 v 23:00 | hogreta |  Z deníčku
Dnes jsem konečně napsala poslední zkoušku (i když uvidíme, ještě nemám výsledek) a po obědě jsem se vypravila na den otevřených dveří své bývalé střední školy.


Je to zvláštní. Procházíte stejnými chodbami, potkáváte stejné učitele, dokonce i svoje bývalé spolužáky. Najednou máte pocit, jako byste odtamtud nikdy neodešli. Že zítra ráno zase nastrkáte věci do tažky, dojedete do školy, posadíte se do svojí lavice a budete se modlit, abyste ten den nějak přežili. Že si zase váš spolužák vymyslí nějakou békárnu, kterou rozesměje celou třídu. Že v matice zase budete zírat na velmi rychle zaplňující se tabuli a budete opisovat tak šíleným tempem, že se vám na prostředníčku vytvoří mozol. Že češtinář zase vytáhne nějakou historku, u které budete padat pod stůl. Že do sebe o přestávce budete drtit poslední fyzikální vzorečky a pro jistotu si je napíšete tužkou na lavici. Že zase budete stát ve frontě u bufetu na párek v rohlíku a budete poslouchat, co si povídají všichni okolo. Že se o odpolední přestávce zase půjdete jako parta někam projít a nebo dokonce zajdete na jedno pivo...

Je zvláštní si uvědomit, že už je to všechno pryč. Na všechno zůstaly jen vzpomínky. Naše třída měla skvělé vztahy s většinou učitelů. Dnes jsem pár z nich na dvě minutky viděla, v rychlosti jsme prohodili "co nového" - a pak jsme šli každý někam jinam. Podali jsme si ruku, popřáli všechno nejlepší do budoucna - a nic. V tu chvíli si člověk uvědomí, že už tam nepatří. A když se podívá kolem sebe, zjistí, že na tu školu chodí čím dál tím mladší lidé. Ještě si vzpomínám, jak mi jako prvačce připadali maturanti velicí a tak dospělí...


I když člověk na většinu věcí nadával a ne vždy to byla procházka růžovým sadem, tak to bylo fajn. Asi mi trochu chybí ten kolektiv a osobní přístup učitelů ke studentům. Kdykoli jsem mohla za svou třídní učitelkou přijít s jakýmkoli osobním problémem. Když jsem chyběla ve škole, vždy se našla nějaká dobrá duše, která mi půjčila zápisy. Vždycky se s učitelem dalo nějak domluvit. V hodinách bývala i legrace. Teď na vysoké se stará už každý o sebe. Je moje věc, na kdy si napíšu předměty, jaké předměty si napíšu, jakého cvičícího si k nim vyberu, jestli na ně budu chodit a jestli je vůbec udělám. O osobním vztahu pedagoga a studenta se nedá ani mluvit, každý vyučující nás vyučuje maximálně půl roku jednou týdně. Dokonce neznám ani jména "spolužáků". Jak by taky, vždyť nás v prváku bylo téměř pět set. Já vlastně ani nevím, kolik mám teď spolužáků.

Jasně, vysoká škola má něco do sebe. Je skvělé být pánem svého času, moct si rozhodnout, kdy budu mít vyučování. Nebo je také skvělé, že teď budu mít téměř měsíc "prázdniny". Ale ty správná školní léta už prostě máme za sebou. A abych řekla pravdu, někdy je mi to docela líto...


Jaký jste měli (nebo máte) kolektiv ve škole vy? Co vám nejvíce chybí?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 giornale giornale | Web | 16. ledna 2013 v 23:34 | Reagovat

Taky bych se občas vrátila na střední, protože ten kolektiv byl úplně jiný. Na vejšce, i když je nás něco málo přes třicet, neznám všechny, protože o to nemají zájem, což je škoda. V prváku jsme dělali společné akce, ale teď už vůbec. Je to přesně, jak říkáš,každý jede sám za sebe a nikdo nedá nikomu nic zadarmo.
Já třeba mám rozvrh pevně daný kromě jazyku, kde jsem si mohla vybrat ze dvou vyučujících, ale nestěžuju si, mohlo to být daleko horší.

2 pukina pukina | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 9:14 | Reagovat

Máš pravdu, úplně ve všem. Na střední to bylo super. Ale kdybys tam ještě byla, tak by jsi teď nejspíš nepsala takový článek. Proto se asi posunujeme v životě dál, abychom si uvědomili, co hezkého jsme prožili. Ale vzpomínky nám nikdo nevezme a vrátit se v nich do školních let, můžeme vždycky... ;-)

3 Míša Míša | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 9:39 | Reagovat

Já jsem za ty dva roky, co jsem po střední, na ni ještě nepáchla. Moc dobře vím, že tam nepatřím.
Z nějakého důvodu se pomalu bojím tu školu vidět, vidět nějaké bývalé spolužáky, nebo snad učitele. Stejně tak jsem nebyla ani na žádné školní akci. Vlastně nevím pro, nějaký blok jsem si vypěstovala. Vídám se sem tam s někým odtamtud. Respektive jsme se jako parta ze třídy sešli 2x na grilování, bylo nás pět a bylo to fajn. Kdybych šla na sraz, kde bude 30 lidí, které jsem nikdy neměla nijak extra ráda, přišlo by mi to jako přetvařování. Vídám jednu kamarádku, se kterou jsem seděla. Studujem ve stejném městě a já jsem ráda, že ji mám. Jinak mám asi celkově více přátel na vysoké. Tam si z těch stovek lidí člověk vybere nějaké, kteří jsou mu blízcí, kdežto těch 30, se kterými jsem musela být 4 roky, byli jaksi nucení :)

4 PaPája PaPája | Web | 20. ledna 2013 v 22:03 | Reagovat

Tyjo, mě je z toho úplně smutno. Já jsem na osmiletém gymplu, ve čtvrťáku, a když si uvědomím, že jsem vlastně už v polovině, je mi ouzko. Ty roky zatím utekly taky rychle, jak pak utečou ty další?
Škola mě někdy vážně dost štve, a ty lidi v ní, to ani nemluvím. Ale už teď vím, že až z toho gymplu odejdu, budu jako bez duše. Už nebudu s těma lidma, se kterými jsem strávila nějakou tu část svého života. Už to nebude žádné každodenní drbání z kamarádkami, pošťuchování se z kluky ve třídě, vyhlížení starších kluků na chodbě a podobně... chci zůstat v tomhle věku. :)
Vážně super článek ;)!

5 Ell Jones Ell Jones | Web | 26. ledna 2013 v 10:24 | Reagovat

Já jsem ještě na základce (v osmičce) a už se hrozně teším na střední - až vypadnu z té naší školy. Ne, že by u nás ve třídě nebyl dobrý kolektiv, ale jsou dvě holky, které do něj nezapadly. A to jsem já a moje kamarádka. Nějak jsem si se spolužáky nesedla, jsou to takoví pubertální cvoci a já si připadám taková jiná - dospělejší. Jediný člověk s kým jsem si sedla je ta moje kamarádka a ostatní se na nás dívají jak na cvoky. Nemůžu se dočkat střední, chci jít na gympl, tak snad si s ostatními nějak lépe sednu a budu se mít s kým bavit.

6 glaciem glaciem | Web | 7. února 2013 v 11:06 | Reagovat

Jo, měla jsem úplně stejné pocity, když jsem se po několika letech na Vš zašla podívat zpátky na gympl.....

Trochu nostalgie.... :-|

7 zRzQa zRzQa | Web | 8. února 2013 v 20:41 | Reagovat

Tou fotkou jsi mi zase připomněla to, že do té "naší společné" školy za týden zase jdu, ach jo :D Ale tak já jsem v prváku a maturanti mi nepříjdou nějací "velcí". Mezi nimi je i můj bratr a nějak to prostě neprožívám. Ale moc fajn článek

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 9. února 2013 v 21:22 | Reagovat

[7]: Uvidíš, že i když teď děláš "ach jo" (já to dělala vlastně nepřetržitě čtyři roky), tak jednou se ti po té naší škole taky bude stýskat :-D. Jen tak mimochodem - podívej se, na čem na té fotce klečím. Pokud poznáš, co to je, pak myslím, že i ty asi budeš jedna z těch, která dokáže posoudit závažnost celé situace :-D.

9 crazyWolf crazyWolf | E-mail | Web | 16. února 2013 v 21:36 | Reagovat

Ty jo, mluvíš mi úplně z duše! Na gymplu jsem byl 8 let se stejnými lidmi. To v člověku hodně zanechá... Ty lidi mám opravdu rád a hrozně mě mrzí, že je už moc nevídám. Jen třeba na plesech, např. zrovna včera. Bezva jsem si s pár bývalými spolužáky pokecal. Taky proto se budu snažit snad každej rok zorganizovat nějaký ten sraz. :D
Nás je teď v prváku taky asi 200, nebo 300 a z toho do druháku zbude asi jen půlka, takže i ty co teď znám už možná nikdy neuvidím :D
A máš to teda skvělý, že budeš mít teď ten měsíc volno. Mě zkončilo zkouškový a hned v pondělí jdu znova do školy... :D
Jj... Jak jsem na ten gympl nadával a teď bych se tam hned vracel... :)

10 :) :) | 22. dubna 2014 v 12:38 | Reagovat

Myslela jsem si,ze na vs budu anonymni clanek, ale kdepak. Zalezi na oboru, ten muj studuje malo lidi, ucitele a cvicici si nas pamatuji (nekteri jmenem,nekteri asi spis jen oblicejem) a maji nas na vic predmetu behem  celyho studia.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015