Kdy se člověk stává dospělým

8. července 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno bylo na blogu autorského klubu vyhlášené téma na básnění: "Dospělost - jak se to pozná?" Vzhledem k tomu, že moje básnické střevo odešlo společně s mým třináctým rokem života, do básničky se nepustím. Ale docela mě to donutilo se nad touto otázkou zamyslet.
No nemyslete si, tehdy jsem se s tím kočárkem a nákupním košíkem cítila velmi dospěle:)


Kdy dospělost přichází? Co s sebou nese? Poznáme, když přijde? A jak? Rozhodně si nemyslím, že v den osmnáctých narozenin nám v hlavě praskne nějaká pružinka a staneme se dospělými. Žijeme různé životy, zažíváme různé věci a zkušeností nabýváme různě rychle - je tedy logické, že se nemůžeme dospělými stát všichni ve stejnou dobu. Já jsem také oficiálně dospělá, ale uvnitř? Uvnitř jsem často stále dítětem. Když je mi večer smutno a přitisknu se k plyšovému zvířeti. Když se bavím s dětmi a moje slovní zásoba se najednou scvrkne na minimum (jinak řečeno - mluvím jako se středně těžkou mozkovou retardací). Když dostanu neuvěřitelnou chuť chytit mladšího bratra, obrátit ho vzhůru nohama a čekat, až mu úplně zčervená hlava a začne ječet. Když vidím kolotoče a strašně toužím vylézt na tu nejbláznivější atrakci a točit se dokola a dokola a dokola. Jenomže pak stačí maličkost a přepnu zase zpět - a stanu se z minuty na minutu dospělá. Když mám obhájit svůj názor před celou rodinou. Když šetřím peníze na něco užitečného. Když má někdo nějaké hloupé řeči na mého přítele a já mám potřebu dotyčného "vyargumentovat" z kola ven. Když se někomu děje nějaká nespravedlnost a já mám potřebu ho obhájit. Když někam jedu autem a pozoruji, jak nějaký "ichtyl" s "takhle malým" autem nedokáže ani na několikátý pokus najet do "takhle velkého" parkovacího místa. Když někdo mluví o něčem, o čem ví prdlajs. Jinak řečeno - přepínám si, jak se mi zlíbí. Pokud však mám být upřímná, když jsem v soukromí, jsem přeplá "na dítě". Což jste asi ze stylu mého blogu pochopili. Což jste vlastně asi pochopili už jen z toho, že si vůbec píšu blog. A pokud jste to nepochopili do teď, tak to pochopíte ve chvíli, kdy zjistíte, že 75% mých návštěvníků má pod patnáct let. Jsem těmto dětem prostě pořád ještě blízko:).

Co to vlastně ta dospělost je? Jak vypadá dospělé chování a jednání? Myslím, že člověk je dospělý, pokud dokáže nést plnou zodpědnost za své činy; a pokud dokáže nést zodpovědnost i za jiné lidi jemu svěřené. Takový člověk dokáže nad důsledky svého chování přemýšlet, jedná víc racionálně. Neriskuje své zdraví a ani zdraví svého okolí. Uvědomuje si, co je v životě důležité a co méně, jeho žebříček hodnot se trochu popřehází.

Hodně lidí říká, že k nim mentální dospělost přišla společně s prvním dítětem. Najednou musí jednat zodpovědně, to malé se samo neobstará. Motorkáři odkládají motorky, parašutisté odkládají padáky, kuřáci típají cigarety a piráti silnic začínají používat brzdu. Najedou už nejde jen o jejich život, najednou jde i o život malého človíčka, který je na nich závislý.

Nemyslím si, že dospělost je něco, za čím se musíme honit. Příjde sama. Mladí a blázniví jsme jen chvíli, dospělí pak budeme celý život. Proto nechápu, proč se tolik mladých dívek snaží běžet dospělosti naproti. Nevidím jediný důvod, proč se ve dvanácti malovat. Nevidím jediný důvod, proč ve třinácti nosit vysoké podpadky a minisukni. Nevidím jediný důvod, proč mít ve čtrnácti první sex. Nevidím jediný důvod, proč v patnácti seknout se školou a jít pracovat. Nevidím jediný důvod, proč se v šestnácti stěhovat ke svému příteli... Dobře, už s tím končím, to bychom tu byli hodně dlouho. Jedno vím ale jistě - i když se dospělosti snažíme dosáhnout co nejrychleji, tak ona si stejně přijde, až bude sama chtít. A i když si všichni v patnácti myslíme, jak už jsme velcí a zkušení, tak ona si myslí svoje. Jde pomalu a rozvážně. Protože ví, že až k nám jednou dojde, pak s námi zůstane už navždy.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Šeříková Šeříková | Web | 8. července 2012 v 11:51 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek. Tvá slůvka mě vždycky zahřejí u srdce. :)
Rozplývám se, když vidím lidské bytosti, které stále v dlaních svírají plyšáky, co si povídají se zvířátky o přírodě než s okolím o politice, co raději sní, než nadávají na smog, kteří si přejí změnit svět v klidnou, mírnou planetu bez násilí a nenávisti. Někdo, kdo věří ve své sny.. Neumím si dospělost představit, opravdu ne.

2 Lea Lea | 8. července 2012 v 19:56 | Reagovat

bože ty si byla ošklivý dítě!!! :D :)

3 Dalliance Dalliance | Web | 8. července 2012 v 20:02 | Reagovat

Nevím, jak se dá dospělost vůbec poznat. Jak si psala, to s tím převzetím odpovědnosti za svoje činny a činny osob, za které zodpovídáme ... Znám nemálo dospělých, kteří se pořád chovají jako děti, přesto už ty svoje mají. A naopak jednu asi osmiletou holčičku, která se o svojí sestřičku stará jako o dítě. Jednou jsem je hlídala a nestačila se divit! Záleží prostě na každém a hlavně na výchově ... když se s někým jedná jako s dospělím,začne se tak chovat a azse naopak.
Každopádně já si přijdu někde mezi :-). Neumím si představit, že bych začala žít na vlastní noze - platit účty, starat se o domácnost a zároven si nepřijdu jako dítě, které nonstop vyžaduje pomoc a péči. Asi je to tak dobře, užívám si svůj věk a doufám, že jednou na něj takhle budu i vpzomínat, protože na 15ti se nemůžu zaseknout a sama vidim, jak se měnim, když se porovnám třeba se svojí 12ti letou verzí :-).
Mimochodem, měla jsem úplně stejný kočárek :-) :D

4 Luna Luna | 9. července 2012 v 15:51 | Reagovat

Pěkně napsané :)
Řekla bych, že takto přepíná většina lidí celý život. O chlapech se s oblibou tvrdí, že jsou to velké děti.
A na stáří se řada lidí také aspoň částečně vrací do dětství. Například při procházce s mámou jsme potkaly starší paní s kabelkou určenou pro malé slečny a máma poznamenala, že se těší, až na stáří nebude muset být soudná a bude také moci nosit roztomilé věci s kočičkami :)

5 Zmražená opice Zmražená opice | Web | 10. července 2012 v 20:49 | Reagovat

Souhlasím s tebou :)
Před pár měsíci jsem oslavila osmnáctiny a jediné, co se tím změnilo, bylo to, že mi začalo chutnat pivo :D Jinak jsem pořád stejné dítě, které by se nejradši celý den houpalo na houpačce (a cpalo třešněmi až dokud by mi nebylo špatně :D). A připadá mi, že většina lidí (přátel) v mém okolí jsou pořád ještě děti, což je fajn :)
Čas od času ale na nějakou "dospělost" narazím, třeba když mi před pár dny kamarádka oznámila, že se bude vdávat. Je sice o pár let starší než já, ale stejně je to pořád dítě :D Ta se přece nemůže vdávat :D No, a bude :)

6 Luna Luna | 10. července 2012 v 20:51 | Reagovat

Ještě jsem chtěla dodat, že mi tento článek připoměl jednu písničku, která je přesně o tomto období života :)

http://www.youtube.com/watch?v=Wa4gk7lUTRk

7 Enelya Enelya | Web | 14. července 2012 v 10:10 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek, souhlasím, že dospělost příjde sama, vím, že já jsem to nikdy neřešila, jestli jsem "dospělá" nebo ne, ani jsem po tom v těch 15ti nijak netoužila. A ono to nějak přišlo samo, myslím si, že každý se někdy může chovat jako dítě, mezi přáteli - vyblbnout se a tak xD, ale dospělý člověk je schopný se o sebe postarat a převzít zodpovědnost z své činy, přesně jak jsi psala x))
Mimochodem, ta fotka je bezkonkurenční! xD

8 Tlapka Tlapka | Web | 25. července 2012 v 20:50 | Reagovat

Až to na sobě pocítím a poznám, že "to" je dospělost, dám vědět. :-D  Ale zatím si to představuju jako schopnost nést zodpovědnost, samostatnost, určení priorit a jakousi... vyrovnanost. :-)

9 marieke marieke | Web | 30. července 2012 v 19:27 | Reagovat

Opět moc hezky napsáno :-) Já v dospělosti zatím vidím jen nervy, čekání na to, kdy mi přijdou další peníze (to je fakt celý dospělácký život? :-( ), hrůza, že si nestihnu pořídit včas dítě (nebo vůbec), že budu mít blbou práci...Chtěla bych být zase malá [:tired:] Ty holky, co se ve 12 malují a ve 14 spí s kluky taky nechápu, samy se okrádají o krásnou bezstarostnou dobu :-(

10 Kuba Kuba | E-mail | 3. března 2013 v 20:58 | Reagovat

Na tento článek jsem narazil náhodou, když jsem chtěl zjistit, jestli existuje stejný názor na dospělost, jaký mám já. Tak jsem zadal do googlu: dospely, zodpovedny za sve ciny...
Jsem rád, že nejsem jediný mladý(21 let), kdo si tohle uvědomuje aniž by měl dítě... :-)

11 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:06 | Reagovat

Nevidím jediný důvod, proč se ve dvanácti malovat - protože mě líčení a vůbec vízážistické věci baví,líbí se mi, zajímají mě a  i bych se tímhle směrem třebas chtěla do budoucna dát? Nevidím jediný důvod, proč ve třinácti nosit vysoké podpadky a minisukni-to samé jako u líčení. Nevidím jediný důvod, proč mít ve čtrnácti první sex-protože jsme zamilovaní a sexuální potřeba je s tímto úzce spojena? Nevidím jediný důvod, proč v patnácti seknout se školou a jít pracovat- protože nemáme se školou a vše co se týká kolem ní skoro žádné pozitivní zkušenosti? Nevidím jediný důvod, proč se v šestnácti stěhovat ke svému příteli- že by to za nás organizovala sama láska?

K tomu jen dodám, že věci přicházejí tehdy kdy přijít mají. Dítě samo ví, co je pro něj v tuto chvíli to nejlepší i když se to tak někomu z druhé strany zdát nemusí, především ne člověku, který o sobě tvrdí, že je dospělý. Všechno zlé je k něčemu dobré a vše má svůj důvod či smysl, nic se neděje bezdůvodně.

A co se týče dospělosti: Podle mě nikdy nikdo nebude dospělý, dospělost u nás nikdy nenastane, možná jedině tehdy, až si uvědomíme tento prostý fakt. Protože v skrytu své duše jsme a vždycky už budeme jedině těmi malými a hravými dětmi. To je naším úkolem tady na zemi. Zapomenout na jakoukoliv dospělost.

12 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

[11]: Proč u každého článku hledáš něco, co obrátíš úplně naruby :-D Tohle je úvaha, člověk se má zamyslet. Já napsala, jak to vidím já. A já opravdu ty důvody nevidím. Když ty je vidíš, budiš, tvoje věc.
Že dítě samo ví, co je pro něj v tuto dobu nejlepší? To je přece hloupost. Kdyby dítě vědělo, co je pro něj nejlepší, nebylo by vůbec potřeba jakékoli výchovy. Máš třeba ve své rodině nějaké malé děti? Já jen, že si vůbec nedokážu představit, jak by to dopadlo, když by třeba můj dvanáctiletý bratr dělal to, co si myslí, že je pro něj nejlepší. Na školu by se vykašlal, seděl by pořád u počítače, nemyl by se vůbec a jedl by jenom sladkosti a jenom, když se mu zrovna zachce.

Poslední odstavec je poměrně k zamyšlení. Já si ale myslím, že kdyby dospělost neexistovala, tak by vůbec to slovo "dospělost" nemělo smysl. Co si za tím slovem člověk ale představí, to už je na něm. Já si nemyslím, že být třeba hravý se s dospělostí vylučuje. Dospělý člověk může být klidně střelený, neznamená to, že není dospělý. Jen je střelený.

13 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:46 | Reagovat

Nehledám nic co obrátím naruby, jen to tak z tvého pohledu "naruby" vidím a vnímám.

No nebylo. Výchova není třeba, teda aspoň ne, ta kterou dneska lidi na dětech provádějí. Přečti si knížky od Naomi Aldort. Víc už nevím co bych ti k tomu řekla. Ano, je to zamyšlení, ale já sem píšu pouze svůj názor a to snad smím ne, když je tady možnost komentáře?

Ano, zapomenout na to slovíčko a oddat se samotnému životu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015