Jak poznat, že už se mnou nemlátí puberta

31. července 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno jsem psala článek o tom, jak člověk pozná, že už je vlastně dospělý. Brala jsem to spíš jako jakousi úvahu, ale napadlo mě, že určitě existují nějaké body, které už daného člověka alespoň přibližně někam zařadí. Dospělé myšlení totiž nemusí být prioritou dospělých lidí. Znám pár holek, kterým je čtrnáct, ale zároveň už jsou zodpovědné a rozumné. A také znám pár lidí, kterým už je dávno přes dvacet a člověk má pocit, že by si sami ani neutřeli zadek. Pro život nepoužitelní. Takže jsem se pokusila sepsat pár bodů. Samozřejmě se tím nechci nikoho dotknout, to, že někdo něco (ne)splňuje, ještě nic neznamená. Proč si tedy myslím, že pubertu už mám zdárně za sebou?

1. Když piju alkohol, nedělám to proto, abych se opila.
Ale čistě jen proto, že mi třeba dané víno chutná. Že si ráda přiťuknu s kamarádkami a probereme vše možné. Na žízeň si dám pivo. Ale že bych šla někam na Stodolní, kde bych se následně ožrala jako zvíře (a ani nevěděla pořádně z čeho)?


2. Nepíšu články o svém sexuálním životě, nepoužívám hloupé dvojsmysly.
Myslím, že i vás děsí představa, že byste věděli kolikrát - a nedejbože ještě JAK. Jenom při pomyšlení, že bych tady měla něco takového napsat, se mi chce hrozně smát. Pro ty, co ví, co se v AK nyní děje, musím ještě přidat informaci, že úplně stejně se nedozvíte ani velikost mých košíčků:-D.

3. Přiznám, že se učím a že mám dobré známky.
Zdá se mi, že je hrozně moderní se neučit a nejlépe i propadat. Být lajdák, který na všechno dlabe. A když už má člověk dobré známky, tak se obhajuje tím, že "ale já se neučím". Jakoby byla ostuda to přiznat. Takže já se přiznávám - když mám zkouškové, tak se učím, až se ze mě kouří. I na střední škole jsem se hodně učila. A taky podle toho moje výsledky vypadaly. Bez práce prostě nejsou koláče - a já si to už naštěstí uvědomuji.

4. Nejsem přelétavá.
Jak ve vztahu, v lásce a kamarádství, tak třeba v koníčcích. Ve vztahu potřebuji cítit jistotu, stálost, oporu, trvalou lásku. Mým snem už je vůbec nic neměnit. Usadit se a žít v klidu a míru. Nejlepší kamarádky mám už několik let stejné, vím, že jim můžu kdykoli zavolat - a to mi ke štěstí stačí. Když objevím nějaký nový koníček, tak to neznamená, že bych opustila ten starý. Sice jsem se nedávno začala učit na housle, ale i na flétny, na které už hraju strašidelných čtrnáct let, nezapomínám. Není to tedy tak, že by mě mé koníčky po půl roce přestávaly bavit, naopak se jich držím. Pouze k nim přibírám nové. Jsem stálá i tady na blogu. Nikdy jsem neměla jiný, mám pořád jeden a ten samý. Stěhování mi přijde jako skvělý způsob k odlákání vlastních návštěvníků. Stejně tak neměním svou přezdívku, vždyť takové zbytečné změny vyvolávají jen zmatky.

5. Nesnažím se vypadat starší a "cool" dospělá.
Naopak se o svůj mladistvý vzhled starám a využívám ho. A co teprve, jak ho budu využívat v pozdějším věku.

6. Nehádám se s rodiči, nejsem drzá.
Když mám s něčím problém, vyříkáme si to jako normální lidé. A pokud je to tak obrovský problém, že nejde ani vyříkat a pohádáme se, tak se nevztekám, nevyhrožuju ani nepráskám dveřmi. Spíš si jen myslím svoje. A i tak mě taková hádka mrzí.

7. Neodmlouvám.
Když po mě rodiče něco chtějí, tak ať se mi to sebevíc nelíbí, tak to udělám. Přijde mi hloupé se vymlouvat a nechat to opět na nich. Možná mě naštve, že mi to neřekli dřív, že se mnou třeba počítali, aniž by se mě zeptali - ale udělám to. To mi připomíná, že už mám zalévání zahrady vážně plné zuby:-D.

8. Umím přiznat chybu. Vím, že nerozumím všemu
Někdy si při sledování poměrů na naší politické scéně připadám jako cestovatel, který právě přijel do nějakého hodně divného světa, kde se mluví nějakým hodně divným jazykem. Teď mě klidně sežerte - nikdy jsem nebyla volit. Nevím totiž koho. Vůbec se v tom nevyznám. Pokud se mi budete snažit napovídat nějakou pitomost, uvěřím ji, protože já o tom vážně nemám ani ponětí.

Tápu v historii. Nedokážu si moc propojit jednotlivé období v různých zemích. Nevím, kdo byl součastníkem koho. Znám základní letopočty, ale historii jako takové nerozumím - nevím kdo s kým, kdo proti komu a už vůbec nevím proč. Zeměpis pro mě také nikdy nebyl. Miluji cestování, ale kde se co pěstuje, kde se co chová, kde je jaké podnebí a proč - ehm, pardon. Možná tak ještě znám hlavní města všech států Evropy, protože to do mě moje třídní v osmé třídě základní školy nahustila. Ale vědět, koho a jak ovlivňuje Golfský proud? Proboha, já ani pořádně nevím, kudy že protéká.

Nerozumím sportu. Aktivně sport dělám, hrála jsem devět let závodně basketbal, nějakou dobu jsem tancovala, závodně plavala, teď dělám orientální tance a zumbu, někdy chodím na fitbox - ale nechtějte po mě jméno jediného sportovce. Nemám na jména paměť. A už vůbec ne na jména sportovců. Když mi navíc někdo řekne, za kolik uběhl padesátku, tak ani nevím, jestli ho mám pochválit a nebo ho utěšit. Protože ani přibližně nevím, za kolik se tak běhá. Za osm? Deset? Patnáct?

Pak jsou věci, kterým jakštakš rozumím. V porovnání s ostatními vrstevníky. Dejme tomu počítači. Něco málo si v céčku nebo jiném jazyce naprogramuju, udělám si i internetovou stránku v php, vím, kde mám všechny klapky (nesmějte se). Pak ale stačí, když příjde přítel, udělá "čáry máry fuk" - a já jen užasle hledím. Z 64bitového Windowsu je rázem 32bitový, na jednom počítači jsou rázem klidně dva operační systémy. To, co nefungovalo, zázračně funguje. Baví mě ho pozorovat, když tu tajemnou skříň otevře, vytahá všechny kabely, rozmontuje ji na tisíc kousků - a pak ji složí a fakt to zase funguje. Musím si prostě přiznat, že ani tomu počítači tak dobře nerozumím.

9. Nemám fotky před zrcadlem - a už vůbec ne před zrcadlem v koupelně
Nevím totiž, co k tomu autory těchto fotek vede. Už i ten nejobyčejnější foťák mívá zabudovanou samospoušť.

10. Nepouštím si na ulici nahlas hudbu z mobilu
Přijde mi hrozně legrační, když jdu do obchodu a kolem mě projde "partička", kde se lidi spolu vůbec nemluví a všichni jen poslouchají cosi, co se ozývá z mobilu jednoho z nich. A zvlášť mi to příjde legrační, když je to nějaký "duchaplný" rap. V poslední době mám pocit, že se i někteří starší lidé opět schylují k tomuto trendu. Ale mi to prostě přijde dětinské. Když chci poslouchat hudbu venku, pustím si ji do sluchátek, abych tím nikoho neobtěžovala. A když jdu někam s kamarádkami, tak s nimi jdu proto, abychom si spolu mohli povídat, ne proto, abychom si společně něco poslouchaly. Poslouchat přece můžeme každá zvlášť, nemusíme se kvůli toho scházet.

11. Nemluvím sprostě
Když sedím v tramvaji a za mnou sedí dvě dívky (v horším případě, ale i kdyby to byli kluci, tak to není důvod k jásání) a mluví jak dlaždiči. Za každým druhým slovem "vole" nebo "pičo". Týjo, mně říct nějaká kamarádka "pičo", tak bych si asi myslela, že už jí definitivně hráblo. Nemůžu ani říct, jak bych se zachovala, protože si takovou situaci ani neumím představit. Dobře, každému z nás občas nějaké to škaredé slovíčko ujede - ve chvíli, kdy se nám něco nepodaří (u mě pravidlně ve chvíli, kdy se škaredě kopnu do malíčku na noze), ale používat ho místo oslovení, to mi přijde hrozně hloupé.

12. Neříkám opak toho, co si myslím, jen proto, aby mi to ostatní vyvraceli
Tohle jde odpozorovat i na blozích. Holka přidá fotku, ke které následně připíše, jak je hnusná a tlustá. Komentující se mohou přetrhnout, aby ji to vyvrátili, ale ona si tvrdí svou. A když jí někdo napíše, že má pravdu, tak se na něj oboří, že na jeho názor nikdo neptal a že je určitě hnusý jak noc a tak jen závidí. Chápete to? Tak proboha, když si o nějaké fotce myslím, že jsem na ni odporná, tak ji snad nezveřejňuju, ne? Tak zveřejním nějakou, na které si myslím, že mi to na ni sluší, ne? A když už si ze sebe chci udělat srandu a zveřejním nějakou fotku, kde vypadám divně, tak se pak přece nezlobím na ty, co mi dají za pravdu.

A pak je tady ta druhá stránka věci. Lidé už si tak zvykli na to, že autoři fotek/obrázků/videí/článků/všeho jsou přehnaně sebekritičtí, že když se náhodou objeví někdo, kdo o sobě řekne, že si myslí, že se mu to docela povedlo, tak je hned označen za namyšleného. Problém je v tom, že všichni si myslí, že se jim to povedlo, jinak by to nezveřejňovali. Rozdíl je jen v tom, že někdo to o sobě dokáže říct. Ale to přece není důkazem namyšlenosti.

13. Znám hodnotu peněz
A proto pro mě není prioritou chodit pořád někam nakupovat. Nepotřebuju každý měsíc nové věci. Nakupovat jdu až ve chvíli, kdy něco opravdu potřebuji (často proto, že už to dosloužilo). Umím šetřit a vím, že když potřebuji něco drahšího, tak se musím uskromnit. A musím si na šetření dát dostatečný čas, abych se pak nedivila, že nestíhám. Umím si spočítat, kolik potřebuji měsíčně ušetřit a držím se toho. Stejně tak si umím spočítat, kolik by mě stálo, kdybych si na něco peníze půjčila. Ne, děkuji, to raději budu k obědu jíst chleba s máslem.

14. Jsem zodpovědná
Když mi půjčíte své dítě, vrátím ho ve stejném stavu (maximálně umazanější, děti jsou prostě děti). Bude mít všechny končetiny, bude najezené, napité, nespálené od sluníčka, nepočůrané. Nebude mu zle z toho, že jsem mu dovolila sníst všechno, na co si ukázal. Když mi dáte na hlídání svého domácího mazlíčka, nebudete ho pak muset hledat v okruhu sta kilometrů. Když řeknu, že někde přijdu, tak přijdu. Pokud přijít nemohu, včas se telefonicky omluvím. Pokud řeknu, že něco do určitého termínu udělám a někdo na to spoléhá, tak to udělám - i kdybych kvůli toho neměla spát. Abych se vykašlala na to, co jsem slíbila, to bych už musela mít sakra dobrý důvod. Třeba hospitalizaci v nemocnici. Z druhé strany si myslím, že tenhle důvod by všichni pochopili a omluvili.

15. Jsem soudná
V rámci možností. Když vím, že na něco nemám, tak na to nemám. Tak se mezi ty, co na to mají, nehrnu. Vím, že bych tím ztrapnila především sebe.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 31. července 2012 v 8:38 | Reagovat

Myslím že tohle je docela solidní seznam. Docela dost. 90% těch věcí bych určitě sám vyjmenoval.

2 beatsdrde21 beatsdrde21 | Web | 31. července 2012 v 8:45 | Reagovat

love~~~~~~~~~~~~~~~~~~ :-)  :-)

3 Chii - chan Chii - chan | Web | 31. července 2012 v 9:04 | Reagovat

K té pětce; mě spíš jako patnáctiletou štve, že mě lidé oslovují "paní". A když k tomu mám mikinu s pejskem a packama, nemám ani 160 cm, je to o to horší. :-D

To, že kolem mě projde taková partička s hlasitou "hudbou" a tváří se u toho nesmírně vážně, u mě vždycky vyvolá až neslušný záchvat smíchu. :D

A neříkat opak toho, co si myslím, pro dost lidí nebývá problém, ale jak jsi napsala, lidé mají ve zvyku je hned pokládat za namyšlenou. To je potom těžké se někomu zavděčit. :-D

Perfektní seznam, početla jsem si. ;-)

4 Melanie Melanie | Web | 31. července 2012 v 9:18 | Reagovat

Takže, abych si to tak nějak shrnula, co je můj případ:
1 - Alkohol mi nechutná, nepiju ho. Tečka.
2 - Je mi teprve 13 (za měsíc 14), takže ani žádnej sexuální život nemůže bejt :D Jo, a velikost mých košíčků si já taky radši nechám pro sebe.
3 - Když jsem se našprtala, tak řeknu: Jo, učila jsem se. Když mi to vyjde, aniž bych se učila, tak řeknu, že jsem se neučila.
4 - To je jak kdy
5 - Já se snažím vypadat na 13, jenže holt to máme v rodině, že vypadáme starší, takže já vypadám tak na 15 :D
6 - No, já se s nimi hádám docela často
7 - Já vždycky řeknu něco jako: Ať to udělá brácha! Potom máma řekne, že ne, tak já otráveně protočím oči a udělám to, co se po mně chce. Ale naštvalo mě jednou, když jsem byla u babičky, v neděli jsem jela domů, dávali můj oblíbený díl Poirota a když jsem je popoháněla, abychom to stihli, naši prý: "Ne, jedeme na grilovačku!" To mě strašně naštvalo, že mi to aspoň neřekli!
8 - To je zase jak kdy. Třeba ve škole. Když řeknu, že nevím, tak se mi budou spolužačky smát, že nevím něco, co ony jo. Když se mě zeptá někdo, kdo z toho nemám takovou srandu, nemám problém přiznat, že nevím.
9 - Fotky před zrcadlem? Mám jich asi tak pět a myslím, že nejsou zvěřejněný
10 - Nahlas z mobilu to pouštím jenom, když chci kámošce ukázat nějakou novinku a zapomněla jsem sluchátka.
11 - No, já sprostě mluvím, třeba bráchovi nadávám sprostě vždycky, když mě naštve, ale na veřejnosti si většinou dávám bacha
12 - Možná tak před dvěma lety jsem tohle dělala, teď už ne
13 - No, tady moc nevím...
14 - Zodpovědná moc nejsem, aspoň podle mámy.
15 - Ale jo, soudná docela jsem.

Tak co, jak moc se mnou mlátí puberta :-D ?

(A dostala mě ta ikonka s Biondifobií :D)

5 Nikolas Nikolas | Web | 31. července 2012 v 9:23 | Reagovat

To sedí. I když s jedničkou nevím, nevím - jsou akce, kam jdu a piju jen proto, abych se dostala do totálního stavu ožralosti. Ale je pravda, že teď už opravdu výjimečně. Sprostě občas taky mluvím a chybu dokážu přiznat jen někdy. Ale jinak se článkem souhlasím. :)

6 Revolvet Revolvet | Web | 31. července 2012 v 9:55 | Reagovat

Taky znám dost lidí, kteří jsou vyspělí v mladém věku. Někdy mi připadá, že se chovám zodpovědněji, než můj bratr, jemuž je 23 let.
Nesplňuji všechny body, ale musím s potěšením přiznat, že většinu. :-)
Netuším, na kolik vypadá, protože... jak vlastně v dnešní době vypadá prototyp čtrnáctky, když každý vypadá starší? 8-O

7 Lela Lela | 31. července 2012 v 10:48 | Reagovat

Zhřešila jsem, můj hřích je číslo 10. Ráda si sednu v parku na lavičce s kamarádkou, pustíme si hudbu z mobilu a do toho si povídáme. Pro mě i ji je to velmi příjemný relax, druhá věc je, co na to okolí. Ale jedná se spíš o decentnější hudbu typu Adele a Lany Del Rey (a můj mobil nemá moc kvalitní repráčky) tak snad to procházející přežijí. :-D
Hodnotu peněz si troufnu říct, že taky znám, ovšem je pro mne těžké šetřit. Nejedná se o to, že bych nějak extrémně utrácela na sobě, bohužel si nedokážu odpustit dárky - k Vánocům, narozeninám, svátkům... Vždy jsem měla nějaké peníze odložené, ale momentálně mám v peněžence opravdu pouze sedmdesát korun a v nejbližší době hned tak peníze ani neuvidím. Bohužel :/
A k sprostým slovíčkům, snažím se je používat opravdu co nejméně, ale hlavně ve vzteku to občas opravdu uletí každému. Nicméně, po shrnutí těchto bodů můžu tvrdit, že od "dospělosti" nebo spíš vyspělosti mě dělí už opravdu jenom kousek a nějak mě to netěší. Musím konstatovat, že raději bych byla zase malým bezstarostným dítkem.

8 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 31. července 2012 v 10:52 | Reagovat

Jediné, co se mnou souhlasí, je to, že jsem protivná na rodiče. Ale upřímně, já jsem protivná úplně na všechny. Samozřejmě mě to neomlouvá, ale myslím, že kdybych takhle štěkala jen na ně, je to o dost horší. Dospělou ze zebe vážně nedělám. Alkohol nepiju, nebo spíš snažím se, protože tatík mě nutí ochutnávat víno. Prý mám vědět, co je to dobré pití. Nicméně doufám, že nejsem zas tak strašný puberťák.

9 Miška Miška | Web | 31. července 2012 v 12:16 | Reagovat

Tenhle článek je skvělý.:) Závidím ti to, jak se chováš i to, jak píšeš. Jak vypadáš..
Přiznávám, že jednou jsem se opila a přiznávám, že jsem to udělala kvůli potřebě se opít. Byla jsem příšerná (možná že i jsem) puberťačka, co se hold vyskytla ve špatné partě lidí, co to snad nikdy nikam nedotáhnou..
Psát na web "kouřím pouze zdravě" jako LadyVanilka? Proboha, to má snad za potřebí pouze ona.
V 7. třídě jsem vyšla se třemi trojkami a pěti dvojkami. V osmičce jsem vyšla se třemi dvojkami. Začala jsem si totiž uvědomovat, že základka bude pro mě za chvilku tabu a já budu muset přemýšlet o celém mém životě.
Přelétavá jsem jak v čem. Většinou si najdu kámošky, o kterých dokážu říct, že jsou nejlepší, ale potom mě pomlouvají za rohem. Je to strašně složité.
Všichni říkají že vypadám na 16 a vůbec nevím proč. Nesnažím se nějak vynikat. Maluju se pouze řasenkou a ta moc výrazná tedy není.:D
Také ne.:)
Já jak kdy, strašně mě štve, že chci jít ven, řeknu o tom mamce hodinu před, a když už tedy jakože půjdu, tak chce hned pověsit prádlo. To naštve.:D
S politikou to máme naprosto stejné, vůbec nevim co je to vícepremiér, premiér. Mě politika ani nějaká práva nikdy nebavila, a tudíž není divu, že nevim která bije. Sice jsem měla z dějepisu za jedna, ale jediné co si pamatuji že bylo, tak je druhá světová a třicetiletá válka.:D Sportu jakžtakž rozumím, sportovala jsem, ale přestalo mě to bavit. Za to vůbec neumím počítačové věci, které např. jsi ted ty vypsala.:D
Nesnášim fotky před zrcadlem.
Rap nesnášim a lidi kolem taky ne.. Když mám dobrou náladu a jdu s kámošema ven a třeba si jen tak hážeme s míčkem, tak tam něco z toho mobilu pustím, ale rozhodně to není za účelem provokovat veřejnost.
Když se naštvu, tak docela jo.
Takové lidi nemám ráda. Přijdou mi strašně povrchní.
Přiznávám, nakupovat chodím každý den, ale jídlo.:D Jsem žrout, a ne shopaholik. Proto oblečení dědím, a nebo si jednou za 4 měsíce, ne-li dýl něco koupím pro radost, mnou vydělanými penězi, nějaký top.:)
Moje ségra bude mít miminko v půlce září, tak jsem zvědavá, jak to s ní zvládnu.. Strašně se na to těším.:)
Doufám, že tě s tímhle komentářem neotravuju.:D

10 nel-ly nel-ly | Web | 1. srpna 2012 v 3:30 | Reagovat

Odmlouvám a drzá jsem a nejspíš vždycky budu... jenže to nepatřilo k mý pubertální rebelii, nýbrž ke mě samé.
Jinak musím přiznat, že s většinou bodů souhlasím, protože jsem sama na sobě za poslední roky zazanemanala ty změny - na druhou stranu, já asi nikdy nebyla průměrnej puberťák, rozjívená jsem byla a jsem dost, na druhou stranu by mě ale někdo mohl označit za konzervativní - nepila jsem, abych se opial do němoty (i když schopná jsem toho byla a jsem, ale to bývá výsledek dlouhé a dobrá zábavy), nějak se mi vyhnuly trendy v oblékání a malování alá šlapka na E55 (koneckonců já prsa měla vždycky, což mi od čtrnácti zaručovalo, že mi alkohol i cigára prodaj kdekoliv) a dobré známky nepřiznávám, protože je nemám :-D

11 Salline Salline | Web | 1. srpna 2012 v 12:59 | Reagovat

Jejda! Tak jsem se právě dozvěděla, že se mnou zřejmě stále mlátí puberta, ačkoliv nemám daleko ke třicítce. Stydím, stydím :-D Zvlášť na bodě 8 a 13 bych měla hooodně zapracovat. Acho jóó, být dospělý je tak těžkýýý :-(

12 elai elai | Web | 2. srpna 2012 v 14:55 | Reagovat

Souhlasím s body výše, ale musím dodat, že to nejsou bohužel jen věci puberty. Od dob facebooku a vůbec zveřejňování osobních věcí a hlavně fotek, jsem zjistila nakolik jsou i lidé o mnoho starší než já - vlastně nedospělí :-| ať už je to jazyk, kterým mluví nebo fotky nebo infantilní aplikace.. :-? Nevím jestli si tím něco vynahrazují nebo léčí, ale jsou akorát pro smích jako ty děti :-?

13 Morell Morell | Web | 3. srpna 2012 v 21:31 | Reagovat

Výstižný článek. Mám z něj pocit, že se mnou puberta třískla tak jednou dvakrát a to bylo vše. A jak tak koukám na ty body a uvažuju o jiných lidech, tak jich lituju, že nemají tak pokojnou pubertu jako já...

14 Týna :-* Týna :-* | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 14:34 | Reagovat

Hodně dobrý článek :-) . Pár bodů splňuju (co se týče dospělosti), ale pár ne :-D  :-D

15 Jenny Jenny | 5. srpna 2012 v 12:02 | Reagovat

Dobrý článek. Zvlášť s 3. a 12. souhlasím všemi deseti. :-)

16 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 10. srpna 2012 v 14:04 | Reagovat

Tak s tím učením musím říct, že mám hodně dobré známky, ale vážně se moc neučím. :D Prostě si to jenom tak přečtu, nějak napíšu test na jedna nebo dva (asi nějaký kouzlo :D ) a pořádně se učím akorát na čtvrtletky, protože tenhle způsob by tam asi neklapnul. :D

A je mi 17 let a ještě nikdy jsem se neopila. Prostě piju a poznám na sobě, kdy bych měla už přestat. Třeba když už zakopávám nebo moc povídám. :D Nikdy jsem se ale nesežrala, že bych se válela po zemi, zvracela nebo měla druhý den blackout. :) Takže asi už se mnou puberta asi opravdu nemlátí. :D

17 Massie Massie | 16. srpna 2012 v 22:59 | Reagovat

se všemi body naprosto souhlasím =) i když se v některých poznám

18 Eliška Eliška | Web | 26. srpna 2012 v 12:44 | Reagovat

Zajímavý článek, originální. Dvojka je zajímavý bod, s tím naprosto souhlasím. A s 5 taky. I s ostatnímy souhlasím, ale s těmito dvěma souhlasím ještě víc než s ostatními. Jo, je mi čtrnáct, ale snažím se a většinu splňuju, nebo se snažím. Článek se ti povedl. Dost mě štvou holky, které chtějí vypada starší a ty co pořád mluví jen o sexu.

19 Jo* Crepsley Jo* Crepsley | Web | 28. srpna 2012 v 2:24 | Reagovat

Podle některých bodů už se mnou puberta nemlátí, ale pár z nich mi pořád ještě dokazuje, že dospělá fakt nejsem :D. Nemam například fotky před zrcadlem, venku na ulici si nepouštím hudbu z mobilu, alkohol už nepiju vůbec. Ale na druhou stranu, sprostě někdy mluvím, odmlouvám, hádám se s rodiči a jsem přelétavá. S článkem souhlasím, máš pravdu :).

20 pavlína pavlína | 28. července 2013 v 14:32 | Reagovat

já jsom :D

21 Lenka Lenka | 17. prosince 2013 v 18:43 | Reagovat

Naprosto pravdivý článek. Rodiče mi říkají, že se mnou puberta strašně hází, ale myslím si, že jsem na tom ještě celkem dobře narozdíl od mých kamarádek. Když příjde do třídy a začne nahlas říkat " Já jsem včera byla v nonstopu a byla tam taková partička strašně cool kluků, dali mi napít koly s rumem a ožrala jsem se tak moc, že jsem si ani nepamatovala kdy jsem přišla " Přijde mi to strašně ubohé jak dnešní děti, které si mají hrát, chodí za bandou, která kouří, pije a fetuje. Přijdou si strašně cool a pak se diví, že jim každý říká, jak jsou namyšlení/é. Já osobně se nehrnu do kouření ani pití, nepřipadá mi to vůbec cool a ani cool být nepotřebuji. Takový přístup je žene do špatného směru a budoucnosti. Jednou z nich budou alkoholici nebo drogoví závisláci a co potom já budu dělat? Vysměju se jim :)

22 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 17:46 | Reagovat

K 1. Někdo se chce opít, protože na to, na ten stav má prostě chuť. Samozřejmě tím nemyslím, závisláky, kteří na to mají chuť neustále:D

K 2. Píšu o svém sexuálním životě úplně v pohodě, protože se nemám za co stydět,je to totiž naprosto přirozená věc, ukaž mi někoho kdo sexuálně nežije...A co uděláš když chceš například na netu prodat podprsenku?:D

K 6. Tak né každý to má doma zrovna ideální a né každý má ideální rodiče, kteří na tebe neřvou, neurážejí a neponižují...;)

23 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 17:56 | Reagovat

[22]: Tak právě proto, že dospělý člověk sexuálně žije a nebere to jako nic mimořádného, nemá většinou potřebu se tím nějak "chlubit" a nebo o tom psát. Ne proto, že by se za to styděl, ale protože je to prostě něco, co patří do soukromí jeho vztahu.
To o té velikosti košíčků je jen sranda, článek je napsaný v době, kdy se rozpoutala "prsatá aféra" a o velikosti košíčků psali z recese snad úplně všichni.
Dospělý rozumný člověk by taky neměl mít chuť se prostě "dostat do toho stavu", pokud to není alkoholik. Pít za účelem se střískat mají opravdu jen puberťáci a alkoholici - tedy lidé, kteří se alkoholem snaží snažit řešit své problémy.
A ke třetímu tebou vyzdviženému bodu - vůbec nevíš, jaké já mám rodiče, teda především jednoho, ale myslím, že období, kdy jsem měla potřebu se s tím vylévat světu a řešit to v afektu, už je dávno za mnou:).
A "vo tom to je" :).

24 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:13 | Reagovat

[22]:Tak dobrá, řeknu to tedy jinak. Znám lidi, kteří nejsou závislí, jsou "dospělí" a jsou naprosto normální a rozumní lidé a taky je někdy tato chuť popadne.

Já moc soukromí neuznávám, to bude asi v tom;)

Neříkám přeci, že vím jaké máš rodiče. Říkám jen, že si asi neměla takovou zkušenost, kdy to doma bylo afektivní zejména ze strany rodičů;)

25 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:27 | Reagovat

[24]: Nepřipadá ti, že si věty "Neříkám přeci, že vím jaké máš rodiče." a " Říkám jen, že si asi neměla takovou zkušenost, kdy to doma bylo afektivní zejména ze strany rodičů" trochu odporují? :-D Říkáš, že jsem asi neměla takovou zkušenost. Já ti říkám, že ty vůbec netušíš, jakou jsem měla zkušenost:). To, že nemám potřebu to probírat a nebo se nějak litovat ještě neznamená, že vždycky bylo všechno sluníčkové, no ne? Je to znamená, že už je to prostě a jednoduše za mnou. A že si umím z každé špatné zkušenosti vzít hlavně to dobré:).

26 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:40 | Reagovat

Ano v tomto máš pravdu, tyto dvě věty si odporují, to jsem si neuvědomila.

No nevím, jak by sis brala to nejlepší z toho, že tě třebas rodiče mlátí, urážejí, ponižují a napadají...Z tohohle si můžeš vzít to nejlepší jedině tehdy, kdy už s nimi nebudeš žít. Ale určitě ne v té chvíli, možná tak to, že by si se z těch situací nevinila.

27 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:53 | Reagovat

[26]: Zastávám názor, že ze všeho si člověk může vzít to dobré. Všechno to je zkušenost, která nás posune dál a pomůže nám nějak se postavit k problémům, které příjdou později. Ale nemysli si, já se taky hrozně dlouho trápila. Mně pomohlo mu prostě odpustit. A taky mi pomohlo se na to podívat trošku jinýma očima - je to taky jen člověk, on vlastně nemůže za to, jaký je. Něco ho formovalo, prošel nějakou výchovou, taky mu někdo ublížil. A on se teď takhle chová prostě jen proto, že to jinak neumí. Že prostě nepoznal, že to jde i jinak, s láskou. A že vnitřně se, ať třeba zrovna vrhá blesky, vlastně hrozně trápí. Odpustila jsem a ulevilo se mi:).

28 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

To jistě, samozřejmě, ale žádného člověka ať už mu bylo ubližováno jakkoliv, ho to neopravňuje k tomu, aby zase on ubližoval někomu jinému, druhému, bezdůvodně. To bychom byli v hotovém blázinci!:D Odpustit ano, ale když mu odpustíš a nadále s tím člověkem žiješ, tak ti to stejně k ničemu nepomůže, protože to na tobě provádí pořád dál...

29 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:18 | Reagovat

[28]: Samozřejmě, že ho to k ničemu neopravňuje:). Však já se nesnažím říct, že se k sobě máme chovat všichni hnusně a že to je v pořádku. Samozřejmě to není to v pořádku, ale ten člověk za to svým způsobem nemůže. Z tohoto pohledu se na to snažím dívat já. A s tímhle pohledem se i na tyrana pak člověk dívá jinak a rány od něj tolik nebolí.
Odpustit jsem nemyslela jako ten jeden čin, ale odpustit mu, že je prostě takový člověk, jaký je. Odpustit mu to, že třeba není dobrý rodič.
Ale tak samozřejmě, že to není tak jednoduché:).

30 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:25 | Reagovat

Aha takže když někomu odpustím, že je ke mě agresivní, tak ke mě může být dál, protože mě už ty rány hlava nehlava, prostě přestali vadit, bolet a jsem vůči ním tím pádem imunní?

31 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:34 | Reagovat

[30]: Ale já ho tím neospravelňuji, nevkládej mi do úst něco, co jsem neřekla a ani si to nemyslím. Chci tím říct, že když je ke mě někdo agresivní, tak tím, že se na něj podívám s upřímnou lítostí nad tím, co si asi musel prožít, když je teď tak zlý, tak mi to pomůže a nebudu se tím tolik trápit. A ano, rány (samozřejmě myslím ty na duši, protože ty bolí mnohem více, než ty na těle) od člověka, nad kterým člověk cítí upřímnou lítost, bolí méně, než od někoho, ke komu cítí čistou nenávist. Ten člověk bude pořád stejný, nezmění to jeho agresi, ale s tímhle pohledem na něj se mi bude žít mnohem lépe. A o to jde, ne? :)

32 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

Sice jsi to neřekla přímo, tak jako já, ale z tvého komentáře to tak chápu. No tak tobě se možná bude žít lépe, ale mně o to hůře:D Pociťuji to prostě jinak...

33 Domča Domča | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 20:04 | Reagovat

Člověku kterému se děje určité nepráví je jedno kde bude, klidně i na ulici jako bezdomovec. Jen aby už to, co mu ničí život skončilo. Protože ono odpustit není všechno! Odpuštění ještě pořád neřeší celou tu záležitost, tak aby vy jste mohli žít podle sebe a svých představ, odpuštění neodstraňuje příčiny, kvůli kterým jste vy nešťastní a to je třeba pochopit. Odpuštění je jen pouhý zlomek této nevyřešené situace....Ale lidi si dnes myslí a to je jeden velký omyl, že odpustit stačí. Ne, to opravdu není to co bych poradila jako první svému příteli v tu chvíli ve kterou mu jde o život. Koukal by na mě jako puk. Ano, to mu mohu poradit až potom co tohle všechno skončí. Protože když se člověk nachází v situaci ohrožující, není ani schopen se soustředit na odpuštění, ale každý den se soustřeďuje zejména na to-co zlého ho zase čeká. Přes všechen ten strach ,kdy musí být neustále ve střehu není možné se piplat s nějakým odpuštěním, které vám život stejně nezachrání. Nevím zda už mi jsi schopna porozumět. To jak to myslím...Ale o odpuštění v takovýchto situacích opravdu nejde...To je to poslední co člověk musí udělat, proto aby mohl žít spokojeně a šťastně. Jenže nejprve musíš přeskočit až pak můžeš udělat hop. Čili jediné prvotní řešení takové situace je odejít a už nikdy se nevracet, nebo se vrátit až tehdy kdy ten člověk je pod vlivem medikamentů. Odpouštět už si můžeš až když jsi mimo ohrožení;)

34 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 20:32 | Reagovat

[33]: Dobře, já ti to neberu, ale vůbec netuším, jak jsme se tady k tomu dostaly:-D. Ty jsi psala, že "Tak né každý to má doma zrovna ideální", já ti na to napsala, že to, že to člověk neřeší veřejně, ještě neznamená, že to doma má ideální. Znamená to pouze to, že prostě nemá potřebu řešit to veřejně a nebo se nějak utápět v sebelitosti. A že i já jsem si mnohým prošla a že mi pomohlo, když jsem prostě odpustila. A že se vždycky snažím vidět na věcech hlavně to dobré. Ale všimni si, že pořád píšu o sobě, neříkám, že by to tak měli dělat všichni a nebo že jedině tak je to správné. Napsala jsem jen, že tohle pomohlo mi.

Mám trošku pocit, že už jsme se dostaly úplně někam jinam a už debatujeme o úplně něčem jiném. Já o voze a ty o koze. A nebo na opak. S tvým komentářem vesměs souhlasím, a nemyslím si, že bych napsala něco, co by to vyvracelo. Jen teda nevím, jak to souvisí se článkem a diskuzí:-D.

35 Domča Domča | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 12:52 | Reagovat

[34]: No to máš pravdu, já jsem si to už taky říkala, jak jsme se vůbec dostaly k odpuštění, tak už to bývá. Ale dostaly jsme se k tomu zřejmě proto, protože jsi s tím odpuštěním začala...Mě šlo jen o to, reagovat na větu, která je v článku pod číslem 6.

Stojím si prostě za tím, že když se většina mladých lidí hádá se svými rodiči, tak k tomu mají nepochybně svůj důvod a mnohdy za ty věci mohou spíš rodiče než dítě. Dítě jen opakuje to co vidělo u rodičů, je to jejich vzor. Hold někde prostě selhala výchova a za to, že na ně dítě řve si mohou v podstatě sami, ale nikdo není dokonalý a každý někdy samozřejmě pochybí;)

36 Miki Miki | 1. srpna 2014 v 9:29 | Reagovat

Tohle neni o tom jestli jsi nebo nejsi dospělá.. dospělost je uplně o něčem jinym... Podle meho nazoru máš komplexy a na dospělou si jen hraješ. Nemyslím to zle , ale vím že znamky/nepití alkoholu atd. nesouvisejí s tím jestli jsi dozpělá nebo ne... až dozpěješ, zjistíš , že nejdulešitější věci byli , jsou a vždy budou .. Rodina, naplněný život, vážení si sama sebe a ostatních .. Toť můj názor .

37 hogreta hogreta | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 9:05 | Reagovat

[36]: Ber ten článek s trochou nadsázky a nadhledem, prosím:-D. A když už jsi tak dospělý, že hodláš soudit lidi, které ani neznáš, ty komplexe, tak si přečti ten článek, na který jsem odkazovala hned v prvním odstavci: http://hogreta.blog.cz/1207/kdy-se-clovek-stava-dospelym. Možná zjistíš, že to, co jsi napsal o dospělosti ty, jsem já už dávno napsala tam;).

38 Tabi Tabi | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 22:40 | Reagovat

Vidím se v pěti z patnácti věcí... řekněme tedy, že z nejhoršího bych měla být venku :D

39 Jasmoula Jasmoula | 30. září 2015 v 18:18 | Reagovat

Jsem v pubertálním věku.. a jak se dívám nejsem vůbec v pubertě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015