Celoživotní věrnost

26. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Zase jsem projednou vybrala téma, u kterého bych byla ráda, kdybyste se i vy rozepsali. Nevěry jsou plné knížky, plné televize. O věrnosti jako takové se nemluví, bere se jako samozřejmost do té doby, dokud se někdo z páru "nepřekvapí" nevěrou.

Téma věrnosti je mi velice blízké. Jsem od přírody věrný typ, nikdy jsem nechápala, za čím ten člověk, který je nevěrný, vlastně jde. Říká se, že druhé často posuzujeme podle sebe. Když jsem se seznámila s přítelem, tak mě vlastně ani nenapadlo o nevěře přemýšlet. A kvůli toho mu ani nedělám žárlivé scény, spíš naopak - společně s ním okomentuju poprsí procházející slečny, no co. Takže nějaké "nevěra" šlo vždycky kolem mě, nevšímala jsem si ho. Ale dnes mě docela překvapilo, když jsem uviděla číslo 50 - ano, to je prý procento lidí (Čechů), kteří přiznávají, že jsou a nebo někdy byli své partnerce/partnerovi nevěrní. 50%? Děláte si srandu? To je každý druhý. A to bůhví, kolik lidí to ještě nepřiznalo. Tohle mi prostě nejde do hlavy.

Je málo věcí, ve kterých si člověk umí být jistí. Ale sám sebou jistý být snad může. Já jsem si svojí věrností jistá víc, než někteří jedinci dokážou pochopit. Moje nevěra by totiž nejvíce ublížila mi. Od určitého věku potřebuji na všechno čas, především na intimitu a na vybudování důvěry. Jsou věci, které bez lásky prostě neumím. No co, já vím, v dnešní době je moderní jít někam pařit a tam se třeba nezávazně líbat - ale takové chování se mi prostě hnusí (tím neodsuzuju ty, co to dělají, do toho mi totiž nic není, každý svého štěstí strůjce). Z dívčích blogů jsem odpozorovala slovo "vykousnout" - jéžišmarjá, co je zase tohle. Jsem člověk, který nedokáže sedět na dvou židlích zároveň, protože by se z toho zcvoknul. Potřebuju zázemí, jistotu, bez ní jsem úplně ztracená. Ano, někteří z vás asi budou namítat, že když bych měla ve vztahu nějaké problémy,... - zastavím vás, pokud jsou ve vztahu tak závažné problémy, že bych je potřebovala "řešit" nevěrou, tak v tom vztahu už dávno nejsem. V tomhle jsem prostě zásadová.

No, takže abychom se posunuli. Nastala chvíle, kdy mám stálého partnera, on má mě, jsme spolu dlouho a vypadá to, že tohle už je prostě "nafurt". Nějak jsme se dostali přes bláznivou zamilovanost, přes vyjasňování názorů, přes krize i hádky. A teď? Pohoda. Přesunuli jsme se k tomu dlouhotrvajícímu citu, kterému se prý říká láska. Už si nemusíme nic dokazovat, oba víme, už se přece známe. Můžu s klidným srdcem říct, že mám v partnerovi také nejlepšího přítele. Takže fajn, začínám si uvědomovat, že tohle už je prostě vážné. Se svým přístupem už pravděpodobně nikdy nebudu mít jiného sexuálního partnera, než jeho. Zvláštní. A co je na tom zvláštní? Že mi to nejen nevadí, ale vlastně jsem za to naprosto upřímě ráda. Někteří by možná řekli, že jsem si nic neužila. Je mi líto, já za "užívat si" prostě nepovažuju "vystřídat několik sexuálních partnerů", pro mě je význam slova "užívat" úplně někde jinde. Užívám si cestování, užívám si učení se nových věcí. Užívám si letního sluníčka, zábavy s kamarádkami. A především si užívám všechny ty chvíle strávené s partnerem - nutí mě se usmívat, když si vzpomenu na všechna ta místa a země, kde jsme spolu byli, všechny zážitky, které máme společné. Většina zážitů se pojí s ním - jak by taky ne, vždyť jsem s ním strávila čtvrtinu svého života. Ve vztahu a sexu se podle mě zkušenosti neměří v kvantitě, ale v kvalitě.

Proto věřím na celoživotní věrnost. A byla bych moc ráda, kdyby se mi ozval ještě někdo, kdo nepatří do těch prokletých 50ti procent, a má na věc podobný názor, protože já si v tomhle začínám připadat jako naprostý exot. Když někdy sleduji okolí, tak mě to nutí přemýšlet, z jakéže planety jsem to vlastně přiletěla.

Myslíte, že člověk dokáže být celoživotně věrný? A myslíte, že člověk dokáže žít celý život pouze s jedním partnerem? Dokázali byste to? Chtěli byste to? Jaké máte zásady vy?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 26. května 2012 v 9:34 | Reagovat

Ahoj.Skončila soutěž o nejoriginálnější foto.Koukni se,jak jsi dopadla :-)

2 Pralinka Pralinka | Web | 26. května 2012 v 10:24 | Reagovat

Nevěru nedokážu pochopit.Mě tohle mozek nikdy nebere.Chtěla bych prostě tu lásku na celý život :)

3 C.H.C.C. C.H.C.C. | 26. května 2012 v 10:45 | Reagovat

Mas muj naprosty souhlas. Lepe bych to nenapsala. Ono, ja si troufam rici, ze tvuj zpusob mysleni v tomhle smeru hodne ovlivnil tvuj partner, ze jsi se s nim seznamila hodne brzy a vyslo to. Ja si troufam rici, ze vetsina Vietnamcu je takovych, protoze ve Vietnamu se jim nenaskyta pohled mladezi, jako tady. Takze nevedi, ze tohle vubec muze nastat. Sice tam neziju a nevim, jak to tam vypada, ale myslim si to. Tak snad jsem te nejak neurazila, ale vim o cem mluvis, mam to hodne podobne skoro az stejne. Jsem rada, ze jsi takova, protoze Anh cua Chi by si to urcite nezaslouzil, kdybys byla jako 50% obyvatelstva:) Mam rada takovehle tvoje clanky, u kterych vyjadrujes svuj nazor, ktery je uplne opacny nez vetsinovy. Mas moji podporu!:)

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 26. května 2012 v 12:05 | Reagovat

[3]: Vůbec mě tím neurazíš, já si plně uvědomuju, že můj vztah je víc vietnamský než český - a asi mě to také docela ovlivnilo:). Možná proto si taky připadám jak Alenka v říši divů, když slyším takové věci :-D.

5 Bareta Bareta | Web | 26. května 2012 v 14:34 | Reagovat

Nedávno když jsem brouzdala internetem, konečně mi po přečtení některých rad a názorů došlo, proč jsou lidé vlastně nevěrní. Jsou v dlouhodobém vztahu s někým, s kým si perfektně rozumějí, má dokonalé vlastnosti, hodí se pro život, jen ta sexuální přitažlivost někdy třeba opadne. Místo aby tedy svého/svou partnera/ku vyměnili za někoho jiného, raději jenom najdou tu jedinou věc, kterou postrádají, někde jinde.
Taky to nechci nikdy zažít.

6 luci-lolita luci-lolita | Web | 26. května 2012 v 15:30 | Reagovat

Mám stálého partnera, svého miláčka, lásku, přítele a podporu. Ano, je to má celoživotní láska! Lidi, kteří podvádějí své protějčky krutě odsuzuji. Nemohu si pomoct, ale je tomu tak, nezaslouží si nikoho.

7 T. T. | Web | 26. května 2012 v 20:55 | Reagovat

Upřímně si nemyslím, že člověk dokáže strávit život jen s jedním partnerem. Dřív nebo později se něco pokazí. Přála bych si, aby to tak bylo, ale na lásku do konce života nevěřím.
Co se týče nevěry, tu nesnáším a odsuzuju, ale svým způsobem ji dokážu pochopit, protože znamená, že něco není v pořádku. Nevěra by pro mě ale znamenala konec. Pokud se jeden poohlíží někde jinde, tak nechápu, proč chce dál setrvávat ve vztahu, kde mu evidentně něco chybí. Nechápu lidi, co dokážou několik let někoho podvádět. A třeba věta "nic to pro mě neznamenalo" je pro mě jen snůška prázdných slov.

8 Včelka Včelka | E-mail | Web | 26. května 2012 v 21:36 | Reagovat

Já jsem si vždycky přála najít "toho pravého a jediného" ale ne všichni mají to štěstí. Takže život s jediným partnerem se mi už nepovede. Ale něverná bych být nedokázala. V tom jsem tak trochu stejná jako ty, potřebuju k tomu člověku něco cítit a ne jenom sexuální přitažlivost.

9 C. C. | 27. května 2012 v 11:05 | Reagovat

Je mi patnáct a krom pár teenagerských lásek, jsem žádný vážný vztah neměla. I přesto ale můžu říct, že bych nepodvedla. Nedokázala bych to. Když si člověk s partnerem rozumí, je zamilovaný, jsou si vzájemnou oporou - proč? Co je vede k zahnutí? Věřím, že člověk dokáže strávit život s jedním partnerem. Příkladem budiž moji prarodiče, rodiče... Rozhodně nikdo z nich nevede nudný život a i přesto se obešli bez nevěry a partnera "navíc". Kvůli chvilce potěšení je hloupé zahodit vše, co jste s partnerem vybudovali, navíc to nechá jizvy jak na Vašem, tak na jeho srdci a takového přítele už nemusíte nikdy potkat ;-). Samozřejmě názor 50% "nevěrníků" respektuji. Každý si žije svůj život a pokud do něj bezpodmínečně patří nevěra - jejich věc.

10 Brave Tangerine Brave Tangerine | Web | 27. května 2012 v 13:17 | Reagovat

Jsem stejný typ člověka jako ty, k životu potřebuji důvěru. A mně se líbí, když s partnerem můžu okomentovat poprsí procházejcí slečny, i to je důvěra. Já bych nikdy nemohla přítele podvést, líbat se s cizím klukem někde na diskotéce, kdesi cosi.. Stejně tak jako tobě je mi to hodně cizí a hnusí se mi to.
A číslo 50%? To je šílené..! Taky si při pohledu na ostatní občas připadám jako člověk z jiné planety. Jsem občas odsuzována ostatními, když řeknu, že chci stálý vztah, že nechci někoho jen tak, protože jsem sama..
Opravdu moc chci stálého partnera, pravou lásku.. Trvá dlouho ji najít, ale potom to stojí za to, ale o tom ty už víš své..:) Podle toho všeho co jsi napsala máš dokonalý vztah a já ti to moc přeju, vám oběma..:) Ať to vydrží..:)

11 Aailyyn Aailyyn | Web | 27. května 2012 v 16:57 | Reagovat

Když je mi s chlapem fajn a mám si na něm čeho vážit, tak jaksi nepřemýšlím, kde bych sehnala lepšího. Když vím, že skvělého mám doma. :-) Jenže to fakt chce se překopat přes tu bláznivou zamilovanost a mít společný nějaký hodnoty (a mít ve vlastní hlavě ty hodnoty natolik utříděný, že je nemám co týden jinak a nehledám k nim co týden jiného, respektive lepšího chlapa). A to bude asi ten kámen úrazu. Lidi nepřemýšlí o životě, o sobě, o svém místě na slunci, nemají názory, hodnoty nikde žádný. A i já jsem z těch, který klidně kladně okomentuje cizí slečnu a se svým chlapem to řeší. :-)

12 Luna Luna | 27. května 2012 v 19:04 | Reagovat

Tak snad tě potěším, když řeknu, že bych se pod tento článek mohla podepsat. Také bych nebyla schopná povést. Věkem i délkou vztahu, který každá máme se sobě velmi blížíme.

13 Sandrella Sandrella | Web | 28. května 2012 v 7:08 | Reagovat

Děkuju moc za komentář. Ten tvůj mě obzvlášť potěšil,protože jsem našla první holku, se stejným případem jak já. Chodí s Vietnamcem. Jinak Dany tady bydlí od 6 let,takže až tak Čech není,ale česky umí mluvit perfektně. Jinak s těma hádkama, ano hádáme se kvůli kravinám. Já žárlím na každou holku, která se na něj jen podívá a on to samý. Ale doufám že nám to vydrží co nejdýl. Zrovna včera jsme o tom měli řeč a on na to,že je blbost aby nám to vydrželo tak dlouho, že to prej snad ani nejde..ale když jsem mu řekla o jednom případu s mojí kamarádkou a jejím 4roky starým přítelem, tak mu došlo, že je všechno možný a pořád nad tým musel přemýšlet. :D Jinak i vám přeju hodně štěstí, ať vám to ještě dlouho vydrží a ať jste spolu šťastní.

A k článku...50% nevěrných lidí? :O wow! Je sice pravda, že i já do nedávna chodila od jednoho ke druhýmu. Měla jsem kluka,ale stejnak jsem parkrat uletěla s jiným. A to ani já sama doted nechápu. Jediný vysvětlení by bylo,že mi ten můj nestačil. Což je asi pravda,když se nad tím tak zamyslím. Protože můj přítomný přítel mi stačí bohatě, můžu s ním o všem mluvit a stal se zároveň i mým hodně dobrým kamarádem. Vidím, že vy taky posuzujete prsa jiných slečen, to je i náš případ, jenže potom Danyho napadne vždycky nějaká věta,která je potom na mě a na ostatní kluky a pak se z toho vyvrbí to, že já žárlím a navážím se do něj s holkama a on to samý, akorát s opačným pohlavím. Mazec no. Podvést bych ho nedokázala. Je to těžký uvěřit, protože jsem byla "úletářka" ale tento partner mi opravdu stačí a myslím, že ještě na pěkně dlouhou dobu bude stačit. :))

14 Sandrella Sandrella | Web | 28. května 2012 v 7:08 | Reagovat

Promiň za takovou dlouhou slohovku :D ...

15 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. května 2012 v 8:41 | Reagovat

Jsem moc ráda, že je tolik lidí, kteří to vidí podobně:). Potěšili jste mě:)

[14]: Naopak, čím delší slohovky, tím líp, já si ráda počtu:-D. Navíc já taky nikdy nejsem schopná napsat krátký komentář, na stručné vyjadřování nějak nemám buňky 8-O :-D

16 Modrooká Modrooká | Web | 28. května 2012 v 9:25 | Reagovat

Ano, i já to cítím stejně :-) Je pravda, že dneska už se dokážu s kamarádem na přivítání obejmout, dát pusu na tvář... To mě naučil můj současný partner. Jinak ale ne, když jsme byli na začátku našeho vztahu tak mi prostě pár měsíců trvalo, než došlo k intimitě - musela jsem ho nejdřív poznat, pomalu si ho k sobě pouštět...

17 levander levander | Web | 28. května 2012 v 16:09 | Reagovat

Občas mě strašně svádí si trochu zapodvádět a zadovádět a potom se v duši zlomyslně chechtat naivitě, ale nikdy to neudělám, nemám proč. Je to moje debilní fantazie a nemám chuť si tím kazit život.

18 Miška Miška | Web | 28. května 2012 v 18:50 | Reagovat

Nechci být tedy vlezlá, ale tak také ten názor napíšu.. Jenodužše.. Dříve jsem tuto věc nevnímala, bylo mi jedno s jakým klukem jsem a to že jsem byla sakra mladá. Dnes mám svého přítele přes 10 měsíců a jsem nehorázně šťastná, že on je ten, se kterým si dokážu představit celý můj budoucí vztah.. Ano, kladu za pravdu, že jsem na to strašně mladá, ale lásce se hold bránit nedá.:) Ségra je se svým přítelem přes deset let (je s ním od 14-ti) a čekají spolu už dokonce i malou holčičku.. Nedokážu si představit, kdybych měla být mému partnerovi nevěrná.. Jsem věrná, byla jsem a budu věrná.. Ovšem musím přiznat, že žárlivka jsem tedy pěkná.. Ale tak čím víc žárlíte, tím více milujete.. Četla jsi článek např. Ladyvanilky? Dost jsem se nasmála nad jejím názorem na lásku, prý jsme zamilovaní roboti.:DDD P.S. - krásný článek.:)

19 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. května 2012 v 21:18 | Reagovat

[18]: Žádné "vlezlá", já jsem ráda za každý názor:). Jen mezi žárlivostí a láskou bych rozhodně žádné rovnítko nedávala, "čím víc žárlíte, tím více milujete" rozhodně není pravda, ono je to spíš "čím víc žárlíte, tím více chcete toho druhého vlastnit a mít jen pro sebe". Když člověk tomu druhému stoprocentně věří, tak nemá důvod žárlit - ale to neznamená, že by miloval méně:). Ale je super, že máš přítele, kterého miluješ a budu držet palce, ať vám to vydrží co nejdéle:). A děkuji:).

20 Jenny Jenny | 28. května 2012 v 21:45 | Reagovat

Moc hezký článek, nejlepší, co jsem an toto téma kdy četla. Zatím jsem neměla žádný vážný vztah (je mi 15), ale nikdy bych nechtěla nikoho podvést. Když někdo říká, že podvedl, protože už mu to stejně v tom jeho vzatu neklapalo, tak je pěknej ***! Tak když už jim to spolu nejde, mají neřešitelné problémy, proč se s ní teda nejdřív nerozejde? To ji dokáže podvést, ale rozejít se s ní nemůže? To nepochopím! :-(
Přeju, ať vaše láska vydrží opravdu na celý život!!! :-)

21 Klara Klara | 28. května 2012 v 22:49 | Reagovat

souhlasím s tebou!
a nahoře máš moc hezké fotky :)

22 Šeříková Šeříková | Web | 31. května 2012 v 18:35 | Reagovat

Moc se mi líbí, že jsi taková slečna, která si na nic nehraje. V celoživotní věrnost také věřím a Ty s přítelem se stáváte příkladem. :-)

23 Ivon Ivon | Web | 26. června 2012 v 17:49 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek. Mám na věrnost stejný názor, ale spousta lidí má potřebu mi ho vymlouvat s tím, že ve dvaceti vím houby. Jenže když mám někoho ráda, nechci mu ublížit - copak to se s věkem změní? Vtipné je, že je to částečně i sobeckost, co mě nutí být věrná, protože vím, že když mu ublížím, bude mě to bolet snad víc než podvedeného partnera. Proč bych riskovala důvěru kvůli jedné noci? Navíc jsem vypozorovala, že když jsem opravdu zamilovaná, tak si o jiných klidně řeknu : ,,Jo, ten má super zadek," :-P ale netoužím po něm. Špatné je, že sama mám problémy s důvěrou, když vidím, co se děje kolem. Zrovna tenhle víkend se mi opět cpal do postele kluk, který je dlouho zadaný a já jeho přítelkyni navíc znám. 8-O A je to i vlastní zkušenost, kvůli které chudáky partnery podezřívám, protože sama jsem podvedená byla a od té doby to mám prostě v hlavě a je pro mě těžké věřit, zvlášť když se třeba dozvím, že ten dotyčný někdy v minulosti už jinou zklamal :-|

24 Tlapka Tlapka | Web | 25. července 2012 v 14:31 | Reagovat

Za tři týdny to bude 3,5 roku, co jsem se svým partnerem. A za tři týdny mi bude 20.  Až na mou "dětskou" lásku je to můj první. Vím, že jen málo lidem ta první láska vydrží na celý život, ale pořád doufám, že budeme mezi nimi. Kdyby ne, proč bych v tom vztahu zůstávala?
Jenže nám je spolu dobře. V zásadních věcech se shodneme a umíme spolu diskutovat. Takže případné a občasné problémy spolu probereme a tím pádem je nemusíme řešit nevěrou. Myslím, že nevěra není řešení, ale další problém a komplikace.
Pokud mám svého partnera ráda a miluju ho, nemám důvod ho podvést. Pokud ne, nemám důvod setrvávat v nefunkčním vztahu. Ale táhnout to na dvou frontách - na to nemám povahu ani chuť. Ono i jednoho chlapa je někdy víc než dost. :-D

25 Dalliance Dalliance | Web | 29. července 2012 v 16:12 | Reagovat

Nevím. Když se podívám na babičku s dědou (jo, je to starší generace, dřív byly jiné zvyky, ale pořád jsou to lidi a v něčem to musí být :-), jak jsou spolu skoro 50 let a pořád se mají rádi, nevidím důvod proč na ni nevěřit. Jenže pak se zadívám do současnoti na to, jak moji vrstevníci (a starší) střídají jednoho partnera za druhým, na diskotéce se líbají kde s kým a a nějaké gantemanství si ani nevzpomenou. Ale věrní kluci (holky) nevymřeli. Spolužákův brácha ted maturoval, holku si našel v prváku a jsou spolu pořád.

Tobě a tvému příteli to moc přeju. Je hezký vidět, že alespon pár lidem pořád nejde jen o to mít co nejvíc partnerů

26 niki-land niki-land | E-mail | Web | 14. října 2013 v 11:42 | Reagovat

Ja jsem s pritelem uz dva roky a jsem mu stale verna nevim jak je na tom on ale podle toho jak pekne se ke me chova a jak mi projevuje lasku si myslim ze se nemam ceho bat moc pekny clanek :)

27 ona ona | Web | 14. října 2013 v 17:31 | Reagovat

...snad trochu pozdě narážím na tenhle článek, ale vyjádřit mne to nutí i tak, protože mi naprosto mluvíš z duše. Neumím si představit, že bych se měla účastnit byť jen "nevinného vykousnutí" na party, natož něčeho více. Snad je to tím, že jsou mi cizí doteky nepříjemné (vlastně číkoliv až asi na dva lidi). A nechápu argument, že když za život dáš jen jednomu, tak si vlastně v životě nic neužiješ.

28 feministicgirl feministicgirl | Web | 14. října 2013 v 20:52 | Reagovat

Máš naprostu pravdu. Jestli máš okolo sebe hodně lidí, kteří si chtějí "užívat", kteří jsou nevěrní, kteří nedokáží pochopit tvůj smysl pro věrnost, věz, že ty jsi z nich ta správná. Já osobně si nejsem sama sebou a svojí věrností tak jistá, jako ty, bojím se sama sebe a svých podivných výkyvů. Ale před několika měsíci, ač jsem na ni do té doby nevěřila, jsem poznala a stále poznávám skutečnou lásku, a vím, že právě tohle je ten člověk, kterého chci milovat do konce života a být mu věrná. Myslím, že nevěrní lidé, lidé, kteří si chtějí "užívat", nemohou být šťastní, protože nemají lásku. A věrné lidi nechápou, protože nepoznali, co to je doopravdy milovat.
Je to skoro legrační, že ještě před rokem jsem byla ta, která toužila po tom, s někým se nezávazně "vykusovat", a teď tady kážu o skutečné lásce. Zázraky se dějí. :-)

29 MercyFinch MercyFinch | Web | 30. října 2013 v 11:09 | Reagovat

V tomhle jsem také hodně zásadová. Pokud už se rozhodnu s někým být a žít, nevidím důvod, proč za jeho zády utíkat k někomu jinému. Je pravda, že stát se může cokoli, můžu potkat někoho dejme tomu lepšího, ale myslím, že se vše dá vyřešit rozumně. Samozřejmě v případě, že dotyční lidé rozumní jsou.
Celkově nevěru nechápu a dost odsuzuju. Jenže jak se zdá, zvláště u dnešní mládeže je to asi běžné a normální. Četla jsem na Facebooku ta strašná Přiznání holek a kluků a byla jsem z toho vysloveně znechucená.

30 christiiinka christiiinka | Web | 20. ledna 2014 v 11:52 | Reagovat

Ahoj Hogreto :-). Ono je taky docela hodně důležité KDE máme ve vztahu hranice (co je a co není nevěra). S největší pravděpodobností budu ze všech komentujících vypadat nejhůř, ale nemá smysl si na něco hrát. Jsem o rok mladší než ty, se svým přítelem chodím pátým rokem. Prožili jsme spolu střední, taneční, maturity, první společnou dovolenou i první roky na vysoké. Troufám si říct, že jsme na tom podobně jako ty se svým přítelem. Je to pro mě ten nejdůležitější člověk na světě, který mě podporuje a kterého si doopravdy vážím a vím, že s ním chci strávit zbytek života. Ale. Máme vztah na dálku, běžně mezi sebou máme 200km a když chodím s holkama někam tančit, čas od času se to zvrtne. Není to o tom, že by mě po pěti letech nepřitahoval, stále je pro mě tím nejatraktivnějším chlapem pod Sluncem, ale je pro mě důležité vědět, že se líbím i ostatním klukům. Říkej tomu jak chceš coura, citová prostitutka II zvládnu to... Líbání pro mě prostě není nevěra (pokud se to děje jednorázově a jednou za delší časový úsek). Neumím jít do klubu a neflirtovat s někým. Hranici podvádění mám výš, vím že bych se s nikým jiným nevyspala. Nikdy, v jakémkoli stavu, taky je to můj první sexuální partner a představa, že nebudu mít sex nikdy s nikým jiným mi přijde úplně normální a taky mě to nemrzí. Ale to kolem... Samozřejmě když jsme někde spolu všechno výše uvedené je tabu, ale jak jsme každý zvlášť, máme tolerované limity. Navzájem vždycky víme, co děláme nebo co se stalo a náš vztah taky funguje.

31 hogreta hogreta | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 12:17 | Reagovat

[30]: Nevidím důvod, proč bys měla vypadat "nehůř". Nikdo tě nezná, nevidí do tvého vztahu ani do tvého života, takže nikdo nemá právo tě soudit:). Naopak, jsem ráda, že jsi napsala, že také záleží na "položení hranic", protože je pravda, že každý nevěru chápe asi jinak.

32 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 23. ledna 2014 v 12:23 | Reagovat

Moji rodiče se rozvedli kvůli tomu, že si otec našel jinou ženu, takže už asi nadosmrti pro mě bude všechno kolem nevěry a něčeho podobného hodně citlivé téma. Možná je to způsobeno i tím, u mě je to prostě tak, že když někomu věřím, je to na 100% a k tomuto stavu vede velmi trnitá cesta, nedokážu to jinak, takže bych si ani nedokázala představit, že bych sklouzla k nevěře. Navíc jsem poměrně věřící člověk, takže by to pro mě bylo jako porušení přikázání a na něco takového jsem také citlivá. :) Takže se přidávám k tobě v názoru a lá celoživotní věrnost, u mě je tohle něco jako životní postoj, i když možná v dnešní společnosti lehce naivní. :)

33 Em Zet Em Zet | Web | 23. ledna 2014 v 14:31 | Reagovat

Pod tento článek se PODEPISUJU. Přečetla jsem ho úplně celý a nenašla jsem jedinou věc, ve které bych s tebou měla jiný názor! :-) Jsem ráda, že existuje další bláznivě věrná duše, jako jsem já. I moje přání je zůstat s přítelem navždycky (je to můj první přítel, jsem strašně ráda, že jsem si na vztahy počkala až do 18 skoro, v tom věku snad už známe sami sebe), mít jen jednoho partnera pro život. To "vykusování", z toho slova se mi dělá špatně. :-| Další takové slovo je "úlet" a ty otázky typu "Dá se úlet považovat za nevěru?" JASNĚ že je to nevěra. To jsem snad v době "ulítnutí" byla v těle někoho jinýho,...? Já jsem zodpovědná za svoje činy přece.
Achjo, tenhle článek je úžasný. Jsem ráda, že máš stejný názor jako já! :-)

34 Em Zet Em Zet | Web | 23. ledna 2014 v 14:32 | Reagovat

Ty jo, jsem z toho unešená, z tohohle článku. V angličtině bych řekla - this just made my day. :-P

35 Niky* Niky* | Web | 23. ledna 2014 v 14:42 | Reagovat

Naprosto skvěle napsaný článek! Dokonale vystihuje i mě. :)

Souhlasím s tebou i s komentáři (sice jsem je nečetla všechny, ale valnou většinu ano a nenašla jsem tam názor, se kterým bych nesouhlasila). Nebyla bych schopná být nevěrná už kvůli sobě. Prostě to není v mé povaze a ty, kteří nevěrní jsou, odsuzuji. Je to jejich volba, ale mě se to zkrátka nelíbí a neuznávám to. Když mám někoho, s kým mi je dobře, tak přece nepůjdu za někým jiným. A pokud mi s tím někým není dobře a nerozumíme si, tak nebudu dál udržovat nefungující vztah a chodit za někým "náhradním".

Přítel má s nevěrou špatné zkušenosti. Podvedla ho prý skoro každá, kterou měl přede mnou. Na jednu stranu chápu, že má strach, na druhou mi (prý) věří. Já mám sice taky strach, že by mohl někde něco provádět (bydlíme daleko od sebe), ale věřím mu a rychle tyhle myšlenky zaháním. Už to tu někdo psal, že "kdo žárlí, ten miluje". Bez toho by to nešlo. Na druhou stranu jsme ale schopní si udělat srandu a společně komentovat ostatní ženské nebo chlapy.

Hodně lidí mi říká, že nechápou, proč si nechci užívat. Že jsem mladá, s přítelem jsem poměrně dlouho.. Jestli prý nechci zkusit i někoho jiného. Nechci. Nemám důvod. Nepotřebuji vyzkoušet desítky nebo stovky partnerů a ve čtyřiceti brečet sama, jak jsem byla blbá, protože tamten byl určitě ten pravý a já ho vyměnila kvůli užívání si za dalších deset debilů. No a co, že jsem začala randit až v šestnácti a ne v deseti, jako dnešní mládež. No a co, že jsem si partnera, se kterým chci být napořád našla v sedmnácti a byl v mnoha ohledech a věcech můj první. Jsem s ním šťastná a spokojená, je můj přítel i nejlepší kamarád. Rozumíme si ve všech ohledech. Jsem pyšná na to, že jsem nevystřídala desítky chlapů. Před současným přítelem jsem měla jenom jednoho. No a co.. Většina lidí v dnešní době tohle bohužel nechápe.

Btw, jsem ráda, že jsem konečně našla někoho se stejným názorem. Většina lidí, se kterými jsem o tomhle tématu mluvila, spadá buď do těch 50% procent nevěrníků, nebo se snaží být drsňáci a jenom si na nevěrníky hrají před kámoši..

36 Zuzka Zuzka | Web | 23. ledna 2014 v 14:52 | Reagovat

Je mi 14, takže se vztahy zkušenost nemám. Vím ale, že ať by se dalo cokoliv, nikdy bych svého partnera nedokázala podvést.
A popravdě, nejradši bych byla, kdybych byla celý život jen s jedním člověkem. Nemusela bych pak řešit smutné rozchody... A strávila bych s ním tolik času, prostě bych věděla, že je to láska mého života.
Doufám, že někdy najdu nějakého kluka, který taky bude mít podobný názor a nebude podvádět. Ale někdy tak přemýšlím, jestli v téhle době ještě někdo takový existuje...

37 Em Zet Em Zet | Web | 23. ledna 2014 v 15:28 | Reagovat

[36]: Existuje, věř tomu. :-)

38 magicforever magicforever | Web | 23. ledna 2014 v 15:52 | Reagovat

Z toho čísla mi je ešte doteraz zle. Vedela som, že to neverníkov nebude málo, ale až toto? Ja to nechápem... Nedokážem si ani predstaviť prečo niekomu takto ublížiť. Ja sama som na tom tak, ako ty. Nikdy som nepatrila k dvakrát otvoreným ľuďom. U mňa si to žiadá dlhý čas a dôveru, takže si u seba neviem dosť dobre predstaviť to nezávislé "užívanie si." Mnohé moje kamarátky majú práve taký ten chlapčenský pohľad vzťahu- užiť si a odkopnúť. (tým nechcem povedať, že taký je úplne každý) A možno som blázon, ale áno. Verím, že človek môže byť doživotne verný. Ak sa mám priznať, tak ti trochu tvôj vzťah závidím :D Hádam raz nájdeme niekoho s kým budem tak šťastná...

39 Anne-chan Anne-chan | Web | 23. ledna 2014 v 16:04 | Reagovat

Tvůj článek mě rozhodně zaujal, jelikož mám na tohle stejný názor jako ty. Některé druhy nevěry bych pochopit dokázala, ale některé rozhodně ne. Také mám někoho koho opravdu moc miluji a stejně jako vím že by bolelo mě kdybych byla podvedená, tak nechci ublížit ani tomu druhému a něco jako nevěra je pro měpouze to jak píšeš že je to všude.. v televizi atd. všude jen ne u mě :D myslím že by lidi měli zpomalit a trochu se nad sebou zamyslet.. co trochu.. pořádně ! :-)

40 Yossariana Yossariana | 23. ledna 2014 v 17:29 | Reagovat

Láska a vzťahy sú tak komplikované ľudské interakcie, že vymedzovať prirodzenosť, neprirodzenosť, trvalosť a dočasnosť podľa mňa neprináleží nikomu. Ja osobne v neveru neverím. Môže to znieť strašne hlúpo a nelogicky, ale nikto z nás nemôže druhého človeka vlastniť. Nemôžme mu prikazovať čo robiť môže, čo nemôže, v našich silách je len milovať a byť milovaný. Ak ľúbite otvorene, s dôverou bez emocionálnej šikany neverím tomu, že by ktorý koľvek človek odbehol za inou/iným. Ruku ale na srdce dámy a páni: Kto reálne nevymedzuje hranice únosnosti, kto z času na čas alebo o čosi častejšie nekontroluje, nemanipuluje a podobne. Ja si myslím, že vo vzťahu sú vždy dvaja a prsne tých dvoch ľudí sa ten vzťah týka, preto reči typu "je to absolútne nechápem a odcudzujem človeka, ktorý podviedol svojho milovaného" vypúšťam zo svojho vedomia a podvedomia. K tejto téme som kedy si čítala veľmi trefný článok, ktorý tu pridávam.http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/12706-nevera-je-mytus-ktory-vymysleli-dusevne-chori-ludia

Majte sa radi :) :)

41 Miloš Miloš | Web | 23. ledna 2014 v 19:20 | Reagovat

"už pravděpodobně nikdy nebudu mít jiného sexuálního partnera"

"Pravděpodobně" znamená, že se to nedá říct s jistotou, jinak by to bylo jako v pohádce "žili spolu šťastně až do smrti" anebo v románech z červené knihovny.
Realita a pohádka jsou trochu odlišné pojmy.

42 Khalia Khalia | 23. ledna 2014 v 20:48 | Reagovat

Souhlasím! Mám prvního.. i posledního.. partnera! :-)

43 N N | Web | 23. ledna 2014 v 21:04 | Reagovat

ja tiež nerozumiem nevere. tak ako píšeš, aj ja osm z tých, ktorí majú v sebe zakorenenú povahu "verný ako pes" ...
keďže mne príde vyslovene nechutné sa čo i len držať za ruku s niekým, koho neľúbim, som toho názoru, že vo fungujúcom vzťahu na neveru nie je miesto, lebo na tieto potreby máme partnera. a ak nás to ťahá k niekomu inému, logicky z toho vyplýva, že niečo sa zo vzťahu vytráca. v prípade, že sa to už vrátiť alebo zachrániť nedá, prípadne ten durhý nechce, je podľa mňa lepšie vzťah férovo ukončiť skôr, ako si ktorýkoľvek z partnerov nájde niekoho iného.
a naozaj nech sa snažím ako chcem, nedokážem pochopiť tých, ktorí dokážu byť voi svojmu partnerovi takí krutí, sebeckí a dokážu ho takto zradiť.

(omentár som začala písať po prvých 2 odstavcoch aby som nezabudla čo som chcela, a až teraz som si všimla, že neskôr si napísala v podstate to čo som sa tu snažila opísať aj ja, tak prepáč že opakujem už povedané)

inak napríklad keď si písala na začiatku článku, že ťa nikdy nenapadlo robiť priateľovi žiarlivostné scény, u mňa je to tak že viem že by som nikd ynedokázala podviesť a napriek tomu že tiež nemám problém s priateľom pozerať na dievčenské zadky a hodnotiť ich, keď viem, že niekam ide kde bude veeľa dievčat (a predovšetkým také tie čo sa ku každému kamarátovi majú viac ako je slušné), tak ma na chvíľu potrápia myšlienky že čo ak sa niečo stane, alebo niekedy stalo, predsa len to je chlap. a aj keď mu verím 100%, tým dievčatám neverím... žiarlivostnú scénu som zatiaľ nevyrobila nikdy, ale musím sa priznať že obavy a starosti mi také myšlienky robia...

každopádne to musí byť naozaj super, keď si človek nájde partnera s ktorým si sadnú, a klape im to dlhé roky :) ja som zatiaľ to šťastie nemala, ale raz snáď, haha

a som velmi rada, že som si tento článok prečítala lebo vidím, že nie som sama kto má v dnešnej dobe taký názor. to čo sa dnes deje sa mi zdá niekedy až nechutné ako ľudia dokážu "partnerov" striedať a ako nemajú žiadne zábrany a poriešia hocičo aj s obyčajným kamarátom. nepoznajú hranice... tiež som písala článok na tému týždňa kde som písala že sa cítim ako z inej doby a bála som sa, že budem sama. ale som rada, že nie som:)

44 Mayu-chan Mayu-chan | 24. ledna 2014 v 3:49 | Reagovat

Musím říct, že s Tebou plně souhlasím.
Sama bych nedokázala podvést, už kvůli své hrdosti a tomu, že bych se pak nedokázala podívat do zrcadla. Viděla bych tam tu bolest, co jsem způsobila a taky to jak jsem ponížení hodný člověk.
Partner to má naštěstí stejně a tak můžu říct, že oba na celoživotní věrnost věříme, dodržujeme.
I když musím říct, že s mojí důvěrou je to horší. Několikrát jsem byla podvedena  bývalým přítelem a stále se nemohu přenést přes ten nepříjemný pocit, který mám, když vidím jak se nějaká holčina za mým chlapem otočí. Jde o to, že to není tak, že bych nevěřila jemu. Já nevěřím ženám.
Znám ho natolik, že vím, že on i kdyby sebevíc chtěl, na žádnou si netroufne. Ale bohužel znám plno příkladů holek a žen, které bez váhání muže svedou a to ani sám neví jak...

45 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 7:20 | Reagovat

Keby som presnejsie vedel, "kto alebo ktora" je vlastne "vera" a "kto alebo ktora" je "nevera", tak by som mohol povedat, ze s Tebou suhlasim. Takto ale pochybujem, ze Tvoj clanok opisuje realny stav veci. Urcite reprezentuje Tvoj pozitiny nazor k veci, ale skutocnost je (aj biologicky) ina. Nech Tvoje stastie vydrzi tak, ako si ho predstavujes, vysnivas.

46 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 10:27 | Reagovat

Hezky napsané, mám naprosto stejný názor. Když už s někým něco mám, vychází to z velké hloubky, sdílení spousty intimních věcí a z toho, že dotyčné jistým způsobem otevřu svou duši. Na to je jednak potřeba celkem dost času, než se vztah do takové fáze dostane, a za druhé když jede člověk na více stran, nikdy nemůže dosáhnout takové úrovně, jako s jednou osobou :) A je pro mě naprosto nemyslitelné a zvrácené, že bych tohle dělal, nebo se o to snažil, u dvou dívek najednou. To snad ani nejde, proboha. Jak píšeš, je užívat si a "užívat si".

47 Z. Z. | Web | 25. ledna 2014 v 23:01 | Reagovat

Taky s tebou úplně souhlasím.:-) Pro mě je láska k jedné osobě něco tak naplňujícího, že bych nikdy neměla potřebu "hledat štěstí" i jinde. :-)Nechápu, proč je tolik lidí nevěrných, vážně tomu nerozumím... možná proto, že ještě nenašli to pravé, tak mají pořád pocit, že jim něco chybí. Jen neví, co přesně ...

48 Puff Puff | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 19:55 | Reagovat

Krásně jsi to napsala :) Poznala jsem, co je to opravdová láska. Trvá to již dva a půl roku a mám pocit, že to nikdy neskončí. Mám pocit, že jsme sehraní, že jsme opravdu spřízněné duše a že nás nikdy nic nemůže rozdělit. Nikdy jsem nepodvedla. Nikdy jsem ani na nic takového ani nepomyslela. A podvádění se ni prostě hnusí. A jak jsi sama řekla, že potřebuješ na intimitu určitý čas, tak to mám stejně. Nedokázala bych absolutně nic s nikým, ke komu nemám vybudovanou důvěru a nic k němu necítím.
Možná jsem pošetilá, když tvrdím, je moje láska bude trvat na věky. Ale vzhledem k tomu, že čím déle spolu jsme, tím více ho miluji a stejně tak to prý vnímá i on, tak nevidím důvod, proč by to mělo jednou skončit :) Vím, že naše láska je nekonečná :)

49 Bludička Bludička | Web | 4. dubna 2014 v 21:36 | Reagovat

Především, obdivuju tě. Snad poprvé se setkávám s takovým názorem mimo své katolické prostředí, ve kterém jsem vyrostla. Obdivuju tě, že o tom dovedeš psát veřejně s tím, že kdokoli k tomu může říct v komentářích cokoli a taky ne zrovna pěkné věci.
Názor na věrnost mám stejný jako ty a myslím, že je možné prožít šťastný život pouze s jedním partnerem - ale pak už záleží na tom, aby oba měli stejný názor. Věrná mohu být trvale jen tomu, komu mohu důvěřovat. Nevydržela bych být věrná člověku, který se otočí za každou druhou.
Ne, nikdy jsem neprožila žádný vážný romantický vztah, ale vím, že v mém životě může být pouze a jen jediný.
Krom toho, svým způsobem se ta věrnost dá vztáhnout i na přátele... dokud budu vědět, že je svou přítomností neštvu, budu tu stále s nimi, a i pak tady budu, až mne budou potřebovat...

50 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 13. října 2014 v 15:21 | Reagovat

Věřím v celoživotní věrnost.

Ale je třeba přemýšlet o tom z více úhlů. Nevěra není jen se s někým vyspat nebo mít úlet, nemusí to být ani o tom, že jeden z partnerů už nevidí ve vztahu budoucnost a není v současném vztahu spokojený... Ale člověk dokáže milovat i dva lidi najednou. Někdo možná ne, ale mě se to stalo a vím, že to není tak neobvyklé.  A každý člověk má slabé chvilky. Někdo to má v povaze, jak píšeš Ty a je to velká ctnost, ale někdo má zase v povaze slabost a nestálost.

Je krásné, když jsou si dva lidé věrní třeba padesát let. Ale je krásné i to, když jsou spolu dva lidé padesát let a přenesli se spolu přes překážky a problémy, jako je třeba nevěra jednoho z nich.

Plánuji na téma odpouštění nevěra článek, tady asi nemá smysl se rozepisovat, protože chápu, že Tě to asi nezajímá. :D
Ale když už někdo podlehne, neznamená to konec. Mnoho lidí říká, že je pod jejich důstojnost snášet nevěru, ale ve vztahu by nemělo mít ego prostor. Jak řekl klasik - člověk odpouští do té míry, do jaké miluje a já si nedokážu představit přestat někoho milovat kvůli jedné věci, kterou udělal.

51 hogreta hogreta | E-mail | Web | 13. října 2014 v 22:36 | Reagovat

[50]: Určitě článek napiš, já si ho pak ráda přečtu:).

Já jsem se v tomhle článku odpouštěním nejak zásadně nezabývala, ale to neznamená, že bych neodpustila. Takhle - myslím, že sama na sebe jsem v tomhle případě přísnější, sobě bych nevěru odpouštěla velmi těžko, protože si myslím, že moje nevěra by znamenala, že mi něco ve vztahu zásadně chybí a nebyl by důvod v tomto vztahu pokračovat. Nicméně takhle to nemusí mít každý, takže si dokážu představit, že bych nevěru partnerovi odpustila.

Jednorázovou nevěru jo, ale paralelní vztah ne. Protože s tím milováním dvou osob - no, upřímně tomu moc nevěřím. Zaprvé proto, že nechápu, jak se někdo do takové situace dostane - protože když mám přítele, tak si žádného chlapa nepustím tak blízko, abych se do něj mohla vůbec zamilovat. A když už, tak si myslím, že opravdu milovat dva lidi nejde prostě proto, že pod pojmem "milovat" si představím takovou lásku, že bych udělala cokoli, aby byl ten druhý šťastný a aby mi mohl 100% důvěrovat a já mohla 100% důvěřovat jemu. A tak prostě nejde mít dva partnery a zároveň jim muset něco tajit, abych je neranila. Chápeš, jak to myslím? :-D Asi jsem se do toho trošku zamotala.

A ještě mě napadá jedna věc - já myslím, že pokud jeden člověk druhého podvede, tak on se s ním nerozejde proto, že by ho přestal milovat, ale prostě jen proto, že mu přestal důvěřovat. A důvěra - to je rozhodně něco, co se kvůli jedné věci, kterou člověk udělal, zničit dá. Láska ne, ale důvěra ano. Pak je jen otázka, jestli tu důvěru dokážou partneři zase slepit dohromady, protože si myslím, že vztah bez důvěry fungovat nemůže, i kdyby se ti dva lidé milovali sebevíc.

52 S S | 1. listopadu 2014 v 14:46 | Reagovat

Ještě, aby Tvůj partner měl na věrnost stejný názor. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015