Květen 2012

Celoživotní věrnost

26. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Zase jsem projednou vybrala téma, u kterého bych byla ráda, kdybyste se i vy rozepsali. Nevěry jsou plné knížky, plné televize. O věrnosti jako takové se nemluví, bere se jako samozřejmost do té doby, dokud se někdo z páru "nepřekvapí" nevěrou.

Téma věrnosti je mi velice blízké. Jsem od přírody věrný typ, nikdy jsem nechápala, za čím ten člověk, který je nevěrný, vlastně jde. Říká se, že druhé často posuzujeme podle sebe. Když jsem se seznámila s přítelem, tak mě vlastně ani nenapadlo o nevěře přemýšlet. A kvůli toho mu ani nedělám žárlivé scény, spíš naopak - společně s ním okomentuju poprsí procházející slečny, no co. Takže nějaké "nevěra" šlo vždycky kolem mě, nevšímala jsem si ho. Ale dnes mě docela překvapilo, když jsem uviděla číslo 50 - ano, to je prý procento lidí (Čechů), kteří přiznávají, že jsou a nebo někdy byli své partnerce/partnerovi nevěrní. 50%? Děláte si srandu? To je každý druhý. A to bůhví, kolik lidí to ještě nepřiznalo. Tohle mi prostě nejde do hlavy.

Je málo věcí, ve kterých si člověk umí být jistí. Ale sám sebou jistý být snad může. Já jsem si svojí věrností jistá víc, než někteří jedinci dokážou pochopit. Moje nevěra by totiž nejvíce ublížila mi. Od určitého věku potřebuji na všechno čas, především na intimitu a na vybudování důvěry. Jsou věci, které bez lásky prostě neumím. No co, já vím, v dnešní době je moderní jít někam pařit a tam se třeba nezávazně líbat - ale takové chování se mi prostě hnusí (tím neodsuzuju ty, co to dělají, do toho mi totiž nic není, každý svého štěstí strůjce). Z dívčích blogů jsem odpozorovala slovo "vykousnout" - jéžišmarjá, co je zase tohle. Jsem člověk, který nedokáže sedět na dvou židlích zároveň, protože by se z toho zcvoknul. Potřebuju zázemí, jistotu, bez ní jsem úplně ztracená. Ano, někteří z vás asi budou namítat, že když bych měla ve vztahu nějaké problémy,... - zastavím vás, pokud jsou ve vztahu tak závažné problémy, že bych je potřebovala "řešit" nevěrou, tak v tom vztahu už dávno nejsem. V tomhle jsem prostě zásadová.

No, takže abychom se posunuli. Nastala chvíle, kdy mám stálého partnera, on má mě, jsme spolu dlouho a vypadá to, že tohle už je prostě "nafurt". Nějak jsme se dostali přes bláznivou zamilovanost, přes vyjasňování názorů, přes krize i hádky. A teď? Pohoda. Přesunuli jsme se k tomu dlouhotrvajícímu citu, kterému se prý říká láska. Už si nemusíme nic dokazovat, oba víme, už se přece známe. Můžu s klidným srdcem říct, že mám v partnerovi také nejlepšího přítele. Takže fajn, začínám si uvědomovat, že tohle už je prostě vážné. Se svým přístupem už pravděpodobně nikdy nebudu mít jiného sexuálního partnera, než jeho. Zvláštní. A co je na tom zvláštní? Že mi to nejen nevadí, ale vlastně jsem za to naprosto upřímě ráda. Někteří by možná řekli, že jsem si nic neužila. Je mi líto, já za "užívat si" prostě nepovažuju "vystřídat několik sexuálních partnerů", pro mě je význam slova "užívat" úplně někde jinde. Užívám si cestování, užívám si učení se nových věcí. Užívám si letního sluníčka, zábavy s kamarádkami. A především si užívám všechny ty chvíle strávené s partnerem - nutí mě se usmívat, když si vzpomenu na všechna ta místa a země, kde jsme spolu byli, všechny zážitky, které máme společné. Většina zážitů se pojí s ním - jak by taky ne, vždyť jsem s ním strávila čtvrtinu svého života. Ve vztahu a sexu se podle mě zkušenosti neměří v kvantitě, ale v kvalitě.

Proto věřím na celoživotní věrnost. A byla bych moc ráda, kdyby se mi ozval ještě někdo, kdo nepatří do těch prokletých 50ti procent, a má na věc podobný názor, protože já si v tomhle začínám připadat jako naprostý exot. Když někdy sleduji okolí, tak mě to nutí přemýšlet, z jakéže planety jsem to vlastně přiletěla.

Myslíte, že člověk dokáže být celoživotně věrný? A myslíte, že člověk dokáže žít celý život pouze s jedním partnerem? Dokázali byste to? Chtěli byste to? Jaké máte zásady vy?

Manipulace

24. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Téma, které je v poslední době velmi omílané. Všichni mají pocit, že jimi někdo manipuluje, ale zároveň se brání, že oni manipulátory nejsou. Asi nejsem jediná, které v této rovnici něco nesedí.

Myslím, že někdy manipulujeme úplně všichni. Někteří méně, někteří více, někteří nevědomě a někteří zcela záměrně. Někteří si to sebekriticky přiznají, někteří se tomu urputně brání. Ale děláme to všichni. Ono totiž není manipulace jako manipulace. A některé typy manipulátorství jsou velmi nenápadné a vzdáleně vypadají neškodně. Jenomže na to, abychom se manipulaci mohli úspěšně bránit a abychom se manipulativně nechovali, tak o ni musíme vědět co nejvíc a musíme ji umět rozpoznat.

Hurá, sláva.

22. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Z deníčku
Tak jsem úspěšně ukončila svůj první ročník na vysoké škole. Jsem ten typ, co před zkouškami hodně stresuje, proto je pro mě lepší, když to mám co nejdříve za sebou - a tak jsem si všechno dala buď na předtermín a nebo na úplně první termín. Sice je pravda, že v posledních třech až čtyřech týdnech jsem se učila jako magor, v některých dnech jen 6 hodin, ale některé dny byly dost šílené - to jsem vstala v osm, v půl deváté se začla učit a pouze s přestávkami na oběd, večeři a záchod jsem se učila třeba do půlnoci.

Ale mám to za sebou. Dopsala jsem poslední písemku, už čekám jen na jeden výsledek. A vzhledem k tomu, že jsem si v matematické analýze nahrabala spoustu bodů, si myslím, že ať bude výsledek jakýkoli, tak mi to nárok na stipendium nevezme. Takže hurá sláva - budu zase o pár tisíc bohatší:-D. A vzhledem k tomu, že mě na místo geodeta tyto prázdniny nevezmou, protože práce je málo a brigádníky neberou (a ani ty pravidlené), tak je fajn, že i tak budu mít možnost si našetřit na nějakou pěknou dovolenou příští rok. Tento rok s přítelem asi do zahraničí nepojedeme, ale co my víme, třeba se naskytne nějaký pěkný last minute. Každopádně to vypadá, že letoští prázdniny strávíme v Česku - a já mám aspoň možnost do příštích prázdnin našetřit o trošku více.


Zároveň jsem od maminy dostala dáreček za to, že jsem to všechno tak pěkně zvládla - nové kalhoty a vršek k břišním tancům. Ve stejné barvě, jako mám šátek. Jsem z toho nadšená, moc se mi to líbí. O důvod víc se zase začít pořádně snažit. A o důvod víc zase trochu zhubnout přes břicho :-D. A ano, daný zázrak můžete vidět na obrázku vpravo:-D.


A co všechno z toho plyne pro vás? Samozřejmě, budu více psát a více se blogu věnovat. Přece jenom - tří a půl měsíční prázdniny nemá jen tak někdo, byla by škoda toho nevyužít:). A taky mám konečně čas odpovědět na některé komentáře, takže právě odpovídám jako zběsilá:).

Co bychom se od mužů mohly učit

18. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Asi si myslíte, že takových věcí moc není. Ale zamysleme se. Je spousta chlapských vlastností, ze kterých my holky přímo šílíme. A tam někde uvnitř nás dokonce víme, proč nás to tak vytáčí. Proč? Protože bychom se taky chtěly chovat takto, ale nemůžeme. Ale opravdu nemůžeme? Nebo spíš nechceme?

Řešit věci racionálně
Nic nás nenaštve víc, než když máme nějaký problém, o kterém si nutně potřebujeme povídat, a náš partner vybalí dvouslové řešení - a tím to pro něj končí. Ale my máme potřebu si to rozebírat, rozmýšlet, dedukovat. Chceme se v tom plácat. A našemu partnerovi z toho jde hlava kolem. On už si v sobě ten problém dávno vyřešil. A nebo mu stačilo řešení, že problém řešitelný není a tak je zbytečné se s ním zabývat. Otázka je, proč se my holky někdy neřešitelnými věcmi dokážeme trápit tak dlouho.

Jiný příklad. Pohádáte se. Co udělá holka? Začne to řešit ze všech stran. Co udělala blbě, co udělal blbě její kluk. Je z toho nešťastná. Chvílemi je jí to líto, chvílemi cítí ke svému příteli příšerný vztek. Vlastně jí to zkazí celý den. Pořád na to myslí. Cokoli, na co se podívá, jí to připomene. V lepším případě pořád kontroluje mobil, zda napřišla omluvá nebo vysvětlující smska, v horším případě ho smskami doslova bombarduje a o to víc je jí líto, že neodepisuje. Naschvál chodí na facebook/icq/skype a kontroluje, zda není online. Pokud není, tak přemýšlí nad tím, co asi dělá, pokud je, tak přemýšlí, proč jí nepíše. A je z toho zničená. Prostě den na nic. A večer se jí ještě ke všemu špatně usíná a možná i do polštáře upustí nějakou tu slzičku. Probouzí se s kruhy pod očima a konečně si začíná uvědomovat, že hádka už je dávno pryč.

Co udělá kluk? Řekne si "kráva", pokud má vztek, nebo "to jsem to pos*al" pokud má pocit, že je vina spíš na jeho straně. Pak buď pošle jednu smsku a nebo se na to vykašle úplně. Pokud je smskami bombardován, vypne mobil. A jde si sednout k televizi nebo hrát nějakou hru na počítači. Pokud je aktivnější, jde si zaběhat. Pro něj je problém vyřešen, večer usíná jako mimino a druhý den už je všechno v pořádku, po žádné hádce ani slechu, ani vidu. A teď mi upřímě řekněte - není v tomhle lepší být raději jako kluk?

Na světě je 10 druhů lidí...

14. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Z deníčku
Na světě je 10 druhů lidí: ti, co rozumí binární soustavě a ti, co ji nerozumí.

To, co se naučíme na základce, nám na střední škole vyvrátí. A když už se něco naučíme na střední, tak na vysoké zjistíme, že to všechno může být ještě trochu jinak. Horší je, že nyní už si nejsem jistá ani v těch výpočtech z druhé třídy.

Pro ty, které nezaskočila úvodní věta a rozumí ji, mám pár otázek k zamyšlení. Přecejenom by mě zajímalo, kolik lidí ve stejné věkové kategorii jako já na můj blog chodí:).
Kdy se 1 + 1 = 10 a kdy se 1 + 1 = 1 ?
Kdy se 1001 0100 = 94 a kdy se 1001 0100 = 148 ?
Kdy se 1111 0001 = 1, kdy se 1111 0001 = 241 a kdy se 1111 0001 = F1 ?
Kdy se 1001 = 9 a kdy se 1001 = -7 ?
No, uznejte, tohle je zábavnější než nějaké přihlouplé hádanky, no ne? :)

Jarní detox

12. května 2012 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Tak nám začalo jaro, zvířátka vylézají z děr, všechno kvete, všechno se rozmnožuje. Z televize na nás hulákají všelijaké "hubnoucí programy". Jedny ranní lupínky vyzývají ke cvičení a slibují ploché bříško, druhé zase zlepšení zažívání. Zase se začínají objevovat reklamy na všelijaké hubnoucí/zpevňující/vyhlazující krémy, krémy proti striím a celulitidě, samoopalovací mléka. Ale my, lidé trpící všelijakými civilizačními chorobami, bychom se jako první měli postarat o to, aby se naše těla cítila dobře.

Ještě chvilku

9. května 2012 v 14:00 | hogreta |  Z deníčku
... a zase budu psát. Já vím, nudíte se. Tak bych vám alespoň mohla napsat nějaké ty novinky.

Škola
Další zápočet za mnou, tentokrát z UDKT(úvod do komunikačních technologií). Na tento zápočtový test jsem se učila týden. Ale vyplatilo jsem. Na to, abych si nezhoršila průměr kvůli stipendiu, jsem ho potřebovala napsat na 75%, tedy 15 bodů z 20. Nakonec jsem měla bodů 19, takže dobré. Jen ty zkratky, které jsem do sebe narvala, budu ještě nějakou dobu vysypávat. V každé kapitole jich bylo 30-50, počítala jsem to. GSM, NMT, SHA-1, 3DES, PESQ, PAMS, ACR, RSA, MD2,RTP, SDP, ADPCM, ADSL, GPON, WDM-PON, RIPE, ASIN, DHCP, FDMA, AMPS, HSCSD, E-EDGE, UMTS, HSDPA, BSS, DNS, ... No prostě mi z toho jde teď tak trošku hlava kolem:-D. A teď do sebe postupně zase začnu nasypávat algoritmy, které píšu ve středu.
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015