Kde najít kompromis?

20. dubna 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Aby bylo jasno - upřesním, jaký kompromis mám na mysli. V poslední době se ve mě perou dvě myšlenky. Vlastně dva způsoby života. Po dnešním rozhovoru s přítelem se ve mě zase začaly prát. Stačí malé šťouchnutí a můžu jednu z nich nechat vyhrát. Otázka je, kterou a v jaké míře.

Zase jednou byla pěkně ucpaná Ostrava. Nějaký frajer v černém naleštěném autě se rozhodl, že čekat je pravděpodobně pod jeho úroveň a celou frontu předjel po kolejích. Pronesla jsem, že je to blbec, že bych ho před sebe nepustila, ať si pěkně počká na kolejích, parchant. A tím to vlastně začalo.



Přítel namítl, že by ho pustil. Proč ne? Neubyde ho a ono se mu to jednou vrátí. Pro mě je otázka jasná - do jaké míry můžeme tolerovat nevhodné chování lidí okolo? Do jaké míry dokážeme být nad věcí? A opravdu se mu to jednou vrátí? Parter má v jedné věci pravdu. Mě daná situace negativně naladila a chování řidiče mě přinejmenším pěkně naštvalo, zatímco ho to nechalo klidným. Já jsem byla najednou plná negativních myšlenek, zatímco on svou energii už zaměřoval na něco jiného, mnohem zajímavějšího a pozitivnějšího. Prý jsem škodolibá. Asi ano.

Možná má pravdu v tom, že bychom neměli řešit něco, co nás nepálí. Jsou věci, které je asi lepší nechat plynout a nezabývat se arogancí a omezeností ostatních. Čím víc se jí zabýváme, tím víc se stáváme stejně omezenými. Začarovaný kruh plný nenávisti. Jenomže kde je ta hranice, kde bychom se už neměli nechat využívat? Nebo bychom to měli přestat vnímat jako využívání, ale jako dobrý skutek? Jak se naučit být nad věcí?

Pak je tady ta extrémní strana. Lidé, kteří říkají, že život jsou sračky a tak člověk musí být svině, aby v něm dokázal chodit a aby v něm vůbec něco dokázal. S tím rozhodně neztotožňuji. Zase tak hrozné na tom světě není, mně se tady vlastně docela líbí. Je tady i spousta slušných, milých a příjemných lidí. Pořád doufám, že s poctivostí se dojde dál. Duševně dál. No upřímě - co bych měla z cíle, kterého bych dosáhla nekalou cestou? Vůbec nic. Mám ráda výzvy proto, že je chci zvládnout, ne že je zvládnu obejít. A žijeme své životy snad proto, abychom překonávali sami sebe, ne abychom něčeho dosahovali na úkor ostatních.

Jenomže co když někdo jiný jede na náš úkor? Co když nás někdo jiný tlačí někam, kam nechceme? Je to jasné - stačí přece říct "ne". Ale jak obtížné je říct "ne" pro někoho, kdo by byl nejraději se všemi za dobře? Jak těžké je říct "ne" pro někoho, kdo nemá rád konflikty? Jak těžké je říct "ne" pro někoho, kdo se vlastně realizuje v tom, že může někomu pomoct? Hrozně těžké. Sakra těžké. Nejhorší na tom je, že když s někým jednáme pěkně a on si na to strašně rychle zvykne. Však to znáte - nabídnete prst, ukousne vám ruku. Nejhorší v životě je srážka s blbcem. Znáte někdo nějaký návod na to, jak blbcům odolávat, nenechat se jimi zvyklat, být nad věcí a zároveň v sobě zachovat pozitivní způsob myšlení?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dragell Dragell | Web | 20. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

Jo, kdybych věděla, tak ti to řeknu, protože ti blbci mě nakonec stejně ještě poškodí, když se snažím z mé strany slušně vyjednávat.
Svět dokáže být hnusnej, vlastně ne, lidi dokážou být hnusní.

2 Modrooká Modrooká | Web | 20. dubna 2012 v 20:37 | Reagovat

Tím způsobem by asi mohla být asertivita, co myslíš? :-)

3 levander levander | Web | 21. dubna 2012 v 18:30 | Reagovat

Spíš než ke článku, k anketě: zajímavé. 70% lidí napsalo, že "nic z toho mi za nenávist nestojí." Jsou věci, které jsou prostě čiré zlo. Fašismus. Nacismus. Nenávist sama. Válka. Týrání zvířat. Tyhle věci nemají jedinou kladnou stránku. A ty já nenávidím. Myslím, že si pár lidí jednoduše  chtělo "šplhnout" a vypadat jako andělé, kteří jsou nad věcí, nad veškerou hloupou, LIDSKOU nenávistí...a přitom sami nenávidí souseda.
Nenávidět barbie, emo nebo hello kitty je prachsprostá blbost. Ale když nenávidíte Hitlera, Breivika nebo jiného člověka, který udělal jinou naprosto neodpustitelnou věc, myslím, že to má smysl.
tohohle hloupého názoru hloupé holky si nevšímejte :)

4 phototerulik phototerulik | Web | 22. dubna 2012 v 15:23 | Reagovat

Ahoj mas moc pekny blog! Prosím okomentuj ten muj teprve zacinam. Prosim okomentuj a ja tenhle blog dam do doporucenych.Dekuju moc! :-)

5 Klára -> Svět tvoření Klára -> Svět tvoření | Web | 24. dubna 2012 v 17:18 | Reagovat

[3]: Já si myslím, že tvůj názor hlupý není. Docela s tebou i souhlasím ;) Každý máme přeci jen jiný vkus. Každému se líbí někdo jiný, ale není to přeci důvod danou osobu nenávidět. Ovšem třeba u Hitlera je důvod.

6 Alla (16 let) Alla (16 let) | 3. května 2012 v 17:22 | Reagovat

Zajímavý článek... Taky si někdy říkám, kolik času strávíme tím, že se rozčilujeme nebo stresujeme kvůli maličkostem, které za to ani nestojí, jak lidi někdy dokáží myslet negativně nebo půl hodiny nadávat jvůli něčemu, co už stejně třeba ani nezmění... Na druhou stranu, musíme umět rozpoznat, kdy už je to příliš, například jeden můj spolužák si ode mě furt opisuje úkoly a v testech se mě furt na něco ptá, já mu ze začátku vždy radila, ale když vím, že se prostě NIKDY na ten test nenaučí a NIKDY mi on nepomůže, NIKDY mi úkol opsat nedá - protože ho ani nikdy nedělá, jen spoléhá na to, že mu ho já (nebo nějaký jiný spolužák) dá opsat, tak nevím, jak už mu prostě říct, "ne, promiň, ale prostě už tě nenechám dál opisovat v testu, už ti nepůjčím ten úkol, už ti přestanu skenovat poznámky z hodin atd..." Jenže to prostě nejde. Nevím proč, ale prostě nakonec mu vždy při písemce poradím, sice jsem už párkrát zkoušela dělat, jako že ho neslyším, ale pak už sem se bála, že mi učitel ten test sebere, když do mě začal i drkat, tak jsem mu to radši ukázala. Fakt nevím co.. kdybych si pomáhali navzájem, tak nic neříkám, ale takhle... když se ani sám nesnaží!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015