Nerovná láska

22. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Heslo "protiklady se přitahují" je jedno z nejpoužívanějších. Možná, že je z části opravdu pravdivé. Voní a přitahují nás lidé, kteří jsou geneticky rozdílní, aby se rodily zdravé děti. Ale opravdu věříme tomu, že by si dva naprosto odlišní lidé měli co říct a že by k sobě našli pochopení?

Někdy se stane, že se v nás něco zblázní a my se zamilujeme do někoho, kdo je odlišný. Tak odlišný, že se na nás společnost buď dívá skrz prsty a nebo nikdo z okolí nevěří, že by nám to mohlo vydržet. Zvláštní je, že okolí často největší odlišnosti posuzuje podle toho, jak moc jsou zřejmé a viditelné. Řeší se, zda může fungovat vztah dvou lidí, kteří jsou různě majetní, různě vysocí, různě širocí, různě hezcí nebo jsou různé národnosti. Paradoxně jsou ale největší rozdíly schované někde uvnitř nás a nikoli v tom, jak vypadáme.


Bohatství, chudoba
Poženu to do extrémů: jeden je opravdu hodně bohatý, druhý je opravdu hodně chudý. Může to fungovat? Může, když se ti lidé budou snažit. Pokud se povznesou nad materiální věci. Zvláštní na tomto vztahu je, že nejvíce své myšlení bude muset změnit ten chudší. Nedá se žít ve vztahu, kde vás pronásledují pocity viny za to, že svému partnerovi nemůžete koupit drahší dárek, a ani vás nesmí trápit pocit, že "mu pořád něco dlužíte". Nedlužíte. Bohatší lidé většinou peníze neřeší a to, že vás zve na drahé večeře, mu přijde přirozené. Je důležité být k sobě navzájem tolerantní a mluvit spolu i o penězích.

Krása, ošklivost
Podívejte se na dva lidi na ulici. Jeden vám přijde škaredý, druhý krásný. Přesto se zamilovaně drží za ruce. Takže se sobě navzájem asi líbí. A o tom to je. Vzhled vnímáme velmi individuálně a něco, co se nelíbí nám, se bude líbit někomu jinému. Proto myslím, že tohle ve vztahu nehraje žádnou roli. Pokud se do někoho zamilujeme, tak to mimo jiné znamená, že se nám líbí. Jestli se líbí i ostatním, to nám může být tak nějak jedno. Do člověka, který nám nelíbí a není nám sympatický, se nezamilujeme - a tak nemusíme řešit vztah.

Národnost, rasa
Čekají vás trochu jiné problémy, než ty, jejichž partneři jsou stejné národnosti a stejné mentality. Nesmíte se řídit pouze tím, že vám druhý připadá exotický, protože to je to, na co byste mohli dojet (mezi námi - ten pocit "exotiky" stejně po pár týdnech opadne). Nemůžeme si namlouvat, že tento člověk bude stejný jako vy. Proto je důležité být při tomto výběru velmi ostražitý a o národnosti a náboženství partnera si zjistit co nejvíc. V době internetu to snad není problém, ne? Nemůžete očekávat, že se ten druhý úplně změní. Žil v jiném prostředí, byl jinak vychováván, získal tak jiné životní hodnoty, jiný pohled na svět. Nejde to přehlížet. I v tomto vztahu je velká potřeba tolerance. Ale fungovat to rozhodně může. Musíte si jasně stanovit pravidla a společně si ujasnit, jak byste chtěli, aby váš vztah vypadal.

Vzdělání, inteligence
Tak tady, podle mě, už může nastat docela velký problém. Pokud je jeden vysokoškolák a druhý má pouze základní vzdělání, pak si ten první pravděpodobně bude připadat povýšeně a bude toho druhého neúmyslně pořád o něčem poučovat, zatímco ten druhý si bude připadat méněcenně a problémy partnera se studiem pravděpodobně nepochopí. Nikdo nemá rád pocit, že je malé dítě, které nic neví, zatímco jeho partner je jeho rodič nebo učitel. A taky nikdo nechce, aby se s tím nejbližším člověkem nemohl bavit o věcech, které ho zajímají. Dva lidé, kteří jsou od sebe inteligenčně hodně vzdálení, si nedokážou porozumět. Aby to mohlo fungovat, musí oba vynaložit značné usilí. Otázka je, zda jim to oběma stojí za to.

Starší, mladší
Holky, které mají staršího kluka, tvrdí, že starší jsou lepší. Holky, které mají kluka mladšího, tvrdí, že mladší mají mnohem více výhod. Holky, které mají kluka stejně starého, tvrdí, že to je ta nejlepší možnost. A teď babo raď. Pokud se k tomu mám vyjádřit já, tak si myslím, že na tom až tak nesejde - ať si každý vybere podle svého gusta. Ale nic se nemá přehánět a dívka, které ještě nebylo patnáct, musí počítat s tím, že starší kluci už od vztahu očekávají více než jen vodění za ruku. Některé dívky si hledají výrazně starší partnery a pokud jsou psychicky už opravdu zralé, pak to fungovat může. Pokud na takový vztah připravené nejsou, pak si velmi pravděpodobně budou vedle svého partnera připadat jako malé děti, které nerozumí "dospělému životu". A stejně tak si jejich partner může připadat jako jejich rodič a bude mít potřebu je kontrolovat, poučovat či hlídat. Ale pokud jsou to oba už rozumní lidé a mají se rádi, pak proč ne. Ze začátku dívky dospívají o něco rychleji než kluci, ale časem se rozdíly vyrovnávají a já si troufám tvrdit, že kolem 16 až 17 let jsou na tom už skoro stejně.


Jak se tedy s rozdíly ve vztahu vyrovnat?
Vím, že se to píše a říká všude, ale komunikace je základ vztahu. Neočekávejte od svého partnera, že je jasnovidec a že vám vidí do hlavy. Chlapi mají jiný způsob uvažování a vše potřebují vědět jasně a srozumitelně. A ne, že si budou jen něco domýšlet a odhadovat. Další důležitá věc je důvěra. Ve vztazích, které nejsou "vyrovnané", je jí často potřeba ještě o trošku více. A i když se říká, že protiklady se přitahují, tak to neriskujte a snažte se najít něco, co máte společné. Každý vztah něco takového potřebuje. Třeba nějakého společného koníčka. Co takhle začít společně chodit do posilovny? Nebo si jít jen tak ven zaběhat? Nebo je to nějaký knižní žánr, co vás spojuje? Filmový žánr? Rádi vaříte? Posloucháte podobnou hudbu? Vezměte papír a napište si, co všechno vás spojuje. V nevyrovnaných vztazích lidé mívají pocit, že jim nikdo nerozumí, že jsou osamocení a nemají nikoho, s kým by si mohli jen tak povídat a řešit své problémy. Proto je vždy důležité najít si u toho druhého své místečko, kterému budeme rozumět. A je důležité, aby si i on našel to své místečko v nás.


A co vy? Byli jste někdy v nějakém "nevyrovnaném vztahu"? Co si pod takovým vztahem představujete? Může takový vztah vydržet?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kejtý Kejtý | Web | 22. února 2012 v 10:24 | Reagovat

Vztah s vnějšími protiklady já osobně nezažila, ale znám spoustu takových partnerských dvojic a funguje jim to. Je to krásné a zajímavé.
Ale spíš mě zajímají protiklady, které druzí lidé nevidí. Povaha člověka a o tom jak řeší své problémy. Jak je výřečnej a o tom zda má rád společnost lidí. To jsou myslím protiklady, které více partnerské dvojice řeší. Ty vnější protiklady řeší naše okolí a to není až tak důležité. Spíš úsměvné, když vidíš jak se na vás koukají. Také se koukám, ale ne s posměchem či něco podobného. Ale s údivem.

2 Luna Luna | 23. února 2012 v 9:06 | Reagovat

V poslední době čtu, že protiklady se opravdu přitahují - ale, jak jsi sama zmínila, jenom na takovou dobu, než mají dítě a splní evoluční povinnost. Vztah má prý větší naději na dlouhodobý úspěch, když  oba pocházejí z podobných sociálních  prostředí, mají podobné povahy - třeba dva lenoši, nebo naopak sportovci.

3 Káji Káji | Web | 23. února 2012 v 14:43 | Reagovat

Tohle je článek, myslím si, ke stále aktuálnímu tématu.
Já osobně si myslim, že největším problémem ve vztahu je různé náboženství a v těch vážných dlouhodobých vztazích věk.
K tomu náboženství - teď si představte, že nějaká nevěřící ( teď si nějak nemůžu vzpomenout jak se tomu říká :D ) se zamiluje do muslima. Jo, jsou hezcí, milí, ale.. Rozhodne si ho vzít tady v Česku, tak se tedy vezmou, jenže chudinka netuší, že tím, že si ho bere, automaticky přijímá Islám. Ha. Ten její (teď už) manžel jí přemluví, aby s ním jela na návštěvu za jeho rodiči do Arábie (třeba). Napřed to bude fajn, narodí se jim třeba dítě, a když přijde řeč na návrat domů, cizinec to vždycky nějak zamluví. Slečna (už paní vlastně) chce utéct zpátky domů, ale i s dítětem. Jenže v muslimských státech automaticky dítě připadá otci, její muž ji klidně pustí zpátky do Čech, ale bez dítěte. A co teď?
Tohle je docela časté, nejen u Češek. Jsou o tom i dost hezké knížky...

A ještě k věku. Teď v takovém tom "randění" na tom zas tak moc nezáleží (trochu sice jo, ale..). Teď si vemte, že vám bude 25, zamilujete se do padesátníka a on do vás. Začnete spolu "chodit", časem se k sobě nastěhujete, vezmete se. Ale co až budete staří? Váš milovaný manžel umře o spoustu let dřív, než vy (za předpokladu že vás někdo nezabije, nesrazí auto atp :D ) A to nebude zrovna nejkrásnější, že?

No, možná (určitě) je tenhle komentář trochu zamtený, ale zamyslete se nad tím... :)

4 Nugett Nugett | Web | 23. února 2012 v 16:44 | Reagovat

No tak já chodila s klukem o třicet cenťáku vyšším než jsem já :)

5 Michelle Michelle | Web | 24. února 2012 v 18:58 | Reagovat

Ahojky. Je tak na úvod, tvůj blog čtu moc ráda a všimla jsem si, že píšeš na krásné.cz a často komentuješ články. Dnes jsem si pročítala starší příběhy čtenířek a narazila na tvůj komentář, kde popisuješ, co jsi zažila v dětství. To je mi upřímně líto.
Jen sem ti chtěla říct, že by bylo super, kdyby ses o tenhle příběh podělila veřejně, například na krasné.cz. Možná by si více náctiletých nanynek uvědomilo,c o je to život a že "pokusy" o sebevraždu to nevyřeší a neskončili by jako ta z toho příběhu. Myslím, že jsi suprový příklad, jak se dá vše v pohodě zvládnout. Máš můj obdiv.
PS - samozřejmě ti to může být nepříjemné, o tom mluvit, ale možná by si několik lidí uvědomilo, co mají. ;-)

6 hogreta hogreta | E-mail | Web | 25. února 2012 v 9:34 | Reagovat

[3]: Chápu, jak to myslíš a proto s tebou z části souhlasím. Jen si nemyslím, že je to tak černobílé. Kvůli toho, že sama mám partnera jiné rasy, jsem v kontaktu s několika ženami, které žijí s muslimy a mají s nimi i děti. A jsou spokojené a šťastné. Konvertovaly k islámu a této víře věří. Tvůj příklad se spíš týká extremistických muslimů, kteří žili celý život ve své zemi a Islám je jejich jediný důvod k žití. Když si žena vezme takového partnera a stane se jí podobný příběh, jako si popsala, tak se o tom mluví. Píšou se knížky, točí se filmy. O těch, které žijí s muslimem - a bez problémů, o těch se nemluví (není jaksik o čem mluvit). Nutno dodat, že tyto příběhy jsou smutné, hrozně smutné, ale z části si za to hlavní hrdinky můžou trochu samy. Jde o neinformovanost a o to, že se bláznivě zamilují a nenapadne je, jaké to může mít následky. Pokud muž celý život žije nějakým způsobem, tak ta žena nemůže čekat, že se změní, když nic jiného vlastně ani nepoznal. Není to tím, že by to byl magor. Prostě jen dělá to, co dělal jeho otec jeho matce, nepokládá to za nic špatného.
Já si myslím, že každý druh extremismu je zhoubný a nezdravý. Ortodoxní křesťan nebo ortodoxní muslim - ono to vyjde tak na stejno. Prostě všeho s mírou. Ale já bych asi nedokázala žít s někým, kdo je jiného vyznání. Otázka života je pro mě hodně důležitá a proto jsem ráda, když si o tom s partnerem můžu promluvit a že se v tomhle názorově vždy nějak shodneme. Ale třeba sestra je ateistka, její muž je křesťan a ani jednomu to nevadí. Teda až na to, že švagr chce nechat jejich dceru pokřtít, ale aby mohla být pokřtěna, tak by se musela nechat pokřtít i její matka (moje sestra). Ale to jsou spíš takové formální problémy.

[5]: Nemluvím o tom ne proto, že by mi to bylo nějak nepříjemné, ale nestojím o žádnou lítost. Kdybych o tom napsala článek, tak by se komentáře rozdělily na dvě skupiny: ti, kteří by psali "chudinko", a ti druzí, kteří by mi vytýkali, že si vynucuji lítost a že se mi nic tak hrozného nestalo, že se lidem dějí i horší věci. A já ani o jeden tento druh komentářů nestojím:). O ten první proto, že to není pravda, o ten druhý proto, že to sama moc dobře vím:). Na světě se dějí jiné, mnohem horší věci, já jsem v pohodě - a právě proto nemám potřebu o tom mluvit:).

7 summer summer | Web | 25. února 2012 v 19:21 | Reagovat

myslim, že priklady sa naozaj priťahuju, ale myslim že je to nepodstatne, ak si ti dvaja ludia rozumeju, najdu spoločnu reč a maju sa radii, potom je jedno, že maju inu rasu, alebo su z inych socialnych pomerov :)
p.s. na tej fotke si ty? vyzerate tam užasne, obaja :P

8 Berry Berry | Web | 28. února 2012 v 19:56 | Reagovat

Tak to je a vždycky bylo. Pěkně shrnuté.

9 Hanka Hanka | 11. března 2013 v 16:38 | Reagovat

Dobrý článek.. ale nemyslím, že je třeba ta národnost takový problém. Sama chodím už druhý měsíc s Korejcem a je to úplně v pohodě. Nevím, nevidím v porozumění nějaký moc velký rozdíl než kdybych se bavila třeba s českým klukem, chodíme na stejná místa, bavíme se o stejných věcech.. jako s čechem.
Je jasný, že někdy přijde řeč na Koreu (např. teď kvůli tý severní koree je to dost častý téma ://) a má trochu jiné zvyklosti, ale žije tu už 6 let (je mu 17 let a me 15 let), a je to s ním zatím úplně v pohodě. :)
Je jasné, že poté - ve vážnějším vztahu - se musí vyřešit spousta dalších věcích, např. že každý slavíme jiné svátky a máme trochu jiné zvyklosti, ale vše je o komunikaci!

10 hedd hedd | Web | 1. listopadu 2014 v 11:09 | Reagovat

Dalo by se říct, že i já jsem v "nerovném vztahu. A to hned několikrát. Začnu věkovým rozdílem: Už moje babička, když jsem byla malá, pravila, že pokud si někdy někoho najdu, ať je to kluk aspoň o rok starší. Mně je 15, příteli 17, což není nějak rapidní rozdíl, ale stejně mám občas pocit, že je to malé dítě. :-)) Ale co, takové chvilky se mi na něm i líbí. Přijde mi to takové...roztomilé, zvlášť když (a teď se dostáváme k rozdílu výškovému) on měří přes dva metry a já jen pouhopouhých 163cm. Rozdíl mezi námi je asi tak 40cm. Už jsme si ale zvykli na zvláštní pohledy od lidí na ulici a lidé ze školy si zase zvykli na to, že spolu prostě jsme. Jednou jsme šli po ulici a zastavila nás paní, které mohlo být klidně 70 a anglicky na nás spustila: "Oh! Is she your sister?" a přítel: "No, no, she's my girlfriend!!" Paní s nedůvěřivým výrazem míseným se smíchem odešla. A my se tomu taky zasmáli. A má to i své výhody. Například nepotřebuju žebřiny ani tělcovičnu - mám jeho. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015