Únor 2012

Jsem mrtvý člověk

26. února 2012 v 19:44 | hogreta |  Z deníčku
Napadá mě jen něco hodně sprostého... No, to se zase něco povedlo. Nevím, jestli mám plakat a nebo se tomu smát. Nevím, jestli jsem připravená všechno přiznat.

Ano, z jedné strany mě opravdu těší, že můj článek se někomu líbil natolik, že ho přeložil a publikoval na cizojazyčném webu. Opravdu mám radost, že má můj článek ohlas. To, co mě už tolik netěší, je to, že ho použili bez mého vědomí. A to, že POUŽILI MOJE FOTKY aniž by se zeptali! Já tam chci být ANONYMNÍ! Sakra! Takovou dobu se snažíme s partnerem náš vztah před Vietnamci utajit - a on se objeví na takových stránách! Jsem mrtvá. Budu mrtvá. Nyní si ho můžou přečíst i ti, kteří mu doteď nerozuměli. Můj blog najedou najdou ti, kteří vůbec neví, že píšu nějaký blog. Najednou jsem "ta Češka, co chodí s Vietnamcem " - už i mezi Vietnamci. Už to vědí. Otázka času, kdy se to dozví celá jeho rodina. Otázka času, kdy ho některý z jeho rodinných příslušníků vydědí. Co, když se k němu rodina otočí zády? Což když tuto skutečnost nepřijmou? A navíc se cítím pěkně trapně. Jeho bratránci ze mě rozhodně budou mít pěknou srandu.

No, tak abych se k tomu dostala. Pokud si chcete můj článek Předsudky, předsudky, předsudky přečíst ve vietnamském jazyce, pak můžete na stránkách http://vietinfo.eu -tedy zde: http://vietinfo.eu/cd-tai-sec/yeu-nguoi-viet-dinh-kien-dinh-kien-dinh-kien.html . Jak jistě vidíte, můžete si mě i mého partnera i prohlédnout. Skoro všechny naše fotky v jednom článku. Děsí vás to? Mě taky. Nikdo se mě neptal, zda může můj článek přeložit a uveřejnit. Nikdo se neptal, zda může použít mé fotky. A přesto jsem se dnes stala "tváří" těchto stránek. Nějak nevím, co mám dělat... Kdyby smazali moje fotky, tak by to bylo v pohodě. Kdyby se dopředu zeptali a domluvili... Ale takhle?


// aktualizace 27.2.2012 - Po pár emailech stáhli moje fotky a nahradili je odkazy. Nyní už na těchto stránkách nenajdete ani je. Což zní sice pěkné, ale přišlo to docela pozdě. V tuto chvíli je to už zbytečné. No co dodat - myslela jsem si, že tenhle server získává články trochu lepší cestou a že mají k těm, o kterých píší, alespoň nějakou úctu. Napsat mail a informovat mě o zveřejnění něčeho, co je o mně, snad v téhle době už není takový problém.

//aktualizace 28.2.2012 - Fotky jsou vymazány a situace kolem mě se začíná pomalu uklidňovat (méně mailů, méně komentářů). Zato se zneklidnila okolo maminky partnera, které teď pořád volají známí a ptají se na její "potencionální snachu". Ou... No, každopádně, myslím, že tohle můžu překlasifikovat na největší trapas ve svém životě:-D. Jaké trapasy se povedly vám?

//aktualizace 28.2.2012, 21:53 - Můj článek nalezen na dalším webu: http://www.nguoiduatin.vn/co-gai-sec-bao-ve-nguoi-yeu-viet-den-chay-long-a33423.html. Od stejné překladatele/překladatelky, ale vzhledem k tomu, že tu nejsou moje fotky (alespoň ne teď, ale dřív tam asi byly - ale tenhle server asi moc mých známých nečte), tak mi to až tak nevadí. Naopak, začíná mě to bavit, zajímalo by mě, kolik toho ještě najdu:-D. Ještě chvíli a budu vážně slavná :-D. Když už nikde nevidím mé fotky, tak to beru jako pozitivní reklamu.

//aktualizace 28.2.2012, 22:40 - Můj článek nalezen na dalších webech:

...zajímavé... a nikde ani odkaz na mě... to ještě pořád není porušování autorských práv?
... všude jen konstatování "Theo blogger Hogreta"...

Zprávy z domova i z Anglie

26. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Z deníčku
Tak, už jsem zase doma. Jak asi už víte, nedávno jsem se vrátila z Anglie. Navštívila jsem univerzitu v Nottinghamu (The university of Nottingham), prošla jsem si pár univerzitních budov a kampusů, zjistila, jak tady studenti žijí, jak se učí, jaký je jejich noční život a také jsem navštívila jednu hodinu - Ekonomie v Číně (Introduction to Business and Economy of Contemporary China). Ale popořádku.
15.2. jsem se společně s dalšími třemi kamarádkami vydala na dlouhou cestu, jejiž cílem bylo navštívit čtvrtou kamarádku Domču (o které ještě nevím, jestli mě za uveřejnění jejího jména a fotek nezabije:-D), která prvním rokem studuje v Nottinghamu čínštinu (čínské studie). Jely jsme vlakem, pak autobusem, pak letěly letadlem, pak čekaly několik hodin na autobus, pak jely autobusem a nakonec to vzaly taxíkem. Ke studentské ubytovně jsme dorazily ve čtvrtek, v půl druhé ráno, naprosto vyřízené. Ale konečně na místě.

Nerovná láska

22. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Heslo "protiklady se přitahují" je jedno z nejpoužívanějších. Možná, že je z části opravdu pravdivé. Voní a přitahují nás lidé, kteří jsou geneticky rozdílní, aby se rodily zdravé děti. Ale opravdu věříme tomu, že by si dva naprosto odlišní lidé měli co říct a že by k sobě našli pochopení?

Někdy se stane, že se v nás něco zblázní a my se zamilujeme do někoho, kdo je odlišný. Tak odlišný, že se na nás společnost buď dívá skrz prsty a nebo nikdo z okolí nevěří, že by nám to mohlo vydržet. Zvláštní je, že okolí často největší odlišnosti posuzuje podle toho, jak moc jsou zřejmé a viditelné. Řeší se, zda může fungovat vztah dvou lidí, kteří jsou různě majetní, různě vysocí, různě širocí, různě hezcí nebo jsou různé národnosti. Paradoxně jsou ale největší rozdíly schované někde uvnitř nás a nikoli v tom, jak vypadáme.


Tváří v tvář

15. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Všimli jste si někdy, jak jsou někteří lidé přes písmenka stateční? Někteří jsou schopni napsat i čuňárnu, kterou by v reálu dokázali tak maximálně pošeptat. Další skupina lidí se přes písmenka najednou stává dvakrát inteligentnější, než normálně. Najednou jsou všichni studovaní psychologové, sociologové, politologové, sexuologové, rozumí všem vědním oborům a jediný správný názor je ten jejich. Ale dokázali by ho říct, kdyby svému oponentovi stáli tváří v tvář?



Zpátky ve škole a příští týden v Anglii

11. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Z deníčku
Já vím, že mě asi budete mít za blázna, ale já už se do školy docela těšila:-D. Zkoušky jsem úspěšně ukončila už 12.1. a od té doby jsem byla doma. Tento týden v pondělí mi začal nový semestr a zatím jsem z předmětů docela nadšená. Zvlášť z matematiky - je krásné být mezi slepými jednookým králem. Podle pohledů spolužáků a podle chlapce, který na prvním demonstrovaném cvičení, ve kterém seděl vedle mě, škrtal už i v naprostých základech, posuzuju, že na tom zase tak zle nebudu. Chodila jsem na gympl s rozšířenou vyukou matematických předmětů - a tato "matematická analýza pro IT" se mi shoduje snad se vším, co jsme brali ve čtvrťáku. Jako závěrečný projekt prý budeme dělat průběhy funkcí (ty jsem měla i na maturitě) a na první přednášce se probíralo nekonečno ze všech stran (což už z hodin informatiky na střední také docela znám). V logických obvodech jsme se zase dozvěděli, že 1 + 1 = 1, pokud jsem však ve dvojkové soustavě, pak samozřejmě, že 1 + 1 = 10. A k tomu všemu je x * x = x a x * x * x * x * x se zase rovná x. Upřímně mě to ani moc nepřekvapuje. Naopak mi to připadá opravdu zajímavé. Vyuka angličtiny na výšce je fraška. Anglicky sice nerozumím vůbec nic a v hodinách jen tak koukám, jak se lidi baví o prafabrikovaném betonu (hehe, jedno z mála slov, které mi google přeložil), ale udělat zápočet by, pokud by měl dostatek času na přípravu, udělal asi i můj desetiletý bratr:-D. Takže pohoda. Řeknu vám, že na střední bych se nechtěla vrátit. Ne kvůli učitelům nebo probírané látce, ale kvůli tomu drilu a každodenního stresu. Každý den testy, písmeky, zkoušení, čtvrtletky, úkoly, přípravy, seminárky, referáty, fuj. Fuj fuj. Ne, děkuji, na té výšce je mi vážně mnohem lépe. Nezávidím vám to:-D.

Příští týden odlétám s kamarádkami do Anglie za jinou kamarádkou (ještě jsem se jí nezeptala, zda ji mohu jmenovat, takže zatím jen takhle:-D), která tam studuje čínštinu. Ve středu odlétáme, doufám, že všechno dopadne dobře a brzkých ranních hodinách úspěšně dorazíme do Nottinghamu. Bude to další příležitost fotit a celkově poznat, jak to na velkých univerzitách v Británii chodí. Určitě napíšu na toto téma nějaký ten článek a určitě i udělám s kamarádkou rozhovor o tom, jaké to je studovat v zahraničí:). Už se moc těším, je to s tou "naší holčičí partou" první takhle velká akce, kterou společně podnikneme. Snad se zvládneme přes internet odbavit. Na letištích v Anglii prý navíc probíhají namátkové kontroly kvůli zákonu o porušování autorských práv - prý, když vám najdou v notebooku, v mobilu nebo prostě někde něco staženého či vypáleného, tak vám můžou přístroj zabavit nebo zničit :-D. Vím, že pravděpodobnost, že zkontrolují zrovna nás je malé, ale kdybyste věděli, jaké štěstí má jedna nejmenovaná kamarádka na cestování, tak byste věděli, že se obávám docela oprávněně:-D. Takže já pro jistotu z mobilu asi všechno smažu. To "štěstí" na cestování začínám mít taky, toto pondělí jsem zjisitla věc, která mohla jakoukoli moji cestu zrušit. Naštěstí se (a teď s opravdovým obrovským štěstím) podařilo v úterý vše vyřešit a vypadá to, že už jsem zase právoplatná občanka ČR :-D. Takže pokud už půjde vše bez problémů, pak mě tu budete mít opět v neděli 19.2., asi taky někdy v noci. No, a jak se vrátím, tak to naši odjíždějí do Rakouska na hory (jely bych taky, ale nemůžu chybět ve škole na stejných cvičeních dvakrát po sobě), takže ke mně příjde přítel a uděláme si pěkných pár dní spolu v teple u krbu. Prostě to od teď vypadá na krásný zbytek února. Snad se mi podaří napsat nějaké články dopředu, ať to tady tolik dní jen tak nestojí:).

Pracuj na vztahu se svojí mamkou!

6. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Lidé jsou různí a stává se, že se v životě dva lidé názorově prostě neshodnou. Občas se však může stát, že tito dva lidé by si měli být blízcí - jen jejich vzájemné rozepře je od sebe oddalují. Ale není skvělé mít v mamce kamarádku?

Je jen opravdu málo žen, které by své děti nenáviděly. Velmi pravděpodobně vás vaše mamka miluje, jen to možná neumí dát najevo. Možná, že to neumíte dát najevo vy jí. Možná, že se jen nesnažíte najít společnou cestu nebo nevíte jak na to. Vztah matka-dcera je vztah jako každý jiný. A jako takový je potřeba ho občas trošku oživit. Ale čím?


Videoodpověď

4. února 2012 v 8:00 | hogreta |  A ten zbytek...
Tak jsem konečně odpověděla na vaše otázky a výsledky mého snažení uvídíte ZDE. Pokud se chcete ještě na něco zeptat, tak prosím NE k tomuto článku, ale nadále ke článku http://hogreta.blog.cz/1201/jen-se-ptejte. Nebudu pak muset hledat otázky různě po blogu, ušetříte mi tím práci. Tuto videoodpověď jsem zpracovala rychle, protože během chvíle jsem měla velké množství otázek. Další otázky už asi tak rychle přibývat nebudou, proto neočekávejte další videoodpověď hned příští týden. Počkám, až se mi dotazů nashromáždí dostatek, aby pak videoodpověď/článkoodpověď stála aspoň trošku za to:).


Nejdůležitější věc v životě

1. února 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Když se mluví o tom nejdůležitějším, často člověka první napadne "zdraví". Ale z nějakého důvodu se o něm nemluví nahlas. Ti, co jsou zdraví, ho berou jako samozřejmost. Jak je důležité si uvědomujeme až ve chvíli, kdy ho nemáme. Nebo když ho ztratí někdo z našich blízkých. To nás vlastně sužuje ještě mnohem více. Někdy, když vidíme, jak moc je druhému špatně, si vnitřně přejeme, aby jeho nemoc přešla na nás - aby ten, koho milujeme, byl zdravý. Jen si vzpomeňme, jak nad námi v dětství seděla maminka a bála se naší vysoké horečky. Klidně by si s námi místo vyměnila. Takže co je vlastně důležitější - zdraví nebo láska?


Myslím si, že nemocný člověk, který je obklopený lidmi, kteří ho milují, se má lépe, než zdravý jedinec, který je úplně sám. Ten první má důvod jít dál. Důvod, proč věřit v uzdravení. Ten druhý nemá důvod vůbec k ničemu. Jeho jediný důvod k žití je hledání někoho, s kým by své životní úspěchy mohl sdílet.

Někdy večer, když je tma, je mi z toho docela hrozně. Říkám si "Proč on? Co komu udělal? Proč ne raději já?" Ale jeho postoj k tomu mě drží nad vodou. Vidím, jak je s tím vyrovnaný. Až to příjde, tak to příjde. Pokud to vůbec příjde. Myslím, že na nemoc myslí méně, než já. Vlastně mě někdy až děsí, jak to bere na lehkou váhu. Ale je to dobře. Miluju ho za to, jak racionální dokáže být. Možná, že to beru příliš vážně. Možná, že jen já jsem zbytečně vyděšená. I když už mnohem méně než před třemi roky, když jsem se to dozvěděla. Už jsem s tím někdy vlastně také vyrovnaná.

Člověk nemůže být nikdy dokonale šťastný, pokud se se svým štěstím nemá s kým podělit. Záhada matematiky: podělené štěstí se dvakrát násobí a sdílený smutek se dělí dvěma. Kolem lásky se točí snad skoro všechny pohádky. A nejen ty. Komedie, tragédie, telenovely, seriály, filmy. Kolem lásky se totiž točí život. A je jedno, jestli se jedná o tu mateřskou, sestersku, partnerskou a nebo nějakou jinou lásku. Je to něco, co dokáže hýbat životy. Jsme pro ni schopni obětovat. Jsme pro ni schopni obětovat i část toho našeho zdraví. Proto je pro mě láska důležitější.
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015