Když rodič příliš kontroluje

22. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno jsem se setkala s názorem, že je potřeba své děti neustále kontrolovat, aby neudělaly něco, čeho později budou litovat. I když ještě děti nemám, dovolím se s tímto názorem nesouhlasit.

V jednom daném pořadu bylo řečeno, že je důležité kontrolovat, kam dítě chodí, s kým dítě chodí - ale i co komu píše (třeba smskami či emailem), jak se chová na sociálních sítích či s kým si volá. Tento názor vypustila z úst jedna ze slavných osobností v USA. Uznávám, že v USA asi panují trochu jiné poměry, ale je opravdu nutné z dětí dělat vězně?

Chápu, že strach o dítě je silný. Taky chápu, že rodič nechce, aby dítě udělalo nějakou chybu. Bohužel to ale bývá tak, že čím víc se rodič snaží dítě kontrolovat, tím víc dítě lže. Myslím si to, protože přesně tohle bych asi začala dělat, kdybych ze strany rodičů cítila nátlak. Vztah rodič - dítě je vztah jako každý jiný a je potřeba důvěra. Jasně, třináctiletá holka si často neuvědomuje, že její jednání může negativně ovlivnit její život. Ale tím, že jí budu číst smsky, rozhodně ničeho nedosáhnu.

Myslím, že každý potřebuje nějaké soukromí. Nějaké místečko ve svém životě, kam mu ostatní nemůžou. A je úplně jedno, kolik roků tomu člověku je. Pětiletému dítěti nebude vadit, když se na záchodě nezavře, ale desetiletému už to vadit rozhodně bude. Zatímco desetileté holčičce nebude vadit, když bude mít s bratrem společný pokoj, tak třináctileté slečně to už bude nepříjemné. Bude potřebovat nějaký kout, kde by mohla být sama. Každý potřebujeme trochu soukromí. I kdyby to měl být jen malý deníček schovaný pod polštářem. A každý potřebujeme trochu důvěry.

Moje mamka mi vždy věřila. Nikdy by mi nevlezla na email nebo do mobilu, nikdy by mi nezakázala se s někým vídat. Co by tím dokázala? Kdyby mi řekla, že s daným člověkem nikam nepůjdu - co bych pro příště udělala? Vymyslela bych si, že jdu s někým jiným. Je to to, co rodiče chtějí? Aby jim děti raději lhali? Moc si vážím své mámy, protože vím, že ať bych ji řekla cokoli, neodsoudila by mě. Nikdy by nevstoupila do mého pokoje bez zaklepání, nikdy by si nepřečetla můj deník. Nikdy by mě nesledovala v tom, co dělám či kde jsem. A jaký to má důsledek? Říkám ji vlastně všechno. Když se zeptá, kam jdu a s kým, řeknu ji to, protože nemám žádný důvod jí lhát. A nikdy jsem ho neměla. Naopak za ní někdy přijdu i sama, když chci nějakou radu - aniž by mi něco podobného navrhla. Z toho, že mi věří, vím, že můžu věřit já jí.

Uznávám, v pubertě jsem udělala pár chyb, při kterých jsem si pěkně nabila čumák. Kdyby mě mamka více hlídala, tak bych je asi neudělala. Ale ani bych neměla žádnou možnost se poučit. Tím, že jsem "zakopla a spadla", jsem zjistila, co jsem udělala blbě. Zjistila jsem, co si můžu dovolit. V patnácti člověk může dělat chyby, je ještě dítě. Ale co kdybych stejnou chybu udělala, když bych byla starší? Mohlo by to mít naprosto jiné následky. Malému dítěti můžete třicetkrát říct "to pálí" - ale dokud se alespoň jednou nespálí, tak nezjistí, jak moc to bolí. Mladý člověk, který je neustále kontrolovan, se nikdy nenaučí doopravdy žít. Nikdy nebude samostatný. A nikdy k rodičům nebude mít takovou důvěru, aby jim říkal pravdu. Chcete být opravdu dobrým a zodpovědným rodičem? Mluvte se svými dětmi. Ptejte se je na různé věci, debatujte s nimi, ptejte se na jejich názor. Ale nelezte jim do soukomí a nesuďte je. Když nebudete věřit vy jim, nebudou vám moct věřit ani ony.

A jaký je váš vztah s rodiči? Máte k nim důvěru? Odpustili by vám, kdybyste něco provedli? A přiznali byste se k tomu?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 22. ledna 2012 v 8:51 | Reagovat

Na svojich rodičoch si vážim, že si nikdy nečítali smsky, nikdy si nechodili do e-mailov a jedinú poštu, ktorú si dovolia otvoriť a je na nej meno toho druhého je účet za elektrinu.
A nerobia to ani mne. Ja naozaj neviem čo by som robila keby mi niekto, HOCIKTO vliezol do mobilu čítať esemesky. Či už rodič, príbuzný alebo budúci partner. Vraždila by som!
Prehnane sa báli, ale má to svoj dôvod aj keď možno trochu iný ako u niektorých, ale to je teraz jedno. A presne sa stalo čo si napísala. Začala som klamať. Veď keď im to poviem aj tak ma nepustia, tak načo hovoriť pravdu?
Ale veľmi veľa sa zmenilo 15tym rokom môjho života. Neviem prečo ale sú ku mne oveľa benevolentnejší, predtým som musela byť doma o siedmej, dnes som v meste do deviatej. Samozrejme za podmienky, že vedia s kým som a musím mať mobil.:)
Takže áno, všetko je o dôvere :)

2 Včelka Včelka | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 10:58 | Reagovat

Rozhodně souhlasím, že vše má své meze. Jako mladší jsem vůbec nechápala, proč naši tak vyvádí, když se neozvu nebo přijdu pozdě. Dnes už tomu rozumím, ale jsem ráda, že i přesto mi nikdy osobní věci neprohledávali (snad :-D ) A rozhodně se s věkem můj vztah k rodičům měnil a dnes jsem ráda, že je mám, protože vím, že mi pomůžou, poradí a můžu se na ně spolehnout.

3 BM BM | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 14:16 | Reagovat

Mám s rodiči dobrý vztah. Mí rodiče jsou asi podobní jako Tvoje mamča. Nikdy by mi nezakázali se vídat s určitou osbou a už vůbec by mi nečetli maily nebo zprávy. JEdnouse mi stalo,že jsem taťkovi na vytisknutí poslala místo referátu hystorii svého chatování na facebooku a skype. Jak jsem si to uvědomila, hned jsem mu zavolala a řekla, ať to nečte. Naštěstí mi okamžitě řekl, že mu to bylo divné jako referát, přečetl si první větu a pak to zavřel. To mně opravdu potěšilo. :) Moc hezký článek, hogreto!:)

4 Johi Johi | Web | 27. ledna 2012 v 0:34 | Reagovat

Bydlim jen s mamkou, a žádnej problém s ní nemám..:) Nikdy by mi nečetla smsky, a ven mě pouští taky s kym chci jít..:) Věří mi, domů se můžu vrátit i pozdě večer, když jí zavolám...:) Vážim si toho, protože třeba moje kámoška "musí" lhát svým rodičům, aby ji někam pustili.. Já svojí mamce nikdy nelhala, s kym a kam jdu, vim, že kdyby mě nepustila.. Tak k tomu má důvod a to já respektuju..:) Dobře napsanej a pravdivej článek...:)

5 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 28. ledna 2012 v 22:04 | Reagovat

Můj vztah s rodiči je zajímavý. Dříve četli mé deníky (než jsem je začala schovávat), do pokoje mi lezou často... Ale zase mě (většinou ale neradi, nejradši by mě měli pořád zavřenou doma) pustí vždycky ven, nehlídají mě, nekontrolují, neověřují si, jestli jdu ven s důvěryhodnými osobami...
Podle mě by děti měly mít nějakou volnost. Čím víc se je rodiče snaží omezovat, tím se jim děti víc snaží "utéct"...

6 Elissa Elissa | Web | 11. února 2012 v 10:05 | Reagovat

Tákže, jdu ti napsat názor naivní dvanáctileté holky.
S mými rodiči mám vztah asi podobný, jako mezi dvěma cizími lidmi. Neznáme se. Rodiče nechápou, že si procházím těžkým obdobím a neví, jak moc jsem se změnila. Pořád mě považují za šestiletou holku, která potřebuje kontrolu. Mají mojí budoucnost napsanou až do dospělosti a nehodlají jí měnit, a už vůbec ne kvůli mne. Nepouští mě ven samotnou, vždyť můžu spadnout z houpačky. Nemůžu jít sama domů, vždyť mě cestou na metro může srazit auto. A víš co? Tohle znamená, že oni mi nedůvěřují. A to mi vadí. Já chci volnost. Ale néé, já musím být připoutána k sloupu, jen abych byla v "bezpečí."
Ne, když oni nedůvěřují mě, nedůvěřuji já jim. Když dostanu trojku ve škole, neřeknu jim to, čekám, až si sami otevřou žákovskou. Ale já nehodlám utíkat, místo toho jsme zavřená uvnitř v pokoji a povídám si s lidmi přes internet.
Já už ani nevím, jak to vypadá venku, v mojí vesnici. Nemůžu se tam jít podívat, ani v létě. Jediné, za co jim jsem "vděčná" je, že mi nečtou konverzace. A víte co? Ihned, co jim řeknu, že si chci sama projet domů, mi začnou kecat něco o nevděčnosti.
Ne, já své rodiče ráda nemám. Čekám, kdy dostaneme rozum. Oni, i já.

7 fsda fsda | 28. února 2012 v 0:36 | Reagovat

Mě rodiče lezou všude, nejdříve do mobilu, ten jsem si zahesloval. Poté jednou za čas mi prohrabou všechno věci, takže jsem si pořídil trezor. Co nedám do trezoru, tak do týdne o té věci vědí... Do počítače mi vlezou jen co odejdu na záchod a zapomenu zamknout pc. Takže se jim občas podařilo přečíst něco z chatu. Pořád mi lezou do pokoje jak dementi, to úplně nesnáším. S rodiči jsem se několik let normálně nebavil, akorát oni mají přednášku jak neudělám maturitu a já jenom koukám do zdi a přemýšlím co budu dělat o víkendu. Na základce když jsem s nimi komunikoval, tak vždycky všechno bylo použito proti mě. Např.jsme se bavili o střední. Dopadlo to tak že při každý špatný známce milion keců, že se tam nedostanu a že budu uklízet hovna. Takže se jim radši s ničím nesvěřuju abych nemusel poslouchat ty kecy. :D Takže jsem si vytvořil pravidla, jako např. že nesmím opustit pokoj aniž by nebyl zamknutý počítač apod. Když se nad tím vším zamyslím, tak je to docela smutný, ale je to tak a musel jsem si zvyknout. [:tired:]

8 Minette Minette | Web | 29. března 2012 v 16:59 | Reagovat

Sdílím uplně stejný názor. Moji rodiče nejsou špatní, ale neustále mě podceňují a o nějaké podpoře taky slyšeli jen z dálky. Čekala bych, že budou mít zájem třeba o můj maturitní ples. Jo, to sem se trochu spletla. Nejen, že jsem od mámy nemohla čekat jedinou radu, co se týče šatů, účesu atd, ale nakonec na maturiťák svýho jedinýho dítěte ani nešli. Nemůžu se samostatně rozhodovat. V životě jsem si nemohla obarvit vlasy, kvuli nim (máma mi dokonce řekla, že jestli se obarvim, tak mě NECHCE). Vyhrožujou, že jestli se obarvim, odstřihnou mi veškerý peníze (a to nedostávám ani kapesný) na vejšku.
Když s nima chci mluvit, naznačujou, že rušim, že maj v tv zprávy. Když začnu mluvit o něčem, co jim není vhod, seberou se a utečou ven jít kouřit.
Je mi 18 a máma mě nenechá uvařit jediný jídlo, pomalu mě nenechá v ruce držet nůž.
Svým postojem dosáhli jedinýho - absolutně nemám touhu s nima mluvit nebo trávit víc času, než je nezbytně nutný a na celý víkend se zdejchnu k příteli domů.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 5. července 2012 v 19:51 | Reagovat

Naprosto souhlasím. Jakožto dítě (ještě ke všemu jediné) to mám pořád -Kam jdeš, s kým jdeš atd. Netvrdím, že bych se chtěla vracet domů ve čtyři ráno z diskoték, jako moje spolužačky, ale to pravidelné "do večeře doma" mi kazí plány.
Myslím, že jsem na tom dobře, komunikace mi nikdo nekontroluje, v deníkách nehrabe, ale není mi to příjemné, když mi mamka hrabe třeba v tašce. Nic tajného v ní sice není, ale to mi přijde i jako slušnost, nehrabat lidem ve věcech.

10 clare clare | 16. července 2012 v 21:16 | Reagovat

Pěkný článek. V tomhle ohledu s rodičema problém nemám. Asi proto, že se taky o nic nesnažím. Nejsem moc společenská, takže jít s někým ven? To už se mi dlouho nestalo. Jít se bavit? Díky, nechci. Přijde mi, že rodiče vyvádí z míry to, že mě kontrolovat vlastně nemusí. Není proč. Jinak by to stoprocentně dělali. Takže mi občas vlezou na počítač, protože jsou přesvědčení, že komunikuju převážně přes internet. To se ale pletou. Facebook nemám ani jinou podobnou sociální síť. Řekla bych, že rodiče by mi dost rádi lezli za zadkem a zakazovali nějaký schůzku atd. Mají hold smůlu :D

11 Helča Helča | 13. září 2012 v 16:19 | Reagovat

A problém je hlavně v tom, že to dítě nebude dítětem navěky, a že v nějakém momentu (18 let? maturita? promoce?) nedostane mávnutím kouzelného proutku rozum a zkušenosti. Jednoho dne - a téměř určitě na to dojde, protože valná většina lidí svoje rodiče přežije - dojde na to, že člověk bude muset jednat samostatně... a bude nejen stejně naivní a neotrkaný jako průměrný puberťák, ale ještě nikoho v okolí (ani "ty slušné", kteří by se zmateného puberťáka zastali) nenapadne že to tak je, že ten člověk dělá chyby prostě z nezkušenosti.

Na naší střední škole byla jedna holka, kterou i v maturitním ročníku vodil ke škole tatínek a také jí odpoledne vyzvedával. Slečna měla sice dobré známky a tak, ale jinak byla naprosto neschopná - nevím jak si rodiče představovali, že jednou bude samostatně  existovat.

Naopak se tak dá krásně dosáhnout toho, že děti potom budou "dohánět" co nestihly, a nebudou si jisté jaké chování je vlastně "normální", budou jen tušit že ony byly vychovány "nenormálně". Potom budou náchylné nechat se k něčemu překecat takovými těmi posměváčky, kteří lidem tvrdí že jsou suchaři když nepijí, anebo holkám že jsou netýkavky když se s nimi nepůjdou muchlat na záchod.

12 Adush Adush | E-mail | 2. června 2013 v 10:07 | Reagovat

Pořád mě sem někdo leze a pěkně mě to s prominutím se*e nemám žádné soukromí vždy když někdo příjde dostanu infarkt ! už ani kůli tomu nemohu tancovat protože vždy mi někdo vleze do pokoje když tancuju ! :-!

13 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 11. června 2013 v 16:02 | Reagovat

Je to sice divný, ale mě máma začala takhle hrozně hlídat až teď, když jsem oslavila svých 18. Nevím, jestli má najednou strach, abych jí náhodou neotěhotněla, nešla bydlet někam jinam nebo nevím co, ale přijde mi to celkem ujetý. :D

14 Petra Šimůnková Petra Šimůnková | E-mail | 7. července 2015 v 23:38 | Reagovat

Chtěla bych se zeptat. Je mi skoro 19 let a jsem pořád hlidaná jako malá holka. Mám rok a půl starsiho pritele a jsem s ním šťastná, ale mamka me pořád kontroluje. Jezdím k příteli domů každý víkend. Ale skoro každý den musím mamce volat, ze jsem v pořádku a v kolik se vrátím domů. Musím se ji pořád k něčemu dovolovat a nemůžu pořádně sama nic... S přítelem jsme si našli zálibu v motorkach (on je zkušený řidič), ale musím s ním jezdit na tajno. Mamka mi to v mých 18ti letech zakázala, ale ja to ježdění prostě miluju a nechci se toho vzdát. Teď právě jsme začali jezdit v párech a ja mamce nechci lhát o tom kde jsem  Ale nejhorší na tom je, ze si toho dle problémů co mám s mamkou všiml i můj přítel a vadí mu, ze se pořád dovoluju mamce. Prosím poraďte mi co mám dělat a jak s ní mám promluvit abych ji nějak neublížila.
Děkuji za odpověď

15 Michálka Michálka | 2. července 2016 v 17:36 | Reagovat

Tak já si zazivam oboje
Mamce říkám defakto všechno i věci které vědět nepotřebuje ani nechce a tatovi neříkám vůbec nic je mi 17 let a tátovi jsem řekla ze mam přítele az po roce vztahu a to otec už skoro věděl jelikoz me furt hlídal a nemohla jsem se ani hnout už jsem se v tech lzich začala stracet a bylo doma hrozné zle ze mam v 17 přítele.Mamka to věděla i den naseho prvního setkání

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015