Chyceni v sociálních sítích

25. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  A ten zbytek...
Je mi dvacet. To zase není tak vysoký věk na to, abych na "dnešní mládež" (přiznejme si to, sociálním sítím holdují především mladší ročníky) koukala jako vyoraná myš, ne? Proč mám najednou pocit, že je tolik věcí, které jdou mimo mě?

Mám facebook. Bránila jsem se tři roky, než jsem si ho založila. Ale teď ho mám. A mám tam celých 41 přátel. Nejbližší rodina, pár přátel, partner a někteří bývalí spolužáci ze střední. Ostatním do mě nic není. Proto jsem asi úplně mimo moderní svět. Nemám nikoho, kdo by mi na facebook dával citáty, pozýval mě do her, označoval mě jako BF, BFF, BFFFFF, BBBFFFF (nebo něco podobného) - oh, jak jsem ochuzena. Dokonce nemám každý den na své zdi zamilovaný vzkaz od přítele. Vlastně jsem ho tam neměla nikdy. Ach jo, žiju asi v úplně jiném světě.


Nedávno si přítel přes facebook jeho bratra psal s nějakou holkou. Neměl v práci co dělat, tak se rozhodl otravovat kamarádky svého bratra. Já ho u toho pozorovala a parádně jsem se bavila. Byla to slečna - 17 let. Podle fotek (které sdílela s celým světem) byla i docela pohledná. Po deseti minutách chatování s přítelem byla schopná mu vyzvonit všechno. Jak je nešťastná, jaké má v rodině problémy, jak nemá žádné kamarády, jak se jí nedaří ve škole, jak je nešťastná v lásce a nemá stálého partnera. Jak je prostě všechno v prdeli. Podotýkám, že na facebooku měla každý den nový naprosto "vysmajlíkovaný" status, dále měla 384 přátel, asi dvacet "sourozenců" a spoustu kluků, kterým posílala pusinky. Proboha, kdo to teda byl? Někdo se jí vloupal do účtu? S kým jsme si to tedy vlastně psali?

Přemýšlím, jak by se na mě díval člověk, se kterým bych se dala do řeči a po deseti minutách by o mě věděl všechno. Přemýšlím, zda by mu to připadalo vtipné, trapné a nebo obtěžující. Přítel je podobný typ jako já, takže po deseti minutách pouhého psaní se zděsil a vrátil notebook zpět bratrovi s tím, že už na to nemá nervy. Ale ono je to asi úplně normální. Asi už je normální svůj život sdílet s ostatními. Asi to tomu obyčejnému životu dává nějaký smysl. Asi je fajn se se svým obyčejným životem občas pochlubit. Otázka je, zda se lidé opravdu chlubí svými životy či něčím, co si vymysleli a vytvořili.

Blog je možná taky taková sociální síť. Nutí mě to uvažovat, zda se také tak přetvařuji. Nevím. Ale jestli ano, tak se to snažím omezit na minimum. O mém blogu ví i přítel, i kamarádky. Na fotkách, které přidávám, nikdy nevypadám jako krasavice. Nenamalovaná, normální. Snažím se působit normálně. Fotky neretušuju, pokud mám na čele zrovna nějaký pupínek, tak ho tam potupně nechám. Ne proto, že bych nechtěla být hezčí, ale docela se bojím, že kdybych byla strojená slečna dokonalá, pak bych neměla žádné čtenáře. Čtenáři přece chtějí vidět, že jsou okolo stejní lidé, jako oni. I já čtu články od blogerek, které se mi nějakou částí podobají. Dokonalé slečně bych jenom tiše záviděla. Teda - kdybych nevěděla, že její dokonalost je často úplně vymyšlená.

Ale možná sdílení informací s ostatními dělá někoho šťastným. Najednou se o obyčejnou slečnu zajímají různí lidé. Najednou objeví pár "lajků" pod svou fotografií a náramě ji to zvedne sebevědomí. Třeba, když o sobě napíše něco smutného, se najedou vyrojí spousta lidí, kteří ji budou chtít litovat. Otázka je, kdy se to proti ní otočí. Sebevědomí nabyté "lajkama" jde totiž stejným způsobem zase srazit k zemi. Stačí jeden hloupý komentář. Jeden vysmátý smajlík. Jedno vyřazení z přátel. A sebevědomí je fuč. Proč si my, lidé, životy tak komplikujeme? Když už to vypadá, že v dohledu není žádný problém, tak si ho vytvoříme uměle. "Proč napsal zrovna tohle? Proč mi nedal like k fotce? O kom se to bavil na své zdi? Proč mi neodpovídá, když mu píšu do chatu? Proč?!" Přestaňme si vytvářet umělé problémy! Komunikace přes písmenka nikdy nenahradí verbální komunikaci. Nikdy přesně nevíme, jak to ten člověk myslel. Skoro všechny spory na sociálních sítích plynou z nedorozumění. Možná se prostě rádi rácháme v problémech a rádi se pak rácháme v sebelítosti. Zvlášť, když se najde padesát lidí, co tu sebelítost ještě podpoří. Ale kdy s tím přestaneme? Až se v tom definitivně utopíme?
Tento článek je přiřazen k tématu týdne "Sociální sítě".
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | Web | 25. ledna 2012 v 8:23 | Reagovat

Já jsem se bránil k založení facebooku 2 roky a dnes už mám tři účty :D

2 King Rucola King Rucola | Web | 25. ledna 2012 v 8:28 | Reagovat

Velmi zaujimavo a dobre napisane :-)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. ledna 2012 v 10:59 | Reagovat

Já se založení facebooku nikdy nebránila a teď už ho přes rok nemám :D

4 Včelka Včelka | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 11:12 | Reagovat

Já si fb založila ještě v době, kdy na něm skoro nikdo nebyl, kdy se u nás teprve pomalu rozmáhal, můj starší bratr nechal na počítači hlavní přihlašovací stránku a já byla zvědavá, co to je :-D A tak jsem se vlastně na fb dostala :-D Momentálně je tam pro mě asi nejdůležitější skupina, kterou si náš ročník založil a kde si sdílíme všechny možné informace ohledně školy (možná proto je ta skupina tajná :-D )

5 Šárka Šárka | 25. ledna 2012 v 12:11 | Reagovat

Tak mě příjde FB v některých věcech docela praktický. Nemám tam sice tisíce přátel, jen ty které opravdu znám. A jelikož se z některýmy nemohu vidět tak často tak aspoň vím jak se mají a co dělají. Jak se jim vede v práci nebo ve škole.
Samozdřejmě že někteří, jak si sama popsala tu slečnu, to asi trochu přehánějí. Možná se snaží být zajmavý. Ale všechno má své pro a proti. Tak to prostě je. Pokud někdo bere FB s nadhledem a nerozebírá tam všechny své osobní záležitosti, tak je to prostě F-KLIDU! :-D

6 Judy Judy | Web | 25. ledna 2012 v 14:42 | Reagovat

Myslím, že z blogískování (blog = život) jsem už tak nějak vyrostla. Dřív mi pipinky, které popisuješ lezly na nervy, jen bych jím nadávala a poučovala o mých lepších životních směrech, ale už mě to taky přešlo, tak ať si dělají co chtějí, je to jejich věc -- i když samozřejmě taky odsuzuju, když si mě "kamarád" přidá na facebooku a ani se mnou nepromluví v realitě a podobné nesmyslnosti.
Na druhou stranu nevidím, proč bych se na fotku nemohla namalovat nebo ji nějak upravit -- proč se zbytečně zpotupnit? Osobně tak totiž vypadám i normálně a i kdyby ne, tak alespoň přibližně.
Mě zase baví chodit na blogy lidí, co jsou nějak obzvláštnění -- na co chodit k někomu, kdo je tuctový, stejný, jako ostatní.

Ale jako celek s tvým názorem souhlasím. :-)

7 Berry Berry | Web | 25. ledna 2012 v 17:34 | Reagovat

Já se FB bráním a stále ho nemám. Někdy se to otáčí proti mě, ale ve výsledku jsem ráda. Spolužáci to respektují a posílání materiálů u nás funguje e-mailem. A i jinde už lidé začínají opouštět FB a zakládají skupiny na e-mailech apod.
Psaná písmenkdy jsou jednodušší, začínám znát čím dál více slečen, které v psané formě jsou neuvěřitelně výřečné a na živo mají problém i s pozdravem...

8 KAJ KAJ | Web | 25. ledna 2012 v 17:39 | Reagovat

musím říct že s tímhle článek jsi dala trefu do  černýho. já osobně se taky dlouho rozmýšlela o tom jestli si facebook mám založit nebo ne. konečným slovem bylo ano. mám kolem 170 přátel z nichž je 98% ze školy a zbývající 2% jsou blogařky se kterýma se virtuálně přátelím. jakmile mi pošle někdo žádost o přátelství a mám s ním třeba pár společných přátel, ale nikdy v životě jsem ho neviděla, nepřidám si ho. ale právě díky facebooku mám kontakt se spolužákama kteří se odstěhovali pryč a hlavně s rodinou na druhým konci republiky :))

9 hogreta hogreta | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 17:49 | Reagovat

[6]: Já neřekla že fotky neupravuji - ano, někdy přidávám ostrost, někdy si třeba pohraji s vyvážeností barev - jen jsem řekla, že neretušuju. Neupravuji svůj vzhled. Proč bych se tím měla zpotupit? Já ve skutečnosti nejsem vyretušovaná:). Raději ukážu svou opravdovou tvář:). Musím se naučit mít ráda sebe i s nedokonalostmi, protože když se budu za svou opravdovou tvář stydět, tak nemůžu být šťastná:).
Píšeš "na co chodit k někomu, kdo je tuctový, stejný, jako ostatní" - ale ruku na srdce - opravdu na žádný takový blog nechodíš? Vždyť o LV hlásáš, že je to obyčejná tuctová holka - ale skoro pod každým jejím článkem je tvůj komentář. Takže tam chodíš - stejně tak jako já, stejně tak jako spousta dalších. Ale to je jedno:). Jen si opravdu myslím, že "vrána k vráně sedá" a podvědomě raději chodíme na blogy holek, které se nám podobají (nebo se nám podobaly a nebo chceme, abychom se jim podobaly). Myslím, že blog někoho, kdo je úplně jiný, nás nezaujme, protože mu nebudeme rozumět:).

[5]: Jojo, já si také proto ten FB nakonec založila - protože se na něm řešily všechny školní věci:).

10 Judy Judy | Web | 25. ledna 2012 v 21:38 | Reagovat

[9]: To je pravda, pokud to myslíš takhle, tak ano.
Já se k Vanilce opravdu chodím jen pobavit nad komentáři -- kdyby vyrušila diskuze u každého článku, už dávno tam nezavítám, jsme úplně jiné, ale možná že na tom, co říkáš, něco je. :)

11 Míša Míša | Web | 25. ledna 2012 v 22:41 | Reagovat

Chodím na wigym :D Ale ne do matematické třídy, ta už je totiž zrušená, jinak bych určitě šla. Jo, jsem ráda, že existuje někdo, kdo mě chápe. Je to někdy vážně na nic. :D

12 Luuky Luuky | Web | 26. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

konečně někdo s rozumem :)

13 Nugetka Nugetka | Web | 28. ledna 2012 v 17:40 | Reagovat

Ten týpek, co založil FB, tvrdí, že soukromí je přežitek 20.století. Buď je to blbec, nebo vidí, co Facebook dělá se světem, jak se dá zneužít a že vlastně založil další ráj pro úchyláky využívající anonymity, tak pro jistotu dělá, že je blbec.

14 Pauline Pauline | Web | 31. ledna 2012 v 19:42 | Reagovat

Facebook mám také a lituji, že jsem si ho vůbec založila. Nějaká děvčata opravdu někdy neví, co by řešila. Jen se litují a litují. V jedenácti letech řeší, že nemají vztah na celý život... zkrátka, jak nadpis praví: ,,Jsme chyceni v sociální síti".
Článek se mi moc líbí!:))

15 Elissa Elissa | Web | 11. února 2012 v 10:15 | Reagovat

Další názor dvanáctileté naivní holky. /Asi se tak začnu podepisovat./
Bydlím ve vesnici. Nejstaršímu dítěti je šest let. Ostatní bydlí v jiných vesnicích, do kterých nemám přístup, protože se o mne rodiče bojí. Proto jsem se uzavřela do sebe a začala psát přes chat. Víš...lidé, co mě chápou, lidé, co mi pomohli i přes tyhle pitomá písmenka, bydlí 200 km ode mne. Tak to v životě prostě chodí. Už nemám přátele v okolí, nikdy jsem je neměla. Bydlím ve vesnici. To vše vysvětluje.
Ano, FB mám. Celkem mám 51 přátel. Přátelé z nynější, minulé školy, a také přátele, co znám pouze z internetu. A ne, že prostě... "jé, ten vypadá pěkně, liky na fotky a žádost o přátelství!" Ne. Když se s někým seznamuji, tak se s ním bavím o hrách, o filmech, o internetu. Až, když se poznáme, a DOBROVOLNĚ se mě zeptá, jestli mě něco netrápí mu řeknu jeden, obyčejný problém. Třeba nevymyšlenou špatnou známku. A následně dotyčnému začnu říkat větší problémy, co mám, ale až ho poznám. Až k němu začnu mít důvěru.
Ale ono stačí se do druhého vžít. Ještě jsem neměla žádnou hádku přes internet. Ano, píši smutné statusy, ale nepožaduji lítost. Mám přátele 200km od sebe. Ale problémy si nevymýšlím. Jsem divná, hogret?

16 Bony Bony | Web | 26. září 2012 v 16:06 | Reagovat

Z Krásné.cz jsem najela přímo na Tvůj blog a žasnu nad tím, že si ona internetová stránka konečně vybrala někoho normálního. Když tak listuji články tady i tam, jsi první z blogerek, které jsou milé, sympatické, bez tuny maku-upu, píšeš dokonale, na nic si nehraješ, máš rozumné názory a ustojíš kritiku bez pomluv, nadávek a prohlášení, že jsi něco víc. Gratuluji!

17 Ali Ali | E-mail | Web | 18. února 2014 v 20:17 | Reagovat

Naprostá pravda, z dnešních sociálních sítí se stávají spíš soukromé deníčky...
Sama znám pár slečen, které pokaždé procházce ven přidají dalších tucet fotek a statusů typu: ,,Dneska nejlepší, musíme zopakovat´´
Ano piznávám na Facebooku mám asi přes 200 přátel, ale všechno jsou to lidi , které znám, znám i lidi, kteří mají 900 přátel a půlku z nich ani neznají.
Opravdu pravdivý článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015