Leden 2012

Vietnamština: Základní číslovky

31. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Vietnamština
Dnes se konečně naučíme počítat. Číslovky mají jasná pravidla, která nejsou obtížná na naučení, takže by to neměl být větší problém :).

Jen se ptejte:)

29. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  A ten zbytek...
Začaly se mi množit všelijaké dotazy na mou osobu, na můj život, na moje studium a na věci kolem blogu. Poté, co jsem zjistila, že některé otázky vidím už třeba po druhé nebo po třetí, jsem se rozhodla, že pro všechny vaše otázky vyhradím jeden článek. Jak potom odpovědi zpracuji, to ještě nevím - zda formou článku či nějaké videoodpovědi nebo něčeho podobného. Každopádně odpovím až ve chvíli, kdy se mi nashromáždí otázek dostatek. Proto vás chci poprostit: ptejte se na co budete chtít, ale moc vás prosím, přečtěte si, zda se na stejnou věc nezeptal už někdo před vámi. Moc mi to usnadní práci. Dále bych vás chtěla poprosit, abyste se ptali pouze na to, co vás opravdu zajímá. Co se strhla vlna videodeoodpovědí, tak najednou blogery zajímá snad pouze to, jaký je čí oblíbený zpěvák. Nevěřím tomu, že to tolik čtenářů doopravdy zajímá. Hodně lidí si tímto způsobem snaží udělat reklamu a tak do těch komentářů prdnou první otázku, která je napadne. Proto prosím, ptejte se na to, co vás zajímá. Já pak aspoň nezabiju půlku článku (nebo půlku videoodpovědi) tím, že budu odpovídat na otázky, na které nikdo odpověď nechce. Ušetříte tím čas nejen mi, ale především sobě. Pokud vás však opravdu zajímá, jaký je můj oblíbený zpěvák, tak se samozřejmě klidně zeptejte:)... (ne, neptejte se, odpovím vám rovnou: nemám žádného oblíbeného zpěváka:-D). Doufám, že chápete, jak to s tím zpěvákem myslím. Byl to jen příklad:).




Aktualizace 14.ledna 2015:

Z důvodu nízkého počtu dotazů jsem se rozhodla odpovídat i na ask.fm - protože než se mi většinou shromáždí větší množství dotazů, trvá to i půl roku, tak nechci, abyste tak dlouho čekali. Pokud se tedy chcete zeptat a chcete odpověď v nějakém reálném čase, pak se ptejte ZDE:

http://ask.fm/hogreta


Blog(er)ová válka

27. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Už delší dobu proti sobě stojí blogy z autorského klubu a blogy dívek z krásné.cz. To bych to nebyla já, kdybych se nesnažila obě strany spojit. Nestranný člověk totiž musí uznat, že v autorském klubu je spousta blogerů, jejichž články nedosahují takových kvalit, jako články některých blogerek, které jsou mylně považovány za "naivky" a "barbíny". Naopak zase musím říct, že některé blogerky z krásné.cz se zabývají naprostými hloupostmi a v autorském klubu se najdou opravdu kvalitní blogy, které by si vysokou návštěvnost zasloužily mnohem více. Pravda prostě vždycky bývá někde uprostřed.

Ono je moc hezké urážet patnáctileté dívky za to, že se zabývají šminkami a kluky. Ale člověk musí také přihlédnout k tomu, že jejich blogy (a tedy i krásná.cz) je určena pro úplně jinou cílovou skupinu lidí. Proto si myslím, že je vůbec není možné srovnávat. Nejde o to, které jsou lepší nebo horší, protože každá skupina se na danou věc dívá z jiného úhlu. Správně by se měly ignorovat, protože většinou nemají nic společného, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu si navzájem pořád snaží něco dokazovat. Nějakou dobu tohle válčení pozoruji. Zajímalo by mě, zda by bylo možné tyto dvě skupiny spojit. Zda je možné být v autorském klubu a zároveň psát na krásnou. Tak třeba taková Dragell (promiň, že tě zmiňuji, ale vynahradím ti to tím, že ti tu zcela bezelstně udělám reklamu:) ). Pár jejích článků se na krásné.cz objevilo, nyní se tam stala dokonce pravidelnou blogerkou- a je také (zcela zaslouženě) v autorském klubu. Na svém blogu má spoustu kvalitních článků - a zároveň tady má i rubriku pro dívky. Takže to jde. Nikdo proti tomu nic nemá. Jde mít smysluplné články a zároveň psát na krásnou. A nemyslím si, že Dragell je tam jediná.

Jenomže ve světě panují předsudky. Krásná.cz znamená naivitu a hloupost, autorský klub znamená kvalitní články. ČT znamená kvalitní programy pro intelektuály, Nova znamená programy pro důchodce a kretény. Sledování televizního seriálu znamená hloupost a plýtvání časem, sledování filmu pro pamětníky znamená inteligenci a sečtělost. Ale ruku na srdce - opravdu je to vždy takhle? Opravdu neexistuje nějaký vtipný a dobrý televizní seriál? Opravdu Nova někdy nevysílá něco dobrého a kvalitního, zatímco na ČT je někdy něco nezáživného a zcestného? Opravdu jsou všechny staré filmy kvalitní a nejsou naivní? Opravdu? Každá mince má dvě strany.


Břišní tanec

26. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Určitě jste o něm už slyšeli. Orientálních tanců je obrovské množství druhů a stylů, já o nich ale budu mluvit spíš obecně. V lekcích pro začátečníky (nebo pro mírně pokročilé) se většinou učí takový "mix".

Když mi bylo deset, závodně jsem se věnovala basketbalu. Dorostlo to ale do té míry, že jsem tréninky měla čtyřikrát týdně (někdy dokonce i před školou) a celý víkend jsem zabila zápasy a cestováním po republice. Bylo to fajn, měli jsme tam úžasnou partu holek, ale tohle tempo jsem prostě dlouhodobě nemohla vydržet - přišla střední škola a já s tím skončila. Ve čtvrťáku na střední jsem začala tančit zumbu a konečně jsem našla druh pohybu, který mě dlouhodobě baví. Jak jistě víte, v zumbě se vyskytují i prvky orientálních tanců - a to mě zaujalo. A tak jsem si v září tohoto roku našla společně s mamkou kurz břišních tanců. A ty mě pohltily stejně jako zumba.


Co potřebuji?

Ze začátku vám budou stačit nějaké tepláky, tričko a jeden šátek (může být i s penízky) kolem boků. Takový šátek se dá pořídit i pod pět stovek a v začátcích vám určitě pomůže. V sálech bývají velká zrcadla a při tanci můžete pozorovat, jakým směrem se penízky pohybují - a tak poznáte, zda to, co děláte, děláte správně. S obuví si hlavu nedělejte, většinou se tancuje na boso. Pokud je vám zima, můžete si pořídit piškoty nebo tancovat v ponožkách. Později si třeba budete moct pořídit i různé pomůcky - šátky, vějíře, kastaněty, šavle, závoje, ... Jak jsem psala - orientálních tanců je velké množství a podle toho se i využívají různé rekvizity.

K čemu je to dobré?

Orientální tance mají velmi pozitivní vliv na vnitřní orgány. Pomáhají řešit různé gynekologické problémy - například předcházejí problémům s otěhotněním nebo mírní premenstruační syndrom. Také stimulují trávicí soustavu a řeší problémy se zažíváním.

Posílíte jak psychickou, tak fyzickou kondici. Nemyslete si, že takovéhle tancování je nějaká flinkačka - naopak, pokud se tomu opravdu věnujete, tak se možná i pořádně zapotíte a také posílíte snad všechny svaly v těle (nejen bříško). Jen si představte, že třeba hodinu chodíte pouze po pološpičkách, držíte ruce nad hlavou a snažíte se u toho být rovné jako prkno. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

Mezi další pozitivní vliv orientálních tanců na naše tělo patří posílení zádových svalů a tím řešení bolestí v krční a bederní oblasti. Ale tady pozor! Na břišní tance by měly rozhodně zapomenout dívky, které mají s páteří problémy a trpí silnými chronickými bolestmi. Pokud se přesto chtějí do nějakého kurzu přihlásit, měly by to řešit se svým lékařem. V orientálním tanci totiž velmi často zaujímáme polohu s prohnutými zády, páteř se během tančení různě prohýbá a nahýbá - a někomu s problémy s páteří by to mohlo i ublížit. Můžu upřímě říct, že po každé hodině cítím svaly kolem bederní páteře, protože tuto část zad jsem doposud příliš neposilovala. Ale z dlouhodobého hlediska moje občasné bolesti zad mizí. Navíc se konečně přestávám hrbit.

Dále pomáhají zlepšit krevní oběh. Zlepšují prokrvení celého těla - zbavujete se tak zmrzlých konečků prstů, vysokého cholesterolu nebo začínajících křečových žil.

Břišních tanců se nemusí bát ani ti, kteří mají problémy s klouby. Hodně lidí nemůže provozovat jiné taneční styly a aerobická cvičení (zvlášť pak zmíněnou zumbu), protože při tom všem hopsání, skákání a dopadání trpí bolestmi kyčlí, kolen, kotníků či zad. Orientální tanec naopak zlepšuje pohyblivost kloubů a nepříjemných dopadů a poskoků se bát nemusíte. Proto je tento typ tance vhodný i pro těhotné nebo obézní ženy.


A proč tančím břišní tance já? Protože to pomáhá mé psychice. Po lekci si najednou připadám mnohem ženštěji a jsem sebevědomější. Už mě tolik nebolí záda, chodím narovnaná a jsem ohebnější. A především - opravdu mě to baví:).

Chyceni v sociálních sítích

25. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  A ten zbytek...
Je mi dvacet. To zase není tak vysoký věk na to, abych na "dnešní mládež" (přiznejme si to, sociálním sítím holdují především mladší ročníky) koukala jako vyoraná myš, ne? Proč mám najednou pocit, že je tolik věcí, které jdou mimo mě?

Mám facebook. Bránila jsem se tři roky, než jsem si ho založila. Ale teď ho mám. A mám tam celých 41 přátel. Nejbližší rodina, pár přátel, partner a někteří bývalí spolužáci ze střední. Ostatním do mě nic není. Proto jsem asi úplně mimo moderní svět. Nemám nikoho, kdo by mi na facebook dával citáty, pozýval mě do her, označoval mě jako BF, BFF, BFFFFF, BBBFFFF (nebo něco podobného) - oh, jak jsem ochuzena. Dokonce nemám každý den na své zdi zamilovaný vzkaz od přítele. Vlastně jsem ho tam neměla nikdy. Ach jo, žiju asi v úplně jiném světě.

Šťastný Nový rok! Chúc mừng năm mới!

22. ledna 2012 v 18:00 | hogreta |  Vietnam
Ne, nezbláznila jsem se. Jak jistě víte, žiju tak trochu na hranici mezi dvěma komunitami, mezi dvěma světy. Zítra (23.1.) se slaví Nový rok (Tết Nguyên Đán - někdy můžete slyšet o tzv. "slavnosti Tết" či o "Festivalu prvního dne"), i když podle jiného kalendáře, než na který jsme my, Češi, zvyklí. Proč píšu už teď? Protože právě teď je ve Vietnamu 00:00 23.1.2012 - a tak začíná rok draka. Takže především vám všem přeji spoustu štěstí, zdraví a lásky.
Nezlekněte se, tohle je jediná fotografie v mém archivu, která alespoň vzdáleně připomíná draka.
 
Slavnost Tết je nejvýznamější svátek ve Vietnamském kalendáři. Je to doba, kdy se scházejí rodiny, aby si do nového roku zajistily štěstí. Tết připadá podle evropského kalendáře do doby mezi 19. lednem a 20. únorem. Řídí se lunárním kalendářem, proto nemá stálé datum a rok od roku se mění. Podobně jako v Česku zdobí Vietnamci své domácnosti. Nezdobí se však jehličnany jako u nás, ale větvičky broskvoní, větvičky meruněk či stromy zvané kumkvat.

Tento svátek vlastně vietnamským dětem nahrazuje Vánoce. Sice nedostávají dárky, ale dostávají peníze od všech příbuzných. Kdysi to bylo pár drobných, v dnešní době ale vietnamské děti z této oslavy odcházejí bohatší i o několik tisícikorun, většinou se to také řídí věkem. Peníze přinášejí štěstí.

Mezi tradiční jídla tohoto svátku patří rýžový koláč (rýžový dort) - bánh chung. Tento koláč je zabalený v marantovém nebo banánovém listu a uvnitř, kromě rýže, najdete vepřové maso, fazolovou kaši (nebo zpracovaný hrášek) a pepř. Mám-li být upřímná, toto jídlo neptaří mezi mé oblíbené. Jako sním to, není to špatné, ale že bych po tom nějak toužila, to se říct nedá - jako Evropanka k němu prostě nemám vztah. Navíc je příprava tohoto jídla neuvěřitelně zdlouhavá (mám takový pocit, že se to vaří okolo dvanácti hodin). Mezi nejoblíbenější sladkosti těchto dní patří kandované ovoce, ale i to čerstvé - vodní meloun, plody kaktusu pitahaya (známé též jako "dračí ovoce"), ...

Na lunární Nový rok Vietnamci také vzpomínají na své blízké. Vystavují se fotografie zemřelých, zapalují se u nich vonné svíčky a pokládají k nim jídlo a ovoce.

Velmi důležité je, kdo bude prvním hostem domácnosti v novém roce. Tento člověk by měl být nejlépe bohatý ženatý muž, který má spoustu dětí a je v životě velice úspěšný. Úspěch a štěstí se pak podle tradice "přenese" i na rodinu, která bydlí v dané domácnosti.

Tak tedy i vám, čtenářům, přeji úpěch, zdraví a štěstí do nového roku:).

Když rodič příliš kontroluje

22. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Nedávno jsem se setkala s názorem, že je potřeba své děti neustále kontrolovat, aby neudělaly něco, čeho později budou litovat. I když ještě děti nemám, dovolím se s tímto názorem nesouhlasit.

V jednom daném pořadu bylo řečeno, že je důležité kontrolovat, kam dítě chodí, s kým dítě chodí - ale i co komu píše (třeba smskami či emailem), jak se chová na sociálních sítích či s kým si volá. Tento názor vypustila z úst jedna ze slavných osobností v USA. Uznávám, že v USA asi panují trochu jiné poměry, ale je opravdu nutné z dětí dělat vězně?

Chápu, že strach o dítě je silný. Taky chápu, že rodič nechce, aby dítě udělalo nějakou chybu. Bohužel to ale bývá tak, že čím víc se rodič snaží dítě kontrolovat, tím víc dítě lže. Myslím si to, protože přesně tohle bych asi začala dělat, kdybych ze strany rodičů cítila nátlak. Vztah rodič - dítě je vztah jako každý jiný a je potřeba důvěra. Jasně, třináctiletá holka si často neuvědomuje, že její jednání může negativně ovlivnit její život. Ale tím, že jí budu číst smsky, rozhodně ničeho nedosáhnu.

Myslím, že každý potřebuje nějaké soukromí. Nějaké místečko ve svém životě, kam mu ostatní nemůžou. A je úplně jedno, kolik roků tomu člověku je. Pětiletému dítěti nebude vadit, když se na záchodě nezavře, ale desetiletému už to vadit rozhodně bude. Zatímco desetileté holčičce nebude vadit, když bude mít s bratrem společný pokoj, tak třináctileté slečně to už bude nepříjemné. Bude potřebovat nějaký kout, kde by mohla být sama. Každý potřebujeme trochu soukromí. I kdyby to měl být jen malý deníček schovaný pod polštářem. A každý potřebujeme trochu důvěry.

Moje mamka mi vždy věřila. Nikdy by mi nevlezla na email nebo do mobilu, nikdy by mi nezakázala se s někým vídat. Co by tím dokázala? Kdyby mi řekla, že s daným člověkem nikam nepůjdu - co bych pro příště udělala? Vymyslela bych si, že jdu s někým jiným. Je to to, co rodiče chtějí? Aby jim děti raději lhali? Moc si vážím své mámy, protože vím, že ať bych ji řekla cokoli, neodsoudila by mě. Nikdy by nevstoupila do mého pokoje bez zaklepání, nikdy by si nepřečetla můj deník. Nikdy by mě nesledovala v tom, co dělám či kde jsem. A jaký to má důsledek? Říkám ji vlastně všechno. Když se zeptá, kam jdu a s kým, řeknu ji to, protože nemám žádný důvod jí lhát. A nikdy jsem ho neměla. Naopak za ní někdy přijdu i sama, když chci nějakou radu - aniž by mi něco podobného navrhla. Z toho, že mi věří, vím, že můžu věřit já jí.

Uznávám, v pubertě jsem udělala pár chyb, při kterých jsem si pěkně nabila čumák. Kdyby mě mamka více hlídala, tak bych je asi neudělala. Ale ani bych neměla žádnou možnost se poučit. Tím, že jsem "zakopla a spadla", jsem zjistila, co jsem udělala blbě. Zjistila jsem, co si můžu dovolit. V patnácti člověk může dělat chyby, je ještě dítě. Ale co kdybych stejnou chybu udělala, když bych byla starší? Mohlo by to mít naprosto jiné následky. Malému dítěti můžete třicetkrát říct "to pálí" - ale dokud se alespoň jednou nespálí, tak nezjistí, jak moc to bolí. Mladý člověk, který je neustále kontrolovan, se nikdy nenaučí doopravdy žít. Nikdy nebude samostatný. A nikdy k rodičům nebude mít takovou důvěru, aby jim říkal pravdu. Chcete být opravdu dobrým a zodpovědným rodičem? Mluvte se svými dětmi. Ptejte se je na různé věci, debatujte s nimi, ptejte se na jejich názor. Ale nelezte jim do soukomí a nesuďte je. Když nebudete věřit vy jim, nebudou vám moct věřit ani ony.

A jaký je váš vztah s rodiči? Máte k nim důvěru? Odpustili by vám, kdybyste něco provedli? A přiznali byste se k tomu?

Vietnamština: VN slovíčka - 2

20. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Vietnamština
Možná jste si už všimli, že v menu se od Nového roku objevují každý den tři nová slovíčka. Uznávám, že občas se nezadaří a nestihnu napsat nové, ale také si myslím, že to mým čtenářům ani moc nevadí a pokud si ta slovíčka někdo čte, tak rozhodně ne pravidelně každý den. A proto jsem se taky rozhodla v tomto článku se slovíčky sepsat všechna, která tady zatím byla a přidala jsem i nějaké další. Tak co, budete se učit se mnou?


Ty, kteří netuší, jak se co čte, odkazuji na článek o výslovnosti. Najdete tam, jak se čtou jednotlivá písmenka i jednotlivé tóny. Ano, chce to trochu snahy si to najít, zjistit, vyzkoušet - ale nedělám si naděje, že se někdo naučí všechna slovíčka - každý si vybere to, co se mu líbí. Takže to snad takový problém nebude:). Holt popsat tóny písmenky moc nejde:).

A co takhle šálek čaje?

18. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Tipy
Jsem milovníkem pravého zeleného čaje. Každý den si dám tak jeden či dva velké hrníčky. Samozřejmě, že jedním z důvodů, proč to dělám, je prostě fakt, že mi chutná. Ale zelený čaj má i spoustu pozitivních účinků na naše tělo.

1. Výborný antioxidant
Na střední jsme se učili, že antioxidanty jsou látky, které dokážou navázat volné radikály v našem těle. V zeleném čaji najdeme rovnou dva - vitamin C a catechin. A čím méně volných radikálů, tím mladší a zdravější vzhled (a vlastně nejen ten vzhled).

2. Boj proti rakovině a srdečně-cévním chorobám
Možná, že bych tento bod mohla připsat k bodu prvnímu, protože právě antioxidanty v čaji snižují pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních chorob a některých typů rakoviny (rakovina tlustého střeva, konečníku, kůže, prsa, ...). A vzhledem k tomu, že rakovina či infarkt jsou v poslední době strašáci číslo jedna, není prevence vůbec od věci.

3. Posílení obranyschopnosti
Určitě jste už viděli reklamu na ledový čaj Nestea - slečna ho v dešti vypije a najednou se nad ní objeví deštník. Tak nějak je možné si obranyschopnost představit, ale pokud nahradíme ledový přeslazený čaj po domácku připraveným neslazeným čajem, pak pro své tělo uděláme ještě trochu víc.

4. Zvýšení koncentrace
Zelený čaj, stejně tak jako jiné druhy čajů, obsahuje kofein. Uvloňuje se postupně a tak zvyšuje soustředění. Kvůli kofeinu není vhodné, aby ho děti pily ve velkém množství. Také není vhodná jeho pití před spaním. Spousta lidí si myslí, že kofein je hrozně nezdravý. Vyvedu vás z omylu - pro dospělého člověka nebezpečný není (pokud na něj není přecitlivělý) a pokud se konzumuje v rozumném množství, pak může být tělu i prospěšný - například pro prevenci různých neurologických onemocnění. Dále také pomáhá lidem s astmatem a dokonce pomáhá odbourávat tuky. Kofein je sice velmi močopudná látka, ale jeho množství ve vyluhovaném čaji je malé. Pokud pijete opravdu silný čaj, pak je dobré si k němu dát i skleničku vody.

Většinou se doporučuje vypít minimálně dva šálky zeleného čaje denně, maximálně však jeden litr. Ale samozřejmě musíme uvažovat i to, jak moc silný čaj máme rádi a jaký si připravujeme. Pokud máte raději pořádný "zabiják", pak je doporučené množství menší - a naopak.

Tak co myslíte? Nedáte si?

Upadá lidská inteligence?

15. ledna 2012 v 21:30 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Někdy mi připadá, že lidé jsou hloupější a hloupější. Nemáte taky někdy ten pocit? To, co jsem se učila v páté třídě, se nyní učí v sedmé, to, co jsem se učila v osmé třídě, se nyní někdy učí až na střední škole. Svět je plný bulvárů, kterým třičtvrtina kupujících věří. Lidé se neustále zadlužují, protože si asi nedokážou spočítat, že ve výsledku zaplatí dvakrát tolik, než kolik si půjčují. Nakupují ve slevách i to, co naprosto nepotřebují, tyto věci pak rozdají a mají pocit, že ušetřili. Podepisují smlouvy, kterým pořádně nerozumí -a pak se diví. Když se podíváte na nějakou internetovou diskuzi, tak se ale nestačíte divit vy. Každý druhý si hraje na (pseudo)intelektuála (a přitom píše naprosté kraviny) - ale všichni všechno vědí, všichni všechno znají.

V tomhle je střední a vysoká škola fajn - setkáváte se tam pouze s lidmi, kteří jsou přibližně na stejné úrovni jako vy. Někdy jsou na tom s inteligencí o něco lépe, někdy o něco hůře, ale žádné rapidní rozdíly. A když jsou, tak se ten člověk na té škole moc dlouho neudrží. Vlastně jste od těch ostatních izolovaní. Nyní si uvědomuji, že jsem pět let asi žila naprosto odříznuta od skutečného světa. I na můj blog chodí většinou inteligentní lidé (až na "reklamisty"). Ale stačí se jen podívat kousek za hranice svého blogu. Když se podíváte na výpis nejnovějších článků na hlavní stránce blogu, tak to, že narazíte na inteligentní článek, se dá pomalu srovnat s výhrou v loterii. Připadá mi, že společnost ze všech těch facebooků a diskuzí na internetu už definitivně zblbla. Zdá se to jenom mi? Nebo jsem prostě jen nenávistná? Jsou všichni kolem mě normální, jen mně "uletěly včely"?

Tohle mě naprosto dostalo: http://i.imgur.com/YIia4.png

Prosím, moc bych byla ráda, kdybyste mi odpověděli v následující anketě. Vždyť je to zcela anonymní, tak co. Jen takový průzkum:).

Víra

14. ledna 2012 v 8:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Já vím, pouštím se do otázky, do které bych neměla, protože se vydávám na hodně tenký led. Proto vám chci zdůraznit pár věcí - to, co se dále dočtete, je pouze můj názor a můj pohled na věc. Nic víc, nic míň. Neříkám, že musím mít na 100% pravdu, protože to prostě vědět nemůžu. Nikomu nic nevnucuji a ani se nesnažím někoho napadat či snižovat jeho názor. Píšu pouze to, co si o daném tématu myslím já. Proto si komentáře typu "Budu doufat, že jednou dojdeš k tomu, že..." a "Nechci tě ovlivňovat, ale..." a "Budu se za tebe modlit ať..." nechte pro sebe. Jen mě tím vytočíte. Já o žádné modlení se za mě či něco podobného nestojím, protože tomu prostě nevěřím. Pokud vám pomáhá se pro něco modlit, dělejte to. Ale na mě to, prosím, neaplikujte.

Dobrá tedy, asi jste už pochopili, že jsem nevěřící. I když - jak se to vezme. Já jsem věřící, jen nevěřím v křesťanského boha. Stejně tak nevěřím v žádného jiného boha. Možná jsou mi trošku blíže východní "náboženské" směry. Ty však nejde s ostatními směry srovnávat, protože se spíš jedná o filozofii - často tady vůbec žádný bůh nefiguruje. Ale i tak se můžu nazvat věřící. Něčemu věří každý. Nikdo nevíme. I člověk, který věří, že po smrti nastane jen nekonečně dlouhá tma, tomu věří. Ve skutečnosti neví, zda ta tma opravdu nastane.



Celý život se ženeme za lepším životem...

7. ledna 2012 v 21:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
... ale neuvědomujeme si, že to, co prožíváme, je možná právě to lepší, opravdovější a mnohem, mnohem krásnější. Jen se podívejme kolem sebe. Je to opravdu tak hrozné? A nebo je to prostě jen tím, že tráva za plotem je prostě vždycky zelenější?

Měnila bych? Ne. Jsem zdravá, mám milující rodinu, milujícího partnera i milující přátele. Co více od toho života očekávám? Co více chci? Peníze? Když se budu dostatečně snažit, mít je budu. Dobré vzdělání? Když se budu dostatečně snažit, získám ho. Dobrou práci? Když se budu dostatečně snažit, dostanu ji. Respekt okolí? Když se nebudu chovat hloupě, pak ho mít budu. Krásu? Když o sebe budu pečovat, budu krásná. Protože každá žena je něčím krásná, pokud na sebe nekašle. Takže co vlastně chci?

Je důležité uvědomit si, co chceme. Často si celý život stěžujeme na to, co nechceme, co se nám nelíbí a co nás rozčiluje. Zbavme se nenávisti. Každý máme nějaká vnitřní trápení, každému se někdy v životě nedaří tak, jak by si přál. Každý si někdy prožije nějaký ten životní kotrmelec, nikdo nemá dokonalý život. Je zajímavé, že ti, kteří toho štěstí měli nejméně, si život umí užít nejvíce ze všech. Tito lidé jsou opravdu šťastní a umí si užívat každé chvilky. Tito lidé jsou vděční. Zkusme se na chvíli zcela sobecky zasoustředit na to, co si opravdu vnitřně přejeme. Vezměme papír a tužku a všechna naše přání si sepišme. Já si svá přání píšu, abych pak zažívala ten hřejivý pocit, když se mi nějaké vyplní. Vůbec si nepřipouštím, že by se mi mé přání neměla plnit. Plní se všechna - a to jen proto, že jim věřím. Přestaňme být tedy alespoň na chvíli pesimističtí, ale uvědomme si, jak se máme dobře. Vždyť hnát se za lepším životem je naprosto zbytečné. Není tento život, který právě zažíváme, ten nejkrásnější? I přes všechny překážky, které nám připravuje?

Tento článek je přiřazen k tématu týdne "Cesta za lepším životem".

Jak na matematiku (i s ní se dá bojovat)

4. ledna 2012 v 20:00 | hogreta |  Tipy
Spousta lidí ji nenávidí a nedokáže jí přijít na chuť. Je to tím, že každý má trochu odlišný způsob uvažování a také paměť funguje různě. Učit se matematiku bez toho, aniž bychom v tom viděli nějakou logiku, nemá cenu. Ale na tu čtyřku (na výšce trojku) se to dá zvládnout vždycky. Jen to stojí nějaké úsilí.


1. Počítejte příklady
Sami si je hledejte, sami procvičujte. Hodně lidí je zvyklých na to, že když druhý den mají písemku, tak si k tomu večer sednou a snaží se našprtat vzorečky. A pak se diví. Ale matematika není dějepis, tam vás paměť nezachrání. Umět něco nazpaměť je skoro stejné, jako neumět nic. Matematika není o šprtání, ale o počítání. Jeden příklad může být zadán několika různými způsoby - a pokud jsem se s tímto způsobem nikdy nesetkal a nejsem schopen si to odvodit, pak mám na písemce prostě smůlu. Proto musím zamezit tomu, aby se objevil nějaký příklad, se kterým jsem se nikdy nesetkal. Čím větší počet příkladů spočítám, tím mám s danou látkou větší zkušenost a jen tak mě něco nepřekvapí. Matematika je opravdu o tom, že si k tomu, pokud je to třeba, každý den na hodinku či dvě sednete.

2. Počítejte ve skupině nebo s člověkem, který tomu rozumí
Pokud příklad prodiskutujete s ostatníma, tak si postup snadněji zapamatujete. A pokud máte s něčím problém, poradí vám.

3. Nebuďte zbrklí a dělejte si zkoušky
Hodně lidí nemá až tak problém s tím pochopit danou látku, ale jak se pak snaží rychle rychle něco spočítat, tak nasekají spoustu numerických chyb, něco blbě opíší a nebo třeba jen přehlédnou znaménko. Udělejte si zkoušku. Pokud vám nevyšla a vy přesto nevíte, kde máte chybu, příklad přeskočte - v tuto chvíli tu chybu stejně nenajdete, protože váš mozek je právě naprosto přesvědčený, že 7+6=15. Vypočtěte si tedy jiný příklad, dělejte něco jiného a teprve pak se k tomuto chybnému příkladu vraťte. Je možné, že vás nyní chyba okamžitě trefí do očí.

4. Zjistěte si správný výsledek
Když počítáte a nevíte si rady, nebojte se otočit pár listů na konec učebnice a podívat do výsledků. Pokud víte, jak má příklad vyjít, tak postup naleznete snadněji - i kdyby jen vyzkoušením několika způsobů. Příště už budete vědět, jak na to - a o to tu jde.

5. Hledejte souvislosti
Člověk, který se nenaučí sčítat, nemá šanci naučit se násobit. My už násobíme automaticky, takže ani nevidíme, jak moc to spolu souvisí. Kdyby nám sčítání někdo z hlavy vymazal, násobení bychom přestali chápat. V matematice totiž souvisí všechno se vším. V jiných předmětech může fungovat "před písemkou nasypat, po písemce vysypat", ale jak jednou vysypete v matematice, další písemka bude o to obtínější. Neříkám, že je důležité pamatovat si všechny vzorečky a definice (na vzorečky máme tabulky, na definice knížky a internet), ale při pohledu na danou látku by vás mělo napadnout aspoň "jó, to jsme dělali, tam se počítalo něco s determinantem". Snažte se látce porozumět.

6. Nezlekněte se, když se na písemce objeví něco "divného"
Tak to prostě v matematice je. Dobrý učitel matematiky nechce, aby jeho student jen mechanicky dosazoval do vzorečku, to totiž o jeho porozumění dané látce nic nevypovídá. Proto většina učitelů dá na písemku i látku, která ještě nebyla tak důkladně probrána a nebo se tam vyskytuje nějaká kombinace toho, co už probráno bylo. Jeho cílem není vás potopit (či rovnou utopit), ale zjistit, zda k výsledku dokážete naleznout vlastní cestu. S tím souvisí můj první bod - pokud spočítáte dostatek příkladů, pak budete schopni k výsledku dojít. Pokud ne, nenervujte se. Snažte se najít aspoň půl cesty. Vše, co vás napadne, zapište. Učitel v tom určitě něco najde.

7. Pište, pište, pište
Všechny své kroky do písemky (ale i při počítání jen tak pro sebe) popisujte. Pokud někdo odevzdá papír, na kterém má dva řádky čísel a pak správný výsledek - a druhý člověk má výpočet na celou stránku a stejný výsledek, kdo myslíte, že má větší šanci uspět? Ten druhý. Zaprvé - když udělá chybu ve výpočtu, tak ji možná najde. Zadruhé - působí dojmem, že tomu rozumí. A za třetí - pokud bude mít správný postup, ale špatný výsledek, učiteli to moc vadit nebude. Postup je důležitější, než správný výsledek. Když dostanete příklad, přibližně víte, jak byste ho řešili, ale prostě to "nějak nejde", tak to prostě napište slovy. Klidně z toho udělejte slohovku. Napište třeba "tady v tomto výpočtu mám někde chybu, protože mi má vyjít takové a takové číslo, ale vyšlo mi číslo takové a makové". I to, že víte, co vám má vyjít, je v matice opravdu důležité a učitel to ocení.

8. Nebuďte vystresovaní
Jak má ten chudák mozek něco spočítat, když se do něj hrnete stresové hormony? Matematika není jediný předmět na světě a pokud pro ni opravdu nemáte buňky, pravděpodobně se jí nijak do hloubky zabývat nebudete. Pak jde jen o to ji nějak přetrpět. Když se budete počítání věnovat a na celý předmět se jednoduše nevykašlete, tak na tu čtyřku či trojku to prostě vždycky nějak dokopete:).


Co se týče středoškolské matematiky, tak na počítání příkladů můžu doporučit knížku od p. Jindry Petákové: Matematika, příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy (nakladatelství Prometheus). Zatím jsem nic lepšího na trhu nenašla. Studenti a středoškolští učitelé tuto knihu s oblibou nazývají "matematická Bible". Najdete tam všechny možné příklady všech možných druhů a ze všech možných látek. Na konci knihy jsou také výsledky - včetně vykreslených grafů a obrázků těles. Tato knížka má i své fanoušky na facebooku: najdete ji pod názvem "Petáková je robot!". To myslím hovoří za vše:).

Proti pro ana blogům

2. ledna 2012 v 7:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Milá Anno,
to máš radost, co? Konec Vánoc, první den novoročních předsevzení, cukroví, chlebíčky, alkohol. Chápu tě. Svůj Vánoční dárek jsi dostala. To máš každý rok takové žně? To se každý konec roku můžou lidé strhat, aby si byla jejich kamarádka?

Je to tady zase. Konec roku a s ním spojené předsevzetí o tom, kolik zhubneme. Už zase se vyrojilo spousty blogů, kde autorky zaznamenávají své hubnoucí "úspěchy". A v každém shozeném kilu se navzájem podporují. Dávají si cíle až někde za hranicí podvýživy a jejich blog hlásá "Nejsem pro ana blog, jen zdravě hubnu!". Vyvedu vás z omylu - pokud za den sníte půl krajíce chleba ke snídani, ke svačině nějaké ovoce a k obědu a večeři nic, pak jste anorektičky a váš blog je anorektický - a je úplně jedno, kolik právě vážíte. To, že je tělo třeba plné tuků ještě neznamená, že nemůže být zároveň podviživené.

Děsí mě to. Opravdu mě děsí tyhle blogy a tohle smýšlení lidí. Vlastně to nechápu. Proč chce někdo dobrovolně umřít hlady a zničit si tělo, i když je už tolikrát dokázané, že tento způsob hubnutí nevede k vysněné postavě, ale k anorexii a jojo efektu?

Jasně, dá se tak zhubnout. Samozřejmě - když člověk vůbec nic nejí, tak nemá z čeho nabírat. Takže jedno plus to má - kila jdou dolů rychle. Ale pokud se člověk rozhodne pro tento způsob hubnutí, musí si položit základní otázky:
  • Jsem připravena na to, že se takhle budu muset stravovat už celý život? Tělo, které hladoví, totiž všechno pak strašně rádo dožene. Proto, pokud se rozhodnu hubnout tímto způsobem, tak jestli nechci za pár let vážit čtyřikrát tolik, co teď, budu muset hladovku držet celý život.
  • Nevadí mi, že moje tělo bude naprosto povadlé, že nebudu mít žádné prsa ani zadek? Jak bych taky něco takového mít mohla? První se totiž zhubnou svaly a prsa. Ve výsledku se může stát, že ze mě bude třesoucí se puding. A je jedno, kolik budu cvičit. Protože každý pro to, aby byl funkční, potřebuje energii - a přeměnit tuky na energii je pro tělo značně energeticky náročné (začarovaný kruh - s energií přece musí šetřit), takže si raději vybere jakoukoli jinou možnost.
  • Jsem smířená s tím, že se sebou nikdy nebudu spokojená? Nikdy. Protože ať zhubnu kolik chci, tak budu vypadat nezdravě. Buď jako kostra nebo jako puding. Navíc k tomu mi zřídnou vlasy, zhorší se mi pleť. No jako - proč ne, že.
  • Nevadí mi zdravotní problémy? Vypadávání vlasů a třeba kazy v zubech jsou maličkosti, ale taková zničená játra, mdloby, zničené ledviny, slabé srdce... To je teprve paráda.
  • Nevadí mi, že mé tělo nastartuju na metabolismus pravěkého člověka, který čeká na to, až uloví mamuta? Co tím chci říct? Neovladatelná chuť na cokoli, co si (podle svých měřítek) nemůžu dovolit. A také to, že tělo tak rychle, jak hubnout začalo, hubnout taky přestane. Velmi brzo pochopí, že pravděpodobně nastala doba ledová a tak je důležité tuky šetřit, abychom nezmrzli.
  • A poslední věc - jsem připravená na to, že můžu umřít? Opravdu tak nenávidím život? Opravdu tady na tom světě chci nechat všechny lidi, kteří mě mají rádi a odejít někam, kde sice možná váha nic neznamená, ale také odtamtud není návratu? Můžete říkat, že to tak daleko dojít nenecháte - ale ono si to za chvíli vezme režii do vlastních rukou, pak už nebude možné to ovládat. Pak už nebude cesty zpět.
Nejvíce se pozastavuji nad výroky typu: "já to mám pod kontrolou". Pěkná hloupost. Pokud se člověk musí držet, aby si náhodou nedal kostku čokolády, nejí obědy a večeře, tak to pod kontrolou rozhodně nemá. Největší argument takto hubnoucích je ten, že narozdíl od ostatních opravdu zhubnou. Já vám klidně dokážu, že se normálním jídlem dá zhubnout stejně, ale zároveň mnohem lépe. Já totiž s naprostým klidem zhubnu tak, abych si nezrujnovala tělo. Dobře, budu potřebovat trošku víc času. Ale moje výhoda je ta, že mně už to potom zůstane.

Abyste neříkali, že mluvím jen tak do větru - taky jsem měla problémy s váhou, ale vyřešila jsem je zdravějším životním stylem - a především zdravějším rozumem. Zhubla jsem 8 kilo bez toho, aniž bych se nějak omezovala a aniž by mě honily nekontrolovatelné chutě. Jde to. Jen to musí být především v hlavě.

Jedno z předsevzetí, které jsem si letos dala, bylo žít zdravěji, zase trochu zhubnout a zformovat postavu. Takže dnes jsem se už podle toho řídila. Nyní vážím kolem 60-61 kilo. Chcete vidět můj jídelníček z 1.1.2012 a soupis pohybu?

Jídelníček
Snídaně: Dva velké kusy nějakého exotického ovoce (kaki se to myslím česky jmenuje?), půl litru zeleného čaje
Oběd: Dva menší řízky s brambory, rajčata
Svačina: Ovocná mísa (kiwi, banán, mandarinka), půl litru černého čaje, sklenička jahodového kefíru
Večeře: pět plátků veky s Eidamem 30% a libovou šunkou, půl litru heřmánkového čaje
Druhá večeře: tři kusy šunky, sýr, lučina, půl litru heřmánkového čaje, sklenička džusu
Pohyb
Nic, protože jsem nachlazená a nehodlám se zničit. Rozhodně nejdu přes mrtvoly. A už vůbec ne přes svoji mrtvolu.

Nuda, co? Vypadá tak nějak normálně, nikde žádné volné místo, jako jste na "pro ana blozích" zvyklí. A víte co? Nehoní mě mlsná, nemám na nic chuť. Můj bratr vedle mě dnes jedl brambůrky a já ho s klidem Angličana pozorovala bez toho, aniž bych na ty brambůrky měla chuť. Cítím se najezená. Vsaďte se o co chcete, že takhle zhubnu mnohem lépe, než vy. A klidně vás u toho budu pozorovat s kusem čokolády v ruce. I tak to půjde lépe. Ale nebojte se, nehodlám vás každý den zahrnovat články s mými jídelníčky a s fotkami hubených holek. Takovéhle články stejně zajímají jen ty, kteří mají komplex s vlastní váhou. Napíšu, až bude celkový výsledek. Dřív, jak za měsíc to nebude, možná za dva, ale aspoň mám tu jistotu, že na slečnu Annu budu moct klidně dál vyplazovat jazyk a smát se její hlouposti.

Ale víte co je na vašich pro ana blozích nejhorší? Zcela veřejně ničíte životy. Svůj si zničte, když to tak chcete. Ale nechte ostatní žít. A teď to myslím opravdu doslova. Slabý člověk v první fázi anorexie je ovlivnitelný, ale dá se ještě zachránit, nemusí do toho spadnout. Díky vašemu blogu třeba spadne. Jaké to asi je mít na tričku několik mladých životů? Několik lidských osudů? Jaké to asi je, říct si někdy "když jsem byla mladá, tak díky mé stránce umřely tři jiné mladé dívky"? Musí to být opravdu úžasný pocit. Pokud se s tímhle dokážete tak snadno vypořádat, tak to jste opravdu bestie.


Novoroční předsevzetí

1. ledna 2012 v 0:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Máme tu krásný nový rok 2012. Snad každý chce do nového roku vkročit tou pravou nohou a odstranit chyby, které dělal v roce předešlém. Já na tom nejsem jinak, proto uvádím svůj "skromný" seznam, který se mi v roce 2012 rozhodně podaří splnit:
  • Mít krásné, úžasné, dlouhé, zdravé, nepolámané, neokousané nehty
  • Mít krásné, úžasné, dlouhé, zdravé, nepolámané vlasy
  • Pravidelně sportovat, posilovat
  • Mít váhu kolem 57 kilo
  • Jíst zdravěji
  • Nerýpat se do obličeje
  • Průběžně se učit, semestrální projekty neodkládat
  • Být milá na své blízké
  • Udržovat pokoj neustále uklizený (či alespoň obyvatelný)
  • Zdokonalit se ve hře na housle
  • Zdokonalit se v břišních tancích i v zumbě
  • Dodržovat pitný režim a každý den vypít minimálně jeden šálek zeleného čaje
  • Naučit mladšího brášku pořádně fotit, popřípadě se ho ujmout v matematice a naučit ho něco, s čím bude před spolužáky machr
  • Našetřit penízky tak, aby mi zbylo nejen na návštěvu kamarádky v Anglii, ale taky na dovolenou s přítelem, případně také na zájezd do Paříže s přítelem
  • Naučit se každý den alespoň tři nová vietnamská slovíčka
  • Nenervovat se ze školy
  • Vše zálohovat
  • Koupit želvě nové velké terárium
  • Myslet pozitivně!

A jaké máte předsevzetí vy? Máte i něco jiného, než mám já? Co to je? :)
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015