Vztah s příslušníkem jiné rasy

25. listopadu 2011 v 21:00 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Není vždy jednoduchý. Není pro každého. Ale může být krásný a neopakovatelný. Někdo je zásadně proti němu a někdo nechápe, proč by měl mít jiné šance, než "normální" vztah. Někdo by do něj nikdy nešel a všechny, kdo do něj jdou, považuje za vlastizrádce, protože nesnáší míchání ras. Někdo ho naopak vyhledává a pak se diví, když není vše podle jeho představ. Tak takový může být vztah s příslušníkem jiné rasy.


Jenomže ať už je jakýkoli, tak si nemůžeme nalhávat, že je stejný, jakoby byl s příslušníkem naší rasy, naší národnosti a naši kultury. Je prostě jiný. Řeší se podobné problémy, ale někdy i naprosto jiné. Problémy, které by Čech s Češkou řešil jen těžko. Láska si nevybírá a může se stát, že se v našem okolí ocitne někdo moc milý a hodný, ale zároveň odlišný. Tak odlišný, že pokud se někde povedete ruku v ruce, bude se na vás společnost dívat přes prsty. Proto je důležité si uvědomit pár věcí, než si s tímto člověkem něco začneme:

Nevadí mi, že se v některých věcech budu muset přizpůsobit?

Jsou páry, které se hádají kvůli zvednutému prkýnku. V tomto vztahu vás ale mohou čekat hádky o tom, že chcete slavit Vánoce. O tom, že ženská není od toho, aby ulízela a vařila. Můžou vás čekat hádky o tom, že nechcete konvertovat k cizí víře. O tom, že nemáte v plánu nosit šátek přes vlasy. A o dalších věcech. Co je důležité si uvědomit?

V době internetu si přece o dané kutuře, dané mentalitě a daném náboženství můžu zjistit naprosto cokoli. Je naivní si myslet, že partnera předělám, od základů. Takhle to nefunguje. Jsou tradice a zvyky, které prostě budu muset přijmout za své. Tolerance je důležitá a nemůžu přece očekávat, že se partner naprosto vzdá své vlastní kultury a svého přesvědčení. Jsou věci, ve kterých budu muset ustopit. Stejně tak jsou věci, ve kterých bude muset ustoupit on.

Také jsem se v mnoha věcech přizpůsobila. Budu to já, kdo se bude starat o domácnost, budu vařit dvě taplá jídla denně (takže úkol číslo jedna: naučit se pořádně vařit:-D). Naučím se cizí jazyk - jazyk, kterým velmi pravděpodobně budou mluvit moje děti. Začnu slavit Nový rok někdy mezi lednem a únorem. Ale za Vánocemi, kaprem i stromečkem si stojím. O Ježíškovi chci ještě diskutovat. Na oplátku se vzdám Velikonoc. Požaduji od partnera, aby mé děti byly vychovávány v této zemi, protože ČR nabízí lepší vzdělání a lepší možnosti. Z druhé strany mi ale nebude vadit, když budeme ve Vietnamu často - klidně tam budu pravidelně trávit i třetinu roku.

Ano, dokážu žít s člověkem jiné barvy pleti. Ale upřímně můžu říct, že bych nedokázala žít s člověkem, který je jiného vyznání, než já. Vždy mě to táhlo k náboženstvím (a filozofickým směrům) východní Asie. Ale i já, i partner, nevěříme v Boha. Kdyby jeden z nás v nějakého věřil, myslím, že by to pro nás byl nepřekonatelný problém. Na víru máme podobný pohled a názor. V náboženské otázce bych se prostě přizpůsobit nedokázala.

Počítám s tím, že můžu být středem urážek?

Na to mají vždy všichni jasnou odpověď - urážky ignoruj. Jenomže ono to zase není tak jednoduché. Každý z nás chce žít v klidu a proto je důležité společnost příliš neprovokovat. Pohledy ostatních nejsou příjemné, ať už se je člověk snaží ignorovat a nebo ne. Už jsem si zvykla, že partnera nemůžu chytit na veřejnosti za ruku. Zvykla jsem si, že se při loučení na zastávce nemůžeme letmo políbit. Taky není dobré pohybovat se v některých místech města, chodit do určitých okruhů lidí. A i přes to, že se snažíme provokovat co nejméně, se občas s nějakou urážkou setkáme. Stačilo, že mě bratr partnera odvezl autem domů - partička, která stála opodál, mě okamžitě označila za couru, dělá matraci nějakému rejžákovi. Snad každý by někomu takovému nejraději jednu vrazil. To ale nemůže, protože by se pravděpodobně probral až v nemocnici. Člověk se musí umět ovládat a musí umět odhadnout, co si může dovolit. Není jednoduché poslouchat urážky na někoho, koho milujete. To totiž bolí tisíckrát víc, než kdyby uráželi vás.

A co rodina?

Myšlena je nejen ta vaše, ale také ta vašeho partnera. Vaši rodiče nebudou nadšeni, že jejich vnoučata nebudou Pepa a Maruška. A naopak.

Je pochopitelné, že rodiče mají strach o své děti. V tomto případě je dobré se nebránit a dát jim dostatek prostoru. Moji rodiče partnera přijali do roka, mě partnerovi rodiče začali přijímat, když jsme spolu byli tři a půl roku. Potřebují víc času, protože o Češkách taky nepanuje zrovna dobrá pověst a je přirozené, že o svého syna mají strach. Jsem holka a podle tradice připadá dívka do rodiny muže. Znamená to tedy, že pokud mě přijmou, musím být jako jejich dcera, proto je dobré dobře vybírat. Vím, že musím být trpělivá a dát jim čas.

Až jednou budu mít chuť, povyprávím vám, jak si občas připadám jako tajný agent. Jak jsem se občas musela plížit okolo domu, aby mě nebylo vidět z oken, a čekala, až uvidím, že potencionální tchýně odchází. Pak rychle oběhnout dům a než se otočí, být ve vnitř. Nebo o tom, jak jsem občas musela neobutá vyběhnout do vyššího patra a čekat třeba i hodinu, protože se rodiče neočekávaně vrátili - a kdyby viděli, že jsem byla u nich doma, tak bych možná letěla oknem:-D. Naučíte se spoustu věcí - například během vteřiny změnit směr a styl chůze - a vypadat najednou jako úplně někdo jiný. Naučila jsem se, že když jenom zahlédnu Asiata v místě, kde je to "nebezpečné", tak dokážu reflexivně skočit jiným směrem a chovat se tak, aby to vypadalo, že se s partnerem vůbec neznáme. Sranda musí být:-D.

Také musíte počítat s jazykovou bariérou. Váš partner může umět česky dokonale, ale u rodičů už to tak většinou nebývá. Ve většině času si nebudete mít co říct a navíc, když už se někdo z vás něco říct pokusí, tak druhá strana nebude chápat. Znáte ten vtip, jak se baví hluchý s blbým? Tak přesně takhle si budete připadat.

Je ale důležité snažit se, aby se s tím rodiny srovnaly. Není dobré stavět partnera mezi vás a jeho rodinu - v mnoha kulturách je rodina opravdu důležitá a tento souboj byste nemuseli vyhrát. V tomhle se riskovat nevyplácí.

Víš, kde budete žít?

Tady nebo v jeho zemi? Na tom je dobré si promluvit dřív, než vztah nabyde na vážnosti. Spousta z nás si myslí, že by pro svého milovaného dakázala žít v cizí zemi, opak je ale často pravdou. Já bych v cizí zemi žít nedokázala, jsem poutána na své rodiče a tady jsem doma. Nedokázala bych žít trvale v cizí zemi. Partner tady žije a pokud se bude chtít vrátit, tak na stáří. Je možné, že v té době už to nebude vadit ani mi. Ale nyní chci žít tady, protože tady mám závazky. Musíte se shodnout na tom, kde chcete žít. Pokud se neschodnete, tak se vždy ten jeden bude cítit nezařazený, vytěsněný. Nakonec stejně půjde tam, kde ho to táhne a tyto vztahy, kde se jeden přemáhá, nekončí dobře.

A co závěrem?

Nevybírejte pouze srdcem, ale také při tom i trošku přemýšlejte. U těchto vztahů to platí dvojnásob. S partnerem mluvte, mluvte a mluvte. Určitě znáte spoustu příkladů, kdy dívky dopadly... - no tak jak dopadly. Jistě jste takové příběhy také četly. Proto buďte u výběru partnera ostražité a nedělejte nic, co by se pak mohlo obrátit proti vám. Žádná unáhlená rozhodnutí. Snažte se na svůj vztah dívat i jinýma očima. Bály byste se o kamarádku, kdyby si začala s tímto člověkem? A proč? Myslíte, že vám to nehrozí?

Teď už mi jen zbývá vám popřát hodně štěstí a lásky:). V komentářích se můžete podělit o své zkušenosti. Chodily jste někdy s cizincem? Jak váš vztah vypadal a jak dopadl? Dokázaly byste si takový vztah představit?
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Modrooká Modrooká | Web | 27. listopadu 2011 v 7:46 | Reagovat

Moc pěkně rozebrané, je vidět že jste opravdu tohle všechno spolu řešili a zažili :-)
Chtěla bych dodat, že mnoho z těch problémů se může objevit i u lidí shodné rasy, jen třeba to "kde budeme bydlet" je v rámci jednoho státu.. Sama vím, jak si moji i partnerovi rodiče představovali, že budeme bydlet u nich v domě - to je od sebe 120km.

2 __auto__ __auto__ | 27. listopadu 2011 v 11:02 | Reagovat

Týýjo máš hezký blog

3 Marybelle Marybelle | Web | 27. listopadu 2011 v 19:15 | Reagovat

Moc hezký článek. Je poznat, že o takovém vztahu hodně víš a že se svým milým k sobě máte hodně blízko, protože se nebojíte tyhle věci řešit. Určitě takový vztah není dobré zahodit, vždycky se z toho dá něco vyvodit a ve vztazích to tak prostě bývá, že se někdy neshodneme a nemáme stejný názor. Opravdu pěkné zamyšlení. :-)

A ty fotky jsou super. Ta první je úplně boží, obyčejná a přesto moc krásná a zajímavá!

4 CatWoman CatWoman | Web | 29. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

Já tohle neřeším ... ty rasy a takovýhle .. ;)) Mě se líbí taky jeden kluk z jiné rasy a neřeším to hlavně že se máme rádi .. ;) A pokud je někdo rasista je ****

5 Mandy Mandy | Web | 29. listopadu 2011 v 15:05 | Reagovat

Sama jsi fotila? :-)

6 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 30. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

Jéé... Já vám to moc přeji ;) Já proti lidem z jiných zemí a s jiným přízvukem a obličejem nic nemám, je mi to jedno ;).. Tvůj partner je moc hezký a tobě to i jemu na těch fotkách moc sluší =)

7 Pralinka Pralinka | Web | 30. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

Upřímně bych si nedokázala představit vztah s cizincem,ale tak nikdy neříkej nikdy :) Ono je zase potom hezké učit se o jiné kultuře..
Nechápu,jak to děláš,že píšeš takové krásné články :)

8 Nicky Nicky | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 19:15 | Reagovat

Náhodou,přijde mi roztomilé,zajímavé a pěkné být s klukem jiné rasy,at' už je to vietnamec,ital,angličan nebo třeba černoch .. vím,že někdy to zrovna nejlehčí není,jsou někteří na vaší straně,něktřerí i proti,ale spíše bych si vážila těch,co to jen podporují. Ano,někdo by to nesnesl,ale mě by to ani nevadilo ;) Přiznám se,už asi dvakrát se mi v našem menšm městě stalo,že jsem jednou šla a máme vietnamské bistro na náměstí .. a mě jeden 16tiletý klučina (z toho bistra) zastavil (všimla jsem si ho už předtím hodněkrát) a řekl mi,jestli bych někam nešla a že mám hrozně pěkné oči :) Bylo to roztomilé,teda on byl roztomilý,když to ze sebe vydal a tohle se dnes vážně cení ! Dnes by Tě kluk jen tak nezastavil a neřekl holce,že má krásné oči,přitom se jí díval do očí a pozval ji někam. Bylo to od něj moc milé.
Neměla jsem v tu chvíli co říct,měla jsem jen otevřenou pusu :')
Ale už jsem ho od léta neviděla.
Zkrátka,cizinci jsou strašně milí ! :)

9 JUDES. JUDES. | Web | 1. prosince 2011 v 21:33 | Reagovat

Tak vzhledem k tomu, že žiju v Africe, asi je jasné, že nejsem rasista:D. A fakt nevidím nic špatného na tom, když mají dva lidé jiné rasy vztah, myslím, že je to úplně normální.
Přeju Ti, ať vám to s přítelem vyjde :-)

Btw, taky jsem Ti odepsala ještě u Vanilky, jestli máš zájem tak si to přečti:)

10 Berry Berry | Web | 1. prosince 2011 v 21:56 | Reagovat

Myslím, že hodně obdobné zažívají právě ti s rozdílným vyznáním. A hodně těch věcí, cos vypsala, se týká i běžných vztahů :-). Jen ty mezistátní zní tak exoticky...
Rodiče si dělají legraci, že taky mají nadrepublikové manželství, tatínek je ze severu, maminka z jihu republiky a už to dělá velký rozdíl v pojmenování některých věcí. Takže třeba zážitky sladká x kyselá rajská apod.

11 hogreta hogreta | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 9:02 | Reagovat

[8]: Ano, je "roztomilé" a exotické mít partnera jiné barvy kůže, ale na tom se vztah stavět nedá. Znám spoustu holek, co si začalo s Asiatem - a jejich vztah ztroskotal právě na tom, že v tom viděly jen tu roztomilost a exotiku. Jenomže přesně kvůli takovým holkám pak vznikají příběhy typu Bílá Masajka a Bez dcerky neodejdu. Je jednoduché se bezhlavě zamilovat, ale je taky hodně důležité vědět, jak se muži stejné národnosti a vyznání jako partner chovají k ženám. Je velmi pravděpodobné, že se k nám časem bude totiž chovat stejně. Je důležité pochopit, že nejde říct "ale ten můj je jiný". Prostě musíme počítat s tím, že se k nám náš partner bude chovat tak, jak je v jeho zemi zvykem. Není prostě dobré takový vztah vidět přes růžové brýle:). Je důležité je sundat - a potom  zjistit, zda máme partnera opravdu rádi - i s jeho tradicemi, zvyky a vyznáním:).

12 Miss-anny Miss-anny | Web | 2. prosince 2011 v 23:20 | Reagovat

WOW dlouhý článek ale čtu ráda takže  plusko ;) Jinak hezky píšeš další plusko nwm co bych článku vytkla ;)

13 Lily Lily | 5. prosince 2011 v 16:22 | Reagovat

Můj nejlepší kámoš je Vitnamec a je úplně v pohodě :). Je to, jako se kamarádit s jakkýmkoliv jiným klukem. Ale je pravda, že kamarádství a vztah je úplně něco jinýho.

14 Lennroe Lennroe | 5. prosince 2011 v 18:13 | Reagovat

Je to jedna veliká pravda a vynikající článek, je opravdu vidět, že máte tyhle věci promyšlené a že o nich mluvíte. Většina holek si to představuje jako pohádku. Ono je hrozně krásné si opakovat, že láska hory přenáší a že jsou si všichni lidé rovni, ale ono to není zas tak jednoduché. Nikdo není lepší nebo horší než druhý, ale každý je jiný a takový jaký je už víceméně zůstane. Čekat, že se někdo kvůli mě změní by bylo naivní a sobecké  a taky by mi pak těžko někdo věřil, že mám toho druhého vážně ráda.
já bych myslím rozdílnost náboženství překonat dokázala, ovšem s tím, že druhý nebude své náboženství vyznávat ortodoxně. například s ortodoxním židem má velmi těžký život i ortodoxní židovka, takže pro ateistku by byl takový vztah opravdovým utrpením. Koneckonců by se to dalo přiřadit k tvému výčtu knížek, o tom je Rabínova dcera.
Naopak bych asi měla velký problém s tím, že se ode mě očekává, že se budu chovat jako člen rodiny, která o mě zjevně nestojí. Ale tyhle problémy s rodinou partnera se dost často vyskytují i u neexotických vztahů.

15 Karolína Karolína | Web | 8. prosince 2011 v 19:48 | Reagovat

Hlavně si dávej pozor aby z tebe tvůj přítel nenadělal Kung Pao :-D

16 P P | 10. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

Nebo ona z něj Boeuf de Chalosse... ;-) Možná ne každý, kdo má shodou okolností šikmé oči, umí vařit čínská jídla.

17 hogreta hogreta | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 18:43 | Reagovat

[16]: spíš ne každý, kdo má šikmé oči, je Číňan, řekla bych :-D

18 Vevunka Vevunka | Web | 28. prosince 2011 v 21:49 | Reagovat

Ta první fotka je dokonalá :)

19 hogreta hogreta | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 22:04 | Reagovat

[18]: děkuji:)

20 nikol nikol | 29. prosince 2011 v 19:30 | Reagovat

Kde jste se s partnerem seznámili a je pravda, že s vietnamci se smí mít sex až po svatbě nebo to není pravda? Mockrát děkuji za odpověď :) jinak moc Vám to spolu sluší

21 hogreta hogreta | E-mail | Web | 29. prosince 2011 v 19:48 | Reagovat

[20]: Seznámili jsme se v prváku na střední. Co se týče sexu po svatbě - i u nás to ještě "nedávno" bylo naprosto normální, ale mladší generace už od toho upustila. Vietnamci jsou na tom, myslím, podobně. Tady se tím neřídí skoro nikdo a ve Vietnamu jen ta starší generace. Ale tam to taky záleží na tom, zda vyrůstají ve městě či na vesnici a tak. Věřím tomu, že třeba ve vesnicích v horách na severu Vietnamu ještě tyhle "tradice" opravdu dodržují. Takže se na tvou otázku rozhodně nedá tak snadno odpovědět:).

22 nikol nikol | 3. ledna 2012 v 18:00 | Reagovat

Děkuji Ti. Tato odpověď mi stačí :-)

23 nikol nikol | 4. ledna 2012 v 18:00 | Reagovat

Mám ještě jednu otázku, :-) jak to přijali jeho rodiče, že chodí s Češkou a ne Vietnamkou? V tomhle totiž bývá docela velký problém, že rodiče to neradi vidí. A co tvoji rodiče, těm to nevadilo?

24 hogreta hogreta | E-mail | Web | 4. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

[23]: No, nevím, zda mě už tak úplně přijali:-D. Ze začátku jsme prostě říkali, že jsme jen kamarádi. Myslím, že jim časem došlo, že milá kamarádka už několik roků chodí pravidelně k nim domů "učit se", tak že asi nebude jen kamarádka. Nadšení z toho nebyli, ale přežili to:). Měli čas se s tím srovnat, nezažili ten šok typu "mami, chodím s Češkou". Po několika letech už mě pomalu začínají přijímat:). Ono je taky dost velký problém komunikace, protože člověk nemůže vysvětlit, co jak myslel a co si myslí. Nebo co dělá a proč to dělá. Nemá žádný prostor na obhajobu a na to, aby s rodiči mohl "pokecat". Tím je ta cesta k rodičům partnera ještě krkolomnější. A naši? Taky z toho nebyli nadšení, ale taky se s tím srovnali, nemluvili mi do vztahu. Myslím, že teď už ho berou docela normálně, tráví s námi Silvestra a tak:).

25 nikol nikol | 8. ledna 2012 v 15:24 | Reagovat

S tou komunikací to bude vždycky těžší. :-| Umí jeho rodiče česky nebo s nimi komunikuješ v jiným jazyce? ...

26 hogreta hogreta | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 15:43 | Reagovat

[25]: Právě spolu moc nekomunikujeme:-D. Něco v češtině a zbytek tak nějak rukama nohama:)

27 nikol nikol | 9. ledna 2012 v 12:07 | Reagovat

Áha :-D .... taky možnost :-D

28 Lennroe Lennroe | Web | 8. července 2012 v 15:32 | Reagovat

Včera jsem si na tebe vzpomněla, protože jsem si už nějakou dobu psala s Japoncem, který žije už nějakou dobu v Čechách a poměrně kousek ode mě, tak jsme původně vyrazili jakože do Zoo, pak začlo pršet, tak teda do zoo ne, tak k němu domů na karaoke. Já blbá vím o Japonsku jen tak sem tam něco, úplně jsem zapomněla, že to mají rozdělené podle postavení to zaprvé (a že on je manažer takže velkej šéf nejenom v práci ale i v životě) a za druhé, že host je v podstatě majetkem hostitele obzvlášť když je to mladší žena. Navíc mi také tak trochu nedošlo, že schůzka i když nepracovní je důležitější než úmrtí v rodině a nelze jí jen tak přerušit.
Když jsem odjížděla okamžitě se mi vybavil tenhle článek o tom, jak si to každý představuje jako telenovelu, ale ve skutečnosti je to o moc komplikovanější. A to ani nešlo o rande, ale prostě o volné odpoledne a "přátelskou schůzku"
Člověk si prostě nemůže představovat, že lidé jsou všude na světě stejní a chápou všechno stejně. Bylo to velice zvláštní.

29 Marsi Marsi | Web | 24. července 2012 v 13:56 | Reagovat

Velice zajimavý a poučný článek. Měla jsem taky přítele vietnamce i korejce. S vietnamcem jsem byla rok, ale nakonec to krachlo na tom, že každý si náš vztah představoval trošku jinak. Já sem chtěla, aby se mnou trávil víc času a užíval si se mnou mládí, on se chtěl/musel starat o živnost a na mě nezbývalo moc volného času... U korejce to byla ještě kratší záležitost. Inu, vyhrála nade mnou jeho bývalá, která byla starší a předevšim korejka :/ Takže  to mělo větší budoucnost. Držím vám palečky, není to lehké, ale asiati sou fajn a láska nezná hranice :)

30 marieke marieke | Web | 30. července 2012 v 19:22 | Reagovat

Moc hezky napsáno a držím vám palce. Já bych na to, abych pravdu řekla, neměla (hlavně na tu ženu v domácnosti, ale to bych nedělala ani Čechovi :-D),  ale rozhodně by mě nenapadlo kvůli tomu někoho urážet. Takoví lidi jsou jen burani a hovada :-!

31 Debbien Willie Debbien Willie | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 17:53 | Reagovat

Já si myslím že ať už je někdo černoch,rom,číňan či vietnamec tak je úlně stejný jako my.Já rasisty nechápu.a taky by mně zajímalo co by "rasisti" dělali,kdyby byli v kůži cizinců.
Mně cizinci,co se zabydleli u nás v Čechách nevadí,pokud nám nedělají v politice binec :)
Máš moc pěkný blog,konečně nejaká normální blogerka,která píše o normálních věcech s neobyčejnými články ;-)  ;-)  ;-)

32 Weri Weri | Web | 16. prosince 2012 v 18:09 | Reagovat

S tím, že se nemůžete chytit za ruku nesouhlasím... Řekla bych, že je to vaše věc a komu se to nelíbí, ať se nekouká. Není to žádná provokace, není to vyměňování slin uprostřed zastávky, ne? Všichni si tu hrají na drsné, jak si píšou s američany a bůh ví kým na FB-blbý příklad, ale snad víš, co tím myslím, tak proč by ses ty nemohla chytnout přítele jenom proto, že je Vietnamec? :)

33 glaciem glaciem | Web | 7. února 2013 v 11:28 | Reagovat

No páni, tak to respekt... Určitě jste museli překonat spoustu překážek...

Jak jste se vlastně dali dohromady? :-)

34 Auleen Auleen | Web | 5. dubna 2013 v 15:16 | Reagovat

Aj tak ja tomu trocha nechápem. Jedno slovenské dievča chodí s vietnamcom (sú z našej školy-9.trieda) a držia sa normálne za ruky, bozkávajú sa na verejnosti. Myslím že im to nerobí problém, ale aj tak nechápem prečo sa vy dvaja nedržíte za ruky. :)

35 hogreta hogreta | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 12:30 | Reagovat

[34]: [32]: Holky, to jste mě vůbec nepochopily:). To není tak, že nám někdo zakázal se držet za ruce. Ale bylo by vám příjemné, kdyby na vás pořád někdo civěl, né-li si na vás ukazoval? Nebo kdybyste šli po ulici a lidi na vás něco pokřikovali? Těžko. Jasně, chvíli (zvlášť v mladším věku) to jde, zvlášť v pubertě máme všichni takový ten názor "ať mi svět políbí prdel". Ale časem všichni zjistíme, že nejdůležitější je, aby nám ten svět dal především pokoj a že se společnosti - pokud chceme mít klid - musíme trochu přizpůsobit.

36 Luné Luné | Web | 15. července 2013 v 21:28 | Reagovat

Krásně napsané. Především mi vykouzlily úsměv na rtech tvé zážitky, i když muselo být nepříjemné, když se přítelova rodina příliš nepřijala. Avšak jsi kouzelná bytost, tolik odhodlání a vytrvalosti má málokdo :)
Ze svého okolí.. můj tatínek je Libanonec a mamka Češka. Arabská rodina prý maminku přijala téměř okamžitě, s otevřenou náručí a usmíváním, ale čeští prarodiče mého taťku hnali se slovy: "odporný arab!". Trochu mě mrzí, že se jejich vnímání nezměnilo. Bohužel i neznámí lidé na ně koukají skrze prsty. Ne každý arab je muslimský terorista..

37 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 10. srpna 2013 v 10:35 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek. O nějakých těch extrémních případech jsem samozřejmě slyšela, ale nikdy mě nenapadlo, že by i vztah s vietnamcem mohl mít takových úskalí. Ale to je jen tím, že jsem o tom nepřemýšlela.. Když si to teď všechno uvědomím, tak vás vážně obdivuju :-) a držím palce. :-)

38 Rezzy Rezzy | Web | 15. srpna 2013 v 20:33 | Reagovat

Už jsem článek četla jednou dřív, ale vrátila jsem se k němu :-) Je moc hezky napsaný. Ale celkem mě udivilo, že jste narazili na takové reakce některých lidí, my jsme asi zatím měli štěstí. Moje rodina i známí ho přijali celkem bez problémů, jeho rodina je taky tolerantní. Na ulici po nás ještě nikdo nepovykoval. Takže v tomhle směru dobré :-)
Co je pro mě však těžké... jazyk. Nedokážu vysvětlit svoje postoje a pocity tak detailně a výstižně, jako v rodném jazyce, a to nejspíš platí pro obě strany. Možná proto někdy ty drobné neshody, kdy se navzájem příliš nechápeme. A taky to papírování a vyřizování, české úřady, hledání bydlení a práce... to budeme nejspíš brzy řešit, už jsme si nějaké věci zjišťovali a chytrá jsem z toho moc nebyla :-|
Dříve jsem nechápala, proč si lidé okolo myslí, že je ten vztah pro mě náročný nebo říkají, že oni by do toho asi nešli... ale teď už to trochu chápu, protože občas zažívám krize.
Ale doufám, že to spolu nějak zvládneme, tenhle článek mi zvedl náladu, proto jsem se k němu vrátila :-) Přeji hodně štěstí, ať vám tenhle krásný vztah vydrží :-) Moc vám to spolu sluší.

39 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 19. září 2013 v 16:39 | Reagovat

"Naučila jsem se, že když jenom zahlédnu Asiata v místě, kde je to "nebezpečné", tak dokážu reflexivně skočit jiným směrem a chovat se tak, aby to vypadalo, že se s partnerem vůbec neznáme. Sranda musí být:-D."
Tohle se snažím nedělat, asijské drby jsou sice rychlejší než světlo (můj přítel je bohužel mezi Vietnamci docela známý), ale byla to jeho volba, že je s Češkou (ještě ke všemu se mnou), stejně tak moje volba, že jsem s Vietnamcem.. a taky ode mě neuskakuje když vidí "nebezpečnýho" čecha :-D to by sme se naskákali haha :3
Pohoršený pohledy (především starších) spoluobčanů znám už od nějakých 13ti, 14ti let, kdy jsem se hodně bavila a vycházela si s černochama (pozor, 13 let - 14ti letej "kluk" se kterym jsme se pouze vodili za ruce haha :D takže žádný slutty tentononc, prostě kamarádství jakž takž.). Teď je to jiný v tom, že to neni černoch, neni to jen vození za ruce.. Pohledy však zůstavají stejný. Občas sleduju reakce starších Vietnamců, co potkáváme, jak se tváří na to, že jsem Češka, zároveň se snažím sledovat tajně výraz přítele, jestli mu to nevadí, že čas od času někdo blbě kouká. (Jak Vn tak Cz) Mám pocit, že si toho vůbec nevšímá. ALE nejradši ze všeho mám MILÝ SENIORY! Takový ty, co nesoudí, prostě přijmou věc takovou jaká je, možná i se špetkou pochopení. Přišlo mi krásný, když jsme jeli tramvají, s anh yeu sedíme vedle sebe, držíme se za ruce a nastoupila seniorka, v očích jí bylo vidět.. hm ani nevim co to bylo, ale rozhodně to bylo krásný. Podívala se mi do očí a upřímně se usmála. Proč takových neni víc?
Co se týče mojí mámy, ze začátku to brala vážně hodně zle. Řekla mi, že jsem Vietnamská coura. (To potěší, od vlastní mámy).. Když jsem za ní přišla, s něčim divnym na ruce, odpověděla mi, že to bude nějaká Vietnamská nemoc. Zkrátka jsem šťastná že už se smířila.

40 pt pt | 15. října 2013 v 10:44 | Reagovat

[11]:Ahoj Hogreto, zrovna příběh "Bez dcerky neodejdu", bych neoznačila, jako jednoduché a bezhlavé zamilování. Ráda si přečtu tvé řádky o tvém životě za 15 let, až se za svého chlapce provdáš a budeš s ním mít a budeš s ním vychovávat děti. Přeji ti štěstí. - pt

41 Ell Ell | Web | 17. října 2013 v 8:07 | Reagovat

Tvůj článek jsem přečetla od zhora až dolu a řekla bych, že máš fakt úžasný názory. Já bych asi nedokázala chodit třeba s Vietnamcem (no asi do toho nemám co mluvit, když jsem ještě dost mladá :D)A jsi moc statečná, když se dokážeš něčeho vzdát a obdivuju tě, že to takhle bereš. Mimochodem, doufám že to nevyzní blbě, ale jsi moc hezká holka :-P  :-P  :-D  :-D  :D

42 Gábi Gábi | 2. února 2014 v 18:59 | Reagovat

Ahoj Hogreto.Tvůj článek se mi moc líbí,je pěkně napsaný a určitě poučný pro začátečnice ve smíšených vztazích.Je to 6let co jsem taky chodila s Vietnamcem.V té době sem byla docela jiná holka než teď a každopádně sem byla ochotná dát mu všechno co by si přál.Jazyk,víra, prostě přijetí celé jeho kultury bylo to nejmenší.Neexistujue v češtině slovo které by aspoň z části dokázalo popsat jak sem ho milovala(a dodnes miluju).Moje rodina ho přijala z naprostým klidem,spíše z nadšením,a to se divím dodnes,protože nejen že byl Vietnamec, ale mě bylo 15,jemu 26,a ještě k tomu z Prahy,já Jih Moravy,až na hranicích se Slovenskem.Dokonce i moji prarodiče jej přijali i když jsou trochu staromodní.Jsem z malého města,takže tu moc vietnamců nebydlí,proto bylo úplně normální že všichni hleděli jak svatý za dědinů,ale byla to spíš zvědavost než opovržení.S žádným pokřikováním,urážky ani pohledy jsem se nikdy nesetkala,ale stačilo by jediné slovo a dotyčný by to nepřežil(jsem výbušné povahy) :-D Všichni jeho kamarádi a známí mě velmi přátelsky přijali,bylo to nejkrásnější období v mém životě.Milovala jsem a stále miluju vietnamskou společnost a kulturu,byla bych ochotná s ním žít ve Vietnamu,udělala bych opravdu cokoliv na světě aby mně miloval.Ale všechno se pokazilo právě zkrz jeho rodinu žijící ve Vietnamu.Jak jsi psala "Není dobré stavět partnera mezi vás a jeho rodinu - v mnoha kulturách je rodina opravdu důležitá a tento souboj byste nemuseli vyhrát. V tomhle se riskovat nevyplácí."Akorát s tím rozdílem,že já sem nemusela udělat vůbec nic,aniž by mě někdy viděli nebo se mnou mluvili,odsoudili mně jako nevěrnou a zlou češku,a ať se rozhodne buď oni,nebo já,jinak se ho zřeknou.Pro něj byla rodina na prvním místě,i když mně miloval tak jako já jeho...Takže poučení:nad rodinou vietnamského pratnera NIKDY,NIKDY,NIKDY nevyhraješ.
Jak už se tady párkrát zmínilo,taky nechápu proč se s ním nevodíš za ruce a nelíbáš na veřejnosti...Ten můj bývalý mě teda na veřejnosti nepolíbil nikdy a za ruku vzal jen vyjímečně, ale myslím že to bylo spíš tím,že na takové chování není z Vietnamu zvyklý.(byl v ČR teprve 4roky),ale nevím...
Takže tímto můj příspěvek končí,taky bych ti chtěla s tvým princem popřát hodně štěstí,ať je to krásná láska na celý život a bez překažek.Jste oba moc krásní a strašně vám to sluší.
Budu ráda, když napíšeš svůj pohled a názor na můj komentář :-)

43 Kleo Báthory Kleo Báthory | E-mail | Web | 6. března 2014 v 18:43 | Reagovat

Ja by som nikdy nešla do vzťahu s príslušníkom inej rasy. Je to zlé, hlavne, keď chcú mať deti spolu. Takto biela rasa vymiera, neuznávam to. Vidno, že neomarxizmus vládne svetu. Vidno to dokonca aj v mojej rodine. Jedna baba v mojej rodine sa dala dokopy v černochom. Nemôžem povedať, že by ostatní členovia rodiny boli radi. Nie som rada ani ja. Jednoducho by malo platiť, že biela má byť s bielym, žltý so žltou, čierny s čiernou. To, že sa ti toto pravdepodobne páčiť nebude je už tvoja vec. Ale toto je vlastne rasozrada. Ty asi veľmi veľká vlastenka nebudeš, čo? A celá multikultúra je sračka, ktorá ničí európske národy. Radšej budem stará panna ako multikulturalistka.

44 hogreta hogreta | E-mail | Web | 6. března 2014 v 20:46 | Reagovat

[43]: Vlastenectví je úplně o něčem jiném. Vlastenec je hrdý na svou zem a je vděčný za místo, kde se narodil - což já jsem. Jen nejsem nesnášenlivá k jiným zemím a jiným kulturám. To jsi ty. To s vlastenectvím nemá nic společného, to se za vlastenectví jenom schovává;).

"To, že sa ti toto pravdepodobne páčiť nebude je už tvoja vec." - Nejenom, že je moje věc, co se mi líbí nebo ne, ale ono je dokonce moje věc, do koho se zamiluju a s kým budu mít rodinu. Ty si o mě můžeš myslet, že "przním rasu", ale já si zase o tobě můžu myslet, že pokud se budeš rozmnožovat, tak zase przníš inteligenci ve světě. To je, podle mě, mnohem horší.

"Rasozrada". Och můj bože. Kdy konečně lidé pochopí, že všichni jsme lidé a tuhle planetu obýváme společně. Možná, že až přestane tohle divné škatulkování na "vy" a "my", tak lidé konečně dojdou k míru.

45 Nikki Nikki | 7. srpna 2014 v 13:11 | Reagovat

Mám přítele vietnamce, jsme spolu rok a půl a je to skvělé. Tak milujícího a oddaného kluka jsem ještě neviděla. Dokonce bych se nebála říct, že kdo někdy nebyl milován vietnamcem tak neví co je láska. Všechno klape, v čr je asi od svých dvou let, takže vietnamsky neumí, a k Vietnamu má dost negativní postoj, nikdy se tam nechce podívat natož tam třeba jednou žít. Nevím proč, nechce se o tom bavit. Já bych naopak nebyla proti a moc ráda bych Vietnam poznala. Rodičům mě ještě nepředstavil. Byla jsem z toho hrozně mrzutá, protože jsem je opravdu moc chtěla poznat.. i když vím že česky mluví.. no tak všelijak.. ale teď jsem si pročetla pár článků o tom, jak vietnamští rodiče přijímají české holky, tak mám strach jak blázen:D

46 Katka Katka | E-mail | 12. prosince 2014 v 17:41 | Reagovat

Ahoj Hogreto, moc pekne o tomto tematu pises. Drzim ti moc palce, at tu nevrazivost u nas zvladas. Ja jsem se radeji odstehovala. Muj manzel pochazi ze Zapadni Afriky, je to uzasny muz a jeho rodina me mj. hned pekne prijala. Poznala jsem ho na studiich v jeho zemi, takze nejsem uplne klasicky priklad. Nejen z ekonomickych duvodu jsme to ale po 2 letech v CR zabalili a odjeli nadobro jinam. Nejvic me dostalo, kdyz jsme se bavili po porodu v porodnici a nejaka starsi zenska se na nas hnusne divala. Jsem asi v tomto citliva a jelikoz se to opakovalo nekolikrat, a dok. se takhle divali i na me batolatko, jsem rada, ze uz jsme v zemi, kde vladne jine chovani. Cesi proste nevi, ze rasismus nema zadne vedecke opodstatneni a je mezi nimi hodne nenavisti. Dobre je nejezdit mhd a hlidat si sve soukromi. Preju ti vse dobre do vasich dalsich let spolu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015