Probírání starých věcí

12. listopadu 2011 v 1:07 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Budeme se stěhovat, pravděpodobně už příští týden. Mým úkolem bylo nabalit co nejvíc věcí, které týden nebudu potřebovat, a už si je přenést do nového. A tak jsem po letech otevřela svou krabici vzpomínek...

Mám doma krabici. Vééélkou krabici. Do ní dávám všechny potřebné a nepotřebné věci, které mi upomínají věci, na které bych nechtěla zapomenout. Mým dnešním úkolem bylo zredukovat krabici na krabičku. Krabici metr na metr nemám kam dát. Našla jsem v ní spoustu věcí. A spoustu věcí, které nikdy nechci vyhodit. Našla jsem některé starší deníky. Deník z doby, kdy mi bylo třináct. Začetla jsem se a nestačila se divit. Tolik věcí, na které jsem zapomněla. Tolik věcí, které mi nyní připadají tak bezvýznamné. Jak moc jsem byla naivní. Ale deník jsem přečetla jedním dechem. Je neuvěřitelné, že jsem to opravdu psala já. Je to tak dávno, tolik věcí se změnilo. Lidé se změnili. A změnila jsem se já.

V krabici jsem našla i spoustu užitečných věcí. Jak totem z tábora, tak různé letenky, vstupenky, jízdenky, fotky, přáníčka, pohledy. Neuvěřitelné. Jsem to opravdu já? Tohle je moje dětství? Moje minulost?

Narazila jsem na obrázky. Na obrázek, který mi nakreslil dědeček - i s věnováním. Plakala jsem. Měla jsem ho moc ráda. Jsem opravdu ráda, že jsem tehdy tento obrázek strčila o krabice. Nechci na dědečka zapomenout. Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tady ještě byl. Byl by na mě pyšný? Podporoval by mě? Měl by rád své pravnoučata? Život je někdy hrozně nespravedlivý. Dědeček byl člověk, který pomáhal všem. A byl neuvěřitelně šikovný, uměl vše opravit a se vším si věděl rady. Někdy bych jeho radu potřebovala, ale vím, že už ji nikdy nedostanu. Třeba se tam na mě shora někde dívá. Třeba je pyšný. Je mi tak líto, že umřel dřív, než jsem si s ním mohla popovídat o věcech, které mě zajímají. Nevím, jaké měl dětství. Kde vyrůstal a jací byli jeho rodiče. Nevím, jak prožíval válku. Nevím nic. A nikdy se nedozvím. Byla jsem příliš mladá na to, abych se ptala. Byl to neuvěřitelně hodný člověk. Ale život si nevybírá, ho si vybrala rakovina. Umřel dřív, než jsem se stačila zeptat na věci, které mě zajímají. Dřív, než jsem mu stačila říct, jak moc ho mám ráda. Zbyl mi obrázek kačera Donalda. Kačera Donalda pro malou Petřičku.

Narazila jsem na různé věci. Na věci, které jsem si schovávala proto, aby mi jednou připoměly toho, kdo mi je dal. Problém je v tom, že jsem už dávno zapomněla na to, co jsou to za věci a odkud je mám. Musely putovat do koše. Zajímavé věci. Od deset let starých prošlých pendrekových bombónů po kusy olámané omítky. Odkud ji mám? Proč jsem ji tehdy odněkud sloupala - jaké místo mi to má připomenout? Nevím.

Našla jsem fotky, obrázky a dopisy mých kamarádek. Nejkrásnější na tom je, že tohle je jedna z věcí, které se nezměnily. Fotky byly starší, dopisy byly psány dětskou rukou. Ale pořád jsou to ty samé holky. Kajda, Domča, Ajka, Rybka. Byly menší, ale pořád to byly ty kamarádky, které znám. Pořád kamarádky, které i nyní můžu nazývat těmi svými nejlepšími.

Našla jsem svůj "Deník sportovce" z doby, kdy jsem hrávala basket. Nechápu, jak jsem dokázala mít tréninky 4x týdně + o víkendu dva zápasy - a nezbláznit se z toho. A nejenom se nezbláznit, ale taky o tom takhle nadšeně psát. Bylo mi jedenáct. A tenhleten deník je neuvěřitelně propracovaný, mám tady obrázky popisy různých taktik, různých basketbalových cvičení a tak. Na některé obrázky jsem dnes jen nechápavě koukala. Opravdu jsem některým věcem nyní už nerozuměla. Je zváští, že v jedenácti letech jsem rozuměla bez problémů. Zapomínám?

Zapomínám. Zapomínám hodně. Vééélkou krabici jsem zredukovala na tažku a malou krabičku. Více to nezvládnu, nechci některé věci vyhodit. Třeba je jednou ukážu vnoučatům. Třeba mě jednou má vnoučata budou mít ráda tak, jako já měla ráda svého dědečka. A když se mě na něco nestihnou zeptat, tak to třeba najdou v tom, co si schovávám. Třeba najdou odpověď na otázky, které nikdy nebudou vysloveny. Třeba je pak některé věci nebudou tížit tolik, jako tíží mně...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 solo-a-me solo-a-me | Web | 12. listopadu 2011 v 10:33 | Reagovat

je divný zjistit, jak zapomínáme - že v 11ti víme něco, co ted už jsme zapomněli.. ale je fakt fajn mít tuhle krabici :D v nejlepším jí nechat "zakorzervovanou" u rodičů třeba na půdě a omrknout jí třeba až za 20 let ;) to je teprve "drama" plné vzpomínek ;-)

2 grama grama | Web | 12. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

Ahoj ;) to somja z blogu grama a práve ti idme napísať moje hodnotenie :) Píšem to tu, lebo si nemyslím, že by to museli videiť všetci,.. ak chceš hodnotenie si zverejni na blog no ak nie, kľudne ho aj vymaž :) len si ho hlavne prečítaj a uvedom, kedže si sa prihlásila a chcela si vedieť moj názor:
Ako prvé, čo si všimné návštevnik n blogu, je design alebo dess, záhlavie,...ako chceš. to tvoje nie je  zlé, ale mne osobne najviac "bije" do očí to biele pozadie na krajoch. a ten naźov tvojho blogu, nemuselo by byť pod ním to biele pozadie. to tam tiež "bije" do očí. Pozadie stránky by si mohla dAť tiež inej farby. Nejaké svetlo sivé alebo svetlo ružové alebo kľudne iné, ale biele nie. Menu....mala by si ho celkovo prerobiť. chýbajú ti tam popisky ako MENU, RUBRIKY, TOPLIST,... Okem toho toplist nemአvôbec tak by si si ho mohl aspraviť. Niektoré veci podorstanovať, a urobiť ho krajŠie a hlavne prehľadnejšie. Písmo tam dAť večśie, farebejŠie, výraznejšie. K článok nemámm nejaké veľké výhrady, ale mohla by si použíať oddelovač, do hlavného článku dať len 2 -3 vety a pokračovanie v celom článku. Inak k článokam nemám Čo iné dodať. Kedže neviem ako dlho máš blog, tak som bola viacej kritická, ale ja som aj v Článku písala, že nashcvĺa vyjadrím ten negatívny názor, aby si vedela, čo by si mohla zmeniť. :) Snáď si sa neurazila, a práve naopak, zobrala si z toho ponaučenie! :)

3 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 12. listopadu 2011 v 21:29 | Reagovat

Je mi to moc líto, to s tím tvým dědečkem. Já mám zatím oba dědečky a obě babičky a jsem docela ráda. Mám jednoho dědečka radši než toho druhého, to samé u babičky.. Oba jsou rozdílní, ale i přesto je mám ráda, ale jeden u mě přece jenom vítězí.. Je to ten, kterému je 74..
Ty máš už děti..?

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 21:37 | Reagovat

[3]: ještě děti nemám, spíš jsem přemýšlela tak nějak o budoucnosti:)

5 Včelka Včelka | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 11:44 | Reagovat

Taky si schovávám takové různě věcičky z minulosti, nemám je sice v jedné krabici, ale tak různě po pokoji, ale když občas udělám nějaký větší úklid, tak kolikrát už nevím, odkud ty věci jsou a docela mě to mrzí, ale člověk si asi nemůže pamatovat všechno :-(

6 Marybelle Marybelle | Web | 13. listopadu 2011 v 18:53 | Reagovat

Je zajímavé, jak snadno člověk zapomene na důležitosti, kvůli kterým by se dřív málem zbláznil. I já jsem si nedávno pročetla svůj starý deník, který jsem si psala, když mi bylo asi osm. Nestačila jsem se divit, jaké hlouposti jsem tam napsala a proč jsem se vůbec psala.
Ale s tím schováváním různých památečních věcí jsme na tom stejně. Já je sice nemám v krabici, ale někde různě položené, takže když jsem tuhle našla staré palubní vstupenky, když jsme letěli do Egypta a různé pohledy, co jsem kdy od někoho dostala. Krásně si člověk povzpomíná, stačí jediná věc a hned se ti to všechno vybaví. ;-)

7 Marybelle Marybelle | Web | 13. listopadu 2011 v 18:54 | Reagovat

[6]: Za jaké družstvo jsi hrávala basket? Já totiž basket hraju, jsem ze Žďáru, a jen tak by mě to zajímalo, jestli se třeba potkávám s družstvem, za které jsi hrála. :-)

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 19:35 | Reagovat

[7]: hrávala jsem první za NH Ostrava (když mi bylo tak deset), později už ale za SBŠ Ostravu. Věřím tomu, že alespoň s nějakým týmem SBŠky už ses seznámila:-D. Teď už jich je docela málo, ale když jsem hrávala já, tak skoro v každé věkové kategorii jsme měli alespoň dva týmy (někdy i tři nebo čtyři - i když jsme trénovali spolu):-D.

9 Henriette Henriette | Web | 14. listopadu 2011 v 15:14 | Reagovat

Ráda chodim na tvuj blog, píšeš krásně... Tenhle článek mě dojal, málem rozbrečel... Znám to, když jsem se stěhovala, našla jsem spoustu fotek z dětství... A musela jsem vzpomínat, jak bylo všechno jiný a jednodušší, jak se všechno tak změnilo, jak já jsem jiná..

Když se mi do ruky dostal muj deník, starej asi 3 roky... Taky jsem zjistila, že spoustu z toho jsem zapomněla... I když 3 roky nejsou dlouhá doba.. Všechno jsem předtim viděla jinak, jednuduššejc..:)

10 bludickka bludickka | Web | 14. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

tohle zrovna patří do věcí které by se neměli redukovat. taky jsem měla takových krabiček spousty. hlavně dopisů. ale i dalších věcí. bohužel jsem se odstěhovala a rodiče několik těch krabic vyhodili. dodneška mě to mrzí. ještě pořád něco mám ale asi tak polovinu

11 Marybelle Marybelle | Web | 14. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

[8]: Se SBŠ Ostravou se potkávám, hrajeme ligu, takže docela často. Děkuji za odpověď. :-)

12 hogreta hogreta | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 20:45 | Reagovat

[10]: já jsem zredukovala jen to, o čem jsem už nevěděla, odkud to vlastně je. Věci, které jsou v mé paměti - a především v mém srdci - jsem samozřejmě nechala:).

13 Berry Berry | Web | 15. listopadu 2011 v 18:45 | Reagovat

Taky mám ráda takové prohrabování. Přípomínající věci jsou moc důležité...

14 new-paparazzi-stars new-paparazzi-stars | Web | 16. listopadu 2011 v 14:50 | Reagovat

New paparazzi stars je tu! Chceš aby bol tvoj blog slávny? Stačí sa prihlásiť a potom o tebe budeme píasť. Návštevku máme vysokú a teraz bude nás paparazzi blog slávny a aj tvoj. Stačí ak sa prihlsáiť a splníš podmienku. http://new-paparazzi-stars.blog.cz/

15 Alisa Alisa | Web | 16. listopadu 2011 v 17:00 | Reagovat

Staré denníky sú tie najlepšie spomienky... tých by som sa nevzdala nikdy . Hlavne pozerať, koho cudzieho som tam pustila a čítať, aké tam nechali povinné komentáre... vždy sa divím, že som to vôbec niekomu dovolila . Posledných pár rokov si píšem denník elektronicky... posledný rok na Ipad a tak to vyzerá . O pár rokov o nich už nebudem vedieť... Ako o všetkom, fotkách, prianiach... mám pocit, že všetko robím elektronicky a spomienky mi samé miznú . Myslela som, že to bude úspornejšie  a ono presný opak . Doma mám dve také krabice - jednu spomienkovú na sestru, druhú na kamaráta vedľa ktorej stojí ešte gitara . Ale to sú veci, ktoré mi ich pripomínajú tým spôsobom, že ani nemusím vedieť, čo v nich je . Stačí na ne pozrieť . Tie by som nevyhodila nikdy . Inak som pri poslednom väčšou sťahovaní povyhadzovala ešte aj oznamko zpred dvoch rokov .

16 Summer =) Summer =) | Web | 17. listopadu 2011 v 11:16 | Reagovat

nadherny blog :)

17 Nanami Nanami | Web | 17. listopadu 2011 v 13:28 | Reagovat

Nevím jak bych měla začít. Zkrátka nemám slov na to co jsi napsala. Tak emocionální článek už jsem dlouho nečetla. Navíc sama jsem si povzpomínala jak jsem nedávno otevřela tu svoji krabici s věcmi vzpomínek. Tehdy jsem i já plakala a to kvůli prababičce, které jsem psala dopis a ona mi ho oplatila srdíčkem s jejím poděkováním. Je mi do breku i teď... je zvláštní, že tehdy jsem po její smrti neplakala ale moc jsem o tom přemýšlela a až teď bych kvůli ní proplakala dny i noci. Opravdu mě tvůj článek strašně moc zaujal. :)

18 Nicky Nicky | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Je to opravdu nádherný článek :)
Opravdu jsem se začetla a v tom jsem našla i kousek sebe. Musím říct,že mám též tuhle krabici,kde mám různé pohledy,vstupenky,lístky,fotografie z různých zážitků,ze školy a tak dále..
Mám tam zkrátka vzpomínky ze všech nejkrásnějších dá se říct dní,měsíců ..
Při každém stěhování jsem tuhle krabici střežila jako sokol,aby se mi nikam neztratila,ale nikdy bych ji nevyhodila,protože je to jakoby ''domeček'' těch vzpomínek,které by ztratily domov,když bych tu krabici vyhodila a dala ty všechny papíry někam jinam .. proto ji mám už asi tři roky a stále tam něco přibývá :)

19 Niki :) Niki :) | 17. listopadu 2011 v 21:50 | Reagovat

Ahoj, dej mi prosím hlas :

http://www.hvezdyeuronics.cz/user/100439

děkuju :)

20 Vixen Vixen | Web | 26. listopadu 2011 v 14:20 | Reagovat

Otázka.:D ta krabice co je na obrázku je ta ve které byli všechny ty tvé věci?
...No nevím nevím asi bych tu krabici nedokázala nějak zničit či něco sní provést... já na tydlety věci mám takovej kufřík a tam davám opravdu všechno.:) vše na co nechci zapomenout..a mohlo by být dobré dát ty deníčky i v novém pokoji někam pod postel:)

21 hogreta hogreta | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 18:07 | Reagovat

[20]: nene, to je pouze doprovodný obrázek k článku:). Já jsem tu krabici taky nezničila, ale věci, na které už jsem dávno zapomněla, jsem vyřadila a upomínky na místo, které tam byly třeba dvakrát, jsem zredukovala. Takže z obrovské krabice se stala krabice menší, která se mi do nového pokoje vešla:)

22 Liv Liv | 19. ledna 2012 v 0:18 | Reagovat

Je mi strašně smuno, že mi nezůstaly moje deníky, pročítala jsem si ráda a chtěla jsem to dělat až do doby, než budu mít alzaimra nebo něco podobnýho. Roztrhala jsem je. Neměla jsem totiž pr ně "tajné místo", takže k nim měli rodinní příslušníci přístup a využívali toho :-(
I já bych si chtěla popvídat s nějakou babičkou nebo dědečkem a je mi smutno, že nemám už ani jednoho z nich. Někdy mi je nahradí nějaký pacient, který mi přiroste k srdíčku..
Jinak moc pěkný článek a mrzí mě dědeček..

23 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 28. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

Taková krabice vzpomínek, to je dobrá věc :) Já před několika letech strčila do krabice od bot starou panenku a taky nějaké vzpomínkové předměty, ale už si na ně nepamatuju. Budu se tam muset podívat :)
Číst si staré deníky je hrozně zajímavé (jenom škoda, že jsem tak líný zapisovatel), vždycky objevím spoustu věcí, na které jsem už  skoro zapomněla. Vždycky mi připadá, že jsem se třeba i během posledního roku hodně změnila, ale přitom jsem byla pořád stejná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015