Září 2011

První tři týdny školy za mnou

30. září 2011 v 13:53 | hogreta |  Z deníčku

Tak už jsem tři týdny vysokoškolák. Zatím se raduju a veselím, protože se chytám. V algoritmech nemám problém, naše řada vyniká. Problém bude, že mé znalosti programování se pomalu vyčerpávají. Upřímně - kdybych už od střední něměla základy a nikdy neviděla C a C++, tak bych teď byla v oněch místech (stejně tak jako "větší polovina" ze studentů). Zatímco teď alespoň vím, co se po mě chce a nejsem za idiota. Vzhledem k tomu, že jsem na tomto předmětu jediná holka, tak už tak mě jde dost vidět, kdybych byla ještě navíc jediná tupá holka, bylo by to se mnou špatné. V lineární algebře jsem byla jako první před tabulí, v algoritmech jsem byla první tázána. V angličtině mi bylo řečeno "ooo, lady!". A to na angličtinu nejsem jediná holka. No dobře, jsme tam jen dvě. Z třiceti lidí. Ach jo. Kdybych aspoň uměla pořádně anglicky. Maturovala jsem z ruštiny a v angličtině jsem v pytli. Učebnice Cambridge English for Engeneering mi moc nepomohla, hned na první straně první lekce mi bylo anglicky řečeno, že mám vysvětlit technologii GPS navigace. Hehe, tohle bude ještě opravdu legrace. Tak moc bych si přála, aby mě tam raději nebylo moc vidět. Aspoň, že ve úterý angličtina odpadla.

Tak už mi je -cet

21. září 2011 v 0:00 | hogreta |  Z deníčku
Dnes mi skončilo náctileté období. Ano, je to tak, dneska slavím své dvacáté narozeniny a pořád jsem se ještě nerozhodla, zda se mám radovat a nebo z toho být smutná. Mám za sebou jedno z nejkrásnějších období života - bůhví, co mě teď všechno čeká. Ale nebudu to tedy brát tak tragicky.

Ze svých "náctiletých" fotek jsem poskládala krátké video - a tak můžete i vy porovnat, jak jsem se za tu dobu změnila.


Čím méně ví, tím více radí...

18. září 2011 v 23:44 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Všimli jste si toho? Na internetu se objevuje strašně moc lidí, kteří mají pocit, že mají patent na pravdu. Už jsem opravdu vyřízená ze všech těch blogových poraden, které vedou dvanáctileté až patnáctileté holčičky. Tyto blogy/diskuze/chaty většinou hlásají, že vůbec nezáleží na tom, kolik nám je. Že věk je jenom číslo. Ale já si myslím, že věk je především ukazatel toho, kolik přibližně může mít daná osoba zkušeností.

Vítám vás tady.Ať už jsi holka,nebo kluk,je Ti šest,nebo dvacet,tady najdeš přítele sobě rovného v jakékoliv situaci.Je Ti smutno?Nevíš jak na kluky/holky?Tvůj lovící instinkt vypnul?Vyléčím bolavá srdíčka a pomůžu s pomalým postupem.Samozdřejmě tu budeme brát věci od kamarádství,přez vážný vztah až po manželství :) A že je mi "teprve" dvanáct?Tak to není dobré odůvodnění,proč bych si s ostatními nemohla popovídat o tom,co trápí mne nebo je :) Přeji příjemnou zábavu,a pokud chcete,můžete se u mne v poště přihlásit do kroužkuProblematika vážného vztahu.

No, to teda... Jen nějak nevím, co přesně znamená to "pomoct s pomalým postupem". Ale pořád to není to nejhorší, na co jsem v poslední době narazila, tohle má alespoň hlavu a patu. I tak ale nevím, co bych si s dvanáctiletou holkou povídala o problémech ve vztahu. Co ví dvanáctiletá holka o vážném dlouholetém vztahu? Co ví o sexu a intimitě? Co ví o problémech spojených s ponorkou ve vztahu? S přítelem jsem skoro čtyři roky a i tak si nemyslím, že bych byla schopná radit ostatním. Na tohle prostě nemám ani vzdělání, ani zkušenosti. Můžu tak maximálně říct, co si myslím, že bych v dané situaci dělala já, ale nemůžu posoudit, jestli je to z dlouhodobého hlediska dobré či zlé. Na to je můj vztah ještě pořád příliš krátký. A když už si troufnu říct, co si myslím, že je správné, tak to mám vyčtené z knížek odborníků, takže vlastně jen přeopičkovávám názor těch, kteří danému problému rozumí.

Ahoj lidi jestli potrebujete poradi tak mi napiste s cim potrebujete poradit sem tu provas.P.S
1 Ahoj..jak mam oslnit kluka?
[1] Ahoj bud sama sebou kůlik mara kdyz je holka sama sebou a oslni ho necim hezky.Ba

Dnešní doba nás nutí být nejinteligentnějších ze všech a rozumět úplně všemu. Když se člověk podívá do internetových diskuzí, tak se nepřestává divit. Jeden člověk poučuje druhého o tom, co je dobré, a když se jeden z nich vytrhne z všeobecně uznávaného správného názoru, tak je hned rozebírán ostatními "pseudopsychology". Narazila jsem na článek nějaké mladé (asi čtrnáctileté) holky, která psala o tom, že ve vztahu je nejdůležitější láska a na sexu vůbec nezáleží. Stejně staré holky ji samozřejmě podporovaly - až přišel nějaký mladý muž s tím, že sex je ve vztahu velmi důležitý. A hned byl napadnut tou bandou holek, které mu vykreslily jeho osobnost: prý je to povrchní prase, které nemyslí jen na nic jiného, než na to jedno. A jeho holka je chudák, když má doma takového ubožáka. Další se snažila rozebrat to, že si ten "týpek určitě nikdy ani nevrznul" a je to zakřiknutý panic, co si své choutky může vybíjet jen na internetových diskuzích (což tedy v daném kontextu absolutně nedává smysl). Ano, také si myslím, že je sex ve vztahu důležitý. Nesmí být příliš brzký, ale ve chvíli, kdy se na něj dostatečně (což je dost relativní, že) počká, je rozhodně důležitý - i když se nedá říct, že by bylo všechno jen o něm. Tohle bych tam raději asi ani nenapsala, protože bůhví za co bych byla milými slečnami označena...

Ale z druhé strany jsou tyto diskuze docela zábava. Ráda tam chodím, lidská hloupost je nevyčerpatelný zdroj humoru. A když už tam také něco napíšu, tak se snažím začínat slovy "já si myslím" a "já to vidím tak". Protože vím, že se svým věkem a zkušenostmi se mohu také velmi často mýlit...

Nahota

13. září 2011 v 20:42 | hogreta |  A ten zbytek...
Zajímavé. Taková hromada článků o tom, že "nahota je trapas" a "nahota je sprostá" a "nahota je ošklivá"... Ale vždyť nemusíme mluvit o tom, že své nahé tělo hned, jak si ho prohlédneme, tak si ho vyfotíme a strčíme na nějakou sociální síť. To focení a zveřejňování mi příjde zbytečné. Ale prohlédnout si své tělo zase není tak od věci...

Původně mě napadlo na toto téma něco nafotit či nakresil. Když jsem dnes příteli řekla, zda si ho kvůli tématu týdne mohu vyfotit, začal se smát a koukal na mě jako na blázna. Takže nic, máte smůlu. Ale i kdyby mi to dovolil, stejně bych se asi nerozhoupala to sem dát. Tak raději napíšu, co si o nahotě myslím já.

Ono je nahota a nahota. Nechci mluvit o žádném pornu. Nahota může být i krásná a nepohoršující. Obrázek nahé kojící ženy v nás vyvolává lásku a mateřský cit. Malba aktu může být erotická a nádnerná. A proč také ne? Lidské tělo je nádherné. Jen si prohlédněme ty krásné lidské křivky. Nemyslím si, že je v pořádku dětem ukazovat, že nahota je pobuřující a nepřístupná. Neříkám, že je nutné hned pobíhat po městě "jak nás pánbůh stvořil", ale nepříjde mi přirozené, když se maminka stydí okoupat se s vlastním dítětem. Nebo se před ním stydí třeba jen převléct. Jak si to má to dítě přebrat? Nejvíce mě vytáčí matky, které svou čtyřletou holčičku na koupališti narvou do vršku. Jak si má pak to dítě vypěstovat pěkný a zdravý přístup k vlastnímu tělu, když je od malička učeno, že ani "polonahota" není normální. A to ani ve chvíli, když ten vršek ani nemá co zakrývat...

Nahota dodává spoustě lidem pocit volnosti, pocit, že nejsou ničím svázáni. Já jsem docela stydlivka, ale i tak jsou chvíle (dobře, uznávám, zas tak často to není:-D), kdy jsem před svým přítelem ráda prostě "jen tak". A to zdaleka nevypadám tak, jak slečna na obrázku vlevo. Z druhé strany - jsou chvíle, kdy i když sem oblečená, se před ním cítím víc nahá, než jindy. Když mám popsat některé své vnitřní pocity, tak se je někdy přemlouvám říct nahlas klidně i několik hodin - a když už o nich začnu mluvit, tak bych si pak nejraději strčila hlavu pod polštář a dělala, že tam vlastně vůbec nejsem. No co se taky divím, mě někdy opravdu napadají nehorázné blbosti, které mám potřebu mu sdělovat:-D. A věřím tomu, že po tom, co mu sdělím některé "zajímavé" informace, má zase chuť dělat, že tam není, on:-D...

Kdy jsem se naposledy cítila nahá? Dnes, při obědě s budoucí tchýní. A nejen nahá, ale taky pěkně blbá. Prostě jako malá holka. Pokud to takhle bude pokračovat, tak jednou ani nevykoktám pozdrav. Zatím se držím a zdravím.
Asi bych to nějak měla shrnout. Nahota je krásná věc ve společnosti člověka, kterého máme rádi. Naše nahota by měla být krásná věc především před námi samotnými.
Článek je přiřazen k tématu týdne "Nahota".

Tak mi taky začíná škola

8. září 2011 v 19:21 | hogreta |  Z deníčku
Tak už došlo i na mě, v pondělí jdu poprvé do školy. Až doteď jsem se mohla školákům smát, ale za chvíli mi to už taky začne. Ale ještě pořád jsem na tom lépe, protože rozvrh jsme si volili sami a mě se povedlo mít vlastně skoro pořád volno:-D. Letní semestr už bude asi horší, ale teď jsem šťastná jak blecha, protože až na čtvrtek, kdy mám docela masakr, je můj rozvrh naprosto vpohodě. Můj desetiletý bratr mi ho může jen závidět:).


Ještě mi tam přibude tělocvik (doufám, že zbyde místo na basketu, pravděpodobně na středu:).
A teď k jednotlivým zkratkám:
ZP = Základy programování
ALG = Algoritmy
LA-IT = Lineární algebra
ZEL = Základy elektroniky
A b/I-FEI = angličtina
červeně jsou značeny přednášky (nejsou povinné) a modře cvičení

Mám z toho upřímnou radost, takhle dobrý rozvrh jsem snad měla naposledy v druhé třídě. Můj desetiletý bácha je na tom tedy rozhodně mnohem hůř:-D. No kéž by to tak vydrželo (tomu ale moc nevěřím:-D)...

Výlet do Jižních Čech, září 2011

4. září 2011 v 21:47 | hogreta |  Z deníčku
Tak jsem se dnes s mamkou vydala na velký výlet do Jižních Čech za prastrýcem a pratetou. Vyrážely jsme už v 5:45 a provoz byl malý, takže jsem cestou tam řídila celou dobu, celých 325km. Rozhodla jsem se tady dát pár fotek z výletu, pak jsem ale objevila tetinu kočku a samozřejmě jsem většinu času fotila hlavně ji:-D. Nevíte, jak obtížné je vyfotit kočku v pohybu. Zvlášť, když máte na foťáku šňůrku, po které kočka neustále skáče.


Viz Celý článek

Jedna velká nenávist

2. září 2011 v 21:32 | hogreta |  Já, názory a úvahy
V poslední době to slýchám pořád. Nenávidím růžovou, nenávidím EMO, nenávidím Hello Kitty, nenávidím Lady Gaga, nenávidím Barbie, nenávidím černou, nenávidím Hannah Montanu, nenávidím facebook, nenávidím, nenávidím, nenávidím... Není svět už nenávisti plný?

Mně osobně příjde absolutně hloupé nenávidět nějakou barvu, nějaký styl či nějakou postavu vídanou v televizi. Taková malichernost. Ať si proboha každý nosí co chce, každý se oblíká jak chce a dívá se na co chce. Já se přece s někým, pokud mi svými názory nevyhovuje (a to mi třeba emaři opravdu nevyhovují), bavit nemusím. Ale nechápu, proč bych je měla nenávidět. Vlastně vůbec nechápu, proč bych měla k nějaké barvě, nějakému stylu či nějaké postavě v televizi cítit tak silný cit jako je nenávist. Dobře, nenatřu si zdi svého pokoje růžovou barvou, protože se mi nelíbí, ale proč bych měla nenávidět barvu? Proč? Nechápu a nepochopím. Vzpamatujte se, je to jenom barva. Nic víc. Nikomu neubližuje. Nemyslím si, že si nějaká barva zaslouží nějaký silný cit. Ani lásku, ani nenávist. Je to jenom barva...

Svět je plný nenávisti. Jsou jí plné televizní noviny. Jeden člověk nenávidí životní postoj jiného člověka a zastřelí ho. Jde mi z toho všeho hlava kolem. Co se pořád jeden do druhého sereme? Ty chceš tohle, já tohle, tak ti jednu vrazím. Super, paráda, vracíme se někam do doby ledové. Už nám chybí jen ty kyje, kterými bychom se mlátili. Otázka jen je, kdy nás za to všechno sežere nějaký mamut. Nebo zašlápne.

Ptáte se, co nenávidím já? Nenávidím války, teroristy, vrahy - vlastně nenávidím zlo. A ani tyto věci by mi neměli stát za to, abych k nim tu nenávist cítila, jenomže u tohohle si nedokážu pomoct. Ale raději to říkám jinak - raději říkám to, co miluji - miluji dobro, mír a lásku. Je hloupé a nebo moudré milovat lásku?

Většinou si přitahujeme to, na co myslíme a k čemu něco silného cítíme. A tak vás snažně prosím - vykašlete se na nenávist. Ať už u věcí či u lidí. Člověk, kterého nenávidíte, si takový cit většinou opravdu nezaslouží. Zaměřme se na to, co je krásné. Mysleme na to, co milujeme. Nebo se v té nenávisti velmi brzo všichni utopíme...
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015