Pravdu za každou cenu?

5. srpna 2011 v 8:30 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Tohle je vděčné téma, v poslední době narážím na blozích na spoustu článků o pravdě a lži. A čím dál tím víc mám pocit, že se z mladých děvčat staly moralistky a že se svět zbláznil. Pokaždé narazím na názor typu "pravda je to nejlepší, co můžeme říct, říkejme VŽDY pravdu". A teď se dva takové objevily i na krasna.cz. Docela mě to děsí. Vážně si myslíte, že pravda za každou cenu je vždy správná? I když tomu druhému jenom ublíží a situaci oběma stranám jenom stíží?


Ano, pravda je ve většině případů lepší, ale není tomu tak vždy. Je malý počet případů, kdy je lepší zvolit milosrdnou lež. Rozhodně tím nemyslím přímo lež, která nám zachrání kůži a z druhého člověka dělá vola. Nebo lež, kdy se děláme něčím, čím nejsme, lež, která druhému ublíží, lež, kterou získáme výhody, lež, kterou se děláme "důležití". Tohle jsou hnusné lži a používat by se neměly, to souhlasím. Myslím lži, které nikomu neublíží - ale pravda by mohla. Ale život je příliš krátký na to, abychom se zbytečně trápili. Myslet si, že pravda za každou cenu je vždy správná, je dost omezené.

Že máme říkat vždy pravdu, nám maminky vtloukají do hlavy od dětství. Je to správné, malý človíček má vždy říkat pravdu a nemá si vymýšlet. Jenomže jak vyrosteme, tak zjistíme, že nám rodiče něco neřekli - že někdy se v životě prostě pravidla porušit musí. To pochopíme až věkem. A budeme to vědět i ve chvíli, kdy svým dětem budeme říkat, že vždy musíme říkat pravdu. Však jak vyroste, tak sám pochopí, jak je to doopravdy.

Babičce rozhodně nebudu vykládat, když je nemocná, že ji umřela maminka a manžel. Raději ať žije v domění, že se mají dobře a že i ona se uzdraví a bude se mít fajn. Co bych ji pomohla, kdybych ji říkala pravdu? Jen bych ji ublížila. Jasný příklad milosrdné lži.

A že bych taky chtěla slyšet vždy pravdu? To ani náhodou. Nejsem sebevrah, který se vyžívá v sebetrýznících pocitech. Pokud mě partner podvede, pak nechci, aby mi to říkal. Proč? Já bych stratila všechnu důvěru, ale asi bych se s ním nerozešla - takže náš vztah by pokračoval, jen mnohem hůř než předtím a nejsem si jistá, zda bych se ještě někdy dokázala chovat jako předtím. A taky si myslím, že by náš vztah šel pomalu do kytek. Odpustit se dá, ale zapomenout? Když by mi to řekl, byl by to sobec, který se chce jenom zbavit svých vlastních výčitek svědomí a je mu jedno, jak se cítím já. Prostě vezme svoje problémy a hodí je na mě. Zbaví se zodpovědnosti. Sobecké. Kdyby mu na mě ještě záleželo, pak by nechtěl, abych se trápila a už vůbec by do sázky nedával náš vztah. To by se snad raději topil ve výčitkách - vždyť si to zaslouží, ať se trápí on, on podvedl. Nechápu, proč bych se kvůli něčeho, co udělal on, měla trápit jen já. Ať se trápí sám, když neumí krotit své pudy. Všichni sexuologové a odborníci na partnerské vztahy řvou do světa "k nevěře se nepřiznávejte!" a i tak se najde tolik naivních patnáctek, které se snaží okolí poučovat o opaku. Jsou absolutně bez zkušeností, ale mají pocit, že spolkly moudrost světa. Myslím si, že by nějakou knížku od Plzáka měli na základních školách rozdávat zadarmo a zařadit ji do povinné četby. Plzáka totiž očividně není nikdy dost...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 6. srpna 2011 v 10:44 | Reagovat

Dá se říct, že skoro ve všem souhlasím. Jen s tou nevěrou si nejsem jistá, osobně bych nesnesla, že by ze mě dělal idiota a neřekl mi  a to už nejsem  žádná 15-letá naivka... A Když to tak vezmeš, vždycky se najde nějaká dobrá duše,co  ti to řekne a slyšet to od cizího je možná ještě horší...

2 Ansa_CeCe Ansa_CeCe | Web | 12. srpna 2011 v 16:08 | Reagovat

Já se vším souhlasím.Na krasna.cz jsem jeden článek našla.Ale proč bych měla babičce říkat že mě spolužák pomlouval.(Fajn,špatný příklad,no co :DD) A s tou nevěrou...Myslím že s tím taky souhlasím.Radši se rozejít,jako by nic,a neříkat dotyčnému o nevěře.Jestli se jenom rozejde,člověk to vezme lépe než když mu na rovinu řekne nevěru..

3 Liv Liv | 18. ledna 2012 v 23:34 | Reagovat

Souhlasím s Gabriellou ;)

4 Ivon Ivon | Web | 5. července 2012 v 1:21 | Reagovat

Zrovna jsem smolila něco na tohle téma, ještě jsem to nezveřejnila a nevím, jestli zveřejním. Ale asi by si se mnou moc nesouhlasila. Jsem totiž taky pro pravdu. Ne v úplně každé situaci, třeba v případě doktora, kterého se ptají na smrt....ale celkově mám toho lhaní kolem už plné zuby. I u té nevěry. Ona se lež totiž většinou stejně provalí, a pak si připadá člověk ponížený hned nadvakrát. To ať mi to řekne rovnou, já ho kopnu do pozadí, vyrovnám se s tím a bude klid. To věčné lhaní kolem ve mně naprosto zabilo důvěru...a neni nic horšího, než když už nedokážeš nikomu věřit... :-|

5 Kuba Kuba | 5. března 2013 v 11:51 | Reagovat

Milosrdná lež jakou uvádíš beru, ale jsem názoru, že milosrdná lež se většinou používá špatně.
Schválně se zamyslete, kolik jich během dne řeknete. Já nelžu, pokuď by nenastala mimořádná situace, ale lež mnohdy bezpečně poznám a většinou to milosrdná není...
S nevěrou to má každý jinak, já osobně bych byl raději, kdyby mi to partnerka řekla. Byl bych rád, že mi důvěřuje, nevodí mě za nos, odpustil bych ji a přenesl se přes to, ale kdybych na to přišel sám, ztratil bych v ní důvěru a asi bych ji opustil. Kdyby mi to zapřela do očí, tak by byl okamžitě konec.
Já bych partnerku nepodvedl, ale jsme lidé a každý dělá chyby a já si vážím lidí, kteří si je dokáží připustit a to nejen v nevěře, ale i v jiných věcech. Třeba, když si připustí, že se mýlili a uznají, že druhý měl pravdu atd.
p.s. článek se mi líbil ;-)

6 dominique55 dominique55 | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 15:42 | Reagovat

Takováto milosrdná lež ano, také jsme 94 letému pradědečkovi neřekli, že má zhoubný nádor a světe div se nic mu zatím není a pořád je čilý a v pohodě:D A to je si myslím to nejhlavnější...Ovšem, dneska si mnoho lidí zaměňuje milosrdnou lež s tou normální lží a to je pak pěkný průser, přesně jako to píše Kuba. S tou nevěrou, už tolik nesouhlasím, ale to jen proto, že mám jinou zkušenost. Pokud by mě partner podvedl, chci to každopádně vědět. Dokonce bych byla úplně nejradši, kdyby mi to řekl už dopředu, že se to chystá zrovna udělat:D Prostě ve vztahu mluvit, mluvit a mluvit o všem. Ono když se s něčím velkým člověk svěří mnohdy ho to od toho činu i odežene a odradí, zjistí totiž, že by to vlastně stejně k ničemu nevedlo. Takto se dá předejít mnoha zbytečným problémům a rozchodům ve vztahu - pokud samozřejmě budeme schopni a ochotni vyslechnout si partnera, proč nás vlastně chce či chtěl podvést, jelikož to, že má někdo takovéto pohnutky často značí to, že něco ve vztahu neklape, tak jak by mělo a to většinou z té druhé strany. Nevěru bych chtěla vědět proto, protože si myslím, že lidé by k sobě ve vážném vztahu měli být upřímní a tu svou upřímnost být schopni ustát, jinak ten vztah stojí za houby když neustojí pravdu. Já když bezpodmínečně miluji, jsem ochotná 1 nevěru z blbosti odpustit mrknutím oka. Protože je pro mě stále mnohem důležitější ta hluboká láska která je mezi námi, než to, že si někde na jednu noc nezávazně zaskotačil...Protože bohužel chlapi k tomu někdy volá příroda a v některých případech se jim ani nedivím.

7 dominique55 dominique55 | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 15:54 | Reagovat

Jinak máš asi pravdu, že když se člověk chce někomu s něčím svěřit a říct mu něco špatného co provedl, tak je to většinou asi jen z důvodu toho sobectví, už dlouho si s touhle myšlenkou pohrávám a začínám si čím dál tím víc myslet a i potvrzovat, dokonce i z mé strany, že je v tom značná dávka pravdy... Ale žít ve lži bych prostě já taky nechtěla, proto to nedělám ani druhým, bohužel však každý je jiný a někdo radši tu lež než pravdu. Ve lži žijeme stejně jen pokud bychom tu lež odhalili, do té doby se pro nás když o ní nevíme, stejně nic neděje a nemění a my si dál spokojeně žijeme jeden vedle druhého. Je to dost zvláštní a celkem komplikované řekla bych...:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015