Červen 2011

Magie

20. června 2011 v 16:13 | hogreta |  A ten zbytek...
Většinu lidí, když se řekne magie, napadnou sci-fi filmy a fantastické knížky. Čáry máry fuk. V mnoha knížkách je magie tak realisticky vylíčena, že ji skoro až věříme. Věříme, že je i v tom "opravdovém životě" existuje a že je možné všechno. Ale je tomu opravdu tak?

magie
Já si "magii" představuju trochu jinak. Nevěřím, že je možné udělat "abraka dabra" a všechno se změní. Věřím v magii osobnosti. Pokud je člověk silná osobnost se silnou magií, pak se jeho jednání může tomu "abraka dabra" podobat. Některým lidem se daří všechno, na co sáhnou - cokoliv si přejí, tak se to dříve nebo později splní. To jsou ti, kteří se už naučili magii svého nitra používat. Pak jsou tady ti, kteří si o sobě myslí, že jsou škaredí/neúspěšní/hloupí. Těm se nedaří vůbec nic, na co sáhnou, to zkazí. Tito lidé se magii svého nitra také naučili používat - bohužel o tom ale neví a bohužel ji omylem posílají proti sobě.
Já stojím někdy mezi těmito dvěma typy osobností. Vím o tom, že to, že si o sobě budu myslet to nejhorší, nikam nevede, ale člověk se těmto myšlenkám někdy neubrání. Naopak - čím více se jim snaží vyhýbat, tím víc se do nich ponořuje. Asi to chce cvik. Lidé, kteří se naučili meditovat, umí své myšlenky a emoce držet na uzdě. Naučili se ovládat "magii své duše".
Spusta lidí nosí u sebe různé magické amulety a tvrdí, že jim přinášení štěstí. A proč ne? Myslím, že největší magie je samotná víra. Pokud člověk věří v to, že mu nějaká věc přináší štěstí, pak je možné, že mu opravdu štěstí přináší. Takto funguje spousta věcí. Pokud jeden člověk druhého prokleje a prokletý věří tomu, že to funguje, pak je možné, že se kledba splní. Pokud člověk věří tomu, že pomocí magie najde lásku, pak lásku brzo najde. Otázka je, jestli je to opravdu kvůli magii, kterou nikdo nikdy pořádně neviděl, neslyšel a neohmatal si ji.
Takže bych to shrnula - magie je podle mě stav mysli. Díky svému přístupu můžeme dosáhnout nemožného. Ale musíme věřit, že to opravdu zvládneme.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Magie".

U Ondry na chatě - 7.- 9. 6. 2011

19. června 2011 v 10:55 | hogreta |  Z deníčku
Ahoj všem. Rozhodla jsem se sem dát pár fotek z chaty od spolužáka, kde jsme, všichni společně, oslavili maturity a konec školního roku. Vzhledem k tomu, že ne všichni tyto čtyři roky střední školy zvládli (nastoupilo nás 28, k maturitě došlo 19 - skoro vysokoškolský odpad:-D), nás není až tak moc na to, abychom se nemohli domluvit na společné datum. Bohužel i tak se asi čtyři lidi nezúčastnili. Ale co. Fotky jsem se rozhodla sem dát proto, že spolužákova chata je situovaná do Beskydské divočiny (opravdu divočiny - okolo není vůbec nic), a tak se nám povedlo vyfotit několik opravdu hezkých fotek z přírody. Většinu času to sice vypadalo takto... :
Ale mnohem hezčí a zajímavější jsou ty fotky z přírody. Konečně jsme se pořádně vyblbli. Na takovýchto akcích se mi líbí, že se člověk nemusí nijak přetvařovat. Holky tady chodí nenamalované, kluci v otrhaných tričkách. A nikomu to nevadí. Mi to vyhovuje, protože se se maluju docela nerada. Tady člověk aspoň nemá pocit, že je magor, ale cítí to ohromné spojení s přírodou:).
A taky jsme se pořádně vyblbli:
Tady jsme si hráli na kačeny. Zajímavé, co se dvacetiletým lidem hodí hlavou:-D. Ta chata, která je vidět za námi, je právě ta spolužákova chata. Takhle nějak si představuju samotu u lesa. Ale bylo to opravdu moc fajn.

Fotky z tabla

18. června 2011 v 19:43 | hogreta |  Z deníčku
Tak jsem se rozhodla tady vložit první fotky. Rozhodla jsem se pro fotky z tabla, protože za ty prachy by byla škoda je někde nezveřenit:-D. Dvě z nich už jsem uvlastně uveřejnila - najede je v hlavičce webu. Pouze jsem je vyřezala. Tak snad se (i ty ostatní) budou líbit:).
Ano, tohle jsem já. Sama jsem se málem nepoznala, takhle běžně nevypadám. A to ne proto, že by byla fotka nějak upravená (upozorňuju, že fotky před uveřejněním NEUPRAVUJU), ale proto, že jsem byla upravená já - nějaká slečna mě nalíčila. Nic víc, nic míň. Myslím, že se jí to docela povedlo:).

Oj, na této fotce jsem větší, než je asi vhodné:-D. No nic. Následuje fotka s mým partnerem:).

No nic, myslím, že fotek pro začátek stačí. Ještě jich tady časem bude tolik, že mě za chvíli budete mít plné zuby. Přeji všem pěkný den:)

Vesmír

17. června 2011 v 11:34 | hogreta |  A ten zbytek...
Vesmír je pro mě, asi jako pro každého, jedna obrovská záhada. Pořád se hovoří na témata nekonečnosti vesmíru, pořád se střetává věda s vírou. Jaký názor na to mám já?

Ano, myslím si, že je vesmír nekonečný. My lidé jsme velmi nedokonalí tvorové na to, abychom pochopili něco tak abstraktního jako je nekonečno. Všechno potřebujeme zvážit, změřit a strčit na časovou osu. Jenomže všichni z hodin fyziky už víme, že čas, stejně jako všechno ostatní, je prostě relativní. Všechny míry i čas jsme si vymysleli proto, abychom si zjednodušili život, ale je to něco, co ve vesmíru vlastně skoro neexistuje. Ve vesmíru funguje především gravitace a "přitažlivost". Neustále na sebe různé planetky svými gravitačními silami působí, různě se přitahují, odtahují, scházejí, rozcházejí a pohlcují.

Pořád máme pocit, že někde vesmír musí začínat a končit, stejně tak máme pocit, že musel někdy vzniknout a někdy zanikne. Jenomže kdyby vesmír nebyl nekonečný, tak co je za ním? Další vesmír? A co je za tím dalším vesmírem?
Na pochopení nekonečna jsme se evolucí ještě nedostali. Pes dokáže pochopit povely, ale nedokáže pochopit svoje "já" - svoji existenci. Slon už možná svoji existenci pochopit dokáže, ale v oblasti sčítání má pořád ještě mezery. Šimpanz vám možná i něco sečtě, ale jak po něm budete chtít rovnici kuželosečky, tak na vás bude jen nechápavě zírat. Nemyslím si, že jsou lidé nejdokonalejší bytosti ve vesmíru. Nekonečno ještě pořád pochopit nedokážeme.

Pokud bychom náš mozek přirovnali k výkonému počítači, pak by, při snaze pochopit nekonečno, prostě shořel. Někteří lidé, aby se nemuseli otázkou nekonečna zabývat, prostě řeknou "Bůh". Toho posadí na začátek i na konec všeho. Chápu to, neodsuzuji to - řekla bych, že se možná jedná i o nějakou formu pudu sebezáchovy. Mají tím otázku nekonečna jasně vyřešenou, mozek "neshoří". Jenomže pro mě je tohle vysvětlení asi příliš jednoduché na to, abych mu dokázala věřit. Pokud někde je nějaký "Bůh", tak to určitě není ten Bůh, kterého si představujeme. Možná je to jen nějaká forma energie, která nad námi drží ochranou ruku? Nebo nedrží?

Jestli věřím na mimozemskou formu života? Ano, věřím. Když se na to člověk podívá kolem a kolem, my k životu zase tolik nepotřebujeme - potřebujeme pouze přijatelnou teplotu, kyslík a vodu. Možná ještě nějakou přiměřenou gravitaci, ale to by se možná dalo řešit nějakými "přísavkami". Kolik je ve vesmíru podobných "slunečních soustav" jako je ta naše? Milióny? Miliardy? Víc? Nekonečno? Byla by obrovská náhoda, kdyby na žádné z nich neexistoval život. Možná je ale dobře, když se s těmito formami života nikdy nesetkáme. Ono stačí i blbých tisíc let vývoje navíc, a už jsme na úplně jiné úrovni myšlení. Mohli by nás považovat za potravu nebo za otroky. Stejně tak bychom mohli považovat za potravu nebo za otroky my je. Nedokážu si představit, že bychom se třeba setkali s bytostmi, které mají za sebou třeba o miliardu let vývoje víc. Vůbec by to nemuselo dopadnout dobře.

Ráda zkoumám noční obohu. Nebaví mě na tom moc ani to, jak je krásná, ale především mě fascinuje myšenka, že se vlastně dívám do minulosti. "Kolik let mohlo trvat světlu této hvězdičky, než se dostalo až k nám?" Člověk při pohledu do toho kousku vesmíru, který máme k dispozici, snadno podlehne myšlenkám, jak je vlastně nicotný a bezvýznamný. Co je jeden malý život na jedné malé planetě oproti nekonečnosti vesmíru? Proto se raději na noční oblohu nedívám příliš dlouho. Ve světě neustálého stresu, spěchu, skepse a zmatku si nepotřebuju přidělávat další pesimistické myšlenky. Věřím tomu, že zákonem vesmíru je přitažllivost, proto si k sobě přitahuju věci, na které intenzivně myslím. A pesimistickými myšlenkami bych se nikam nedostala. Takže vesmíru zdar a optimismu zvláště:).

Článek je přiřazen k tématu týdne "Vesmír".

Vietnamština: Výslovnost a čtení

16. června 2011 v 18:52 | hogreta |  Vietnamština
Vietamština je, co se týče výslovnosti, pro nás Evropany úplně nepochopitelná. Vlastně nejen nepochopitelná, ale místy i skoro nenaučitelná a nesrozumitelná. Vietnamština se totiž, jako většina asijských jazyků, řadí k tzv. tónovým jazykům.

Jak na správnou výslovnost

Zapomeňte na čárky, tečky a otazníky. Teda nezapomínejte na ně, ale zapomeňte při nich jakkoli hýbat hlasem. Už žádné zvednutí hlasu při otázce či klesnutí hlasu na konci oznamovací věty. Ve vietnamštině každé pohnutí hlasem změní význam slova, otázky se tvoří větnou stavbou, ne změnou hlasu. Nadpis tohoto odstavce zní optimisticky, ale správnou výslovnost nebudete mít ani po několika letech učení. Vietnamštinu slyším kolem sebe už čyři roky, sice už nemám problém jednotlivé tóny rozeznat, ale pořád mám problém některé tóny vyslovit. Vím, jak by to mělo znít, ale nějak mi to nejde přes krk. Ale snažím se, to jo...

Jak číst jednotlivé písmenka

c, k, q - [k]
ch - ["měkké" č], tr - ["tvrdé" č]
d, gi, r - [z]
x - [s]
đ - [d]
kh - [ch]
ng, ngh - [nosové n - něco mezi n a g] - chce to chvíli cviku, než to půjde vyslovit i na začátku slova
nh - [ň]
ph - [f]

Poznámka: Tato pravidla platí stoprocentně pro souhlásek na začátku slova. Pokud některá z těchto písmenek uvidíte na konci slova, čtou se zase trošku jinak. Tato písmena, pokud jsou na konci slova, se pojí s ostrými tóny "sắc" a "nặng" (viz níže) - a protože koncové souhlásky spojené s těmito tóny ve vietnamštině nemají znělost, většinou je jen stačí "polkout". Například když uvidíte slovo "khách", tak to nečtete jako "[chač]" s tónem nahoru, ale konečnou souhlásku polknete, vznikne vám tedy spíš "[chak]" s hodně neznělým "k" na konci, skoro neslyšitelným. Ale to teď neřešte, ze začátku je důležité především vědět, jak se čtou samohlásky na začátku slov.

Délka a tvar samohlásek

a - takové normální, spíš dlouhé, otevřené "a"
ă - krátké "a"
â - velmi krátké, trochu zavřené, něco mezi "a" a "e" (v anglickém přepisu fonetiky se značí jako *)
e - otevřené široké "e" (v anglickém přepisu fonetiky se značí jako *)
ê - zavřené "e", podobné našemu "e"
o - otevřené "o"
ô - zavřené "o"
ơ - takové neotevřené, nejasné, zastřené "o"
u - obyčejné "u"
ư - takové neotevřené, nejasné, zastřené "u"

Tóny

không (a) - vysoký, rovný tón
ngã (ã) - vysoký, lomený tón; hlasem první dolů, potom nahoru -hodně výrazně, nebojte se toho
sắc (á) - vysoký tón; hlasem stoupáme
huyền (à) - nízký tón; hlasem klesáme
hỏi (ả) - nízký, lomený tón; nevím, jak to mám pořádně vysvětlit:-D - řekla bych, že bych šla hlasem hódně dolů a potom udělám malý "ocásek" :-D
nặng (ạ) - nízký tón; je to podobné, jako předcházející tón, jen bez toho "ocásku" .... zatím se mi ani hỏi ani nặng nějak zvlášť nedaří vyslovit. Občas se povede, občas ne:-D

Myslím, že pro začátek je toho až nad hlavu:)

Úvod k rubrice Vietnam-ština

16. června 2011 v 18:12 | hogreta |  Vietnam

Ahoj:),
v této rubrice se s vámi budu dělit o mnoho zajímavostí z Vietnamu a také se spolu budeme snažit naučit alespoň základy vietnamštiny. Proč jsem si vybrala právě ji? Můžu mít hned několik důvodů: v naší republice je spousta lidí, se kterými se jiným jazykem nedomluvíme. Mám hrozně ráda Asii. A ten hlavní důvod? Potřebuju se umět domluvit s rodinou mého partnera. Bez vietnamštiny na sebe totiž můžeme nadále pouze rozkládat rukama. Pokud se ke mě připojíte - ať už jen tak pro srandu nebo proto, že máte nějakého známého Vietnamce - tak budeme začínat přibližně na stejné úrovni. Snažila jsem se učit už asi před třemi roky, bohužel mi to ale střední škola moc nedovolovala (času bylo opravdu málo), dostala jsem se jenom k pár lekcím. Takže teď stejně musím začít od začátku. A vy můžete se mnou:).

Pár základů o Vietnamu (Việt Nam)

Možná znáte Vietnamce pouze z obchodů a tržnic, což je rozhodně škoda. Mladší z vás možná mají vietnamského spolužáka nebo spolužačku. Ale víte, odkud tato komunita pochází?
Vietnam
Vietnamská socialistická republika (Cộng hòa xã hội chủ nghĩa Việt Nam) je stát na jihovýchodě Asie, našli byste ho na poloostrově Zadní Indie. Jeho břehy omývá Jihočínské moře. Hlavní město je Hanoj (Ha Noi). Co se týče obyvatel, je Vietnam asi osmkrát větší než česká republika (má kolem 85 000 000 obyvatel). Jeho rozloha je 329 560 km². Právě díky tomu, že je Vietnam docela rozsáhlý (navíc je to taková protáhlá "nudle"), se vietnamština v různých částech Vietnamu docela liší. Můžeme rozlišovat především severní a jižní vietnamštinu (ale i ve středu Vietnamu je vietnamština jiná). Vzhledem k tomu, že se Ha Noi nachází na severu, budu se tady, spolu s vámi, učit právě tu "severní" vietnamštinu. Vietnam je členěn na 63 administrativních částí, z nichž je 5 měst a 58 provincií. Obyvatelé se zde hlásí především k buddhismu, našli bychom tady ale i katolíky či vyznavače náboženství Hoa Hoa nebo Cao Dai.
O historii se zmíním asi někdy jindy. Je totiž docela složitá a obsáhlá, od tisícileté čínské nadvlády, přes francouzskou okupaci, až k Vietnamské válce. A o vládnoucích dynastiích, které se na území Vietnamu vystřídaly, ani nemluvě - zmatek do toho všeho háže navíc fakt, že spousta těchto dynastií měla stejné jméno. Ale třeba se mi bude jednou chtít to všechno stručně sepsat, zatím se mi do toho moc nechce:-D. Sama se v tom moc nevyznám. Takže možná časem:).

Něco o mně...

16. června 2011 v 14:48 | hogreta |  Já, názory a úvahy
Ahoj:),
jsem ráda, že jste přivítali na můj blog. Zatím se na něm pracuje, takže na něm ještě nic moc nenajdete. Proto prosím o strpení. Časem se tady určitě něco zajímavého dozvíte.

Kdo jsem? Jsem skoro dvacetiletá obyčejná holka, která se momentálně docela nudí, a tak píše pitomosti. Právě jsem odmaturovala, takže teď, po čtyřech letech opravdového a pořádného učení, najednou nevím, co dělat, a tak různě brouzdám po internetu a čtu blogy. Rozhodla jsem se, že si tedy také jeden založím. Začínám se učit vietnamsky, takže bych se o to zde chtěla podělit. Dále zde určitě najdete všelijaké úvahy, možná občas i fotky a jakýsi "deníček". Ještě uvidím.

Něco o mně? Baví mě matematika a informatika. Příští rok nastupuju na VŠB-TU v Ostravě, na obor Informatika a výpočetní technika, společeně se svým přítelem. Domluvím se česky, rusky a jakštakš anglicky. Vím, anglicky bych (vzhledem ke svému věku) měla umět hodně, ale já s jazyky nikdy nebyla kamarádka, takže jsem ráda, že rozumím a občas něco kváknu. Domluvila bych se, ale na nějaké dlouhé rozmlouvání v angličtině opravdu nejsem. Z ruštiny jsem maturovala, takže jsem si v ní přecejenom jistější. Ve svém volném čase se věnuju hraní na všechny možné druhy fléten (už přes 13 let) a letos, abych toho neměla málo, jsem začala chodit i na hodiny houslí. Také chodím dvakrát týdně na zumbu a od řijna 2011 budu tančit i břišní tance. V dětství jsem hrála přes devět let závodně basketball, na to už ale na střední bohužel nebyl čas.

To by na začátek asi mohlo stačit. Ani nevím, co bych o sobě víc měla povídat. Zatím zdar.
PROSÍM, do komentářů piště pouze to, co souvisí s daným článkem!
Odpovědi ke komentářím na vašem blogu pište na váš blog přímo k tomu komentáři nebo mi poštele email.
-
Neupozorňujte na sebe reklamami! Na blogy autorů smysluplných komentářů se vždy dívám.
Blogy nespřáteluji, do oblíbených dávám ty, které se mě něčím zaujaly, které se mi líbí a na které opravdu ráda chodím.
-
Budu ráda, když budete komentovat, jen tak se dozvím, co se vám líbí a co ne.
Klidně pište i ke starším článkům, já si to všechno ráda pročtu.



©2011-2015